ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.228.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 228/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2010 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 6 To 485/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 8/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 31 T 8/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„v době přibližně od června 2004 do prosince 2006 nejprve ve společně obývaném pronajatém bytě v B. - B. na ulici A. K. a poté ve společně obývaném bytě v B. - B. na sídlišti D., s výjimkou období, kdy nevedli společnou domácnost (po dobu čtyř měsíců v roce 2005 a tří měsíců v roce 2006), opakovaně psychicky a fyzicky týral svoji družku poškozenou N.L., rozenou M., tak, že provokoval hádky kvůli penězům a neochotě poškozené účastnit se jeho společenského života a její neochotě s ním sexuálně žít, při kterých jí vulgárně nadával a také ji bil tím způsobem, že do ní kopal, pěstí ji tloukl do temene hlavy a do paží, tahal ji za vlasy, čímž si někdy vynucoval pohlavní styk, vykazoval ji i s dcerou N. K., z bytu. Poškozená pod vlivem tohoto jednání byla nucena i s dcerou N. K., společně pronajatý byt opustit a obrátit se o pomoc na Městský úřad ve V. K. Popsané jednání způsobilo poškozené N. L. posttraumatickou stresovou poruchu - syndrom týrané ženy, resp. oběti domácího násilí.“
Obviněný byl podle §215a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 6 To 485/2009, toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný je toho názoru, že skutek popsaný ve výrokové části rozsudku se nestal a není proto trestným činem. Rozsudek soudu prvého stupně podle něj trpí vadami, jelikož je nejasný a neúplný ve skutkových zjištěních.
Obviněný upozorňuje na fakt, že okresní soud ve věci rozhodoval opakovaně po zrušení prvého rozsudku odvolacím soudem, přičemž se měl zaměřit na pečlivé zkoumání věrohodnosti poškozené N. L. a obviněného P. K. Obviněný vyslovuje nesouhlas se závěry znalce, který zpracovával revizní znalecký posudek z oboru klinické psychologie na poškozenou L. Poškozená podle obviněného uvedla znalci celou řadu nepravdivých informací, které se obviněný snažil u hlavního líčení vyvrátit, znalec ale přesto hodnotil poškozenou jako věrohodnou. Obviněný soudu vytýká, že rozhodnutí o jeho vině opřel výlučně o tento znalecký posudek, přičemž jeho námitky, stejně jako listinné důkazy podporující jeho skutkovou verzi nevzal v potaz, nezabýval se jimi a řádně je nevyhodnotil. Obviněný v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06, podle kterého je znalecký posudek nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz, neboť nepožívá větší důkazní síly.
Obviněný brojí ze stejných důvodů proti rozhodnutí krajského soudu s tím, že se podle jeho mínění nezabýval shora popsanými námitkami proti postupu soudu prvého stupně, čímž mu odepřel právo na přezkum věci v řádném dvoustupňovém řízení. Své výhrady shrnuje obviněný tak, že oba soudy dospěly k závěrům, které nekorespondují se skutkovými zjištěními.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvého stupně a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. V úvodu svého vyjádření prezentuje názor, že dovolatel nevznáší jedinou námitku která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených ve skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí se zákonnými znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení.
Obviněný podle ní pouze brojí proti hodnocení důkazů soudy a prosazuje svou vlastní skutkovou verzi. Nejvyšší státní zástupkyně konstatuje, že námitky směřující do oblasti skutkových zjištění obsahově nevyhovují deklarovanému dovolacímu důvodu a ani žádnému jinému podle §265b tr. ř.
Z dovolatelových námitek přitom podle ní nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když dovolatel se v podstatě domáhá pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem.
V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání P. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným P. K. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný v dovolání vyjádřil především svůj nesouhlas se způsobem, jakým soudy v této věci hodnotily provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. a jaké skutkové závěry z nich tímto postupem dovodily. Šlo tedy o ryze skutkové námitky, jimiž se oba soudy dostatečně zabývaly (viz str. 6 rozsudku okresního soudu, str. 2-3 usnesení krajského soudu). Námitkami tohoto druhu však dovolatel zcela minul jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je primárně určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí, přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud přitom v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Obviněným napadané skutkové závěry soudů mají spolehlivou oporu nejen ve výpovědi poškozené, ale i ve výpovědi její matky svědkyně M., ve výpovědi pracovnice Fondu ohrožených dětí svědkyně S. a ve znaleckých posudcích znalce PhDr. L. a znalce PhDr. et PaedDr. P.
Nutno zdůraznit, že odvolací soud za složité důkazní situace při prvém přezkumu rozsudku okresního soudu tento zrušil a uložil mu doplnit dokazování opakovaným výslechem obviněného, poškozené, dalších svědků a také výslechem znalce psychologa PhDr. L. k některým otázkám týkajícím se věrohodnosti poškozené. Okresní soud tyto pokyny bezezbytku splnil. Když výslechy dalších osob nepřinesly žádný zásadní posun v dosavadní důkazní situaci, přibral okresní soud dalšího znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. et PaedDr. P., aby vypracoval revizní posudek k posouzení osobnosti poškozené. Tento znalec se ztotožnil se závěry znaleckého posudku vypracovaného PhDr. L., potvrdil, že poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou - syndromem týrané ženy, kterou znalec označil, a to Nejvyšší soud zdůrazňuje, za objektivizovatelnou s ohledem na užití tzv. Rorschachovy metody a popis snů poškozenou (blíže viz č.l. 329 spisu). Podle závěrů tohoto znalce by poškozená nebyla schopna odsouzeného lživě obvinit. Ve znaleckém posudku rovněž vypočítává skutečnosti nasvědčující vysoké specifické věrohodnosti poškozené (viz č.l. 303 spisu, reflektované na str. 5 rozsudku nalézacího soudu).
Pokud obviněný poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06 s tím, že i znalecký posudek podléhá hodnotící proceduře soudu dle §2 odst. 6 tr. ř., nijak tím nezpochybnil závěry soudů v posuzované věci. Jak okresní, tak krajský soud nepřistupovaly k oběma znaleckým posudkům z odvětví psychologie nekriticky, hodnotily je tak, jak jim to ukládá ust. §2 odst. 6 tr. ř., jednotlivě i v kontextu důkazů dalších, a na základě přesvědčivé a logické analýzy provedených důkazů dovodily, že vina obviněného byla spolehlivě prokázána. Není tedy podložená námitka obviněného, že mu byl odepřen soudem druhého stupně řádný přezkum rozsudku okresního soudu.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného P. K. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr