ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.150.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 150/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 1, se sídlem úřadu v Praze 1, Vodičkova 18, proti žalované Ing. N. S ., zastoupené JUDr. Petrem Oehmem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 3/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2007, č. j. 15 Co 167/2007-43, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř.), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Odůvodnění je stručné podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba o vyklizení bytu zamítnuta, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Napadené rozhodnutí je založeno na právním závěru, že byt nacházející se v domě hlavního města Prahy, který žalobkyně spravuje, užívá žalovaná bez právního důvodu. Ochrana vlastnického práva podle §126 odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák“) byla soudem odepřena podle §3 odst. 1 obč. zák., neboť jde o výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy.
Právní posouzení věci odvolacím soudem není podle dovolatelky správné, neboť nejde o výkon vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy a pro rozpor s dobrými mravy nemůže být žaloba o vyklizení bytu ani zamítnuta.
Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, publikovaném pod C 308 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, že „za otázku zásadního významu nelze považovat, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci, v rozporu s dobrými mravy“.
Otázka, zda lze zamítnout žalobu na vyklizení bytu (nemovitosti užívané k bydlení) pro rozpor s dobrými mravy nebo zda lze v takovém případě jen vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady, nebyla senáty dovolacího soudu řešena zcela jednotně. Podle §14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších změn vydal proto Nejvyšší soud dne 14. 10. 2009 stanovisko Cpjn č. 6/2009. Dospěl k závěru, že „skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§160 odst. 1 o. s. ř.) vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).“
Z pohledu dovolatelkou namítané nesprávné aplikace §3 odst. 1 obč. zák. (že žalobu na vyklizení bytu nelze zamítnout) je tak rozsudek odvolacího soudu v souladu s judikaturou dovolacího soudu (§20 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, příslušela by žalované podle §243b odst.5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu