ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2713.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2713/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce E. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. M., zastoupenému advokátem, o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 27/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2007, č. j. 8 Co 716/2006-125, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. května 2006, č. j. 34 C 27/2005-81, zamítl žalobu o zaplacení částky 400.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení za dobu od 6. 11. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. ledna 2007, č. j. 8 Co 716/2006-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., jímž byla s účinností ode dne 1. 7. 2009 provedena novela občanského soudního řádu), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen jen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno.
Žalobce sice v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak podle obsahu jeho dovolacích námitek (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů vytkl odvolacímu soudu nesprávně, popř. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. I nadále je přesvědčen,
že v řízení nebylo prokázáno, že ústně zmocnil společnost H. c., s. r. o. (resp.
p. S.) k prodeji svého automobilu a že před tím, než sám se žalovaným uzavřel dne 5. 3. 2003 kupní smlouvu, tento zmocněnec jeho jménem uzavřel se žalovaným ústní kupní smlouvu. Namítá-li nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tvrzením, že pravdivá je jeho verze skutku, a to že společnost H. c., s. r. o. (resp. p. S.) k prodeji svého automobilu nikdy nezmocnil a že tuto vůli nikdy neprojevil. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalobce usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl. Dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy že kupní smlouva, kterou uzavřel dne 5. 3. 2003 se žalovaným, je platným právním úkonem, neboť v té době byl vlastníkem předmětného automobilu, a že žalovanému vznikla povinnost zaplatit mu sjednanou kupní cenu.
Výtka žalobce, že odvolací soud jej nepoučil podle §118a o. s. ř., naplňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádá potřebný judikatorní přesah (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu