ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3485.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 3485/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. K. , zastoupené Mgr. Věrou Kadlecovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 199/5, proti žalovaným 1) Městu Vrbnu pod Pradědem , se sídlem úřadu ve Vrbně pod Pradědem, Nádražní 389, IČ: 00296457, a 2) P. F., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 14 C 2/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2009, č. j. 57 Co 323/2009-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. září 2009, č. j. 57 Co 323/2009-117, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. března 2009, č. j. 14 C 2/2008-73, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že „je vlastnicí pozemku p. č. 154 ostatní plocha v k. ú. M. a části pozemku p. č. 156/2 v k.ú. M. o šíři 2 metry vlevo od budovy bez čísla popisného a evidenčního na parcele číslo 405 spojující veřejnou komunikaci na parcele číslo 92 a pozemek p. č. 152/2 v k. ú. M.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s uplatněním dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“).
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
V dané věci přicházela v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, od níž se dovolací soud nemá důvod odchýlit. Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 28. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 174/2002, publikovaném v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 1074, že nabýt vlastnictví k nemovité věci vydržením může podle §134 odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) jen oprávněný držitel, má-li věc v držbě po dobu deseti let. Oprávněným držitelem je podle §130 odst. 1 obč. zák. držitel, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Pouhá detence k vydržení nepostačuje. Vědomí užívání nemovitosti z titulu práva osobního užívání (popř. nájmu), které je nezaměnitelné s právem vlastnickým, tak vylučuje dobrou víru uživatele (nájemce), že mu věc patří jako vlastníkovi. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 19/2002 publikovaný v Souboru rozhodnutí pod č. C 1325 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. 22 Cdo 3280/2007, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 25. července 2008, sp. zn. IV. ÚS 1334/2008, odmítnul.
Dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu