ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3526.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3526/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. J. K. , zastoupeného JUDr. Jiřím Nohou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, PSČ 110 00, za účasti Družstva Farského 10 , se sídlem v Praze 7, Farského 10, identifikační číslo 63 08 19 71, zastoupeného Mgr. Davidem Michalem, advokátem, se sídlem v Praze-Smíchově, Radlická 28/663, PSČ 150 00, o předání bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 118/2006, o dovolání Družstva Farského 10 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2008, č. j. 14 Cmo 369/2007-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 13. dubna 2007, č. j. 25 Cm 118/2006-133, ve znění opravného usnesení ze dne 12. března 2009, č. j. 25 Cm 118/2006-238, Městský soud v Praze uložil Družstvu Farského 10, se sídlem v Praze 7, Farského 10/1389 (dále jen „družstvo“) předat navrhovateli uvolněný byt č. 8 uvedený ve výroku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel podrobně rekapituluje průběh řízení před soudy obou stupňů, svá tvrzení během řízení, skutková zjištění soudů obou stupňů i jejich právní závěry. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož smlouva o nájmu bytu č. 8 ze dne 1. června 1998 uzavřená mezi družstvem jako pronajímatelem a navrhovatelem jako nájemcem a smlouva o nájmu družstevního bytu č. 8 z téhož dne uzavřená mezi navrhovatelem jako pronajímatelem a V. P. jako nájemkyní, jsou platnými smlouvami, přičemž druhá smlouva je svým charakterem smlouvou podnájemní. Dovolatel považuje obě smlouvy za zmatečné a neurčité, namítá, že za družstvo nebyly podepsány zákonem a stanovami určeným způsobem a jsou neplatné i pro rozpor s oddílem C bodem 6 „Zásad městské části Prahy 7 pro privatizaci“ bytového fondu, protože nová nájemní smlouva nebyla družstvem uzavřena s nájemkyní bytu V. P., ale s navrhovatelem, jenž byl v té době předsedou družstva. Byt č. 8 navíc nebyl právně volný, smlouva o nájmu byla uzavřena za trvání nájemního vztahu V. P..
Dovolatel zpochybňuje i závěr odvolacího soudu založený na výkladu článku VIII. stanov družstva, podle něhož právo navrhovatele na předání uvolněného bytu vyplývá z tohoto ustanovení stanov, i kdyby nájemní vztah navrhovatele k bytu č. 8 nebyl založen v roce 1998. Naopak výkladem tohoto článku dovozuje, že z něj povinnost družstva předat byt č. 8 právě navrhovateli nevyplývá. Uvedené ustanovení stanov předpokládá dohodu členů družstva, ta však nebyla nikdy uzavřena. Nadto nebylo ani prokázáno řádné plnění povinností navrhovatelem k bytu č. 8.
Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože své rozhodnutí řádně neodůvodnil, nevypořádal se s jeho ostatními námitkami, nezdůvodnil, z jakého důvodu zamítl opakované návrhy na vyčkání rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 29 Odo 931/2006 o otázce členství navrhovatele v družstvu.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Navrhovatel ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolatel opakuje argumenty, které již uplatnil a s nimiž se soudy nižších stupňů vypořádaly.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen ve výroku ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že námitky, kterými dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
V rovině dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatel namítá nesprávnost právního závěru, podle něhož navrhovatel má právo na předání uvolněného bytu č. 8. Odvolací soud k tomuto závěru dospěl posouzením smlouvy o nájmu bytu č. 8 a smlouvy o nájmu družstevního bytu č. 8 jako platných smluv. Ke stejnému závěru dospěl i výkladem článku VIII. stanov družstva, podle něhož uvolní-li se byt nečlena družstva, připadne tento byt tomu členu družstva, na kterém se již zakládající členové dohodli, a který plní veškeré závazky k tomuto bytu náležející.
Právní závěr, podle něhož právo navrhovatele na předání uvolněného bytu vyplývá z článku VIII. stanov družstva, odvolací soud učinil, vycházeje z konkrétních skutkových zjištění (obsahu příslušného článku stanov); tento závěr je významný jen pro projednávanou věc. Výklad stanov, jak jej provedl odvolací soud, přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem, když plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními §35 odst. 2 občanského zákoníku a §266 obchodního zákoníku a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.
Tvrzenou nesprávností závěru o právu navrhovatele na předání bytu na základě smlouvy o nájmu bytu č. 8 a smlouvy o nájmu družstevního bytu č. 8 se Nejvyšší soud již nezabýval, neboť spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k vyhovění žalobě, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Věcný přezkum posouzení ostatních právních závěrů za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je nepřípustné jako celek (srov. mutatis mutandis důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi družstvem a jeho členem, jde-li o vztahy týkající se členského vztahu v družstvu - a o takový vztah v projednávané věci jde - rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Uvedený nedostatek označení rozhodnutí však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu