ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1196.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1196/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. Š., zastoupené JUDr. Ivetou Végsöovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, PSČ 130 00, za účasti J.K., zastoupené Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou, se sídlem v Čelákovicích, V Zátiší 547, PSČ 250 88, o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 92/2001, o dovolání Jadwigy Küblové proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2007, č. j. 14 Cmo 467/2006-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 29. června 2006, č. j. 16 Cm 92/2001-82, Městský soud v Praze určil, že „smlouva o převodu členských práv a povinností k členskému podílu č. 13 v Bytovém družstvu Janského 2193, bytové družstvo, se sídlem Praha 5, Janského 2193, uzavřená dne 14. července 1998 mezi A. Š. jako převádějící aj. K. jako nabývající“ je neplatná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku, odkazuje na výsledky provedeného dokazování, soud prvního stupně uvedl, že obě účastnice jsou zakládajícími členkami družstva Janského 2193, bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Janského 2193, identifikační číslo 25 66 54 05 (dále jen „družstvo“). Členská schůze družstva konaná 15. června 1998 rozhodla, že každý člen družstva uhradí na koupi domu do vlastnictví družstva členský podíl ve výši 74.700,- Kč na účet družstva do 29. června 1998. Následující členská schůze konaná 29. června 1998 rozhodla, že členové družstva, kteří dosud neuhradili členský podíl, mohou tak učinit do 13. července 1998, a pokud nebude uhrazen, uhradí ho určený náhradník, na něhož členský podíl přechází s tím, že stávající nájemci zůstanou nájemci bytů a členská schůze rozhodne, kdy je z družstva vyloučí pro porušení stanov družstva, neboť v nich se členové zavázali, že uhradí členský podíl k datu určenému členskou schůzí. U členského podílu k bytu č. 13 užívanému navrhovatelkou byl náhradníkem určen manžel J. K. a ten částku 74.700,- Kč uhradil družstvu 14. července 1998. Téhož dne uzavřela navrhovatelka jako převádějící aj. K.jako nabývající „dohodu o převodu členských práv a povinností k členskému podílu č. 13“ (dále jen „dohoda“). Podle zápisu z členské schůze konané 14. října 1998 navrhovatelka nezaplatila členský podíl a členství v družstvu a členský podíl převedla na pana K.. K žádosti J. K. družstvo vystavilo 14. března 2001 potvrzení, že vlastní družstevní podíl k bytu č. 13.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka má naléhavý právní zájem podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na požadovaném určení, když rozhodnutím o „určení se stanoví právní základ posuzovaného vztahu mezi účastníky sporu a tímto určením se zabrání vzniku dalších sporů“. Dále uvedl, že nezbytným obsahem dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, jež je nepojmenovanou smlouvou podle ustanovení §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je určení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení hodnoty členského podílu, úplatnosti či bezúplatnosti a dohoda o vzájemném vypořádání. Dohoda těmto požadavkům neodpovídá, protože např. v ní není uvedena hodnota členského podílu. K jejímu uzavření tak nedošlo.
Vrchní soud v Praze k odvolání J. K.v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud s odkazem na ustanovení §230 obch. zák. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99 uvedl, že dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu musí vedle označení převodce, nabyvatele a určení, co se převádí, obsahovat i ujednání, zda jde o převod úplatný či bezúplatný - tato skutečnost musí být z jejího obsahu alespoň zřejmá - a ujednání o vzájemném vypořádání, případně musí být prokázáno sjednání chybějících náležitostí ústně mimo dohodu.
Dohoda uzavřená mezi účastnicemi obsahuje prohlášení, „že mezi nimi došlo k vzájemnému finančnímu vypořádání“. J. K. tvrdí, že dohoda o převodu byla uzavřena jako úplatná a tomu nasvědčuje i uvedená formulace. Tímto vypořádáním má však jmenovaná na mysli, že její manžel zaplatil družstvu částku 74.700,- Kč. Úhrada této částky však není vypořádáním mezi účastnicemi dohody. Navrhovatelka od nabyvatelky za převod členských práv a povinností žádné finanční plnění neobdržela (J. K. to ani netvrdí), ve skutečnosti převedla členská práva a povinnosti, jež se v bytovém družstvu vždy váží k bytu, bezúplatně. Tomu ale neodpovídá obsah dohody. Ujednání o úplatnosti a vypořádání je neurčité a pro nabyvatelku nesrozumitelné, „neboť si je vykládá jinak“. Podle skutkových zjištění k finančnímu plnění mezi účastnicemi nedošlo, přesto má nabyvatelka za to, že jde o smlouvu úplatnou. Odvolací soud uzavřel, že dohoda je z tohoto důvodu neplatná podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala J. K.dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je ujednání o úplatnosti a vypořádání v dohodě neurčité. Namítá, že při jednání před soudem prvního stupně konaném 11. října 2004 k dotazu soudu doplnila, že „v rámci převodu“ došlo ke vzájemnému finančnímu vyrovnání tak, že navrhovatelce byla uhrazena pouze částka, kterou zaplatila na začátku roku 1998 jako členský vklad družstvu. Má za to, že v tomto smyslu jde o úplatný převod, neboť nedošlo jen k úhradě částky 74.700,- Kč manželem dovolatelky, ale i k další úhradě. K tomuto tvrzení soudy nepřihlédly.
Dovolatelka namítá, že tvrzeními a důkazy, které navrhovala, se soudy nezabývaly, v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nebyly zjištěny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a k otázce úplatnosti, kterou považoval za zásadní, odvolací soud neprovedl dokazování. Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřuje v závěru o absenci ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti převodu. Je-li v dohodě uvedeno, že mezi účastnicemi „proběhlo“ finanční vypořádání, je zřejmé, že jde o smlouvu úplatnou a v souladu s touto skutečností je i tvrzení o tom, jak se vypořádaly, jímž se soudy nezabývaly. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Závěr odvolacího soudu o tom, že dohoda o formě a výši úplaty je předpokladem určitosti úplatné dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 16/2010. Při aplikaci ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. odvolací soud vycházel ze skutkových závěrů (podle nichž ze shodných tvrzení účastníků podle ustanovení §120 odst. 4 o. s. ř. učiněných při odvolacím jednání - srov. č. l. 98 spisu - vyplývá, že jiná platba než oněch 74.700,- Kč pana K. družstvu neproběhla a nebyla ani zamýšlena), jež u dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemohou být zpochybněny, a přihlédl ke všem okolnostem rozhodným podle hmotného práva.
Závěr o naléhavém právním zájmu navrhovatelky na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nebyl dovolatelkou zpochybněn, k jeho přezkoumání proto nemůže být dovolání připuštěno (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08).
Námitka, že soudy obou stupňů neprovedly dovolatelkou navržené důkazy a v důsledku toho nesprávně zjistily skutkový stav, je pro posouzení přípustnosti dovolání nevýznamná, protože jde o námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež nezahrnuje otázku zásadního právního významu a jejímž prostřednictvím proto přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání Jadwigy Küblové bylo odmítnuto a navrhovatelce podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu