ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1304.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1304/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2009 dovolání, které podal obviněný Z. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 8 To 88/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 97/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 32 T 97/2008, byl obviněný Z. D. uznán vinným pod bodem III/1) výroku pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem III/2) výroku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl podle §187 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání padesáti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných na str. 8 rozhodnutí.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných J. M. (dále jen „J. M. st.“) a J. M. (dále jen „J. M. ml.“).
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění Z. D. a J. M. ml. a v neprospěch všech tří obviněných státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8.
O odvolání obviněných J. M. a státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných J. M. ml. a J. M. st. bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 8 To 40/2009 (č. l. 1218 spisu). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 8 To 40/2009, byla věc obviněného Z. D. podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání (č. l. 1217 spisu).
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 8 To 88/2009, byl podle §258 odst. l písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen u obviněného Z. D. v celém rozsahu. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl a obviněného Z. D. uznal vinným, že
v blíže nezjištěné době nejméně od léta roku 2006 do 9. 1. 2008, na blíže nezjištěném místě blíže nezjištěným způsobem postupně získával drogu heroin o celkové hmotnosti nejméně 23,256 g., kterou následně na různých místech h. m. P. předával obžalovaným J. M. st. a J. M. ml. za účelem jejího dalšího prodeje, kdy tito ji následně prodali tak, jak je uvedeno pod body I a II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 32 T 97/2008, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 8 To 40/2009. V blíže nezjištěné době od léta 2007 do 9. 1. 2008, pak v místě svého bydliště v P., N. K., prodal J. B., nejméně ve dvou případech, vždy nejméně jedno psaníčko obsahující nejméně 0,036 g. heroinu za 200,- Kč, tedy minimálně 0,072 g heroinu za celkovou částku nejméně 400,- Kč (skutek pod bodem I/2 obžaloby), přičemž diacetylmorfin (heroin) je uveden v příloze č. 3 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka.
Takto popsaným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Nokia 3510i, IMEI, včetně SIM karty T – mobile; černých elektronických vah „Ch.“.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Z. D. zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výrok o vině i trestu) napadl obviněný Z. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru se rozhodnutí opírá o nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Konstatoval, že trestná činnost, kterou od počátku popíral, mu nebyla prokázána, přičemž trvá na své výpovědi u hlavního líčení ze dne 28. 11. 2008. Nikdy žádné drogy, omamné látky ani jedy neprodával. S oběma spoluobviněnými J. M. st. i ml. obchodoval pouze s nabíjecími kupony V., což potvrdil i J. M. Též potvrdil, že dovolatel prodává zlato a neví o tom, že by prodával drogy. Soudy obou stupňů tudíž neprokázaly, že by oběma spoluobviněným poskytoval heroin.
Dále obviněný upozornil na vady odsuzujícího rozsudku, které shledal v nesprávném hmotně právním posouzení následujících skutečností a důkazů, a to ohledně:
- věrohodnosti výpovědi svědka J. B.,
- neurčitosti výpovědí svědků H., M. Š. a R. Š.,
- délky doby jeho údajné trestné činnosti (od léta 2006),
- skutečnosti, že místo prodeje dobíjecích kuponů V. měl umožnit a sám prodávat drogy,
- neurčitosti odposlechů hovorů údajně se týkajících drog.
V případě svědka J. B. obviněný poznamenal, že jej považuje za osobu zcela nevěrohodnou, na jejíž výpovědi nelze stavět jeho obvinění a následné odsouzení. Jedná se o osobu již trestanou a závislou na heroinu. Zdůraznil, že jmenovanému nikdy žádnou drogu neprodal. Dále v podrobnostech rozvedl důvody, které jej ke zpochybnění věrohodnosti tohoto svědka, a to včetně motivu jeho tvrzení, vedly.
Pokud jde o výpovědí svědků H., M. Š., R. Š., kteří jej podle soudu z trestné činnosti usvědčují, obviněný namítl, že všichni uvedli, že jej nikdy neviděli a neznají jej. Pouze slyšeli mezi narkomany, že M. prodávají pro nějakého Z. Spoluobviněný M. st. vypověděl a svědkyně H. připustila, že se nejednalo o Z., ale o Z., přičemž se jedná o osobu jménem Z. D., mezi narkomany známá tím, že prodává drogy. Identifikací této osoby se však soud nezabýval.
Podle názoru obviněného není z trestné činnosti usvědčován ani odposlechy hovorů, které jsou velice neurčité, nelze z nich dokázat, že jde o prodej drog a na jejich základě stavět jeho obvinění. Za nepodložené označil i tvrzení soudu, že měl drogy získávat od léta 2006 a že M. je prodávali od léta 2007. Komu drogu v období od léta 2006 do léta 2007 předával, se soud nezabýval a nezmínil ani, že podle tvrzení J. M. ml. tento drogy nakupoval s L. H. od A., nikoli od jeho osoby. Za nereálné a účelové označil taktéž tvrzení soudu, že M. pro něj prodávali dobíjecí kupony V.
Obviněný opětovně namítl, že z celého řízení vyplývá, že se trestné činnosti nedopustil a o jeho vině neexistuje jediný věrohodný důkaz. Ze skutkových zjištění vyplývá, že soud nemohl dojít ke spolehlivému závěru, že by pro spoluobviněné obstarával drogu či ji dokonce prodával. Tím méně mohl učinit závěr, o jaké množství drogy a o jaké trestné jednání se mělo jednat. Soud se nezabýval ani věrohodností výpovědí svědků, rozpory v jejich výpovědích neodstranil, nepodpořil je dalšími důkazy a pojal je do výroku o vině v jeho neprospěch. Totéž se týkalo i odposlechů. Napadený rozsudek nesplňuje náležitosti ustanovení §125 tr. ř. Navíc není řádně odůvodněno jeho vůdčí postavení v celém případu, z něhož soud dovodil použití uvedené právní kvalifikace a z toho vyplývající výši trestu, který neodpovídá zákonným hlediskům. Za daných okolností měl soud rozhodnout podle zásady in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 8 To 88/2009, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu projednání a novému rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, vymezen v zákoně. V podrobnostech konstatoval, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho soud zjistil, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedeného dokazování apod. Dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Přípustné jsou jen právní námitky.
Dále státní zástupce uvedl, že v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný prioritně předkládá dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy prvního a druhého stupně. Hlavní vady jsou spatřovány v hodnocení důkazů. Ve své podstatě to znamená, že v rozporu s hmotně právní povahou uplatněného dovolacího důvodu obviněný tvrdí, že soudy obou stupňů při zjišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se toho, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro něho příznivějším způsobem. V této souvislosti státní zástupce poukázal na skutečnost, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Podle státního zástupce by námitky, které obviněný uplatnil, mohly mít význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. Obviněný však výslovně tento nesoulad, který ostatně ani není dán, nenamítl.
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že obviněný nevytkl napadenému rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. včetně dovolacího důvodu, o který svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný připomíná, že trestnou činnost popřel. Tvrdí, že jeho vina nebyla prokázána. V této souvislosti vytýká nevěrohodnost výpovědi svědka J. B. a shledává neurčitost ve výpovědích dalších v dovolání označených svědků. Rovněž nesouhlasí s dobou, po kterou měl trestnou činnost páchat a zpochybňuje důkazní hodnotu odposlechů telefonních hovorů. Konstatuje, že se odvolací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, neodstranil rozpory ve výpovědích svědků a provedené důkazy hodnotil v neprospěch jeho osoby. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně a rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Praze učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k