ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.212.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 212/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. března 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 2 To 17/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 10/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2009, č. j. 1 T 10/2008-578, byl obviněný J. P. uznán vinným dvojnásobným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že ad 1/„dne 4. 2. 2006 kolem 04.20 hod. v Č. B. na ulici R. přepadl zezadu Ing. L. P., uchopil ji za rukáv bundy a při snaze poškozené utéci ji doběhl, udeřil opakovaně pěstí do obličeje, uchopil ji za bundu a vlasy a zatáhl do průjezdu domu, kde se obnažil, poté obnažil poškozenou, které opakoval, že ji chce znásilnit, povalil ji na zem na záda, nepodařilo se mu však uskutečnit soulož a poté přinutil poškozenou k orálnímu sexu, přičemž poškozené se posléze podařilo z místa utéci a v důsledku jednání obžalovaného utrpěla Ing. L. P. posttraumatickou stresovou poruchu s dosud trvajícími příznaky, kdy tato stresová porucha vedla u poškozené k poruchám spánku, pocitům nevysvětlitelného napětí, ohrožení, k pocitu snížení pracovní a sociální výkonnosti a k negativním změnám v oblasti párového soužití“ a ad 2/ „dne 13. 11. 2007 kolem 20.00 hod. v Č. B. na ul. P. zezadu přepadl Mgr. A. Č., po uchopení kolem krku ji srazil na zem, skutálel se s ní do travného porostu, kde ji zalehl tělem, rozepnul pásek u kalhot, sundal boty a zčásti obnažil na spodní části těla, přičemž poškozená ze strachu o život se nebránila, obžalovaný s ní vykonal soulož, snažil se o další sexuální praktiky a požadoval orální sex, poté jí dovolil se obléci a odcházeli spolu P. t., během chůze po ní opět požadoval orální sex, což poškozená odmítla, obžalovaný ji uchopil za vlasy, odtáhl za zastávku, povalil na zem, škrtil ji a poté, kdy mu přislíbila, že se nebude bránit, uvolnil sevření a poškozené se podařilo z místa utéci, přičemž obžalovaný poškozené odcizil koženou světle hnědou kabelku s dámskou koženou peněženkou, jízdenkami na městskou hromadnou dopravu, finanční hotovost ve výši 70,- Kč a další drobné věci, včetně dioptrických brýlí a mobilního telefonu zn. NOKIA, čímž způsobil poškozené celkovou škodu ve výši nejméně 6.027,- Kč, přičemž toto napadení vedlo u poškozené k posttraumatické stresové poruše s poruchami, které u poškozené trvaly 6 měsíců a projevovaly se pocity úzkosti, podrážděnosti, poruchy spánku, v důsledku těchto poruch poškozená musela opustit své zaměstnání učitelky a do dubna 2008 nedokázala navázat intimní vztahy s partnery“. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., §89 odst. 3 tr. zák. a podle §234 odst. 1 tr. zák., pro které již byl pravomocně odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 2 To 51/2008, uložil soud obviněnému podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. V souvislosti s uložením souhrnného trestu soud zároveň podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z posledně citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze, včetně rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazujících.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2009, č. j. 2 To 17/2009-617, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 4. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. P. následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve zrekapituloval genezi dosavadního rozhodování soudů v dané trestní věci. Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání v celém rozsahu, přestože řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, bylo podle jeho názoru částečně zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu posledně citovaného důvodu dovolání se měly oba ve věci činné soudy dopustit tím, že se důsledně neřídily základními zásadami trestního řízení, neboť pokud by tak činily, musely by ho podle §226 písm. c) tr. ř. zprostit obžaloby pro jednání popsané v bodě ad 1/ výroku o vině. Dovolatel je přesvědčen, že ve vztahu k tomuto jednání nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak soudům ukládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Ačkoliv ve svém řádném opravném prostředku (odvolání) namítal, že neexistují žádné objektivní důkazy, které by ho měly usvědčovat ze znásilnění poškozené Ing. L. P., odvolací soud jeho řádný opravný prostředek i v tomto bodě zcela bezdůvodně zamítl.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl a z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 2 To 17/2009, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí, jež na ně obsahově navazují. Zároveň učinil alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným návrhem, aby byl zproštěn „návrhu na potrestání“ ve smyslu §226 písm. c) tr. ř. nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., avšak ve skutečnosti je v něm namítána nesprávnost hodnocení provedených důkazů. V této souvislosti zdůraznil, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení a způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění a s tím související vytýkané procesní vady však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl dovolatelem spatřován toliko ve skutečnosti, že jeho odvolání bylo zamítnuto, státní zástupce zdůraznil, že tento dovolací důvod, uplatněný podle jeho druhé alternativy, by mohl být relevantním důvodem dovolání toliko v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatele ve vztahu k předchozímu řízení však žádnému z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. neodpovídají a tento závěr lze tedy vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z uvedených důvodů proto státní zástupce své písemné vyjádření uzavřel tím, aby dovolání obviněného J. P. bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Zároveň připomněl, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, a takový postup zároveň navrhl. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem.
Obviněný J. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu obviněný neuplatnil a ani by nepřicházela v úvahu, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně projednal jeho odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá obviněným uplatněná alternativa tohoto dovolacího důvodu, by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na posledně uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Námitku nesprávného právního posouzení skutku popsaného pod bodem 1/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. založil výhradně na obecně formulované výtce vůči rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a tudíž na polemice se správností hodnocení důkazů oběma soudy. Soudům obou stupňů de facto vytkl to, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1/ neshromáždily takové objektivní důkazy, které by jim umožňovaly zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. S primárním poukazem na nesprávně (nedostatečně) zjištěný skutkový stav pak namítl, že byl neprávem uznán vinným znásilněním poškozené Ing. L. P., ačkoliv se ve skutečnosti žádného trestného jednání vůči ní nedopustil.
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto zásadního přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci v namítaném rozsahu, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud si je vědom aktuální judikatury Ústavního soudu představující jistý průlom do výše interpretovaného obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy Ústavní soud v některých svých rozhodnutích (např. v nálezech ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. ÚS I. 4/04) opakovaně vyslovil, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení vykládány Nejvyšším soudem příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na obsah provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání stíhaného skutku popsaného pod bodem 1/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně nebylo dovolateli prokázáno, resp. že se ho nedopustil. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy ve vztahu k přepadení a znásilnění poškozené Ing. P. dovolatelem podrobně zabýval a zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. pečlivě vyložil a zdůvodnil, jaké skutečnosti vzal v tomto směru za prokázané a z jakých důvodů (viz zejména str. 5 rozsudku). Odvolací soud pak v rámci provedeného přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) při svém rozhodování na jím zjištěný skutkový stav věci navázal a své závěry, resp. důvody, pro které shledal rozsudek soudu prvního stupně správný i v nyní (dovoláním) napadené části, v souladu s ustanovením §134 ods. 2 tr. ř. náležitě odůvodnil (viz str. 4 až 5 napadeného usnesení).
K námitkám dovolatele Nejvyšší soud jako obiter dictum toliko dodává, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, splňují.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného J. P. bylo opřeno o námitky, které nejsou podřaditelné pod jím uplatněný hmotně právní dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř., nelze přiznat opodstatnění ani dalšímu uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by řízení předcházející dovoláním napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler