ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.795.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 795/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně A. K., zastoupené Mgr. Veronikou Nedbalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 9–11, proti žalovaným 1) JUDr. V. S. a 2) JUDr. V. M. , za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných Generali Pojišťovna, a.s., adresa pro doručování Praha 2, Bělehradská 132, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 68/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2007, č.j. 22 Co 347/2007-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 798.000 Kč, dále po žalovaném 1) zaplacení částky 29.850 Kč a po žalované 2) zaplacení částky 44.900 Kč, a to z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaní advokáti neuplatnili při jejím zastupování nárok na náhradu škody na zdraví způsobem pro ni nejvýhodnějším a způsobili jí tak škodu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č.j. 22 Co 347/2007-102, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 3. 2007, č.j. 8 C 68/2005- 7, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně dne 8. 1. 1998 jako spolujezdkyně v osobním automobilu utrpěla závažná poranění při dopravní nehodě. Dne 15. 11. 2001 udělila plnou moc žalovanému 1), který podal jejím jménem dne 7. 12. 2001 žalobu proti řidiči vozidla o náhradu škody na zdraví. Dne 29. 3. 2002 žalobkyně odvolala plnou moc žalovanému 1) a dne 2. 4. 2002 udělila plnou moc žalované 2). Soud prvního stupně žalobu o náhradu škody na zdraví proti řidiči zamítl pro nedostatek zavinění na straně žalovaného, v odvolacím řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Dne 18. 2. 2003 žalobkyně odvolala plnou moc žalované 2) a následně podala žalobu o náhradu škody na zdraví proti majiteli vozidla a proti pojistiteli. Soud žalobkyni přiznal částku 798.000 Kč vůči majiteli, naopak vůči pojistiteli žalobu zamítl z důvodu promlčení. Majitel vozidla následně dobrovolně neuhradil žalobkyni přiznané plnění pro insolventnost. Soudy obou stupňů uzavřely, že nebylo prokázáno, že žalovaní nechránili a neprosazovali práva a oprávněné zájmy žalobkyně, ani že žalobkyni v příčinné souvislosti s postupem žalovaných vznikla škoda.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky vzniku škody, porušení právní povinnosti advokáta v souvislosti s výkonem advokacie, jakož i otázky příčinné souvislosti. Dále v posouzení otázky, zda odpovědnost advokátů za škodu je v daném případě dána bez ohledu na promlčení nároku vůči pojišťovně, respektive bez ohledu na uplatnění nároku žalobkyně v dalším řízení proti pojišťovně a zda tyto otázky musí soud v řízení proti advokátům vyřešit jako otázky předběžné. Dovolatelka je (na rozdíl od odvolacího soudu) přesvědčena, že žalovaní porušili povinnost při výkonu advokacie tím, že nepodali žalobu řádně a včas vůči všem relevantním subjektům, tj. pojištěnému majiteli vozidla a pojišťovně, že jejich obrana spočívající v tvrzení o „procesní strategii“ nemůže z hlediska vyvinění obstát, že jí vznikla škoda představovaná ušlým majetkovým přínosem, jejž mohla očekávat v podobě plnění od pojišťovny, pokud by k uvedenému pochybení žalovaných nedošlo, že výše škody byla stanovena pravomocným rozhodnutím a že je dána i příčinná souvislost, neboť kdyby žalovaní uplatnili včas nárok na náhradu škody na zdraví proti relevantním subjektům, nedošlo by k jeho promlčení a pojišťovna by byla povinna uhradit částku přiznanou žalobci pravomocným soudním rozhodnutím. Žalobkyně má též za to, že jsou žalovaní povinni vrátit jí odměnu, kterou za vadné poskytnutí právní služby obdrželi. Proto dovolatelka navrhuje, aby rozhodnutí obou soudů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 2) ve svých vyjádřeních k dovolání navrhli, aby dovolání žalobkyně bylo pro nepřípustnost odmítnuto, popřípadě pro neopodstatněnost zamítnuto.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 10. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (jestliže nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu obsahující závazný právní názor), pouze jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvody pro založení přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud v dané věci neshledal.
Při posuzování odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie soud jako předběžnou otázku zkoumá, zda nebýt pochybení advokáta, k uspokojení pohledávky žalobce jeho dlužníkem by došlo, tedy že toto pochybení je rozhodující příčinou vzniku majetkové újmy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2520/2006).
Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006).
V daném případě dospěly soudy obou stupňů ke skutkovému závěru, že mezi jednáním žalovaných a škodou vzniklou žalobkyni není vztah příčinné souvislosti. Toto je postačující důvod pro zamítnutí žaloby a je nadbytečné řešit právní otázky předestřené dovolatelkou, neboť jejich posouzení nemůže mít na výsledek řízení žádný vliv.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaní by s ohledem na odmítnutí dovolání žalobkyně měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, takové náklady jim však v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu