ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.180.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 180/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 5 To 545/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn.2 T 83/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 2 T 83/2008, byl obviněný M. P. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák, jednak trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák..
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
dne 12. 8. 2007 kolem 01:50 hodin ve S. po silnici ve směru na H. řídil vůz zn. Seat Ibiza, majitele M. G. a to v době, kdy měl v krvi nejméně 1,67 g/kg alkoholu a jako spolujezdec s ním cestoval M. G., při jízdě v obci nepovolenou rychlostí nejméně 100 km/hod v blízkosti přechodu pro chodce začal předjíždět před ním jedoucí a vlevo odbočující vůz zn. Ford Escort, majitelky J. M., který řídil D. M., ve kterém dále cestoval jako spolujezdec T. S., došlo ke střetu obou vozidel tak, že vozidlo Seat narazilo pravou přední částí do levého boku odbočujícího vozidla Ford, po střetu bylo vozidlo Seat odmrštěno mimo komunikaci a vozidlo Ford zůstalo stát vpravo při okraji komunikace, poškozený M. G. utrpěl při nehodě mnohačetné oděrky, krvácení z nosních průduchů, tržné rány na rameni a levém bérci, pohmoždění kotníku pravé dolní končetiny s otokem, zlomeninu pravé kosti stehenní s posunem dolního úlomku s mezivýlomkem a zkrácením asi o 2 cm, byl hospitalizován od 12. 8. do 20. 8. 2007 s operativní nápravou zlomeniny stehenní kosti, pro zranění stehenní kosti byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně tří měsíců, kdy pohyb byl možný jen s berlemi, resp. francouzskými holemi, přičemž existovala i možnost ohrožení života vznikem tukové plicní embolie, thrombembolie atd., poškozený D. M. utrpěl povrchně zhmožděnou ránu na pravé straně čela, tržně zhmožděnou ránu jazyka, pohmoždění zádového svalstva, levé hýždě a vnitřních stran kolenních kloubů, naštípnutí zubu, šlo však o zranění přechodná a pomíjivá bez omezení v obvyklém způsobu života, poškozený T. S. utrpěl pohmožděninu v oblasti klíční kosti, při nehodě dále došlo ke škodě ve výši nejméně 60.000,- Kč na vozidle Ford, ve výši nejméně 40.000,- Kč na vozidle Seat, 3.100,- Kč poškozením dopravní značky a 700,- Kč poškozením motocyklové přilby ke škodě D. M.
Obviněnému byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Odvolání obviněného zamítl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 5 To 545/2008, jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně na nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání poukazuje na to, že podle jeho názoru nebylo v předcházejícím řízení prokázáno, že řídil vůz Seat Ibiza. Polemizoval s názorem znalce MUDr. K., CSc., kde se vlastně ve voze nacházel. Poukazuje dále na to, že ve stádiu odvolacího řízení předložil posudek MUDr. J. M., podle kterého nelze ohledně jeho pozice v havarovaném autě činit jednoznačný závěr. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že i když závěry posudku jmenované nijak nezpochybnil, přesto rozsudek okresního soudu potvrdil, čímž podle obviněného nesprávně aplikoval zákon. Podle jeho mínění totiž porušil ústavní zásadu „in dubio pro reo“, když provedené důkazy byly neúplné a rozporuplné. Dokazování mělo být podle dovolatele doplněno o revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaný ve spolupráci se znalcem z oboru silniční dopravy.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi zrušil a věc vrátil okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodnul.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Podle ní obviněný namítá pochybení soudů při hodnocení důkazů a předkládá své vlastní hodnocení a vlastní verzi skutkového děje. Jím namítané skutečnosti podle nejvyšší státní zástupkyně nekorespondují s jím zvoleným dovolacím důvodem. V této souvislosti zdůrazňuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě právních vad rozhodnutí spočívajících v hmotně právním posouzení skutku, obviněný však brojí proti skutkovým zjištěním, resp. proti porušení norem práva procesního. Jím uvedené námitky by z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohly mít význam pouze v případě, kdy by bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů. Ten ale podle jejího názoru v projednávané věci dán není.
Navrhla proto odmítnout dovolání obviněného M. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněného P. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný M. P. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jeho námitky směřovaly výhradně proti způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů a jaké skutkové závěry z nich vyvodily. Prostřednictvím svého dovolání napadal aplikaci nikoli hmotně právních ustanovení, nýbrž procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., upravujících rozsah prováděného dokazování a způsob hodnocení důkazů.
Svými námitkami tak neusiloval o změnu právního posouzení zjištěného skutku, ale o odlišný pohled na hodnotu a význam provedených důkazů, který by vyústil v jiné skutkové závěry, než že se dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku okresního soudu. Se závěry obou soudů polemizoval v jediném bodě a sice v tom, zda v době havárie vozidlo Seat řídil, či byl jen pasivním pasažérem.
V důsledku toho Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. P. sice své dovolání formálně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298 Sb. rozh. tr.).
Judikatura Ústavního soudu, jak to zmínila i nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření, připouští ojediněle průlom do tohoto pojetí dovolání v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právním posouzením zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavného soudu sp. zn. III. ÚS 578/04).
O takovou situaci se však v projednávaném případě nejednalo. Obviněný zpochybňoval postup soudů v tom, že při závěru, že řídil v době nehody vozidlo Seat, vyšly výhradně ze znaleckého posudku znalce MUDr. K., CSc., přičemž nepřikládaly žádnou váhu posudku MUDr. M., který pro závěr, že havarované vozidlo řídil, jednoznačně nesvědčil. Navíc odvolací soud zamítl jeho návrh na doplnění dokazování vyžádáním revizního znaleckého posudku, který by rozpor mezi oběma zmíněnými posudky vyjasnil.
Nejvyšší soud však shledal, že dovolatel interpretuje důkazní situaci jednostranně. Odvolací soud, poté co mu obviněný předložil posudek vypracovaný MUDr. M., tento přečetl k důkazu jako listinný důkaz, neboť neměl všechny náležitosti znaleckého posudku podle §106 tr. řádu. Jeho obsah však nepominul a podrobně vysvětlil, na jakém podkladě dospěl k závěru, že v době havárie řídil vůz Seat právě obviněný (viz str. 3 a 4 odůvodnění jeho usnesení). Nejvyšší soud v této souvislosti vyzdvihuje, že posudek MUDr. M. obviněného jednoznačně nevyviňoval. Okresní a zejména krajský soud pak závěr o vině obviněného nezaložil izolovaně jen na odlišných závěrech znaleckého posudku MUDr. K., CSc., ale i na důkazech dalších, především svědeckých výpovědích P. S. a S. I., bezprostředních svědků nehody. Jeho závěr, že tyto důkazy vedou k jednoznačnému závěru o vině obviněného M. P. shledává i Nejvyšší soud jako logický a přesvědčivý.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr