ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.373.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 373/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně nezletilé A. H. , zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 11, proti žalovanému J. K. , nar. 23.6. 1946, bytem Strážné 189, zastoupenému JUDr. Ladislavem Kutišem, advokátem se sídlem v Trutnově, Na Vrchu 98, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 4/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2007, č. j. 19 Co 452/2006-232, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově mezitímním rozsudkem ze dne 3. 4. 2006, č. j. 9 C 4/2004-182, rozhodl, že nárok nezl. žalobkyně na náhradu škody je co do základu důvodný a že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu za poškození zdraví, jež utrpěla 20. 1. 2002 při nástupu na dětský lanový vlek, provozovaný žalovaným. V dolní nástupní stanici vleku došlo k vtažení žalobkyně do poháněcího soukolí vleku a k faktické amputaci palce pravé ruky, když se omylem namísto lana vlečného chytila lana vratného. Soud prvního stupně posoudil nárok podle §427 obč. zák., neboť způsobená škoda má původ v povaze provozu lyžařského vleku, jehož konstrukční řešení objektivně umožňovalo uchopení vratného lana lyžařem, a to za současné absence jakýchkoli bezpečnostních opatření. Soud neshledal spoluzavinění (§441 obč. zák.) na straně žalobkyně, která nastoupila na vlek, aniž počkala na svého otce, který s ní a s jejím bratrem šel lyžovat, ani spoluzavinění jejího otce, neboť součinnost rodičů při nástupu dítěte na vlek nebyla vyžadována a bylo povinností obsluhy vleku v případě potřeby poskytnout přepravované osobě pomoc.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 8. 2007, č. j. 19 Co 452/2006-232, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že o náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Shodně se soudem prvního stupně posoudil nárok nezl. žalobkyně podle §427 obč. zák. jako nárok na náhradu škody způsobené provozem dopravního prostředku, neboť žalovaným provozovaný vlek je dopravním prostředkem určeným pro přepravu lyžařů a součástí této přepravy je i nástup na vlek. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně nebo její otec nedodrželi pokyny pro přepravu či přípravu k jízdě na vleku, jejich spoluzavinění na vzniku škody ani liberační důvody na straně provozovatele vleku (§428 obč. zák.) odvolací soud neshledal. Obě lana byla v dosahu přepravovaných osob, součinnost rodičů při nástupu dítěte na vlek nebyla vyžadována a bylo v možnostech provozovatele učinit řadu opatření k zajištění větší bezpečnosti při nástupu dětí na vlek.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázkách, zda otec nezletilé zanedbal náležitý dohled nad dcerou ve smyslu §422 odst. 2 obč. zák., když ta neuposlechla jeho pokynu, aby na něj počkala, a na vlek sama nastoupila, zda otec či nezl. žalobkyně vlastním jednáním porušili prevenční povinnost podle §415 obč. zák., zda soud posoudil správně otázku spoluzavinění otce a žalobkyně, zda v případě odpovědnosti dle §427 obč. zák. lze aplikovat §441 obč. zák. o spoluzavinění, zda právo cestujícího na přepravu do místa určení vznikne jen tomu, kdo použije dopravní prostředek za stanovené jízdné, zda je správné rozhodnutí odvolacího soudu, že byly dodrženy procesní předpisy tím, že rozsudkem soudu bylo schváleno podání žaloby za nezletilou, zda plná moc udělená advokátovi za nezletilou jejím otcem má zamýšlené účinky a zda postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu dle §36 odst. 1 Listiny, když nebyl proveden důkaz výslechem žalovaného. Namítá, že soudy obou stupňů tyto otázky vyřešily v rozporu se stávající judikaturou a hmotným právem, a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že všechny otázky právní i skutkové byly soudy nižších stupňů vyřešeny a zjištěný skutkový stav byl po právní stránce správně posouzen. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 23. 8. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Zásadní význam po právní stránce má rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní jak pro daný případ, tak i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů.
Z tohoto hlediska nelze v dané věci zásadní právní význam přikládat výkladu pojmu „náležitý dohled nad nezletilým“ podle ustanovení §422 odst. 1, 2 obč. zák., které se vztahuje na případy odpovědnosti nezletilého, který způsobil škodu jinému. V tomto případě byla naopak způsobena škoda nezletilé žalobkyni.
K otázkám výkladu a aplikace §§415, 420, 427 a 441 obč. zák. je třeba uvést, že ustanovení §441 obč. zák. o poměrném či výlučném spoluzavinění poškozeného na vzniku vlastní škody lze samozřejmě použít i v případech objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku podle §427 obč. zák. (srov. např. R 28/1973, R 3/1984 str. 98), avšak v tomto případě v podstatě jednoznačná skutková zjištění nedávají podklad pro závěr, že vznik škody si spoluzpůsobila žalobkyně nebo že se na něm podílel její otec. Dovolatel v podstatě nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí, o příčině úrazu žalobkyně a o chybějící příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně a jejího otce. Otázka příčinné souvislosti je však otázkou skutkovou, neboť v řízení se její existence zjišťuje, a v tomto směru jde o námitku týkající se skutkových zjištění, která není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tom odvolací soud, ostatně ani soud prvního stupně, nepochybil.
Závěr odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, že k závažné újmě na zdraví, jejíž náhrada je v tomto řízení požadována, došlo při nastupování nezletilé žalobkyně (tehdy cca 6leté) na dětský lyžařský vlek, u něhož se samozřejmě předpokládá přeprava dětských pasažérů, přičemž doprovod dospělých na vleku či jejich asistence při nástupu dětí nebyla podmínkou. Jestliže nezletilí mohli sami (bez doprovodu rodičů) nastupovat na veřejně přístupný vlek, nelze usuzovat, že by tak činili na vlastní nebezpečí, nýbrž bylo věcí provozovatele (potažmo obsluhy vleku) zajistit jejich bezpečný nástup a dát lyžaři pokyn, jakým způsobem má na vlek nastoupit. Příčinou, popř. jednou z rozhodujících příčin úrazu nezletilé nebylo jednání či opomenutí jejího otce, jak je namítáno v dovolání, nýbrž ta okolnost, že tažné zařízení vleku umožňovalo uchopení vratného lana (ve výšce cca 1 m) namísto lana tažného (zhruba 30 cm nad zemí) a při nástupu nezl. žalobkyně na dětský vlek nebyla v místě přítomna obsluha vleku. Případný podíl na vzniku škody, spočívající ve faktické amputaci palce pravé ruky žalobkyně, může být na straně nezletilé a jejího otce jen tak minimální, že to jejich spoluodpovědnost za škodu ani nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 238/2002).
Námitka, že nebylo prokázáno, že nezletilá žalobkyně použila vlek po předchozím zaplacení jízdného, je námitkou proti skutkovým zjištěním, když soud prvního stupně uzavřel, že jízdné za žalobkyni bylo zaplaceno. Nicméně, jak uvedl odvolací soud, případné nezaplacení jízdného před nástupem na vlek nevylučuje odpovědnost provozovatele vleku za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu, zejména když takovou situaci provozovatel sám umožnil.
Námitky dovolatele, že žalobkyně nebyla před soudem řádně zastoupena, když ji v řízení zastupoval otec, a že nebyl proveden důkaz výslechem žalovaného, se týkají vad řízení a jako takové nemají zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nehledě k tomu, že se s nimi zevrubně vypořádal odvolací soud. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto, jen je-li dovolání přípustné, což není tento případ.
Jak vyplývá z výše uvedeného, námitky dovolatele nejsou otázkami aplikace práva, jež by mohly založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť tímto jeho rozhodnutím řízení nekončí (§243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu