ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.219.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 219/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce R..V., zastoupeného advokátem, proti žalované J. B., zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 1/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. března 2007, č.j. 1 Co 27/2007-78, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.795,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolání žalované, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne
28. března 2007, č.j. 1 Co 27/2007-78, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2006, č.j. 24 C 1/2006-58, ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2006, č.j. 24 C 1/2006-60, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení
§237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2002, sp. zn. 28 Cdo 1524/2002, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 1612, ročník 2003, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2004, sp. zn. 30 Cdo 179/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 3039, ročník 2005, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2003, sp. zn. 30 Cdo 2005/2003, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 2185, ročník 2004, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2625/2007, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, číslo sešitu 20, ročník 2007, str. 759) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci, v rozporu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 308, ročník 2001).
Pokud dovolání směřuje i do výroku o určení lhůty k plnění napadeného rozsudku, nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, a proto přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána (k výkladu pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61, ročník 1998). Z tohoto hlediska přípustnost dovolání nezakládají ani ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., neboť v jejich taxativních výčtech není rozhodnutí o určení lhůty k plnění uvedeno.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. a č. 277/2006 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §6 odst. 1 písm. a/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 6.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb. a č. 276/2006 Sb.), vše zvýšené o 19% DPH v částce 1.245,- Kč. Celkovou částku 7.795,- Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu