ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.904.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 904/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M. – Z. a. s., proti žalované L. B., zastoupené JUDr. J. P., advokátem o zaplacení 602.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 221/2002, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2007, č. j. 39 Co 115/2007-229, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. září 2006, č.j. 43 C 221/2002-216, nepřiznal žalované osvobození od placení soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, o němž odvolací soud rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že se žalované přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 70 % (výrok II. a dále ve výroku I. rozhodl, že v řízení bude na místo původní žalobkyně T., spol. s r. o., nadále pokračováno se společností M. – Z. a. s. Jelikož původní žalobkyně T., s. r. o. byla dne 2.5.2007 vymazána z obchodního rejstříku, odvolací soud nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení. Právním důvodem zániku původní žalobkyně byla fúze sloučením se zanikajícími společnostmi G. s. r. o., M. G. s. r. o., S. s. r. o. a C., s. r. o. do nástupnické společnosti M. – Z. a. s., na kterou přešlo jmění všech zaniklých společností. Odvolací soud uzavřel, že povaha věci umožňuje pokračovat v řízení s procesním nástupcem žalobkyně, proto rozhodl podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení bude pokračováno s právní nástupkyní původní žalobkyně.
Žalovaná podala proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání, v němž vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/ a a/ o. s. ř.).
Dovolatelka má za to, že v daném případě nebyly splněny podmínky vyžadované ustanovením §107 odst. 3 o. s. ř. týkající se možného pokračování v řízení s procesním nástupcem, a dále namítá že nebylo prokázáno, že nástupnická společnost vstoupila do práv původní žalobkyně. Dovolatelka má za to, že o procesním nástupnictví měl rozhodovat soud prvního stupně a ona tak byla zkrácena na svých procesních právech.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Pokud jde o námitku dovolatelky, že v daném případě nebyly splněny podmínky vyžadované ust. §107 odst. 3 o. s. ř. týkající se možného pokračování v řízení s procesním nástupcem, nelze této námitce přisvědčit, neboť jak vyplývá ze zápisu v obchodním rejstříku, původní žalobkyně T., s. r. o., zanikla v důsledku fúze sloučením s vyjmenovanými společnostmi do nástupnické společnosti M. – Z. a. s. Jestliže v této souvislosti žalovaná namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že nástupnická společnost vstoupila do práv původní žalobkyně, je její námitka nedůvodná, jelikož podle ustálené judikatury není šetření podmínek procesního nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení dokazováním o skutkovém stavu věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 311/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/C.H.BECK, pod č. C 2719, Sešit 30/2004). Obdobně v usnesení ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1770/2006, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, Nejvyšší soud formuloval závěr, že k objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zemřelého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup soudu v řízení (a nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci), soud není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce.
Nedůvodná je rovněž výhrada dovolatelky, že byla zkrácena na svých procesních právech tím, že o procesním nástupnictví rozhodoval odvolací soud a nikoliv soud prvního stupně, když zákon situaci, kdy o procesním nástupnictví rozhodne během odvolacího řízení soud odvolací, předpokládá (srov. §107 odst. 1 a 3, §211 o. s. ř.). Žalovaná nebyla zbavena možnosti podat opravný prostředek proti usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví, když proti němu je možno ve smyslu §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. podat dovolání, čehož žalovaná ostatně využila.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné, přičemž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tzv. jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ) nebyl naplněn a dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 2, věta před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. František Faldyna,CSc.
předseda senátu