ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3447.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3447/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. K. W., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 362/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 12. 2008, č. j. 29 Co 805/2008-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 7. 2008, kterým bylo určeno vlastnictví České republiky a správcovství P. f. k pozemkům v kat. úz. B. u J. nad N., jak podrobně specifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání mohlo být proto přípustné jen pro zásadní právní význam napadeného rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud však již v obdobných věcech opakovaně judikoval. Stalo se tak například v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 4846/2008, 28 Cdo 3042/2006, 28 Cdo 1598/2008 a dalších. Ve všech věcech byly shledány důvody pro posouzení pozemkových převodů, realizovaných P. f. ČR v měsíci červnu 2005, jako zakládajících neplatnost podle §39 obč. zák. Porušení zákona při převodu náhradních pozemků fyzickým i právnickým osobám včetně postupníků (viz §11 odst. 2, §33a zákona č. 229/1991 Sb.) spočívalo v nedodržení relevantních ustanovení zákona č. 95/1999 Sb. (zkráceně – o podmínkách převodu zemědělských pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby); zejména v nezařazení pozemků do veřejné nabídky podle §7 odst. 2 citovaného zákona s návazností na další ustanovení téhož zákona (§1 odst. 2 písm. a/, §11 atd.). Jestliže nyní nižší instance opřely svá rozhodnutí o tyto právní důvody, učinily tak správně a v souladu s konstantní judikaturou. Nelze nepřipomenout ani ve věci již zmíněné usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 606/08, jež ve srovnatelné věci nepřisvědčilo nynějšímu dovolateli.
Dovolání se proto jako nepřípustné též podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř., jakož i za použití §243c odst. 2 o. s. ř., odmítá.
Přes znění §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení, přestože ten podal písemné vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Jestliže právnická osoba spravující majetek státu napadá svůj vlastní právní úkon, považuje to Nejvyšší soud – shodně jako v některých dalších citovaných rozhodnutích (a ke stejnému závěru došly většinou též nižší instance) – za okolnost hodnou zvláštního zřetele ve smyslu §150 o. s. ř., bránící přiznání nákladů řízení (žalobce se tu provinil proti obecné zásadě právní vigilantibus iura).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu