Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2009, sp. zn. 3 Tdo 849/2009 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.849.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.849.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 849/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 o dovolání obviněného M. L., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 9 To 445/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 124/2008, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 2 T 124/2008, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že v M. K., okres N., v průběhu roku 2007 v místě bydliště, v domě v ulici T. G. M. záměrně prodal metamfetamin a to - od jara 2007 do října 2007 B. H. ve 20 až 30 případech blíže nezjištěné množství za částku 1000,- Kč za jeden odběr, celkem nejméně za 20 až 30.000,- Kč, od června 2007 do podzimu 2007 E. H. a Z. K. nejméně v 10 případech blíže nezjištěné množství metamfetaminu po 500,- Kč za jeden odběr, celkem nejméně za 10.000,- Kč. Předmětného jednání se dopustil přesto, že metamfetamin je jako omamná a psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb. a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhl. pod č. 62/1989 Sb. Obviněnému byl za tento skutek uložen podle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného i státního zástupce podaného v jeho neprospěch Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 9 To 445/2008, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že právní názor soudu vyjádřený v rozsudku spočívá na nesprávném právním posouzení, konkrétně na nesprávné aplikaci ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Znění skutkové věty rozsudku, podle níž prodal „blíže nezjištěné množství metamfetaminu“ se mu jeví pro závěr o uvedené právní kvalifikaci jako nedostatečné, když se soud navíc omezil jen na pouhé konstatování přibližné ceny, za niž měl podle svědků metamfetamin odběratelům prodávat. Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, podle něhož závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. lze především opřít o množství omamné nebo psychotropní látky, resp. přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Z tohoto obviněný dovozuje, že soud v posuzovaném případě aplikoval ust. §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. nesprávně. Dále namítá, že v průběhu soudního řízení nebyl rozsah množství prodaného metamfetaminu vůbec zjištěn, proto také ve výroku o vině chybí specifikace celkové nebo přibližné hmotnosti této látky. Rozsah je vymezen pouze finanční částkou, která ovšem podle přesvědčení dovolatele nemůže být podkladem pro použití ust. §187 odst. 2 písm. a) tr. zák, jelikož neodpovídá hodnotě většího rozsahu dle §89 odst. 11 tr. zák. Obviněný v tété souvislosti poukazuje na skutečnost, že obžaloba nepředložila soudu ani jeden věcný důkaz, tj. ani jeden balíček látky, kterou měl třetím osobám prodat. Dovolatel konstatuje, že pouze odvolací soud v odůvodnění svého usnesení kalkuluje s množstvím údajně prodaného metamfetaminu v gramech zjištěného z výpovědí svědků, tedy 8 g svědkovi H.a 2 g svědkyni H. a K., což je dohromady 10 g. Obviněný má za to, že s přihlédnutím k pokynu nejvyšší státní zástupkyně č. 6/2000, který se stal v rozhodovací praxi soudů vodítkem pro výklad pojmu „většího rozsahu“, nelze množství 10 gramů považovat za prodej ve větším rozsahu. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se podle §265h odst. 2 tr. ř. do data neveřejného zasedání písemně nevyjádřila. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným M. L. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). Námitkami, kterými obviněný napadá skutková zjištění a provedené dokazování, proto deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Nejvyšší soud si je vědom judikatury Ústavního soudu, která ojediněle připouští průlom do výkladu mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však dle názoru Nejvyššího soudu v projednávaném případě zjevně nejednalo. Soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř. a odvolací soud aplikoval na výpovědi svědků – odběratelů drogy od obviněného – zásadu in dubio pro reo maximálně liberálním způsobem. Ve všech případech vyšel z presumpce pro obviněného nejvýhodnější, tj. že i v případech, kdy množství drogy prodávané klientům mělo podle ceny činit 0,5 g, ve skutečnosti se jednalo pouze o 0,2 g, když vyšel z výpovědí těchto svědků, že je obviněný často „šidil“ na množství prodávané drogy. Obdobně přistupoval i k případům, kdy okresní soud vymezil četnost prodeje určitým rozmezím (např. ve 20 až 30 případech), resp. finanční částkou (20 až 30 000,- Kč), kdy vždy vyšel z hodnot na spodní hranici rozmezí. Jakkoli je tedy formulace skutkových zjištění ve výroku rozsudku okresního soudu poněkud vágní, právě s ohledem na zmíněná rozmezí, odvolací soud na základě propočtu maximálně výhodného pro obviněného (blíže viz str. 7 usnesení krajského soudu) tak dospěl k závěru o prodeji nejméně 10 g metamfetaminu obviněným L. Vycházel přitom z nižší částky uvedené ve výroku okresního soudu u počtu prodejů (tj. 20) a rovněž kalkuloval i s minimálním množstvím obsaženém v jednom sáčku (tj. 0,2 gramu, i když se mělo jednat o půlgramový). Pokud tedy svědku H. prodal obviněný minimálně ve 20 případech po dvou sáčcích vážících nejméně 0,2 gramu, (tj. 2 x 0,2 x 20 prodejů) celkem minimálně 8 gramů metemfetaminu, svědkyním H. a K. prodal nejméně v 10 případech po 1 sáčku, ve kterém bylo minimálně 0,2 gramu, tedy celkem 2 gramy, celkové množství metamfetaminu prokazatelně prodané obviněným tedy činí nejméně 10 gramů. Pokud by okresní soud mínil, že šlo o 10 prodejů H. a dalších 10 K. (jak lze usuzovat z celkové částky získané prodejem 10.000,- Kč při 500,- Kč za dávku), šlo by pak dokonce o 12 gramů. Nicméně v každém případě je lichá námitka obviněného, že prodej množství 10 g metamfetaminu se ve smyslu respektované judikatury nepovažuje za prodej ve větším rozsahu ve smyslu odst. 2 písm. a) ust. §187 tr. zák. Dle pokynu obecné povahy vydaného nejvyšší státní zástupkyní ze dne 27. 4. 2000, č. 6/2000, který se stal všeobecně respektovaným vodítkem pro sjednocení judikatury ve vztahu k právnímu posouzení distribuce drog v závislosti na jejich množství, je právě množství nejméně 10 gramů metamfetaminu považováno za hranici pro posouzení dispozice s drogou (zde prodeje) ve větším rozsahu. Pokud pak obviněný odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005 (publikováno pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), jeho právní věta říká, že závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je nutno opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, s nímž pachatel nakládal, a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Primárním kritériem je tedy množství látky, které obviněný prodal, v posuzovaném případě stanovené s velmi liberálním použitím zásady in dubio pro reo odvolacím soudem na nejméně 10 gramů. Šlo přitom o látku i v množství mnohonásobně menším velice nebezpečnou, schopnou zásadně ovlivnit psychiku jejího konzumenta, vytvořit velice brzy návyk na její užívání a ohrozit jeho zdraví, případně i život. Uvedené rozhodnutí uvádí i další kritéria, k nimž má být při definování znaku „ve větším rozsahu“ přihlédnuto (doba nakládání, počet klientů atp.), přičemž zdůrazňuje, že jde o kritéria podpůrná, a (jak patrno z odůvodnění rozhodnutí) použitelná zejména v případech, kdy množství drogy nelze vůbec zjistit. Smyslem ovšem je, odlišit pachatele, který s drogou nakládá spíše ojediněle, od toho, který s ní nakládá systematicky, klasicky jako dealer, což je přesně případ obviněného. Z výpovědí svědků plyne, že dům obývaný obviněným a jeho matkou byl všeobecně znám jako místo, kde se dá sehnat pervitin, když vedle ztotožněných klientů zde nakupovaly i další osoby. Jednání obviněného proto bylo zcela v souladu se zákonem posouzeno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. IV. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. L. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 19. srpna 2009 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/19/2009
Spisová značka:3 Tdo 849/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.849.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08