ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.3904.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 3904/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalované M. Š., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 4 C 117/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2007, č.j. 6 Co 2491/2007-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 1. 2006, č.j.
4 C 117/2005-46, uložil žalované vyklidit byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím,
v přízemí domu čp. 479 v objektu III. v ulici U H. v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) do 15 dnů od poskytnutí náhradního ubytování; současně rozhodl
o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 5. 2006, č.j. 6 Co 743/2006-70, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Na základě dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky (soud dovolací) rozsudkem ze dne 28. 8. 2007, č.j. 26 Cdo 2272/2006-85, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, č.j. 6 Co 2491/2007-100, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud poté, co doplnil dokazování výslechem žalované, vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že rozhodnutím M. n. v. v P. a S. p. p. v P. (tehdejšího zaměstnavatele žalobce) ze dne 15. 2. 1989 byl předmětný byt (rekolaudovaný v roce 2005 na byt 2+1) přidělen žalobci jako byt podnikový, že žalovaná v bytě bydlela se žalobcem od roku 1989 (s přetržkou několika měsíců) jako družka do roku 2004, kdy byl jejich družský vztah ukončen, že žalobce ji poté vyzval k vyklizení bytu, což však neučinila, že účastníci spolu neměli děti, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost, že její zdravotní stav je dobrý, že od roku 1998 byla hlášena na úřadu práce a nyní pracuje jako prodavačka. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce (nájemce bytu) se právem domáhá vyklizení žalované z bytu, neboť ho užívá po zániku jejich družského vztahu bez právního důvodu. Uzavřel, že s přihlédnutím ke zjištěným okolnostem na straně obou účastníků není v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. – dále jen „obč.zák.“) vázat vyklizovací povinnost žalované toliko na zajištění náhradního ubytování.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, které následně doplnila prostřednictvím ustanovené advokátky. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Vyjadřuje přesvědčení, že odepření práva na zajištění náhradního bytu a přiznání toliko „bytové náhrady“ je v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč.zák., a představuje pro ni nepřiměřenou tvrdost. Poukazuje na to, že žila se žalobcem po dobu 18 let, spolu s ním byt zařizovala, udržovala a obstarávala společnou domácnost. Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, a nezabývaly se „hloubkou společného soužití účastníků po citové i materiální stránce“, ani důvody jeho ukončení. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky při podání dovolání (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci dovolatelka výslovně neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Se zřetelem k obsahu dovolání
a k odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že odvolacímu soudu vytýká chybnou aplikaci ustanovení §3 odst. 1 obč.zák.
Zpochybnila-li však dovolatelka – poukazem na okolnosti uvedené v dovolání – správnost závěru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč.zák., lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp.zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. 1. 2005, sp.zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. 2. 2005, sp.zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. 2. 2005, sp.zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.
Pokud pak dovolatelka namítá existenci vady řízení spočívající v tom, že soudy neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadně nezakládá. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005). Pro úplnost lze uvést, že tato námitka ostatně obsahově směřuje proti nesprávnosti, resp. neúplnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Se zřetelem k uvedenému je třeba uzavřít, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu