ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2349.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2349/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobkyně N. J., zastoupené Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Evropská 94, proti žalované GE Money Bank, a.s., se sídlem v Praze 4, Michli, Vyskočilova 1422/1a, IČ 256 72 720, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 848/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2007, č. j. 17 Co 281/2005 - 97, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2007, č. j. 17 Co 281/2005 - 97, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. března 2005, č. j. 11 C 848/2004 - 65, pokud jimi byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení pohledávky u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., z titulu smlouvy o stavebním spoření, z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2003, č. j. Nc 4194/2003 - 58, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 12. 2007, č. j. 17 Co 281/2005 - 97, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 3. 2005, č. j. 11 C 848/2004 - 65, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce prodejem nemovitostí, nařízené usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2003 pod č. j. Nc 4194/2003 - 58, k vymožení povinnosti povinného J. J. (manžela žalobkyně - dále jen „povinný“) prodejem bytu č. 406/9 v budově čp. 406 postavené na parc. 281/2, spoluvlastnického podílu ve výši 973/10000 na společných částech domu čp. 406 a na parc. 281/2 - zastavěná plocha a nádvoří, č. 158/61 - ostatní plocha a č. 158/73 – orná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 813 pro kat. území obce Blížkovice, okres Znojmo, a prodejem movitých věcí pol. č. 5 - televizor Thompson a položka č. 6 - videorekordér JVC, byly vyloučeny předmětné nemovitosti a movité věci, a dále aby z exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu č. 534644804, vedeného u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., nařízené tímtéž usnesením okresního soudu, byla vyloučena pohledávka na tomto účtu, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se s odkazem na §143 odst. 1 obč. zák. a §267 odst. 1 a 2 o. s. ř. ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba o vyloučení nemovitostí z exekuce, jejichž prodej nařídil pověřený soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 28. 11. 2003 a které jsou ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, není důvodná. Vymáhaná pohledávka ve výši 1.102.756,97 Kč s příslušenstvím, pro niž byla exekuce proti povinnému nařízena podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2002, sp. zn. 5/Sm/428/2002, mu totiž vznikla za trvání manželství se žalobkyní v souvislosti s tím, že koupil a hodlal rekonstruovat zemědělskou hospodářskou budovu (seník) na pozemku jiného vlastníka v obci Lomy a k.ú. Lomy u Jemnice, která náleží do společného jmění manželů. Skutečnost, že tato budova slouží k podnikatelské činnosti povinného, však „není zákonným hlediskem uvedeným v §267 odst. 2 písm. b) o. s. ř.“, a nejedná se ani o majetek, který podle své povahy slouží jen osobní potřebě povinného, jak tvrdila žalobkyně. Pokud jde o žalobu na vyloučení movitých věcí (televizoru Thompson a videorekordéru JVC), pak žalobkyně neprokázala, že je zakoupila z finančních prostředků získaných prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, které zdědila, a taktéž je tomu i ohledně jejího tvrzení, že finanční prostředky na účtu vedeném u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., byly právě těmi, které prodejem zděděného spoluvlastnického podílu na nemovitostech získala.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (totožného obsahu jako odvolání) z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Opětovně namítá, že předmětné movité věci a finanční prostředky uložené na účtu u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., jsou jejím výlučným vlastnictvím (viz R 42/1972), a proto nemohou být postiženy exekucí (§267 odst. 1 o. s. ř.), stejně jako předmětný byt včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a na označených parcelách, neboť nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí na LV č. 241 pro k.ú. Lomy u Jemnice, „při jejímž používání závazek povinného vůči žalované vznikl“, byla předmětem jeho výlučného vlastnictví, jelikož sloužila k výkonu podnikatelské činnosti povinného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech vedených pod sp. zn. 22 Cdo 2470/2000 a sp. zn. 22 Cdo 1439/2000). Proto se žalovaná nemůže domáhat uspokojení své pohledávky za povinným exekučním postihem majetku, který tvoří společné jmění manželů. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) vzhledem k článku II, bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobkyně dovoláním napadla rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
V posuzované věci odvolací soud řešil - mimo jiné - právní otázku, zda exekuci vedenou proti povinnému lze provést přikázáním pohledávky z účtu jeho manželky (žalobkyně), vedeného u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., z titulu stavebního spoření. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto otázku vyřešil nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), představuje napadená část potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti napadené části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vyloučení pohledávky u Raiffeisen stavební spořitelny a.s. (z titulu smlouvy o stavebním spoření) z exekuce (nařízené proti povinnému usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2003, č. j. Nc 4194/2003 - 58), je důvodné; jinak dovolání není přípustné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno, že usnesením ze dne 12. 11. 2003, č. j. Nc 4194/2003 - 58, nařídil Okresní soud ve Znojmě podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2002, č. j. 5/Sm/428/2002 - 24, k vymožení pohledávky oprávněné (žalované) ve výši 1.102.756,97 Kč s příslušenstvím a pro náklady předchozího řízení ve výši 44.110,- Kč, exekuci. Pověřený soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 28. 11. 2003 nařídil prodej označených nemovitostí, které jsou ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, a prodej movitých věcí, přičemž do soupisu movitých věcí byly pojaty i televizor Thomson a videorekordér JVC. Kupní smlouvou ze dne 10. 10. 2001 koupil povinný zemědělskou hospodářskou budovu (seník) v obci Lomy, k.ú. Lomy u Jemnice a dne 17. 10. 2001 uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 980.000,- Kč na koupi a rekonstrukci této budovy. Exekučním příkazem ze dne 2. 12. 2003 pověřený soudní exekutor nařídil exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně č. 534644804/7950 u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., jenž byl založen (podle tvrzení žalobkyně) smlouvou o stavebním spoření dne 5. 12. 2000, na nějž během let 2001 a 2002 uložila finanční prostředky, které nabyla prodejem spoluvlastnického podílu na zděděných nemovitostech.
Závěr odvolacího soudu, že exekuci vedenou proti povinnému, lze provést přikázáním pohledávky z účtu jeho manželky u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., je v rozporu s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2001 pod č. 4, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2002 pod č. 75, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2891/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2006 pod č. 50). Tento způsob exekuce postihuje - obecně - pohledávku, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu [musí se jednat o právní vztah, z něhož peněžnímu ústavu vzniká povinnost zřídit účet, přijímat na něj vklady (platby) a uskutečňovat z něho výplaty za stanovených (dohodnutých) podmínek], spočívající v právu nakládat s peněžními prostředky vloženými (přijatými) na účet, přičemž pohledávkou z účtu se nerozumí tyto peněžní prostředky. Je proto nerozhodné, čí peněžní prostředky byly na účet přijaty, podstatná je skutečnost, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má pohledávku z účtu, kterou lze exekucí postihnout. Pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, není součástí společného jmění; společným jměním mohou být jen peněžní prostředky z účtu již vybrané.
Není proto správný závěr odvolacího soudu, že neprokázala-li žalobkyně své tvrzení o tom, že finanční prostředky uložené na účtu č. 534644804/7950 u Raiffeisen stavební spořitelny a.s., jehož je majitelkou, „byly právě těmi, které prodejem zděděného spoluvlastnického podílu na nemovitostech získala“, lze exekuci vedenou proti povinnému provést přikázáním pohledávky z tohoto účtu. Protože dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vyloučení pohledávky u Raifeissen, stavební spořitelny, a.s., č. účtu 534644804/7950, z exekuce, a ve výroku o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo v tomto rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v této části a věc mu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Dále dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vymáhanou pohledávku nelze považovat za závazek povinného ve smyslu §267 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Podle §267 odst. 2 o. s. ř. se obdobně postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů (§262a odst. 1), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy, b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.
Tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. (srov. §130).
Z citovaného ustanovení §267 odst. 2 písm. b) o. s. ř. vyplývá, že právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí zakládají jen zde vyjmenované okolnosti (stanovené taxativně), jež se odvíjejí od specifičnosti způsobu vzniku pohledávky. Jelikož však zákonným důvodem k vyloučení majetku, patřícího do společného jmění manželů, podle tohoto ustanovení není okolnost, že vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů (povinnému) při používání majetku [zemědělské hospodářské budovy (seníku)], který slouží k jeho podnikatelské činnosti, je použití tohoto ustanovení vyloučeno. Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce, je proto v souladu se zákonem, a v tomto rozsahu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti tomuto potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Poukaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2470/2000, publikovaný v Soudních rozhledech č. 2, ročník 2001, a na rozsudek téhož soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1439/2000, je nepřípadný, neboť tato rozhodnutí řešila otázku předpokladů vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle §143 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vyloučení předmětných movitých věcí z exekuce nařízené proti povinnému, neboť v tomto ohledu v něm dovolatelka projevila jen nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že v řízení neprokázala své tvrzení o tom, že tyto věci jsou v jejím výlučném vlastnictví; je tedy zřejmé, že zpochybňuje správnost skutkových zjištění, na nichž je tento závěr založen. Nenapadá-li tudíž žalobkyně závěr právní (tím méně pak zásadně významný pro rozhodovací praxi soudů vůbec), nýbrž skutkový závěr soudu, který je výsledkem hodnocení důkazů provedených v řízení a který se vztahuje pouze ke skutkově jedinečné situaci daného případu, uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti tomuto potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, a řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu