ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1253.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1253/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2009 dovolání, které podal obviněný L. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 42 To 93/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 269/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 1 T 269/2008, byl obviněný L. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
ačkoliv není držitelem žádného řidičského oprávnění, byl mu rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 7. září 2004, sp. zn. 1 T 142/2002, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2005, sp. zn. 8 To 27/2005, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání čtyř roků a byl navíc k řízení motorových vozidel zcela nezpůsobilý, když měl v krvi nejméně 2,24 g/kg alkoholu,
dne 1. srpna 2007 kolem 23.00 hod. řídil po ul. B. v J. osobní automobil zn. Citroen XM, a při této jízdě zavinil střet s předjíždějícím osobním automobilem zn. Citroen AX, , řízeným M. U., které tak způsobil škodu na vozidle ve výši nejméně 14.000,- Kč.
Takto popsaným jednáním podle soudu prvního stupně obviněný spáchal trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §201 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti záležející v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 42 To 93/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení ve věci. Konstatoval, že soudy obou stupňů dospěly na základě hodnocení důkazů k závěru, že naplnil všechny zákonné znaky trestných činů popsaných ve výroku rozsudku, přičemž současně připomněl znění tzv. skutkové věty. Namítl, že s provedeným hodnocením důkazů se nemůže ztotožnit. Uvedl, že od samého počátku trestního řízení tvrdil, že v kritickou dobu vozidlo neřídil a toto tvrzení po celou dobu nezměnil. Z jeho výpovědi proto spáchání předmětného jednání nevyplývá, a ani z dalších provedených důkazů nelze jednoznačně dovodit, že by v kritickou dobu vozidlo řídil. Podle obviněného se soudy dopustily při provádění a hodnocení důkazů a následném právním posouzení věci pochybení. Poznamenal, že odůvodnění odvolacího soudu obsahuje poznatky, které neodpovídají skutečnosti ani provedenému dokazování, přičemž soudy dovodily skutečnosti, které nemají oporu v provedeném dokazování. Poukázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož svědkyně U. bezprostředně po nehodě přišla k jeho vozidlu a on seděl na místě řidiče. Toto je však v rozporu s její výpovědí, neboť z protokolů o podaném vysvětlení ze dne 1. 8. 2007 a ze dne 16. 1. 2008, tak i z její výpovědi před soudem jednoznačně vyplývá, že svědkyně poté, kdy přišla k vozidlu, zjistila, že v něm nikdo není a řidiče nedokázala identifikovat.
Dále obviněný konstatoval, že podle odvolacího soudu viděla svědkyně T. z auta vystoupit pouze jednu osobu, přičemž sledovala havarovaný automobil po celou dobu od zastavení vozidla až do příjezdu policie. Toto odůvodnění shledal v rozporu s obsahem výpovědi svědkyně učiněné dne 3. 10. 2008 a u hlavního líčení. Je naopak zřejmé, že svědkyně jej viděla vystoupit z místa spolujezdce, což je v souladu s jeho tvrzením, když nikoho jiného vystupovat neviděla. Současně připustila, že od okna mohla na chvíli odejít. Proto havarované vozidlo nesledovala nepřetržitě a její výpověď o tom, kdo z vozidla vystoupil, nemůže být jednoznačná.
Soudům obou stupňů obviněný rovněž vytkl, že neprovedly důkazy, které navrhoval, jmenovitě výslechy svědků K. a L., jakož i hostinského, kteří by dosvědčili, že kritického dne byl přítomen v restauraci v obci K., odtud následně odjížděl autobusem. Konstatoval, že v důsledku nesprávného postupu nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, jenž byl soudem nesprávně zhodnocen i po právní stránce. V odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud dovodil skutečnosti, které z výpovědí svědků a jeho osoby nevyplývají, čímž došlo ke zkreslení skutkového stavu věci. Podle mínění obviněného existují přinejmenším vážné pochybnosti o tom, zda se skutek stal, resp. zda jej spáchal. V tomto směru vytkl, že se soudy neřídily zásadou „in dubio pro reo“. Hmotně právní posouzení skutkového stavu tudíž shledal nesprávným.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a před rozhodnutím o dovolání odložil za použití ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. výkon napadeného rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce poukázal na dosavadní řízení a výhrady vznesené v mimořádném opravném prostředku. Konstatoval, že návrh obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu podle §265l - §265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), přičemž návrh nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, tak se nejedná o vadu, která by opravňovala odmítnutí dovolání pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dále státní zástupce připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). V návaznosti na uplatněné dovolací námitky státní zástupce zdůraznil, že obviněný nevznáší jedinou výhradu, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků některého ze souzených trestných činů, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel brojí proti úplnosti provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy, přičemž na podkladě této polemiky s kvalitou skutkových zjištění prosazuje vlastní verzi události, podle které v kritické době vozidlo neřídil. Takovéto námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jinému důvodu dovolání obsahově neodpovídají, a to ani částečně. Totéž platí o námitce, která se týká údajného porušení procesní zásady „in dubio pro reo“.
Podle státního zástupce má uplatněný opravný prostředek charakter jakéhosi „druhého odvolání“ nežli dovolání jako mimořádného a značně formalizovaného opravného prostředku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je navrhován, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že z jeho výpovědi i z dalších provedených důkazů nelze jednoznačně dovodit, že by v kritickou dobu řídil motorové vozidlo. Tvrdí, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Namítá, že neprovedly důkazy, které navrhoval, provedené důkazy hodnotily v neprospěch jeho osoby a neřídily se zásadou „in dubio pro reo“. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Jihlavě (následně též Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno. Takový návrh mohl podat pouze samosoudce soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k