ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1324.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1324/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2009 dovolání obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 7 To 187/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 84/2008, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného R. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 1 T 84/2008, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 1 T 14/2008, pod bodem 2/ výroku rozsudku, byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 1 T 14/2008, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný R. M.
1)od poloviny roku 2006 do 7. 12. 2007 v přesně neurčené dny 2x – 3x do týdne pravidelně o víkendech v H. na parkovišti u obchodního domu K. na ulici K., na parkovišti na ulici L. a., na parkovišti u M. h., v herně K. b., na ulici Š., dále v obci D. před domem na ulici H., v obci S. v H. F. a na dalších dosud neustanovených místech okresu H. prodal metamfetamin za účelem dalšího prodeje O. N., kdy jedna dávka obvykle obsahovala 2 g, za částku od 1.500,- Kč, takže za uvedené období prodal celkem ve 150 případech nejméně 300 g metamfetaminu, zvaného pervitin, za celkovou částku 250.000,- Kč, kdy metamfetamin náleží mezi psychotropní látky, které jsou zařazené do seznamu II. přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., kdy za toto období bylo konkrétně zjištěno, že obviněný M. prodal O. N. také:
a)dne 4. 12. 2007 v H. na parkovišti u obchodního domu K. na ulici K. za částku 1.500,- Kč v plastovém sáčku 1,62 g efedrinu, který náleží mezi prekursory podle §2 odst. c) zákona č. 167/1998 Sb., kdy efedrin byl následně zajištěn při domovní prohlídce na základě příkazu Okresního soudu Hodonín sp. zn. 17 Nt 525/2007 ze dne 7. 12. 2007 v obci D., v domě H., majitelky D. K.,
b)dne 7. 12. 2007 kolem 18:00 hodin u obchodního domu K. v H. na ulici K. ve vozidle Opel stříbrné barvy, nezjištěné registrační značky, 1,7 – 1,8 g pervitinu v injekční stříkačce o objemu 2 ml s tím, že za pervitin požadoval částku 1.500,- Kč, čehož byl nepřímým svědkem F. M.,
c)v přesně nezjištěném dni měsíce října roku 2007 v H. na parkovišti u M. h. 1 g pervitinu v injekční stříkačce o objemu 2 ml za dosud neustanovenou částku, čehož byl svědkem L. K.,
d)v přesně nezjištěném dni měsíce října roku 2007 v H. v herně K. b. na ulici Š. 2 g pervitinu v injekční stříkačce o objemu 2 ml za dosud neustanovenou částku, čehož byl svědkem L. K.,
e)v přesně nezjištěném dni měsíce července či srpna roku 2007 ve S. v restauraci H. F. za zprostředkování úvěru mezi obviněným R. M., R. P. a pracovnicí Č. s., a.s., pobočka K. předal O. N. 2 g metamfetaminu k dalšímu prodeji,
2) v přesně nezjištěném dni měsíce července nebo srpna roku 2007 v restauraci H. F. v obci S. prodal metamfetamin R. P., za celkovou částku 7.000,- Kč v množství 3 g s tím, že další 4 g metamfetaminu dodá R. P. později, čehož byl svědkem O. N.,
3) v přesně nezjištěném dni měsíce října roku 2007 v H. na parkovišti u M. h. vyměnil s L. K., za motorku „minibake“ 1,5 g metamfetaminu v injekční stříkačce o objemu 2 ml, čehož byl opět svědkem O. N.,
4) v období od října 2007 do listopadu 2007 v dosud přesně neustanovených místech okresu H. prodal metamfetamin celkem v 7 případech za částky od 200,- Kč do 1.000,- Kč T. J., kdy se jednalo nejméně o 3 g této psychotropní látky.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Hodoníně podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání jak obviněný, tak i okresní státní zástupce. Podané opravné prostředky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2009 Krajský soud v Brně, který obě podaná odvolání usnesením z téhož dne pod sp. zn. 7 To 187/2009, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodná.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 7 To 187/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 1 T 84/2008, dovolání, ve kterém napadá výrok o vině s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím výroku, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, a to jak po objektivní, tak zejména po subjektivní stránce.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že skutkový závěr učiněný soudem prvního stupně není dostatečně podložen provedenými důkazy. Toto své tvrzení dále specifikoval vlastním hodnocením provedeného dokazování, zejména jednotlivých svědeckých výpovědí, přičemž poukázal rovněž na některé svědecké výpovědi z přípravného řízení i hlavního líčení, které měly dle názoru dovolatele prokazovat jeho nevinu.
V závěru svého dovolání obviněný vyslovil názor, že soud pochybil, pokud jej uznal vinným, neboť nebyl předložen ucelený soubor důkazů prokazující nepochybně jeho vinu, tedy že se z hlediska objektivní i subjektivní stránky dopustil trestného činu, za který byl odsouzen. V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání podal své písemné vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky dovolatele označil za neodpovídající použitému dovolacímu důvodu a poukázal na skutečnost, že dovolatel nevytkl napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, kterému předcházelo, žádnou vadu, která by zakládala některý ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. řádu. Z toho důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal rozpor mezi popisem skutku ve výroku o vině a znaky skutkové podstaty trestného činu jímž byl uznán vinným, avšak učinil tak pouze ve vazbě na vlastní hodnocením důkazů - svědeckých výpovědí - a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. M. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. listopadu 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á