ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.377.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 377/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný R. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 201/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 21 T 201/2007, byli obvinění M. K., Z. P. a R. V. uznáni vinnými trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. Za tento trestný čin byl každý z obviněných odsouzen podle §184 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl každému z nich podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla všem obviněným uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit podle svých sil společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Č. d., a.s., T. ú. Č. d., škodu způsobenou trestným činem.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění R. V., M. K. a Z. P., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v případě obviněného Z. P. v celém výroku o trestu a v případě obviněných M. K. a R. V. ve výroku, jímž podle §59 odst. 2 tr. zák. byla všem uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit podle svých sil společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Č. d., a.s., T. ú. Č. d., škodu způsobenou trestným činem. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. znovu rozhodl o trestu obviněného Z. P. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný R. V. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že Městský soud v Praze v rozsudku neuvedl konkretizaci takových skutkových okolností, z nichž by bylo zřejmé, v čem spočívá jeho jednání zakládající právní kvalifikaci pro trestný čin, za který byl odsouzen. Prohlásil, že soud se při popisu jeho jednání omezil pouze na konstatování, že nelze opomenout závažnou skutečnost, že poté, co (obviněný) poprvé při výkopových pracích zachytil rypadlem kabel, resp. narazil na kabelovou smyčku, přičemž o tomto dobře věděl spoluobviněný P., tento mu (obviněnému) vydal pokyn, aby v práci s rypadlem pokračoval. Přitom akcentoval, že toto konstatování soudu se týká jednání, kterého se dopustil spoluobviněný P. Dále podotkl, že ač podle uplatněného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat provedené důkazy a jejich hodnocení soudy, bezpochyby mohl Městský soud v Praze ve svém rozsudku kvalifikovaně konkretizovat takové skutkové okolnosti, které ho vedly k podřazení jeho (obviněného) jednání pod ustanovení §184 tr. zák. Následně zdůraznil, že splnil veškeré povinnosti, které musí splnit před tím, než začne provádět výkop, i ty, jež se objevily během provádění výkopu. V této souvislosti také poznamenal, že v obžalobě mu bylo kladeno za vinu, že v práci pokračoval, i když narazil na kabel, že však během řízení bylo toto tvrzení vyvráceno a skutečnost, že nález kabelu oznámil spoluobviněnému P. (neboť on byl jediným, kterému byl povinen toto sdělit), bere Městský soud v Praze za prokázanou. Doplnil, že je mu známo, že odvolací námitky, resp. rozhodnutí o nich nemohou být posuzovány v rámci dovolání, přesto konstatoval, že Městský soud v Praze se s těmito námitkami vůbec nevypořádal, že mohl a měl v rozsudku konkrétně popsat skutek v tom smyslu, v čem spatřuje naplnění zákonného znaku trestného činu, kterým byl uznán vinným. Uzavřel, že v rozsudku se soud zabývá jednáním spoluobviněných P. a K., avšak nejsou v něm obsaženy žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čím (on sám) naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §184 tr. zák.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, v jím napadeném rozsahu zrušil.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že při zvažování důvodnosti namítaného rozporu mezi popisem skutku přisouzeného obviněnému a způsobem jeho právního posouzení nezbývá, než striktně vycházet ze znění skutkové věty, plynoucí z prvostupňového odsuzujícího rozsudku na odvolací úrovni nezměněné, resp. z těch jejích částí, které - zasazeny do kontextu jednání spoluobviněných M. K. a Z. P. - se dotýkají výlučně jeho. Následně shledala, že z uvedených skutkových okolností je zřejmé, že obviněný v rámci postupu svých spoluobviněných K. a P. použil k výkopovým pracem při hloubení prostoru pro instalaci plynovodního potrubí rypadlo, ačkoliv z pozice svého pracovního zařazení, podmíněného odborným školením, věděl, že podmínky dodržení ochranného pásma trasy podzemních komunikačních vedení ve smyslu uvedeného právního předpisu nebyly respektovány, a dále že v neoprávněném použití této těžké mechaniky pokračoval i přes to, že jím obsluhované rypadlo se dostalo do přímého kontaktu s kabelovou smyčkou, svědčícím o jeho zásahu nejen do ochranného pásma, ale přímo do sféry objektu, k jehož ochraně bylo vymezeno, a za těchto okolností následně přetrhl kabelovou smyčku dálkových kabelů, a to s dopadem na přerušení toku elektronických informací vnitřní počítačové sítě Č. d., a.s. Pokud na uvedeném skutkovém podkladě dospěly oba soudy k závěru, že obviněný takovým způsobem vyvolal stav bezprostředního ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení ve smyslu §184 tr. zák. a že jednal minimálně za podmínek vědomé nedbalosti, uvedených v §5 písm. a) tr. zák., pak není důvodu k pochybám, přičemž v podrobnějším odůvodnění takového závěru lze plně odkázat na přesvědčivé a výstižné pasáže jejich rozhodnutí. Proto se nelze ztotožnit s názorem obviněného, že v odsuzujícím rozsudku mohly být skutkové okolnosti, které soudy vedly k podřazení jeho jednání pod skutkovou podstatu trestného činu dle §184 tr. zák., „kvalifikovaněji konkretizovány“.
Státní zástupkyně dodala, že pokud obviněný vyjádřil v uvedené souvislosti svoje povědomí o tom, že v řízení o dovolání nelze přezkoumávat důkazy a jejich hodnocení ze strany soudů, ale přesto skutkově namítl, že splnil veškeré povinnosti, bez kterých výkop nelze začít provádět, jakož i ty, které se objevily v jeho průběhu s tím, že ve strojním způsobu provádění výkopu po nárazu na kabelovou smyčku pokračoval právě z pokynu spoluobviněného P., pak mu ani nad rámec jeho jinak kvalifikovaného dovolání není možno přisvědčit. O tom, za jakých podmínek zejména při kontaktu se zástupcem svého smluvního partnera spoluobviněným P. postupoval a jak bylo za uvedených okolností třeba postupovat, je přesvědčivým způsobem (a naprosto nevylučujícím zavinění obviněného - jak se touto skutkovou výtkou snaží nepřímo namítat) vyloženo na č. l. 7 zdola až 8 shora odůvodnění prvostupňového rozsudku, ke kterému není již co dodávat.
Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro přezkumnou činnost podle §265i odst. 3 tr. ř. či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 368/2008, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky směřují z části právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž prosazuje vlastní (pro něho příznivou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že splnil veškeré povinnosti, které musí splnit před tím, než začne provádět výkop, i ty, jež se objevily během provádění výkopu), čímž soudům vytýká též vadná skutková zjištění. Zčásti až sekundárně – z uvedených skutkových (procesních) výhrad – vyvozuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V tomto směru nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován také v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že dovolání v této části uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Další dovolací námitky obviněného však již lze označit z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud ovšem shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.
Trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. se dopustí, kdo z nedbalosti ohrozí provoz obecně prospěšného zařízení.
Obecně prospěšným zařízení se (ve smyslu §182 odst. 1 tr. zák.) rozumí:
a) veřejné telekomunikační zařízení, zařízení držitele poštovní licence nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu,
b) ochranné zařízení proti úniku znečišťujících látek,
c) zařízení energetické nebo vodárenské,
d) veřejné ochranné zařízení proti požáru, povodni nebo jiné živelní pohromě,
e) podmořský kabel nebo podmořské potrubí,
f) obranné nebo ochranné zařízení proti leteckým a jiným podobným útokům nebo jejich následkům, nebo
g) podobné obecně prospěšné zařízení.
Ustanovení §184 tr. zák. zakotvuje nedbalostní formu trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení. Podle §5 tr. zák. je trestný čin spáchán z nedbalosti jestliže pachatel:
a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
V návaznosti na rozvedené skutečnosti obecně charakterizující skutkovou podstatu trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. je na místě připomenout, že ze skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil po zhodnocení provedených důkazů a vyjádřil v tzv. skutkové větě výroku o vině ve svém rozsudku, vyplývá, že: „M. K. jako zástupce společnosti C. a.s., investora stavby trasy plynovodu v P., H., Z. P. jako zástupce P. S. s.r.o., která stavbu prováděla, a R. V. jako strojník rypadla, který prováděl výkop plynovodu, ačkoli trasy podzemních komunikačních vedení jsou chráněny ochranným pásmem dle zákona č. 127/2005 Sb., které činí 1,5 m po stranách krajního vedení trasy kabelu, kdy dle všeobecných podmínek vytýčení trasy bylo možné zemní práce ve vzdálenosti 1,5 m provádět ručně, což M. K. a Z. P. měli vědět, neboť převzali od pracovnice Č. T. a.s. zápis o vytýčení trasy kabelu se všeobecnými podmínkami, které bylo jejich povinností dodržet a kde bylo toto uvedeno, a R. V. jako vyškolený strojník rypadla toto věděl, pak při provádění výkopových prací vzdálenost 1,5 m od vytýčené trasy kabelu nedodrželi, neboť obvinění M. K. a Z. P. trasu výkopu vytýčili od trasy kabelu ve vzdálenosti maximálně 0,9 m a k výkopovým pracím použili rypadlo, přičemž obž. R. V. poté, co postupně rypadlem při provádění výkopu plynovodu narazil na kabelové smyčky, přesto dál strojem kopal a v dopoledních hodinách dne 23. 10. 2006 další kabelovou smyčku přetrhl, čímž došlo od 10:01 hodin do 15:30 hodin k vyřazení činnosti dvou dálkových kabelů používaných Č. a.s. k přenosu informací a povelů k tištění jízdenek, k dálkovému ovládání měníren, k přenosu zpětných statistických údajů, telefonních hovorů a přenosu dat počítačové sítě mezi P. – K. n. V. a P. – žst. D., kdy uvedení kabelů do provozu si vyžádalo ke škodě Č. a.s. náklady ve výši 197.250,50 Kč, přičemž provoz musel být od 23. 10. 2006 do 07:10 hodin dne 24. 10. 2006 řešen nouzovým provozem“.
Soud prvního stupně dále v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že: „Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že již při pouhém pohledu na vyznačenou trasu plynovodu muselo být všem zúčastněným, tedy všem třem obžalovaným jako odborným pracovníkům majícím povědomost o stanoveném rozsahu ochranného pásma kabeláže zřejmé, že nebyly zachovány podmínky k dodržení ochranného pásma a v rozsahu 1,5 metru na obě strany od dotčeného kabelu Č. d. a.s., avšak i přes tuto skutečnost došlo k zahájení výkopových prací. V daném případě pak neměl soud žádných pochybností ani o vině obžalovaného V., který obsluhoval rypadlo, jímž byly výkopové práce prováděny, neboť tento je dle svého vyjádření pravidelně odborně školen za účelem získání potvrzení o odborné způsobilosti k obsluze lopatového rypadla pásového a kolového, naposledy dne 22. 09. 2005, pročež byl obeznámen se zákonem stanoveným rozsahem ochranného pásma, jež v daném případě nedodržel, přičemž na neodpovídající stav na místě samém neupozornil obžalovaného P. jako zhotovitele stavby, jenž mu předával pokyny k provedení těchto prací. S ohledem na situaci na místě samém měl dle názoru soudu obžalovaný V. upozornit obžalovaného P. na nedodržení ochranného pásma a se zahájením výkopových prací vyčkat až do okamžiku odstranění těchto překážek, popřípadě nezahájit výkopové práce za užití rypadla, nebude-li zachováno ochranné pásmo, a dané zemní práce v rámci stanoveného ochranného pásma provádět pouze ručně bez využití jakékoli techniky.“
Odvolací soud pak ještě dodal: „… poté, co obž. V. poprvé při výkopových pracích zachytil rypadlem tento kabel, resp. narazil na kabelovou smyčku, přičemž o tomto dobře věděl obž. P., tento přesto vydal spoluobž. V. pokyn, aby pokračoval v práci s rypadlem, přičemž došlo k dalšímu poškození. Z obsahu výpovědi obž. P., zejména z přípravného řízení a vzhledem k výpovědi obž. V. je zjevné, že obžalovaní dobře věděli, jaké nebezpečí pokračováním v jejich činnosti hrozí.“
Nejvyšší soud konstatuje, že z popsaných skutkových okolností je zřejmé, že jednání obviněného naplnilo všechny zákonné znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. Obviněný totiž, ačkoliv jako pravidelně odborně školený strojník rypadla věděl, že trasy podzemních komunikačních vedení jsou chráněny ochranným pásmem [podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)], jež činí 1,5 m po stranách krajního vedení, kdy podle všeobecných podmínek vytýčení trasy bylo možné zemní práce ve vzdálenosti 1,5 m provádět ručně, a současně věděl, že podmínky dodržení ochranného pásma trasy podzemních komunikačních vedení ve smyslu uvedeného právního předpisu nebyly respektovány [na první pohled bylo patrné, že spoluobvinění M. K. a Z. P. při vytyčování trasy výkopu plynovodu ochranné pásmo v rozsahu 1,5 metru na obě strany od kabelu společnosti Č. d., a.s. nedodrželi (výkop vytyčili ve vzdálenosti maximálně 0,9 m od trasy tohoto kabelu)], použil k výkopovým pracím při hloubení prostoru pro plynovod rypadlo a ve strojním, tedy neoprávněném, způsobu hloubení plynovodu navíc pokračoval (byť třeba na – protiprávní – pokyn spoluobviněného Z. P., což jej ovšem nemůže vyvinit) i poté, co jím obsluhované rypadlo při provádění výkopu narazilo na kabelové smyčky [tedy nepochybně věděl, že může ohrozit zájem na ochraně provozu obecně prospěšného zařízení, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové ohrožení nezpůsobí – vědomá nedbalost podle §5 písm. a) tr. zák.], přičemž posléze další kabelovou smyčku rypadlem přetrhl, čímž došlo k vyřazení činnosti dvou dálkových kabelů používaných společností Č. d., a.s. k přenosu informací a povelů k tištění jízdenek, k dálkovému ovládání měníren, k přenosu zpětných statistických údajů, telefonních hovorů a přenosu dat počítačové sítě. Z nedbalosti tak ohrozil provoz obecně prospěšného zařízení, a to obecně prospěšného zařízení ve smyslu ustanovení §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. Již se zřetelem k rozsahu a závažnosti následku (účinku) jednání obviněného (pochopitelně též s ohledem na povahu tohoto jednání samotného) je evidentní, že byla dána i materiální podmínka trestného činu – vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
Mezi právními závěry soudů nižších stupňů a jejich skutkovými závěry, jež na pokladě zhodnocení provedených důkazů učinily, tedy není nesoulad. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.
Proto nemohl Nejvyšší soud přiznat formálně právně relevantní argumentaci obviněného žádné opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2009
´
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý