ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4758.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4758/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného JUDr. Jindřichem Janouchem, advokátem se sídlem Skřivany, Starohradská 120, proti žalované Fakultní nemocnici Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Sokolská 581, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 9/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2008, č.j. 21 Co 233/2008-106, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 1.077.432 Kč jako náhrady škody na zdraví, která mu vznikla v důsledku onemocnění hepatitidou typu C, jíž se nakazil v době hospitalizace ve zdravotnickém zařízení žalované.
Okresní soud v Hradci Králové mezitímním rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č.j. 16 C 9/2004-89, rozhodl, že nárok žalobce na náhradu škody je co do základu oprávněný a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že k nákaze nemohlo dojít mimo zdravotnická zařízení, v nichž byl pacient hospitalizován, absolvoval tzv. invazní zákroky, s nimiž je spojeno riziko onemocnění hepatitidou typu C. Dovodil, že příčinná souvislost mezi pobytem v žalovaném zdravotnickém zařízení a onemocněním žalobce je dána. V dané věci byly podány tři znalecké posudky, přičemž znalci ve dvou z nich dospěli k závěru, že pravděpodobně k nákaze došlo u žalované, a třetí znalecký posudek tuto možnost nevylučoval, i když došlo k prošetření krevních konzerv a dárců krve, a to s negativním výsledkem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že se žalobce nakazil u žalované, která proto nese odpovědnost za škodu na zdraví podle §421a obč. zák.
Rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, č.j. 21 Co 233/2008-106, Krajský soud v Hradci Králové rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že odpovědnost žalované podle §421a obč. zák. lze dovodit jen v případě, kdy jsou kumulativně splněny všechny zákonné podmínky, zejména existence příčinné souvislosti musí být postavena najisto. Nestačí důkaz, že při léčbě u žalované byly použity krevní konzervy, s nimiž je spojeno vysoké riziko přenosu hepatitidy, musí být podán důkaz, že konzerva, nástroj nebo přístroj byly infikovány virem hepatitidy C, a pak lze dovodit příčinnou souvislost mezi užitím infikované věci a onemocněním. V dané věci nebyl podán důkaz, že krevní konzervy použité při léčbě žalovaného byly infikovány, naopak žalovaná předkládala důkaz o tom, že jí použité konzervy infikovány nebyly.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil věc jen z hlediska §421a obč. zák., přičemž daná věc měla být posouzena podle §420a odst. 2 písm. b) obč. zák., která zakládá objektivní odpovědnost kohokoliv, bez ohledu na zavinění. Akceptace právního posouzení dané věci odvolacím soudem by podle jeho názoru znamenala degradaci významu znaleckých posudků, které jen v ojedinělých případech konstatují výsledky se 100% jistotou. Dovolatel se domnívá, že v podobných případech, kdy nelze aplikovat právní úpravu některého z případů zvláštní odpovědnosti, je zde §420a, který má za cíl pokrýt odpovědnost za škodu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto, neboť je zjevně nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a dospěl k závěru, že není důvodné.
Podle §421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito; této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení §421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu objektivní odpovědnosti za škodu. Základem této odpovědnosti je jednání (relevantní škodná událost), které zde spočívá v použití nástroje, přístroje, podání léku, aplikaci určité látky atd., a toto jednání vyvolá u pacienta poškození jeho zdraví (škodu). Vznikne-li škoda v příčinné souvislosti s takovou okolností, nastupuje objektivní odpovědnost, jíž se na rozdíl od obecné úpravy nelze nijak zprostit. Existence příčinné souvislosti musí být najisto postavena. Pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout, nepostačuje. Důkazní břemeno nese žalobce (poškozený). (Srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005, nebo ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1200/2007).
Odpovědnost za škodu způsobenou infekčním onemocněním je v soudní praxi standardně posuzována dle §421a obč. zák., je-li zjištěno, že škoda byla způsobena okolnostmi majícímu původ v povaze použitého přístroje nebo jiné věci (srov. rozsudek nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1003/2002), anebo podle obecného ustanovení §420 obč. zák., je-li zjištěno, že škoda byla způsobena zaviněným porušením povinností pracovníky zdravotnického zařízení (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 25 Co 167/97, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 2/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003). Lékařský zákrok je svou povahou natolik specifickou činností, že jej nelze podřadit pod ustanovení §420a obč. zák.
Soudy obou stupňů tedy (vzhledem k tomu, že porušení povinností pracovníky žalované nebylo tvrzeno, a tím spíše ani prokázáno) správně posoudily odpovědnost žalované za škodu na zdraví vzniklou žalobci podle §421a obč. zák.
Názor dovolatele, že ustanovení §420a obč. zák. „má pokrýt odpovědnost za škodu“ tam, kde nelze aplikovat právní úpravu některého z případů zvláštní odpovědnosti, a že jeho použitím lze kompenzovat objektivní omezení znaleckého zkoumání dané soudobými poznatky lékařské vědy, je proto mylný.
Jestliže soudy obou stupňů na základě zhodnocení provedených důkazů dospěly ke skutkovému závěru, že nelze mít za spolehlivě zjištěno, že onemocnění žalobce bylo vyvoláno věcí (krevní konzervou) použitou při léčbě žalobce v žalovaném zdravotnickém zařízení, nelze nic vytknout právnímu závěru, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu dány nejsou.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a stručné vyjádření žalované, postrádající věcnou argumentaci proti nepřípustnému dovolání, nelze považovat za účelné bránění práva.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu