ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.924.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 924/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněné A. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2009 sp. zn. 3 To 124/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 210/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná A. B., byla rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 1. 2009 sp. zn. 1 T 210/2008 uznána (společně s A. S.) vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3, písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., jichž se dopustila tím, že :
od přesně nezjištěné doby v měsíci dubnu 2007 do 14. 5. 2008 nejméně v 35-ti případech požadovali od poškozeného A. S., pod různými smyšlenými záminkami, o kterých věděli, že nejsou pravdivé s tím, že využívali intimního styku poškozeného s obviněnou A. B. tak, že obviněný S. se telefonicky vydával za příslušníka Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování ve Z., a po domluvě s obv. B. požadoval od A. S. peníze za účelem propuštění A. B. z vazby, finančního zajištění jejího potratu, vyplacení požadavků únosců dítěte A. B., zařízení pohřbu jmenované po údajné dopravní nehodě, kdy peníze od poškozeného osobně přebírala obviněná A. B., mimo peníze na pohřeb, kdy tyto peníze převzaly její sestry V. O. a J. O., když dne 14. 5. 2008 ve 13.15 hod. byli oba obvinění zadrženi orgány Policie ČR, přičemž poškozenému A. S. způsobili vyplacením peněz celkem škodu nejméně 970.000,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněné uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné společně a nerozdílně s A. S. uložena povinnost zaplatit poškozenému škodu ve výši 960.000,- Kč. Se zbytkem nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvého stupně podali oba obvinění odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 1. 4. 2009 sp. zn. 3 To 124/2009 (č.l. 406) tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V odůvodnění daného mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože v řízení, které předcházelo odvolacímu rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nalézací rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutků obsažených ve výroku o vině.
Důvod dovolání spatřuje v tom, že skutky, pro jejichž spáchání byla uznána vinnou, jsou podle jejího názoru popsány ve výroku nalézacího rozsudku a rozvedeny v odůvodnění tak, že nevykazují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.
Podle názoru dovolatelky, aby se jednalo o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., muselo by být prokázáno, že v 35-ti případech požadovala se spoluobviněným od poškozeného peníze, přičemž mu způsobili škodu ve výši 970.000,- Kč. Poškozený ale nepředložil žádný důkaz, kterým by podpořil své tvrzení o výši způsobené škody. Nelze dospět k jednoznačnému názoru, že by se dopustila jednání i škody, specifikovaných v nalézacím rozsudku.
Dále dovolatelka poukazuje, že dne 15. 1. 2009 vzal poškozený písemně svůj souhlas s jejím trestním stíháním zpět. Odvolací soud však návrh na zastavení trestního stíhání neakceptoval s tím, že vztah mezi obviněnou a poškozeným nepodléhá §163 odst. 1 tr. ř., čili že daný vztah nelze hodnotit podle §100 odst. 2 tr. ř. I v tomto postupu spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal k podanému dovolání následující písemné vyjádření. K prezentovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zdůraznil, že v konkrétním případě je existence tohoto dovolacího důvodu závislá na závěru ohledně zjištění opodstatněnosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto dovolacímu důvodu pak státní zástupce uvedl, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují námitky, které primárně směřují ke změně skutkového stavu a teprve v návaznosti na to k jinému právnímu posouzení skutku, respektive námitky, které jsou postaveny na vlastní verzi dovolatele o průběhu a rozsahu trestné činnosti, která se liší od skutkových zjištění soudů obou stupňů. Proto nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit tu část dovolání, v níž dovolatelka tvrdí, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť není prokázáno, že v uváděném počtu případů požadovala se spoluobviněným S. od poškozeného peníze, přičemž způsobili škodu ve výši nejméně 970.000,- Kč. Dále nelze podřadit pod daný dovolací důvod námitku, že odvolací soud neakceptoval návrh na zastavení trestního stíhání obviněné na základě zpětvzetí souhlasu poškozeného s trestním stíháním. Daná námitka je námitkou výlučně procesní.
Výše uvedené námitky by mohly mít význam z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v případě, pokud by se dospělo k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů obou stupňů a pokud by obviněná takový extrémní nesoulad formálně a zejména fakticky namítla a odůvodnila, což se však nestalo.
S určitou mírou tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit námitku, že skutky jsou popsány ve výroku a odůvodnění tak, že nevykazují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a trestného činu poškozování cizích práv. U této námitky však státní zástupce dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti, neboť tato výhrada dovolatelky má pouze obecný charakter, kdy dovolatelka svá tvrzení blíže nespecifikovala a neuvedla argumenty, o něž je opírá.
V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelkou uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolatelka svůj mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V prvé alternativě daného dovolacího důvodu má soud druhého stupně v odvolacím řízení přezkoumat napadené rozhodnutí po věcné stránce, avšak namísto toho, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný postředek (zde odvolání) odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. V posuzované věci A. B. však k tomuto nedošlo, neboť druhostupňový soud rozhodl po věcném přezkoumání o podaném odvolání podle §256 tr. ř.
V druhé alternativě daného dovolacího důvodu je řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů, ale řízení mu předcházející je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. O tuto altermativu opírá dovolatelka své podání, když namítá v předcházejícím řízení nastalé naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejprve je nutno konstatovat, že podané dovolání obsahuje zejména námitky skutkového charakteru, přičemž dovolatelka v něm zpochybňuje a zároveň sama nastiňuje část skutkového děje. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že jednání obviněné bylo zjištěno v nalézacím řízení a bylo revidováno odvolacím soudem. Krajský soud v Brně přezkoumal věc a neshledal ve skutkovém stavu nedostatků. Jak bylo výše konstatováno, Nejvyššímu soudu nepřísluší v dovolacím řízení přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění učiněných v řízení před soudy nižších stupňů. Proto mu nenáleží zabývat se skutkovými okolnostmi, které dovolatelka přiřadila k tvrzení, že podle jejího názoru nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 pím. b) tr. zák. Ohledně trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. pak dovolatelka danou námitku vznesla bez jakékoli další konkretizace. Pokud tedy dovolatelka polemizuje se skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení, nutno konstatovat, že tato argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud dále dovolatelka namítla, že poškozený vzal písemně svůj souhlas s jejím trestním stíháním zpět, avšak odvolací soud návrh na zastavení trestního stíhání neakceptoval s tím, že má za to, že daný vztah nelze hodnotit podle §100 odst. 2 tr. ř. a nepodléhá tudíž pod ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., tak rovněž touto námitkou se není v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. možné zabývat. Jedná se totiž o výhradu vysloveně procesního charakteru, která není pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná.
Lze tedy konstatovat, že dovolatelkou takto uvedené námitky jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn je posuzovat.
V souladu s uplatněným dovolacím důvodem lze do jisté míry přihlížet pouze k té části argumentace podaného dovolání, v níž je namítáno, že skutky pro jejichž spáchání byla dovolatelka uznána vinnou, jsou podle jejího názoru popsány ve výroku rozsudku nalézacího soudu a rozvedeny v jeho odůvodnění tak, že nevykazují všechny znaky skutkových podstat aplikovaných trestných činů.
K tomu je třeba uvést, že o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. O nesprávné právní posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy skutková věta i právní věta výroku jsou v souladu, avšak skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti.
Každému zákonnému znaku trestného činu musí odpovídat konkrétní skutková okolnost. Pokud by toto nebylo naplněno, bylo by možno shledat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To by však neplatilo v případě, pokud skutek byl popsán pouze nepřesně, stylisticky neobratně či nevýstižně, přičemž z odůvodnění rozhodnutí by bylo zjevné, že soud příslušné skutkové zjištění učinil.
V posuzované věci dovolatelka uvádí, že skutky, pro jejichž spáchání byla uznána vinnou, jsou popsány v rozhodnutí tak, že nevykazují všechny znaky skutkových podstat předmětných trestných činů, avšak toto své tvrzení uvádí pouze obecně bez upřesnění. Nekonkretizuje nijak blíže, v čem spatřuje vadu popisu skutku, neuvádí, které znaky skutkových podstat daných trestných činů nejsou podle jejího názoru řádně popsány. Nejvyšší soud přezkoumal, jak rozhodnutí nalézacího, tak odvolacího soudu, a takového pochybení neshledal a konstatuje proto, že se ztotožňuje s názorem jak nalézacího soudu tak soudu odvolacího a s poukazem na obsah jejich rozhodnutí shledává vznesenou námitku za nedůvodnou.
Ve světle výše nastíněných skutečností je tedy možno prohlásit, že Nejvyšší soud neshledal v napadených rozhodnutích takových vad, jež by naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto konstatování lze vyvodit další závěr a to ve vztahu k druhému dovolacímu důvodu, jenž byl v dovolání uplatněn. Jestliže totiž nebylo shledáno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohlo pak být ve věci shledáno ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V posuzované věci se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde–li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněné A. B. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec