ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1308.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1308/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. listopadu 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 10 To 98/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 287/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 4 T 287/2008, byl obviněný B. P. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 6. 12. 2008 kolem 17:00 hodin ve S. před restaurací v podnapilém stavu byv rozčilen z návštěvy zaměstnance soudního exekutora L. L. hodlajícího doručit jeho manželce písemnost napadl L. L. i jeho manželku A. L. T. tak, že vůči nim pronášel hrubé a urážlivé výroky a plival po nich, a následně počal kopat do L. zaparkovaného osobního automobilu zn. P. , na němž takto poškodil čelní sklo, pravý přední skupinový světlomet, přední nárazník a lištu pod pravým předním světlem, čímž L. L. způsobil škodu ve výši nejméně 9.320,- Kč.
Obviněný podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 10 To 98/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř., neboť se domnívá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a bylo podle něj rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odvolací soud podle obviněného pochybil, když jeho odvolání zamítl. Obviněný přiznal, že měl problémy s doručováním, ale údajně nebyly splněny podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti. Obdobný stav podle něj nastal již při hlavním líčení, kdy se omluvil a žádal o odročení, kdy podle obviněného bylo až dodatečně zjišťováno, zda žádal telefonicky i o odročení, či pouze omlouval svou neúčast. Hlavní líčení nemělo podle názoru obviněného proběhnout. Přesto se konalo, byli vyslechnuti svědci, jejich výpovědi však nebyly zaprotokolovány a místo toho byl učiněn odkaz na to, že vypovídali shodně jako v přípravném řízení. Výpovědi svědků byly však podle obviněného provedeny v přípravném řízení jen formou neprocesní – úředními záznamy a byly tedy procesně nepoužitelné. Odvolací soud pak údajně nezkoumal náležitě procesní podmínky řízení před nalézacím soudem a soustředil se jen na otázku doručování. Obviněný je přesvědčen, že nebyly splněny procesní podmínky předchozího řízení a nebyly dány podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Současně požádal o odklad výkonu rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný spatřoval vady napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícímu v okolnostech, které podle něho naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Je však přesvědčen, že argumentace obviněného týkající se porušení zákona v souvislosti s jeho neúčastí v hlavním líčení je zjevně neopodstatněná. Zmíněný dovolací důvod nespočívá podle státního zástupce v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jsou uvedeny v ustanovení §202 tr. ř. Státní zástupce se ztotožnil se závěry nalézacího soudu, že byly splněny všechny podmínky, a to formální i materiální, pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného. Samotná skutečnost, zda obviněný svou neúčast u hlavního líčení omluvil či nikoli, není z pohledu příslušných ustanovení trestního řádu upravujících podmínky konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti relevantní. Tato skutečnost má význam pouze pro možnost číst některé z důkazů provedených v přípravném řízení (§202 odst. 3 tr. ř., §211 odst. 5 tr. ř.). Tuto námitku je však podle státního zástupce nutno přezkoumat z hlediska, zda nebylo porušeno ústavní právo obviněného zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na projednání věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se tak mohl vyjádřit ke všem důkazům. Podotkl však, že obviněného nelze nutit k výpovědi ani k vlastní obhajobě (čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, §92 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Státní zástupce dospěl k závěru, že zmíněné ústavní právo obviněného nebylo nijak zkráceno. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku ani neprezentoval důvody, které mu bránily v účasti na hlavním líčení.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný namítal, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění, z nichž obviněný uplatnil nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro takové rozhodnutí. Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. 1) tr. ř., v níž je uvedena dikce „aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí”, se však na posuzovaný případ nevztahuje. Z dikce „aniž byly splněny procesní podmínky … pro takové rozhodnutí” vyplývá, že k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku došlo z p r o c e s n í c h důvodů. V případě odvolání to znamená jeho zamítnutí podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo jeho odmítnutí podle §253 odst. 3 tr. ř., tedy bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu I. stupně. Jde o postup, jímž byl obviněnému odňat přístup k odvolací instanci. V posuzované věci však bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. ř., tedy po meritorním přezkoumání rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem podle §254 odst. 1 tr. ř. Tento důvod dovolání proto ve věci nemůže být naplněn, protože nebyl řádně uplatněn.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný uplatněný důvod dovolání založil na námitkách o nesplnění podmínek pro konání hlavního líčení i veřejného zasedání odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti. Tyto námitky uvedenému důvodu odpovídají, ale Nejvyšší soud jim nepřisvědčil.
Obviněný uplatnil konkrétní námitky týkající se jeho účasti u hlavního líčení, přičemž uvedl, že se z jeho konání omluvil, žádal o odročení a až dodatečně bylo zjišťováno, zda žádal o odročení či pouze omlouval svou neúčast. Hlavní líčení podle něj nemělo proběhnout.
Ustanovení §202 tr. ř. upravuje otázku přítomnosti osob při hlavním líčení jako předpoklad řádného zákonného procesu. Tohoto ustanovení se přiměřeně užije i pro řízení před samosoudcem, v případě, že jedná a rozhoduje v hlavním líčení (jak tomu bylo i v tomto případě).
Ustanovení §202 odst. 1 tr. ř. pak vyslovuje striktní zákonný požadavek na stálou přítomnost všech členů senátu (samosoudce), zapisovatele a státního zástupce při hlavním líčení. Přítomnost ostatních osob není povinná. Osoba obviněného je ústřední postavou celého trestního stíhání a jeho přítomnost při hlavním líčení tedy bude pravidlem. Avšak hlavní líčení lze provést výjimečně i bez přítomnosti obviněného, a to jen za současného splnění všech kumulativně stanovených podmínek formálních, jakož i podmínky materiální (věcné), a současně za neexistence překážek stanovených v ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. Hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného za splnění podmínek §202 odst. 2 až 5 tr. ř. lze konat i tehdy, byl-li k němu obviněný předvolán s upozorněním, že jeho účast je nutná.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného provést hlavní líčení, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného a přitom jsou splněny další podmínky uvedené v písm. a), b) tohoto ustanovení zákona. Obviněný nenamítá nesplnění podmínek uvedených v §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř., ale je toliko toho názoru, že se hlavní líčení nemělo konat, neboť se z jeho konání omluvil a požádal o odročení.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že dne 14. 1. 2009 byl obviněnému prostřednictvím Policie České republiky doručen návrh na potrestání spolu s předvoláním k hlavnímu líčení stanovenému na den 26. 1. 2009 v 9:30 hodin (viz č. l. 42 tr. spisu). Z úředního záznamu ze dne 26. 1. 2009 vyplývá, že obviněný se v den konání hlavního líčení v 8:15 hodin (tedy hodinu před jeho konáním) pracovnici trestní kanceláře telefonicky omluvil z hlavního líčení z důvodu nemoci s tím, že neschopenku a doklad o tom, že byla škoda nahrazena pošle dodatečně. Na téže listině se pak nachází záznam soudce z téhož dne o tom, že na jeho dotaz mu pracovnice kanceláře potvrdila, že obviněný o odročení hlavního líčení nežádal a rovněž neuvedl jakou nemocí trpí. V protokolu o hlavním líčení na č. l. 45 tr. spisu ze dne 26. 1. 2009 pak soudce konstatoval nepřítomnost obviněného, uvedl, že se obviněný z hlavního líčení omluvil, avšak o jeho odročení nežádal a rozhodl, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, přičemž v souladu s §207 odst. 2 tr. ř. byla čtena výpověď obviněného na č. l. 14 – 16 tr. spisu a byly provedeny další důkazy (zejména výslechy svědků). Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně pak vyplývá, že soud shledal splněné všechny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného s tím, že jeho omluvu považoval za zcela nedůvodnou s úmyslem vyhnout se trestnímu stíhání. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i odvolací soud ke shodným námitkám obviněného uplatněným již v odvolání. Nejvyšší soud se s tímto závěrem soudů obou stupňů rovněž ztotožňuje.
Být přítomen hlavnímu líčení je totiž právem obviněného nikoli jeho povinností a proto jej k účasti na něm nelze nutit. Vedle splnění všech procesních podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. pak nelze nic vytknout ani závěru soudu I. stupně, že věc bylo možno spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného. Pokud soud prvního stupně shledal omluvu obviněného z hlavního líčení za nedůvodnou s cílem vyhnout se trestnímu stíhání, Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje. O přístupu obviněného k trestnímu stíhání svědčí již skutečnost, že obviněný nepřebíral poštu na jím uvedené adrese pro doručování a předvolání k hlavnímu líčení mu muselo být doručeno prostřednictvím Policie České republiky. Z neschopenky na č. l. 55 je dále zřejmé, že byla obviněnému vystavena již dne 23. 1. 2009, tedy ještě 3 dny před konáním hlavního líčení, přičemž obviněný se z jeho konání omluvil telefonicky až hodinu před jeho konáním dne 26. 1. 2009 v 8:15 hodin. Oprávněnost postupu soudu I. stupně pak odvolací soud ke shodné námitce obviněného ověřoval také dotazem na ošetřující lékařku obviněného, která doklad o pracovní neschopnosti vystavila, kdy tato soudu potvrdila, že zdravotní stav obviněného v den konání hlavního líčení nebyl takový, že by vylučoval jeho účast u tohoto jednání (viz. č. l. 63). O způsobilosti obviněného dostavit se k hlavnímu líčení dne 26. 1. 2009 svědčí vedle uvedeného sdělení ošetřující lékařky i skutečnost, že hned následující den 27. 1. 2009 se na kontrolní vyšetření k lékařce sám dostavil. Konečně námitka obviněného, že žádal o odročení hlavního líčení se vzhledem k obsahu trestního spisu ukázala jako nepravdivá.
Pokud jde dále o námitky obviněného, že při hlavním líčení byli vyslechnuti svědci, jejichž výpověď však nebyla zaprotokolována a místo toho byl pouze učiněn odkaz na jejich výpověď z přípravného řízení (tyto výpovědi však byly podle obviněného učiněny pouze formou úředních záznamů a byly tedy procesně nepoužitelné), Nejvyšší soud konstatuje, že ani v tomto postupu soud prvního stupně nepochybil, neboť jak uvedl i sám obviněný v hlavním líčení byl skutečně proveden důkaz výslechem svědků a toliko z důvodu hospodárnosti protokolace byl učiněn odkaz na výpovědi svědků z přípravného řízení, a to v souladu s ustanovením §55b odst. 3 tr. ř. Nalézací soud tedy při rozhodování o vině obviněného vycházel z důkazů provedených při hlavním líčení, a to zejména z výslechů svědků, jakož i dalších listinných důkazů a nikoli z úředních záznamů z přípravného řízení, jak se domnívá obviněný.
Pokud jde o účast obviněného u veřejného zasedání, obviněný v dovolání pouze obecně namítá, že ačkoli měl problémy s doručováním, nebyly splněny podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti. Ani s touto námitkou se však Nejvyšší soud neztotožnil.
Z obsahu spisu je zřejmé, že vyrozumění o veřejném zasedání bylo odvolacím soudem doručováno obviněnému na dvě adresy, které uvedl ve svém odvolání (č. l. 56 tr. spisu). Ani jednu ze zásilek si však obviněný nevyzvedl. Zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 16. 4. 2009 byla na poště uložena již dne 23. 3. 2009 a byly tak splněny podmínky fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. (doručeno bylo dne 2. 4. 2009, tedy 14 dní před konáním veřejného zasedání), pokud se obviněný k tomuto jednání nedostavil, bylo možno konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Z uvedeného je zřejmé, že nejen v řízení před soudem I. stupně, ale také v řízení před soudem odvolacím nebyla porušena příslušná ustanovení zákona o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Obviněný měl možnost zúčastnit se hlavního líčení, když svoji neúčast na něm pak pouhou hodinu před jeho konáním omluvil pouze svou zdravotní indispozicí, aniž to jakkoli doložil.
V řízení před odvolacím soudem pak obviněný vyrozumění o konání veřejného zasedání nepřevzal ani na jedné ze dvou adres, které sám uvedl ve svém odvolání jako adresy, na kterých se zdržuje a k jednání se bez omluvy nedostavil.
Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle §233 odst. 1, věta prvá tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Nepovažuje-li osobní účast obviněného soud za nutnou, o konání veřejného zasedání jej pouze vyrozumí, jak tomu bylo také v tomto případě. Konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného přitom nebránilo ani ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle kterého lze veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V daném případě obviněný ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody nebyl.
Vzhledem k ústavnímu právu obviněného vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikováno pod č. 2/1993 Sb.), je třeba obviněnému umožnit účast u veřejného zasedání také tehdy, kdy na tom sám trvá a výslovně projeví nesouhlas s jeho konáním bez jeho přítomnosti, přičemž svou neúčast na již nařízeném veřejném zasedání včas a řádně omluví důvody, které mu skutečně objektivně brání osobně a plnohodnotně se veřejného zasedání zúčastnit (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02). To se však ani v případě hlavního líčení ani veřejného zasedání nestalo.
Omluvil-li obviněný svoji neúčast u hlavního líčení dne 26. 1. 2009 pracovní neschopností pouhou hodinu před jeho konáním, ačkoli o své zdravotní indispozici již 3 dny věděl (neschopenka mu byla vystavena dne 23. 1. 2009) a k hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán (dne 14. 1. 2009), nelze tuto omluvu i vzhledem k dalším skutečnostem (nepřebírání pošty) považovat ve smyslu §202 odst. 3 tr. ř. za řádnou a je zřejmé, že se obviněný sám vzdal možnosti uplatnění svých práv u hlavního líčení. Pokud jde o doklad o pracovní neschopnosti, nutno uvést, že účast na jednání soudu není výkonem práce a je-li někdo práce neschopný, neznamená to automaticky, že je neschopen i účasti na soudním jednání. Potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti je vystavováno pro účely sociálního zabezpečení, ale není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému brání v účasti u hlavního líčení (veřejného zasedání) zdravotní důvody. U obviněného bylo navíc dotazem u ošetřující lékařky zjištěno, že jeho zdravotní stav nevylučoval účast u soudního jednání.
Jak v řízení před soudem I. stupně, tak ani v řízení před soudem odvolacím přitom obviněný nikdy nepožádal soud o odročení jednání a nikdy také výslovně neprohlásil, že trvá na své osobní účasti na jednání soudu.
Svým přístupem k trestnímu řízení tak obviněný sám zapříčinil, že svého práva zúčastnit se jak hlavního líčení, tak i veřejného zasedání, nevyužil. Přitom bylo již výše uvedeno, že se jedná o právo obviněného a k jeho účasti jej nelze nutit. Nejvyšší soud také nepřisvědčil námitce obviněného, že nepřihlížel k jeho řádné omluvě, když se řádně neomluvil, ani námitce, že nebyla akceptována jeho žádost o odročení hlavního líčení, protože o odročení soud nepožádal.
Protože námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a námitky v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byly Nejvyšším soudem shledány zjevně neopodstatněnými, bylo dovolání obviněného B. P. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu rozhodnutí, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. zák. návrh na odložení výkonu trestu nepodal. K postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš