ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.860.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 860/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 o dovolání obviněného V. T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 4 To 139/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 218/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 5 T 218/2008, byl obviněný V. T. uznán vinným trestnými činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
v době od počátku měsíce března 2008 do 30. 8. 2008 v domě čp. v D. u. v P., okres P., při soužití ve společné domácnosti opakovaně fyzicky napadal P. F., nadával jí a vyhrožoval jí zabitím a toto soustavné napadání vyvrcholilo dne 30. 8. 2008 okolo 18:15 hodin, kdy obžalovaný V. T. v bytě v D. u. čp. v P., okres P., poškozené P. F. nejprve vulgárně nadával a potom ji fyzicky napadal tak, že jí nejprve udeřil otevřenou dlaní na pravou stranu obličeje a poté ji opakovaně bil pěstí do obličeje a horní poloviny těla po dobu nejméně 10 minut a přitom jí vyhrožoval zabitím a následně vzal kuchyňský nůž o délce 27,5 cm, který poškozené přiložil ke krku a potom ji tímto nožem bodl do levého stehna, po tomto jednání jí vyhrožoval odvezením do lesa a zabitím, následně donutil poškozenou, aby se oblékla a odtáhl ji k výtahu v chodbě domu a před domem na ulici poškozená P. F. využila situace, kdy jí obžalovaný nedržel a utíkala po ulici od obžalovaného, kde se před obžalovaným ukryla do osobního automobilu Škoda Fabia, který řídil J. R., a který na ulici zastavil, a snažila se tak zachránit před útoky obžalovaného, obžalovaný ji proti její vůli z tohoto vozidla vytáhl ven, za použití násilí jí dotáhl k osobnímu automobilu zn. Škoda Favorit, a násilím ji vtlačil na sedadlo spolujezdce, sedl si na místo řidiče, držel ji pod krkem a zavřel dveře od vozidla, kdy poškozená ztratila vědomí a následkem jednání obžalovaného utrpěla zhmoždění obličeje a pravého spánku, podkožní krevní výrony horních a dolních víček obou očí, podspojivkový krevní výron obou očí, podkožní krevní výron na bradě vlevo, podslizniční krevní výron na tvářové sliznici dutiny ústní vpravo, zlomeninu nosních kůstek bez posunu, úrazovou perforaci pravého ušního bubínku, povrchní řeznou ranku na krku vpravo blíže střední čáry, bodně řeznou ránu na zevní ploše levého stehna v krajině kyčelního kloubu pronikající pod svalovou povázku a otřes mozku s dobou léčení nejméně tří týdnů.
Za to mu byl uložen podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Z podnětu tohoto odvolání Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 4 To 139/2009, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., přičemž do výroku o vině tohoto rozsudku převzal popis skutku z výroku o vině okresního soudu ve zcela shodné podobě, tak jak je citován shora. Za to mu uložil podle §215a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s ostrahou dle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatel především v tom, že přejal závěry soudu prvního stupně s tím, že důkazy jím provedené jsou pro rozhodnutí ve věci dostačující. Obviněný i nadále kategoricky odmítá výrok o jeho vině opřený o jediný usvědčující důkaz – výpověď poškozené P. F. Její věrohodnost však obviněný zpochybňuje s tím, že zůstala osamocena a nepodpořena dalšími důkazy. Odvolací soud podle obviněného nesprávně založil své skutkové závěry i na usnesení Obvodního oddělení Police ČR v P., kterým byla odložena věc z důvodu nedání souhlasu poškozené s jeho trestním stíháním. Za nepochopitelné pak považuje odmítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem svědkyně A. H., babičky poškozené, neboť mohl osvětlit jeho vztahy s poškozenou i příčiny a průběh jejich neshod. Obviněný popírá, že by někdy poškozenou uhodil ve výtahu či během jízdy automobilem, či že by ji bil bičem nebo termoskou s tím, že stopy takového násilí by například kolegyně poškozené v zaměstnání musely zaregistrovat. Odvolací soud pak podle mínění obviněného odmítl provedení důkazů výslechem svědkyně H. či kolegyň poškozené z ryze spekulativních důvodů, což označuje za jeho fatální selhání, které posléze vyústilo v neobjektivní rozhodnutí. Podle obviněného soudy přikládaly přehnaný význam výpovědi svědka R., který mohl popsat toliko incident, jemuž byl přítomen, ale nikoli podat relevantní informace k údajnému týraní poškozené v předchozí době. Podle přesvědčení dovolatele provedené důkazy netvořily ucelený řetězec takové kvality, aby jejich prostřednictvím bylo spolehlivě prokázáno, že poškozenou dlouhodobě týral, v tom spatřuje dovolatel nesprávné právní posouzení skutku soudy. Obviněný v této souvislosti znovu opakuje některé pasáže své obhajoby, které podle jeho přesvědčení vysvětlují nález krevních stop v bytě, který s poškozenou užíval, i vznik jejího poranění.
V petitu svého dovolání navrhl alternativně, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, že by věc projednal jiný senát, anebo aby jej Nejvyšší soud sám obžaloby zprostil podle §226 písm. a) tr. ř. s tím, že nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který byl stíhán, eventuálně dle §226 písm. c) tr. ř. s tím, že nebylo prokázáno, že by jej spáchal obviněný. Jako třetí alternativu pak dovolatel uvádí možnost uložení mírnějšího trestu nespojeného s odnětím svobody. V každém případě by měl Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodnout o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, které napadl dovoláním, a propustit jej z vazby či výkonu trestu na svobodu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve svém vyjádření prezentovala názor, že argumenty, o které obviněný opírá zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou v naprosté většině opakováním jeho obhajoby, kterou přezkoumával již soud odvolací. Ten podle jejího názoru dospěl k logicky správným závěrům, takže dovolací soud by neměl mít důvod do nich jakkoli zasahovat. Podle ní obviněný se sice formálně dovolává vady, která má spočívat v nesprávné aplikaci hmotného práva, avšak jeho námitky směřují proti rozsahu, způsobu a výsledkům dokazování, tedy proti skutkovým závěrům. Takové výhrady však podle jejího názoru neodpovídají jak deklarovanému, tak ani žádnému jinému z katalogu dovolacích důvodů.
Výhrady obviněného nepovažuje za důvodné a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného V. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Nevidí rovněž žádný racionální důvod pro jakýkoli zásah do výroku o trestu, který byl obviněnému uložen.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným v dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak to výstižně ve svém písemném vyjádření vyzdvihla již nejvyšší státní zástupkyně, lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Přestože obviněný T. uvádí ve svém dovolání celou řadu námitek, všechny se míjejí deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť neobsahují poukaz na žádnou chybu právního posouzení zjištěného skutku.
Obviněný totiž netvrdí, že by jednání zjištěné shodně okresním a krajským soudem nevykazovalo znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., kterým byl uznán vinným, nýbrž zpochybňuje procesní postup obou soudů při provádění důkazů a jejich hodnocení dle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Snaží se prosadit vlastní pohled na hodnocení provedených důkazů, zpochybňuje jejich dostatečnost k prokázání jeho viny a domáhá se provedení dalších důkazů, které by dle jeho přesvědčení měly vést k přehodnocení stávajících skutkových závěrů soudů. Nejvyšší soud byl proto nucen konstatovat, že dovolacími námitkami tohoto charakteru obviněný nenaplnil ani deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř.
Nejvyšší soud přitom bral v úvahu i judikaturu Ústavního soudu, podle níž nelze výklad uvedeného dovolacího důvodu provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku docházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, které mají zaručit „fair trial“ (viz např. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyšší soudu jako soudu dovolací žádné pochybení nezjistil.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které soudy z provedených důkazů postupem dle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily, shledává logické a jednoznačné. Z charakteru trestné činnosti prováděné obviněným v bytě vůči poškozené P. F. bez přítomnosti dalších osob (s výjimkou závěrečného incidentu v přítomnosti svědka R.) byla výpověď poškozené stěžejním důkazem pro posouzení viny obviněného. Soudy si této skutečnosti byly zjevně vědomy, když hodnocení věrohodnosti výpovědi této svědkyně věnovaly adekvátní pozornost a konstatovaly, že tato je podporována i dalšími nepřímými důkazy – výpověďmi svědků R., F., W., jakož i znaleckými posudky o vyšetření duševního stavu obviněného a posudku k posouzení zranění poškozené.
Nejvyšší soud konstatuje, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Pokud se pak dovolatel domáhal doplnění dokazování výslechem svědkyně H., resp. kolegyň poškozené ze zaměstnání, bylo odvolacím soudem řádně vysvětleno (na str. 6, 7 odůvodnění rozsudku krajského soudu), proč tyto důkazy jako nadbytečné neprovedl.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného V. T. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
S ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu k námitkám dovolatele pak nebyly shledány ani důvody pro odklad či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr