ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2037.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2037/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce T. N., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. P., o částku 42.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 128/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 27 Co 576/2006-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29. října 2003, č. j. 9 C 128/2003-49, zamítl žalobu o zaplacení 42.600,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 7. 5. 2001
do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne
15. dubna 2004, č. j. 27 Co 97/2004-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem
ze dne 27. července 2006, č. j. 33 Odo 898/2004-85, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne
16. listopadu 2006, č. j. 27 Co 576/2006-100, rozsudek soudu prvního stupně opět potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím i dovolacím soudem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění platném před 1. dubnem 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Výtkou, že soud prvního stupně nerespektoval zásady uvedené v §132 a §157
o. s. ř., a že odvolací soud místo toho, aby rozsudek soudu prvního stupně
pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jej potvrdil, uplatnil žalobce dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K námitce, že soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ovšem dovolací soud přihlíží ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemohou, neboť postrádají hlavní atribut zásadního právního významu podle §237 odst. 3 o. s. ř., a to judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
I když žalobce dále v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Námitkami, že soudy nevzaly v úvahu písemně sjednané platební podmínky, že žalovaný nepředložil důkaz ke svému tvrzení o počtu prodaných vstupenek, a že se odvolací soud nezabýval tím, zda žalovaný porušil svým jednáním obecnou prevenční povinnost předcházet škodám, jestliže neprovedl vyúčtování neprodaných vstupenek v dohodnutém termínu, ale až po skončení olympijských her, brojí žalobce primárně proti skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výtek však nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže.
Výhrada, že odvolací soud se nezabýval tvrzeným započtením nároku žalovaným, je z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. irelevantní, neboť odvolací soud své rozhodnutí na řešení této otázky nezaložil. Jestliže dovodil, že žalobci nevzniklo právo na požadované plnění z právního vztahu založeného smlouvou, kterou kvalifikoval podle §51 obč. zák., bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda (neexistující) právo zaniklo v důsledku započtení.
Jelikož dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. dubna 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu