ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.75.2009.2
sp. zn. 4 Tz 75/2009-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. října 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V., proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008 a pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 5 To 23/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocnými usneseními Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008 a ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 5 To 23/2009 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1 a §256 tr. ř. v neprospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V.
Napadená usnesení se zrušují v celém rozsahu. Zrušuje se i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 46 T 3/2008.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v V Brně ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 46 T 3/2008, byli obvinění M. V. a Ing. Z. H. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění nalézacího soudu měli dopustit tím, že po předchozí vzájemné domluvě uskutečnili v době od 1. 12. 2005 do 22. 2. 2006 odběr fixační fólie od společnosti E., spol. s r.o., se sídlem V., J., dle výpisu z obchodního rejstříku se sídlem P., H., a to s úmyslem odebrané zboží v plné výši neuhradit, prodat je a finanční prostředky si ponechat pro svoji potřebu, kdy Ing. Z. H. takto v době od 1. 12. 2005 jako jednatel společnosti P. S., s.r.o., se sídlem B., F., v období od 1. 12. 2005 do 22. 2. 2006 odebral fixační fólii od společnosti E., spol. s r.o., v celkové výši 5.897.661,- Kč, a to na faktury
- č. 1000513325 ze dne 1. 12. 2005 s datem splatnosti do 31. 12. 2005 na částku 194.323,- Kč,
- č. 1000513608 ze dne 7. 12. 2005 s datem splatnosti do 21. 12. 2005 na částku
129.549,- Kč,
- č. 1000513670 ze dne 8. 12. 2005 s datem splatnosti do 22. 12. 2005 na částku 259.097,- Kč,
kdy Ing. Z. H. a M. V. uhradili toliko tyto první tři faktury, a to pohotovostními vklady na účet E., spol. s r.o., vedený u Ž. b., kdy Ing. Z. H. vložil na tento účet dne 16. 12. 2005 částku 194.323,- Kč k úhradě faktury č. 1000513325 ze dne 1. 12. 2005, M. V. prostřednictvím J. S. dne 27. 12. 2005 částku 129.549,- Kč k úhradě faktury č. 1000513608 ze dne 7. 12. 2005, M. V. prostřednictvím J. S. dne 30. 12. 2005 částku 100.000,- Kč k úhradě faktury 1000513670 ze dne 8. 12. 2005 a Ing. Z. H. dne 3. 1. 2006 částku 159.097,- Kč k úhradě faktury 1000513670 tak, aby přesvědčili zástupce společnosti E., spol. s r.o., o reálnosti tohoto obchodu a bylo jim poskytnuto zboží ve větším objemu a ze zbývajících faktur, vystavených na odebrané zboží,
- č. 1000514171 ze dne 15. 12. 2005 s datem splatnosti do 14. 1. 2006 na částku
391.858,- Kč,
- č. 1000514237 ze dne 22. 12. 2005 s datem splatnosti do 21. 1. 2006 na částku
388.645,- Kč,
- č. 1000514285 ze dne 29. 12. 2005 s datem splatnosti do 28. 1. 2006 na částku
388.645,- Kč,
- č. 1000600263 ze dne 5. 1. 2006 s datem splatnosti do 4. 2. 2006 na částku
453.419,- Kč,
- č. 1000600769 ze dne 12. 1. 2006 s datem splatnosti do 11. 2. 2006 na částku
582.967,- Kč,
- č. 1000600770 ze dne 19. 1. 2006 s datem splatnosti do 18. 2. 2006 na částku
518.193,- Kč,
- č. 1000600790 ze dne 25. 1. 2006 s datem splatnosti do 24. 2. 2006 na částku
518.193,- Kč,
- č. 1000601046 ze dne 1. 2. 2006 s datem splatnosti do 15. 2. 2006 na částku
518.193,- Kč,
- č. 1000601253 ze dne 7. 2. 2006 s datem splatnosti do 9. 3. 2006 na částku
518.193,- Kč,
- č. 1000601511 ze dne 15. 2. 2006 s datem splatnosti do 17. 3. 2006 na částku
518.193,- Kč,
- č. 1000601767 ze dne 22. 2. 2006 s datem splatnosti do 8. 3. 2006 na částku
518.193,- Kč,
uhradili toliko částečně fakturu č. 1000514285 ze dne 29. 12. 2005 s datem splatnosti do 28. 1. 2006, a to M. V. prostřednictvím J. S. vkladem hotovosti na účet ve výši 100.000,- Kč ze dne 27. 1. 2006 a 75.000,- Kč ze dne 15. 2. 2006, kdy M. V. po odběru fixačních fólií zajistil pro tyto skladovací prostory v B. a okolí a následně je částečně prodal jako údajný zástupce společnosti P.,spol. s r.o., se sídlem B., B., a T., s.r.o., se sídlem P., N. V., společnosti F., s.r.o., se sídlem Ř. u B., B., kde si osobně postupně přebral finanční hotovost za prodané fólie v celkové výši 3.116.437,- Kč, přičemž tímto svým jednáním způsobili společnosti E., spol. s r.o., škodu v celkové výši 5.089.692,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněnému M. V. uložen podle §250 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněnému Ing. Z. H. byl za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp.zn. 46 T 2/2007, ze dne 21. 9. 2007 a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, sp.zn. 11 T 50/2007, ze dne 26. 5. 2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp.zn. 9 To 359/2008, ze dne 28. 8. 2008, uložen podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr.zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu šesti let. Současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně, sp.zn. 11 T 50/2007, ze dne 26. 5. 2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp.zn. 9 To 359/2008, ze dne 28. 8. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na uvedený výrok navazující, pokud tímto zrušením pozbyla svého podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr.zák. (správně tr.ř.) byli oba obvinění zavázáni povinností společně a nerozdílně uhradit na náhradě škody poškozené společnosti E., spol. s r.o., se sídlem V., J., dle výpisu z obchodního rejstříku se sídlem P., H., částku 5.089.692,- Kč.
Citovaný rozsudek napadli oba obvinění včasným a řádným odvoláním. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací nejprve usnesením ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008, podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučil ze společného řízení trestní věc vedenou proti obviněnému M. V.
Následně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008, odvolání obviněného Ing. Z. H. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl a ze stejného důvodu zamítl i odvolání obviněného M. V., a to usnesením ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 5 To 23/2009.
Proti oběma citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, tj. proti
- usnesení ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008,
- usnesení ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 5 To 23/2009,
podala ministryně spravedlnosti u Nejvyššího soudu České republiky společnou stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V. Vytkla v ní, že citovanými usneseními byl porušen zákon v neprospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V. v ustanoveních §256, §254 odst. 1, §2 odst. 1, 5, 6, §160 odst. 1 a §228 odst. 1 tr. ř., jakož i v ustanovení §442 odst. 1 občanského zákoníku.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že Vrchní soud v Olomouci ani Krajský soud v Brně se při rozhodování o předmětné věci důsledně neřídily výše citovanými zákonnými ustanoveními. Zákonným znakem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. je mimo jiné jednání pachatele, kdy jeho úmyslem je sebe nebo jiného ke škodě cizího majetku obohatit. Dle ministryně spravedlnosti popis skutku ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání v předmětné věci nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., neboť obviněným není kladen za vinu úmysl sebe nebo jiného obohatit, ačkoli jde o zákonný znak daného trestného činu. Pouhé uvedení úmyslu fólie odebrat bez zaplacení bez uvedení úmyslu sebe nebo jiného obohatit nepostačuje k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Ministryně spravedlnosti uvedla, že na uvedenou zásadní vadu přípravného řízení měl reagovat již nalézací soud a měl věc vrátit státnímu zástupci k došetření.
Dle názoru ministryně spravedlnosti soudy obou stupňů rovněž nevěnovaly adekvátní pozornost otázce výše vzniklé škody, což je otázka rozhodující pro správné hmotněprávní posouzení jednání obou obviněných. Soudy obou stupňů při stavení výše škody vyšly výlučně z vyjádření poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o. a za zásadní kritérium vzaly výši ceny zboží, k jejichž úhradě se obvinění zavázali. Tento postup soudů obou stupňů je však v rozporu jak s platnou právní úpravou, tj. s §89 odst. 12 tr. zák., tak i s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, neboť výše škody musí být určena pouze na základě kritérií §89 odst. 12 tr. zák. jako cena, za kterou se věc v místě a čase obvykle prodává. Příslušné soudy v tomto směru vůbec nevedly dokazování, ač zejména obviněný Ing. Z. H. prostřednictvím své obhájkyně výši způsobené škody opakovaně zpochybňoval a k jejímu bližšímu objasnění navrhoval provedení znaleckého posudku.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítá nesprávnost výroku o povinnosti obviněných k náhradě škody s tím, že otázku důvodnosti nároku poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o., na náhradu škody, jakož i otázku výše takové náhrady, je třeba řešit podle norem občanského práva, neboť normy práva trestního tuto problematiku neřeší. Výše škody stanovená pro účely trestního řízení podle §89 odst. 12 tr. zák. není totožná s výší škody, kterou je pachatel povinen nahradit poškozenému. Skutečnou škodou není v případě obchodníka prodejní cena poškozené věci, ale její cena nákupní. Dle názoru ministryně spravedlnosti poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o., nemohl být přiznán nárok na náhradu škody ve výši obsahující daň z přidané hodnoty, neboť poškozené obchodní společnosti svědčí zákonné oprávnění plátce daně z přidané hodnoty nárokovat v daňovém přiznání vrácení této daně zaplacené na vstupu, jako odpočet.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usneseními Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008 a ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 5 To 23/2009 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil včetně všech rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že v případě obou shora uvedených obviněných se jedná o trestnou činnost, která spolu úzce souvisí, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že bude vhodné z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení konat ohledně obou výše uvedených rozhodnutí napadených jednou stížností pro porušení zákona společné řízení, a to v souladu s ustanovením §23 odst. 3 tr. ř. z důvodů uvedených v §20 odst. 1 tr. ř. Usnesením ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 Tz 75/2009, proto rozhodl o spojení obou věcí.
Dále Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že trestní stíhání obviněných Ing. Z. H. a M. V. bylo zahájeno usnesením policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, SKPV Brno, ze dne 22. 11. 2007, ČTS:PJM-411/TČ-03-2007 (č. l. 356 – 358 spisu). V citovaném usnesení o zahájení trestního stíhání klade policejní orgán oběma obviněným za vinu odběr zboží (fólií) od poškozené obchodní společnosti E., spo. s r.o., v úmyslu odebrané fólie od samého počátku neuhradit.
Podle ustanovení §250 odst. 1, 4 tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Zákonným znakem trestného činu podvodu je tedy mimo jiné takové jednání pachatele, jehož úmyslem je sebe nebo jiného ke škodě cizího majetku obohatit. Z výše citovaného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněných Ing. Z. H. a M. V. vyplývá, že obviněným není přímo kladen za vinu úmysl sebe nebo jiného obohatit. Popis skutku odpovídající naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle ustanovení §250 tr. zák. se poprvé objevuje až ve výroku o vině v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 9. 2008 (č. l. 777, 778 spisu), kde je obviněným kladeno za vinu odebrání fólií v úmyslu sebe obohatit ke škodě poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o.
Podle ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Obligatorní náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání je tedy mimo jiné i výrok s popisem skutku, který musí být vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zejména je třeba uvést místo a čas spáchání skutku, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a zavinění, příp. i pohnutku, jakož i následek a event. další okolnosti jej charakterizující.
Jak již bylo uvedeno výše, je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že z příslušného usnesení o zahájení trestního stíhání nevyplývá, že obviněným byl kladen za vinu úmysl sebe nebo jiného obohatit. Je tedy zřejmé, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. chybí v usnesení o zahájení trestního stíhání jeden z formálních znaků uvedených v zákonném ustanovení, a to úmysl sebe nebo jiného obohatit. Zde je na místě odkázat na právní názory a závěry nálezů Ústavního soudu ČR ze dne 6. 6. 1996, sp. zn. I. ÚS 46/96 a ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 582/99 a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 4 Tz 98/2006.
Na druhé straně však Nejvyšší soud České republiky považuje za nutné podotknout, že daný skutek byl popsán ve smyslu ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. tak, že jej nebylo možno zaměnit s jiným skutkem, navíc v předmětné obžalobě je skutek popsán již správně způsobem odpovídajícím naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Výše specifikované ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. nepožaduje v usnesení o zahájení trestního řízení uvedení všech zákonných znaků trestného činu, a to na rozdíl od ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., podle kterého výrok rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. V okamžiku zahájení trestního stíhání vůči obviněným nemuselo být ani orgánům činným v trestním řízení známo, koho chtěli obvinění trestným činem obohatit. V tomto směru tedy Nejvyšší soud České republiky porušení zákona neshledal.
Za závažnější nedostatek rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně považuje Nejvyšší soud České republiky otázku výše vzniklé škody.
Podle zjištění nalézacího soudu činila výše škody celkem 5.089.692,- Kč. Výše škody byla stanovena výlučně na podkladě vyčíslení škody předloženého poškozenou obchodní společností E., spol. s r.o., s tím, že výše škody byla stanovena shodně jako částka kupní ceny, k jejíž úhradě se obvinění zavázali.
Podle ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Podle ustanovení §89 odst. 12. tr. zák. se při stanovení výše ceny vychází z ceny, za kterou se věc, která je předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává.
Podle §250 odst. 4 tr. zák. se kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. dopustí pachatel, pokud způsobí svým činem na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda v částce ve výši nejméně 5.000.000,- Kč.
Výše škody je v případě kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 4 tr. zák. zákonným znakem. Je tedy zřejmé, že povinností soudů obou stupňů rozhodujících ve věci bylo třeba zjistit přesnou výši škody, kterou obvinění svým protiprávním jednáním způsobili. Výše škody musí být určena pouze na základě kritérií výše citovaného ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. jako cena, za kterou se věc v místě a čase obvykle prodává. Je třeba vzít v úvahu, že kupní cena sjednaná smluvními stranami v kupní smlouvě nemusela být totožná s cenou stanovenou důsledně podle §89 odst. 12 tr. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1174/2003).
Nejvyšší soud České republiky z předloženého spisového materiálu zjistil, že soudy obou stupňů převzaly své skutkové závěry ohledně ceny předmětného zboží (igelitových fólií) z vyjádření poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o., správnost tohoto vyčíslení nijak dále neověřovaly, a to i přesto, že obviněný Ing.. Z. H. prostřednictvím své obhájkyně výši způsobené škody opakovaně zpochybňoval a k jejímu bližšímu objasnění navrhoval provedení adekvátního důkazu, tj. znaleckého posudku či odborného vyjádření. Výše způsobené škody nebyla blíže objasněna ani při výslechu svědkyně R. D., obchodní ředitelky poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o., která při výslechu u hlavního líčení konaného dne 25. 8. 2008 uvedla, že může doložit výpočet ceny fólií v přepočtu na kilogram, jakož i vnitřní směrnici o stanovení marže. Jmenovaná svědkyně byla předsedou senátu vyzvána, aby v co nejkratší možné lhůtě doručila soudu poštou nebo faxem všechny doklady týkající se projednávané věci. Žádné doklady však soudu doručeny nebyly, resp. ve spise se nenachází. Je tedy možno uzavřít, že v řízení nebylo žádným důkazem objasněno, podle jakých hledisek vyčíslila poškozená obchodní společnost cenu obvyklou pro potřeby trestního řízení.
Navíc soudy obou stupňů ponechaly zcela bez povšimnutí výpověď svědka A. D. (učiněnou u hlavního líčení konaného dne 27. 6. 2008 – č. l. 645 – 648 spisu), společníka obchodní společnosti F., s.r.o., které obvinění fixační fólie následně prodali. Tento svědek uvedl, že cena fixačních fólií byla na trhu minimálně o 6,- Kč až 7,- Kč za kus vyšší, než cena, za jakou koupili fólie od obviněných. Z daňových dokladů založených ve spise (č. l. 199 a násl. spisu) je zřejmé, že obchodní společnost F., s.r.o., nakupovala fixační fólie od obviněných za cenu 65,- Kč za kus. Cena vyčíslená poškozenou obchodní společností E., spol. s r.o., však vychází z ceny 84,- Kč za kus. Je zde tedy rozdíl přibližně 13,- Kč za kus, který v celkovém součtu znamená rozdílnost ve výši přibližně 750.000,- Kč.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je v návaznosti na shora uvedené okolnosti nutno učinit závěr, že pokud soudy prvního a druhého stupně za škodu považovaly cenu zboží, která byla sjednána v kupní smlouvě, postupovaly v rozporu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. a s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky. Nejvyšší soud České republiky se danou problematikou již zabýval a při svém rozhodování dospěl k závěru, že podle ustanovení §89 odst. 12 r. zák. se při stanovení výše škody zásadně vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává a nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Citovaným ustanovením je třeba se řídit s ohledem na to, škoda je zákonným znakem trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1174/2003).
Výše podrobně specifikované skutečnosti zpochybňují nejen správnost skutkových zjištění soudů obou stupňů, ale vedou i ke zpochybnění správnosti použité právní kvalifikace jednání obou obviněných jako kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že výše škody stanovená postupem podle §89 odst. 12 tr. zák. dosahuje hranice škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák.
V projednávané věci je odpověď na otázku, jakou přesnou výši škody obvinění svým jednáním způsobili, obzvláště důležitá, neboť uváděná výše škody je hraniční pro použití vyšší trestní sazby. Škoda nejméně 5.000.000,- Kč (škoda velkého rozsahu) je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Podle dosavadních skutkových zjištění byla hranice škody velkého rozsahu překročena pouze o 89.692,- Kč. Bude proto třeba zjistit odborným vyjádřením, případně znaleckým posudkem, za jakou cenu se předmětné zboží v době a v místě činu obvykle prodávalo ve smyslu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., a poté případně jednání obviněných překvalifikovat.
K námitce ministryně spravedlnosti, že poškozené obchodní společnosti E., spol. s r.o., nemohl být přiznán nárok na náhradu škody ve výši obsahující daň z přidané hodnoty, neboť jí svědčí zákonné oprávnění plátce daně z přidané hodnoty nárokovat v daňovém přiznání vrácení této daně zaplacené na vstupu, jako odpočet, je třeba uvést následující:
Podle ustanovení §442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Podle ustanovení §379 obch. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk.
Podle ustanovení §443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození. Skutečnou škodou není rozdíl mezi cenou, za niž byla poškozená věc prodána, a cenou, za niž ji bylo možno ve stavu před poškozením prodat. Výslednou cenou je tzv. cena obvyklá (někdy se označuje jako cena obecná), tj. cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc. Je to cena tržní, ovlivněná poptávkou a nabídkou na trhu.
Citované ustanovení občanského zákoníku ohledně stanovení výše škody je v podstatě totožné (obdobné) s již výše zmiňovaným ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., podle kterého se při stanovení výše ceny vychází z ceny, za kterou se věc, která je předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Otázku daně z přidané hodnoty citovaná zákonná ustanovení neřeší.
Podle ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Nejvyšší soud nemohl přisvědčit námitce ministryně spravedlnosti týkající se nepřiznání náhrady škody poškozené organizaci ve výši odpočtu DPH zaplacené na vstupu, neboť poškozená organizace musí tuto daň na vstupu svému dodavateli (je-li plátce DPH) uhradit a teprve pak může nárokovat odpočet DPH od finančního úřadu, takže tato transakce s DPH nemá žádný vliv na výši skutečné škody (její finanční výše je pro poškozenou organizaci nula).
Je tedy možno učinit závěr, že Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně v předmětné věci pochybil, když uznal obviněné Ing. Z. H. a M. V. vinnými trestným činem podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 4 tr. zák. bez toho, aby byla v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. náležitě zjištěna výše způsobené škody.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti obsaženému ve stížnosti pro porušení zákona, že Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací svým rozhodnutím porušil zákon v ustanoveních §256, §254 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V., když vadné rozhodnutí nalézacího soudu k odvolání obou obviněných nezrušil, ale naopak podaná odvolání zamítl jako nedůvodná podle ustanovení §256 tr. ř. Odvolací soud tak zjevně nedostál své přezkumné povinnosti uložené mu v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocnými usneseními Vrchního soudu v Olomouci, tj.
- usnesením ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 5 To 97/2008,
- usnesením ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 5 To 23/2009,
a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §256 tr. ř. v neprospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 46 T 3/2008 a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných Ing. Z. H. a M. V. a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.