ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1405.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1405/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2009 dovolání, které podal obviněný M. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 9 To 243/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 113/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 32 T 113/2008, byl obviněný M. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 12. 1. 2005 v P., S., za účelem vylákání finančního plnění na společnosti sA. a. s. uzavřel s touto společností jako zástupce společnosti T. s. r. o. kupní smlouvu č., kterou společnosti sA. a. s. prodal za částku 444.361,- Kč vozidlo zn. I. E. C., kdy vystupoval jako dodavatel vozidla, které mělo být předmětem následně uzavřené leasingové smlouvy s leasingovým nájemcem společností V. s. r. o. zastoupené K. L., kdy si za tímto účelem použil dosud přesně nezjištěným způsobem obstarané technické údaje k vozidlu a osobní údaje sv. L. a údaje společnosti V. s. r. o. vylákané na svědkovi L. J. K., přičemž vlastnictví vozidla společností T. s. r. o. obžalovaný prokazoval fingovanou kupní smlouvou ze dne 10. 1. 2005 uzavřenou se společností C. s. r. o. zastoupenou J. K., a ačkoliv vozidlo neměl k dispozici, podepsal pro účely uzavření smlouvy předávací protokol k vozidlu prokazující jeho údajné předání svědkovi L., přičemž mu od počátku muselo být zřejmé, že sjednané splátky svědkem L. ani nikým jiným hrazeny nebudou, přičemž v důsledku jednání obžalovaného společnost sA. a. s. uhradila na účet obžalovaného část kupní ceny vozidla odpovídající kupní ceně po odečtení leasingovým nájemcem údajně zaplacené zálohy, tj. částku 274.266,- Kč, čímž způsobil společnosti sA. a. s. škodu právě v této výši.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 9 To 243/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně poukázal na aplikaci tohoto důvodu dovolání v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. V návaznosti na to uvedl, že nemůže polemizovat se skutkovými závěry soudů obou stupňů, které se postavily na stanovisko vyjádřené v enunciátu rozsudku prvostupňového soudu, jehož znění připomněl.
Obviněný zdůraznil, že trestný čin podvodu je trestným činem dolózním, přičemž k naplnění jeho skutkové podstaty zákon obligatorně vyžaduje existenci úmyslu u subjektivní stránky, přičemž zavinění musí být dáno v době činu a musí pokrývat vztah mezi jednáním a následkem. Namítl, že závěr o naplnění subjektivní stránky by byl odůvodněn v případě, kdyby prvostupňový soud prokázal, že v době, kdy uzavíral smlouvu se společností C. s. r. o. a následně se společností sA. a. s., věděl o tom, že leasingový nájemce ani předmětné vozidlo neexistují. Dodal, že soudy obou stupňů spatřují naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu v tom, že uvedl v omyl společnost sA. a. s. Podle §250 tr. zák. se za uvedení v omyl považuje jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, ať již lstí nebo uvedením nepravdivých informací.
Dále obviněný konstatoval, že společnost C. s. r. o., zastoupená J. K., jej požádala, aby se stal prostředníkem prodeje předmětného vozidla leasingové společnosti. Proto na žádost jmenovaného do tohoto obchodního případu vstoupil a obdržel běžnou obchodní provizi. Bylo dohodnuto, že všechna jednání a náležitosti s leasingovou společností vyřídí J. K. Sám byl pouze přítomen u „papírových“ záležitostí, tj. u kupní smlouvy a protokolu o předání vozidla. Současně nemohl tušit, že dojde k nějakému podvodnému jednání, přičemž podepsal pouze zmíněné dva dokumenty. Obviněný zdůraznil, že žádné nepravdivé informace leasingové společnosti nedával, nic svým jednáním nepředstíral, vystupoval pouze jako zprostředkovatel obchodu. V té době netušil, že by předmětné vozidlo neexistovalo a že leasingový nájemce je vymyšlen. Postup pracovníků leasingové společnosti byl natolik zarážející, že je otázkou, zda někdo z nich nebyl s J. K. spojen. Je pozoruhodné, že si ohledně leasingového nájemce nezjistili jeho minulost a solventnost. Podle obviněného musí tyto okolnosti vést k závěru, že mu nemohl být prokázán úmysl spáchat trestný čin podvodu. Je jasné, že dohoda mezi J. K. a pracovníky leasingové společnosti, a to mimo jeho osobu, byla taková, aby se jednání zinscenovalo a oni se na transakci obohatili. Dovolatel byl pouze využit jako prostředník, který za běžnou obchodní provizi, neznaje následky a úmysl těchto stran, postupoval tak, jak mu bylo sděleno. V žádném případě svým jednáním nikoho v omyl neuvedl, žádné nepravdivé nebo zkreslené údaje neuváděl, a proto nemohl svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Poté, co se dozvěděl o skutečném stavu věci, podal na J. K. trestní oznámení, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a snažil se vše objasnit. Za zarážející obviněný označil fakt, že se nikdo nezabýval trestnou činností pracovníků leasingové společnosti, ale naopak vše, co souviselo s prodejem vozidla, bylo vloženo k tíži jeho trestní odpovědnosti. Odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze označil za tendenční, spekulativní, neodpovídající zjištěným okolnostem a důkazům.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 32 T 113/2008, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 9 To 243/2009.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Obviněný dochází (v souladu se svou dosavadní obhajobou) k odlišným skutkovým závěrům, než jaké učinil prvostupňový soud. Konstatuje, že sám nikoho v omyl neuvedl, a že poškozenou firmu sA. a. s. uvedl v omyl výlučně J. K. spolu s vlastními pracovníky poškozené firmy.
Státní zástupce připomněl, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že přezkoumáním věci nebyly zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Dodal, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu zakotveného v §265b tr. ř.
Podle státního zástupce lze sice dovolateli přisvědčit stran namítané podvodné role J. K., nikoliv však již dalších osob. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmý důvod, pro nějž bylo trestní stíhání jmenovaného zastaveno (trestní stíhání J. K. pro tento skutek bylo zcela bez významu vedle očekávaného trestu za jeho další trestnou činnost). Toto zastavení trestního stíhání však nemá na trestní odpovědnost obviněného žádný vliv.
Z popsaných důvodů státní zástupce ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že vystupoval pouze jako zprostředkovatel obchodu, nemohl tušit, že dojde k nějakému podvodnému jednání a podává vlastní podrobný výklad skutkového děje. Současně ale zcela pomíjí některá podstatná skutková zjištění, jak byla v trestní věci učiněna. V návaznosti na tato svá tvrzení zpochybňuje naplnění skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden zejména v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 8 (následně též Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 3 až 5 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Městský soud v Praze.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k