ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1440.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1440/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 dovolání obviněných D. P. a D. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 2 To 23/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 1/2008, a rozhodl takto:
Dovolání D. P., se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Dovolání D. K., se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 33 T 1/2008, byl obviněný D. P. uznán vinným
-samostatným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákona, kterého se dle bodu 1) výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že v lednu roku 2004 ve spolupráci a po rozdělení úkolů s dalšími nejméně třemi osobami bez oprávnění zorganizoval dovoz drogy kokain z E. do České republiky tak, že dosud neztotožněný muž jménem O. opatřil nezjištěné množství, nejméně však 0,7 litru, roztoku kokainu, obsahujícího blíže nezjištěné množství účinné látky, ukrytého v krabici od džusu, přičemž obviněný D. B. využil skutečnosti, že se již dříve v České republice seznámil s K. S., která na pozvání jeho a jeho rodiny přicestovala do E., přičemž cestovní náklady uhradil D. B., a před zpáteční cestou jí pod nepravdivou záminkou, že se jedná o dárky pro O. syna studujícího v P., přibalil do zavazadla různé drobnosti, včetně tohoto roztoku kokainu maskovaného jako džus, s tím, že tento si je na letišti v P. – R. v České republice vyzvedne a převezme, přičemž však na letišti ve skutečnosti čekal samostatně stíhaný P. K., který měl tyto věci převézt do I., kterého o době a místě příletu, jakož i o vzhledu K. S., informovala další osoba blízká obviněnému D. B. tak, že tento ji po příletu na letišti v R. mezi cestujícími rozpoznal a oslovil, a K. S. mu předala přivážené drobnosti, k předání roztoku kokainu maskovaného jako džus však nedošlo, neboť část džusů, které si K. S. vezla pro vlastní potřebu, se rozbila při přepravě, část byla vylita při celní kontrole, o čemž P. K. informovala, přičemž roztok kokainu maskovaný jako džus si v domnění, že se jedná o džus její, ponechala,
přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb., zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách;
- dále samostatným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, kterého se podle výroku uvedeného pod bodem 3) tohoto rozsudku dopustil tím, že v době od září 2005 do 17. 10. 2005 ve V. poté, kdy jej K. S. kontaktovala se žádosti o zajištění zprostředkování práce ve Š. pro sebe a její přítelkyni N. K., společně s dalšími dosud neztotožněnými osobami jménem L. a J. bez oprávnění zorganizoval dovoz kokainu z V. do F. tak, že opatřil z dosud nezjištěných zdrojů kokain, ukrytý ve věcech určených pro děti – v batůžcích, diáři, fotoaparátu a ledvince, pod záminkou zprostředkování práce zaslal K. S. cestou W. U. peněžní prostředky k zakoupení letenek s tím, že do Š. obě poletí přes V., kde se měly setkat se svým budoucím zaměstnavatelem, údajným fotbalistou jménem V., se kterým se však při svém pobytu ve V. vůbec nesetkaly, při jejich pobytu ve V. se o ně společně s L. a J. starali, platili jim ubytování a stravu, přičemž před zpáteční cestou jim pod nepravdivou záminkou přibalil do zavazadla dětské věci – batůžky, diář, fotoaparát a ledvinku s tím, že se jedná o dárky pro děti jejich budoucího zaměstnavatele V., který je měl čekat v P. na letišti, a které mu tam měly předat, poté N. K. a K. S. odvezli na letiště, kde jim pomohli vyřídit formality, zatímco V. o době a místě jejich příletu, jakož i o jejich vzhledu obviněný D. B. informoval tak, aby je po příletu do P. na letišti mohl mezi cestujícími rozpoznat, k předání předmětů obsahujících kokain však nedošlo, neboť dne 17. 10. 2005 v 9.00 hod. na letišti R. Ch. d. G. v P. byly K. S. a N. K. kontrolovány a zadrženy, neboť u nich bylo zjištěno celkem 4.545 gramů látky obsahující kokain, ukryté ve dvojitých dnech dvou batohů, ve dvojitých deskách diáře, v obalu na fotografický přístroj a v ledvince, tedy právě ve věcech, které jim na cestu přibalil obviněný D. B., přičemž nalezená látka obsahovala 2.088 gramů hydrochloridu kokainu base,
přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb., zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách;
-trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, kterého se dle výroku uvedeného pod bodem 4) výroku o vině toho rozsudku dopustil tím, že společně s obviněným D. K.
v době od října 2006 do 3. 11. 2006 v České republice a v P. obviněný D. B., v minulosti dlouhodobě žijící v K. a v E., znalý tamních poměrů, za účelem nelegálního dovozu drogy kokain ze států J. A. ve spojení a po rozdělení úkolů s další dosud nezjištěnou osobou jménem E. a s osobou J. P. M. C. zajistil v P. z dosud nezjištěných zdrojů kokain, J. P. M. C. v rámci dělby úkolů prostřednictvím dalších osob objednal a zaplatil elektronickou letenku pro kurýra v cestovní kanceláři V. G. v C. v K., přičemž v České republice obviněný D. K. společně s obviněným D. B. kontaktovali J. F., který souhlasil s jejich nabídkou vycestovat do států J. A. pod příslibem bezplatné letenky, bezplatného pobytu v těchto státech a za přislíbenou finanční odměnu, ač věděl, že přiveze při cestě z České republiky do P. a zpět kokain, tohoto obvinění D. B. a D. K. za přítomnosti L. Z. osobním motorovým vozidlem obviněného D. K. odvezli dne 25. 10. 2006 do P., kde přenocovali v H. S., a dne 26. 10. 2006 odletěl J. F. do P., kde jej očekával dosud neustanovený pachatel E., který mu zajistil ubytování, stravu a na zpáteční cestu mu předal batoh značky MOUNTAIN GEARTERRA 75, červenočerné barvy, v jehož konstrukci byla ukryta vlhká vlákna bílé barvy (waipe) a vlhká vlákna bílé barvy, dále 4 nádobky s nápisem BABA DE CARACOL crema FITOSANA, 4 nádobky s nápisem ALFAPARF MIDOLLO, 6 lahviček s nápisem BABA DE CARACOL FITA SANA, 2 lahvičky ve tvaru trubičky s nápisem Creama FITOLINE, 1 lahvička s nápisem DOVE a 1 lahvička s nápisem SPECIFIKAL, které obsahovaly krémovou substanci, vše celkem obsahující 9.943 gramů hydrochloridu kokainu, nasáklého v bavlněném materiálu a ve vodním roztoku, přičemž s těmito předměty byl J. F. dne 3. 11. 2006 zadržen v P. na letišti J. Ch. v L.,
přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb., zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
a dle výroku obsaženého pod bodem 5) výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že společně s obviněnými D. K. a O. H.v prosinci roku 2006 v O. v České republice po předchozí vzájemné dohodě obviněný D. K. společně s obviněným D. B., který vystupoval pod jménem L. K., kontaktovali obviněného O. H., který akceptoval jejich nabídku vycestovat do států J. A., ač věděl, že doveze do České republiky kokain ve speciálně k těmto účelům upravených zavazadlech, a to pod příslibem bezplatné letenky, zajištění bezplatného pobytu v těchto státech a za přesně nezjištěnou finanční odměnu, za kterýmžto účelem obviněný O. H. přesvědčil a získal pro převoz kokainu také svou přítelkyni J. H., kterou na letiště do P. k odletu do A. odvezl dne 16. 12. 2006 obviněný D. K. svým vlastním motorovým vozidlem, přičemž oba přenocovali v H. S., a dne 17. 12. 2006 J. H. odletěla do A., O. H. pak do A. odletěl dne 21. 12. 2006, přičemž za účelem neoprávněného dovozu drogy kokain z A. do České republiky obviněný D. B., v minulosti dlouhodobě žijící v E. a v K., znalý tamních poměrů, po rozdělení úkolu s dalšími dosud neztotožněnými osobami jménem C. a A., jakož i s dalším pachatelem J. P. M. C., opatřoval z dosud nezjištěných zdrojů kokain, v rámci dělby úkolů J. P. M. C. objednával, přebukovával a platil prostřednictvím dalších osob pro kurýry elektronické letenky v cestovní kanceláři V. G. v C. v K., ubytování a stravu kurýrům v B. A. v A. zajišťovali C. a A., kteří jim před zpáteční cestou předali telefonní kontakty pro případ neočekávaných komplikací při cestě a speciálně upravená zavazadla, obsahující kokain, s nimiž měli odcestovat do České republiky, přičemž J. H. byla před odletem z A. do České republiky dne 28. 12. 2006 zadržena na letišti v B. A., přičemž u ní bylo nalezeno 1.330 gramů hydrochloridu kokainu o obsahu 71,60 % účinné látky a 1.585 gramů hydrochloridu kokainu o obsahu 62 % účinné látky, ukrytého ve speciálně upravené schránce ve dně osobního zavazadla, které měla u sebe,a obviněný O. H. byl zadržen dne 30. 12. 2006 na letišti P. – R. v České republice poté, co přiletěl z A. a bylo u něj zajištěno 2.932 gramů bílé práškovité hmoty, obsahující 90,5 %, tj. 2.653,46 gramů kokainu base, ukrytého ve speciálně upravených schránkách umístěných ve dně a víku osobního zavazadla, kufru zn. NEVADA, který měl obviněný O. H. u sebe,přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb., zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách
Za tyto trestné činy byl obviněný D. P. roz. B. odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §51 odst. 1 a §52 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen i trest propadnutí majetku, a to finanční hotovosti ve výši 61.570,- €, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona trest propadnutí věcí, jež jsou specifikovány ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Obviněný D. K. roz. O. byl stejným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. za jednání uvedené pod výše uvedenými body 4) a 5) výroku o vině tohoto rozsudku a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zákona, kterého se podle bodu 6) výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby do 18. 5. 2007 v místě svého faktického bydliště v bytě č. 8 na ulici P. v O., aniž byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, jako uživatel této látky přechovával v plastové krabici o rozměrech 15 x 25 x 20 cm pro svou potřebu 93,62 g sušené rostlinné hmoty, jejíž analýzou bylo zjištěno, že obsahuje 7,4 g delta 9 tetrahydrokanabinolu, psychotropní látky uvedené v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách..
Za tyto trestné činy byl obviněný D. K. roz. O. odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Oba jmenovaní obvinění podali v zákonné osmidenní lhůtě proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě odvolání, která projednal Vrchní soud v Olomouci. Usnesením ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 2 To 23/2009, obě odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. řádu zamítl.
Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu dovolání, přičemž obviněný D. P. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 2 To 23/2009, v celém rozsahu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný D. K. podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 33 T 1/2008, rovněž s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný D. P. ve svém dovolání vznesl námitku proti nesprávnému právnímu posouzení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §187 odst. 4 písm. c) tr. zákona, tj. spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. K tomu poukázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že je nepochybné, že existovala dělba úkolů mezi osobami, které ve státech J. A. opatřovaly drogu kokain, zajišťovaly ubytování, opatřování zavazadel použitých posléze k přepravě drogy, dále pak osoby, které působily jako kurýři a osoby, které tyto kurýry zajišťovaly, včetně jejich cesty z ČR do zahraničí. Dovolatel se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, na který odkazuje i soud odvolací, že provedené důkazy existenci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zcela jednoznačně nasvědčují.
Obviněný D. P. vznesl také námitku proti uloženému trestu propadnutí majetku, neboť nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že peníze, které byly při jeho zadržení obviněným dobrovolně vydány, pocházejí z dědictví. Podle dovolatele nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že to byl on, kdo vyměnil kufr drog za kufr peněz ve Š., neboť je velmi málo pravděpodobné, že by se pohyboval po různých částech světa s dědictvím ve výši 61.570,- € jen tzv. po kapsách. Odvolací soud tento závěr čerpal z výpovědi svědkyně Z. a byť na tuto výpověď konkrétně v odůvodnění svého usnesení neodkázal, z obsahu spisu to lze dovodit. Odvolací soud tak sám hodnotil svědeckou výpověď L. Z. a došel k jiným závěrům než soud prvního stupně, čímž porušil ustanovení §263 odst. 7 tr. řádu. Nalézací soud v souladu se závěrem, že nebylo prokázáno, že částka 61.570,-€ byla získána právě v rámci žalované trestné činnosti, uložil obviněnému trest propadnutí majetku podle §51 odst. 1 tr. zákona, když shledal naplnění zákonných podmínek pro jeho uložení. Dovolatel však poukázal na výrazný trest odnětí svobody téměř v polovině trestní sazby, jehož dopad je ještě zostřen dalším trestem velmi citelné povahy. V tomto ohledu je rozhodnutí soudu v rozporu judikátem R 35/1987, podle něhož při ukládání tak citelného trestu, jakým je trest propadnutí majetku, musí soud pečlivě zvážit jak okolnosti spáchaného činu, tak i osobu a poměry pachatele. Namítl tedy nesprávné vyhodnocení konkrétních okolností pro uložení trestu propadnutí majetku podle §51 odst. 1 tr. zákona.
V petitu svého dovolání obviněný D. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a věc tomuto soudu vrátil s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Obviněný D. K. podal dovolání výlučně proti označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Dovoláním napadl výrok o vině tohoto rozsudku s tím, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku. Vznesl námitku, že soud prvního stupně vůbec nezjišťoval ty okolnosti, jimiž by prokázal strukturu organizované skupiny zabývající se výrobou, přechováváním, převážením nebo prodejem omamných a psychotropních látek a že napadený rozsudek postrádá jakékoli úvahy tohoto soudu, z nichž by se alespoň částečně dalo dovodit použití právní kvalifikace ve vztahu k popsanému jednání. Dle názoru dovolatele se soud prvního stupně pouze ztotožnil se skutkovými i právními závěry státní zástupkyně obsaženými v obžalobě a tyto přijal za své, aniž by se zabýval úvahami nad přiléhavostí právní kvalifikace vytýkaného jednání. Své námitky konkretizoval obviněný D. K. ve vztahu k jednání popsaném pod bodem 4) výroku o vině napadeného rozsudku s tím, že tímto jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona.
Obdobně konkretizoval obviněný i námitky vůči právní kvalifikaci jednání uvedeného pod bodem 5) výroku o vině napadeného rozsudku.
V petitu svého dovolání obviněný D. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i rozhodnutí na něj navazující a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě s pokynem ji znovu projednat a rozhodnout.
K oběma podaným dovoláním se za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Dovolání obviněného D. P. pokládá z hlediska použitého dovolacího důvodu za relevantní toliko v té části, v níž dovolatel namítl, že nebyly naplněny předpoklady pro použití kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zákona, tedy spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tuto část dovolání však státní zástupce označil za zjevně neopodstatněnou, když poukázal na právní úpravu této věci a ustálenou judikaturu a vyslovil závěr, že skutečný podíl obviněného D. P. na spáchané trestné činnosti a míra jeho zapojení do trestné činnosti dalších pachatelů jsou zřejmé nejen z tzv. skutkových vět pravomocného výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Pokud jde o námitky obviněného D. P. ve vztahu k uloženému trestu propadnutí majetku, dospěl státní zástupce k závěru, že v této části není podané dovolání v souladu s použitým dovolacím důvodem, jakož ani se žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů. Podle názoru státního zástupce by podané dovolání obviněného D. P. mělo být jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Pokud jde o dovolání obviněného D. K., státní zástupce upozornil, že se jedná o dovolání uplatněné výhradně proti rozhodnutí soudu prvního stupně a jako takové je tedy nepřípustné. Proto navrhl odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání obviněného D. P. je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dovolání obviněného D. K. je nepřípustné, neboť směřuje výhradně proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání totiž vždy musí směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak tento soud rozhodl, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, může směřovat současně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně; nestačí však podat dovolání jen proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jak je tomu v případě dovolání obviněného D. K. Vzhledem k tomuto zjištění se Nejvyšší soud dále obsahem tohoto dovolání věcně nezabýval.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný D. P. své dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obsahem svých námitek obviněný D. P. zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplnil.
Pokud jde o námitky obviněného ve vztahu k výroku o trestu propadnutí věci, pak námitky toho charakteru však nelze podřadit pod použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nenapadají ani nesprávné právní posouzení skutku, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Okolnosti, o nichž dovolatel tvrdí, že soudem nebyly při úvahách o trestu náležitě zváženy, jsou okolnostmi skutkové povahy a jako takové je tedy nelze podřadit jak pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod, tak ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. řádu. V řízení o dovolání lze napadat výrok o uloženém trestu téměř výhradně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, to ovšem jen tehdy, jestliže by dovolatel namítal, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nic takového se však v posuzovaném případě nestalo a obviněný ani na tento dovolací důvod neodkazuje. Ve vztahu k vyhodnocení podmínek pro uložení zmíněného trestu dovolatel vznáší námitky skutkové povahy, které – jak z výše uvedeného vyplývá – v řízení o dovolání nelze přezkoumávat.
Nejvyšší soud se neztotožnil s výše uvedeným názorem státního zástupce, že z hlediska použitého dovolacího důvodu lze považovat za relevantní tu část dovolání, ve které obviněný D. P. vznesl námitky proti posouzení okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby uvedené v §187 odst. 4 písm. c) tr. zákona. I v této části dovolání se totiž obviněný omezil pouze na výhrady vůči skutkovým zjištěním soudu, t.j. vůči způsobu dokazování u soudu prvního a druhého stupně a hodnocení provedených důkazů, nikoli proti samotnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Ačkoli tedy v obecné rovině je nutno námitky vůči právní kvalifikaci skutku považovat z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za relevantní, nemůže tomu tak být v případě, že dovolatel svůj nesouhlas s právní kvalifikací opírá o zpochybnění závěrů skutkových, jako je tomu v posuzovaném případě.
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě obviněného D. P. shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání tohoto obviněného odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Podle §265iodst. 1 písm. a) Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li toto dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě obviněného D. K. shledal, že podané dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu