ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.95.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 95/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. února 2009 o dovolání obviněného K. Č. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 8 To 429/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 200/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 4. 2008, sp. zn. 1 T 200/2007, byl obviněný K. Č. uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §215 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let s dohledem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. Č. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 8 To 429/2008, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 8 To 429/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Soudy obou stupňů se údajně dopustily hrubých excesů a bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. Obviněný namítl, že byla porušena jeho základní práva, což podle něj zakládá dovolací důvod bez ohledu na taxativní vymezení dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu České republiky i Nejvyššího soudu České republiky. Obviněný vytkl odvolacímu soudu, že se nedostatečně vypořádal s jeho obhajobou. Konkrétní pochybení spatřuje v tom, že soud prvního stupně řádně nevyslechl poškozené, nýbrž pouze přečetl jejich výpovědi z přípravného řízení s tím, že svědci si nevzpomínali pro časový odstup na průběh skutkového děje. V této souvislosti obviněný poukázal na poměrně krátkou dobu, která uplynula mezi přípravným řízením a hlavním líčením. Dodal, že obsah napadeného rozhodnutí neodpovídá protokolu o hlavním líčení a že skutková zjištění nemají podklad v provedeném dokazování. Připustil, že některé dílčí útoky sice odpovídají provedenému dokazování, avšak neodpovídá jejich časové určení. Obviněný rovněž namítl porušení jeho práva na obhajobu, neboť soud prvního stupně zamítl všechny důkazní návrhy obhajoby. Dále vytkl soudu prvního stupně, že nepřihlédl k údajné vzájemnosti fyzických útoků mezi ním a poškozenou J. Č., což měl posoudit jako okolnost vylučující subsumpci pod skutkovou podstatu trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě podle §215a tr. zák.
Obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení v celém rozsahu a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se nevyjádřila k dovolání obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o tomto dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, že soud nesprávně posoudil dobu, kdy došlo k části dílčích útoků proti poškozeným, stejně tak i námitku, že soud neprovedl všechny důkazy navrhované obhajobou. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela výjimečných případech. Těmito případy je zjevná existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Obviněný v dovolání namítl, že závažné pochybení při hodnocení má charakter hrubého excesu a byla jím porušena jeho základní práva. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci se nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soud věnoval hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, své úvahy řádně rozvedl v odůvodnění rozhodnutí, stejně tak i důvody, proč neprovedl další důkazy, které navrhoval obviněný, přičemž rozhodl u hlavního líčení dne 18. 4. 2008 o zamítnutí návrhů na doplnění dokazování (srov. č. l. 223 spisu) a na základě provedených důkazů, které hodnotil podle §2 odst. 6 tr. ř. v souladu se zásadami logiky dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu, který v odůvodnění usnesení, jímž zamítl odvolání obviněného, uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a úplná a mají oporu v řádně provedených důkazech, a že z těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil zákonu odpovídající právní závěry.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř., a neshledal ani tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek