ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.276.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 276/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2010 o dovolání podaném obviněnou S. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 10. 2009, č. j. 55 To 329/2009-270, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 259/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Úvodem je nutno předeslat, že o skutku, který je předmětem řízení i v nyní projednávané trestní věci, rozhodl Okresní soud v Olomouci poprvé rozsudkem ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006, jímž obviněnou S. B. uznal vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 29. 8. 2005 v 16.30 hod. v O., na ul. K., v bytě své matky MUDr. D. B., tuto fyzicky napadla, a to tak, že ji bila pěstmi po celém těle, vytrhla jí chomáč vlasů z hlavy, čímž jí způsobila pohmoždění vlasaté části hlavy s vytržením vlasů na temeni vlevo, zhmoždění krajin kolem obou očí s krevními podlitinami, pohmoždění nosu a mnohočetné povrchní pohmožděniny obou tváří s dobou léčení 1 až 2 týdny“ . Za tento trestný čin obviněnou podle §221 odst. 1 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná následně odvoláním, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 To 516/2006, tak, že podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podala obviněná S. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba Sigmunda dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání usnesením ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 5 Tdo 193/2007, kterým toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2007, č. j. 2 Nt 203/2007-63, bylo v trestní věci obviněné k jejímu návrhu podle §278 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povolení obnovy řízení a podle §284 odst. 1 tr. ř. byla všechna výše citovaná rozhodnutí zrušena.
Věc byla poté Okresním soudem v Olomouci nově vedena pod sp. zn. 2 T 259/2007, který v ní opakovaně meritorně rozhodoval, naposledy rozsudkem ze dne 29. 6. 2009, č. j. 2 T 259/2007-243, kterým obviněnou po provedeném dokazování v intencích pokynů udělených mu Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 4 Tz 3/2009, uznal znovu vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a to na stejném skutkovém základě jako ve shora citovaném rozsudku ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 2 T 53/2006 , tj. že „dne 29. 8. 2005 v 16.30 hod. v O., na ul. K., v bytě své matky MUDr. D. B., tuto fyzicky napadla, a to tak, že ji bila pěstmi po celém těle, vytrhla jí chomáč vlasů z hlavy, čímž jí způsobila pohmoždění vlasaté části hlavy s vytržením vlasů na temeni vlevo, zhmoždění krajin kolem obou očí s krevními podlitinami, pohmoždění nosu a mnohočetné povrchní pohmožděniny obou tváří s dobou léčení 1 - 2 týdny“ . Podle §221 odst. 1 tr. zák. ji opět odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu jí podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
O odvolání obviněné proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12. 10. 2009, č. j. 55 To 329/2009-270, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 10. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti předmětnému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná S. B. následně opět dovolání , které současně směřovalo i proti výroku o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že její jednání nemohlo být právně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., neboť poškozené nezpůsobila taková zranění, která by pro ni představovala výrazné omezení v obvyklém způsobu života. Šlo pouze o zranění velmi lehkého charakteru. Ustálenou judikaturou byl přitom v době činu za ublížení na zdraví považován jen takový stav, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nikoliv pouze po krátkou dobu výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařského ošetření, i když nezanechává trvalé následky. V této souvislosti dovolatelka poukázala na vyjádření znalce z oboru zdravotnictví MUDr. Z., který se k věci vyjádřil tak, že utrpěná zranění poškozené nezpůsobila výrazné omezení v obvyklém způsobu života, a který ve vypracovaném znaleckém posudku i ve své výpovědi zdůrazňoval spíše psychické důsledky útoku na poškozenou. Dovolatelka je však přesvědčena, že posuzování psychického stavu poškozené tomuto znalci nepříslušelo jednak s ohledem na jeho specializaci v odvětví všeobecné chirurgie a jednak s ohledem na absenci jakýchkoli relevantních podkladů v trestním spise. Totéž pak platí, i pro hodnocení psychického stavu poškozené ošetřující praktickou lékařkou MUDr. H., která v lékařské zprávě popisovala značné psychické trauma poškozené, neboť ani ta nemá k obdobným závěrům potřebnou odbornost. Jaký byl skutečný psychický stav poškozené, tedy zda utrpěla následkem útoku psychické trauma a případně v jakém rozsahu, po výtce dovolatelky nebylo nikdy objektivně, tj. vyšetřením u odborníka z oboru psychologie či psychiatrie, zjištěno. Ze zprávy MUDr. H. o vyšetření poškozené ze dne 30. 8. 2005 naproti tomu vyplynulo, že lékařka dobu léčení odhaduje na 10 – 14 dnů, kdy současně zohlednila věk a přidružené choroby poškozené. Z toho dovolatelka dovozuje, že pokud by poškozená byla mladší a zdravá, jednotlivá poranění, která měla v důsledku jejího útoku utrpět a která neměla trvalé následky, by si vyžadovala dobu léčení mnohem kratší. V této souvislosti dovolatelka poukázala i na zprávu oční lékařky MUDr. P. ze dne 7. 9. 2005, kde se uvádí, že lékařka již nepozoruje žádný krevní výron v oblasti očí. Podle znalkyně MUDr. D. tento výron nemohl být velkého rozsahu, když se za tak krátkou dobu vstřebal.
Z výše uvedeného je tedy podle dovolatelky zřejmé, že způsobená zranění poškozené představovala objektivně pouze nepatrné a krátkodobé omezení jejího obvyklého způsobu života, nedosahující intenzity předpokládané a vyžadované u ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák.
Proto alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud jejímu dovolání vyhověl a z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a také řízení, které mu předcházelo, a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka Olomouc věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým ji zprostí obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve rozvedl obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že tento důvod by mohl být dovolatelkou uplatněn opodstatněně pouze za předpokladu, že by byla její argumentace alespoň částečně opodstatněná ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnila. Posledně uvedený důvod ani žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. však dle jeho názoru většina námitek dovolatelky nenaplňuje a v té části, kde dovolání bylo uplatněno právně relevantně, mu nelze přiznat žádné opodstatnění. Při formulaci tohoto stanoviska státní zástupce přihlížel i k právním závěrům vyloženým v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 5 Tdo 193/2007, kterým bylo rozhodnuto o předchozím dovolání S. B.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně dal výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b). tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněná S. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněné ve veřejném zasedání a dne 12. 10. 2009 rozhodl po provedeném přezkumu, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatelka rovněž uplatnila.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování totiž spadá do fáze řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky, jimiž dovolatelka brojí proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily důkazy shromážděné v předmětné trestní věci. Na tomto základě pak měly k tíži dovolatelky dospět k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci, a to především pokud jde o způsobený následek (účinek) inkriminovaného jednání. Tyto námitky jsou ve své podstatě toliko polemikou se skutkovými zjištěními, o které soudy obou stupňů opřely svůj závěr o vině dovolatelky trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
To znamená, že dovolatelka svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložila na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhala přehodnocení (revize) soudy učiněných skutkových zjištění a v návaznosti na tom i jejich právních závěrů.
Ke skutkovým námitkám dovolatelky je třeba pro úplnost poznamenat, že Nejvyšší soud si je vědom aktuální judikatury Ústavního soudu představující jistý průlom do výše interpretovaného obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy Ústavní soud v některých svých rozhodnutích (např. v nálezech ve věcech sp. zn. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. I. ÚS 4/04) opakovaně vyslovil, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení vykládány příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Existenci takového zjevného nesouladu však dovolatelka jednak výslovně nenamítala a Nejvyšší soud v projednávané věci zároveň žádný flagrantní nesoulad mezi skutkem v soudy zjištěné podobě a jeho právním posouzením (kvalifikací) neshledal.
K dovolatelkou vytýkaným nedostatkům v rozsahu dokazování (námitka absence objektivního zjištění psychické újmy poškozené odborníkem z řad znalců psychiatrů či psychologů), je třeba uvést, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek obě dovoláním napadená rozhodnutí podle názoru Nejvyššího soudu splňují (viz str. 5, 6 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4, 5 usnesení odvolacího soudu).
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněnou uplatněn právně relevantně pouze v té části dovolání, v níž zpochybnila správnost právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a to výtkou, že i podle zjištění soudů poškozená utrpěla pouze velmi lehká zranění, která ji nijak neomezovala v obvyklém způsobu života, a doba jejich léčení byla ošetřující lékařkou stanovena na dobu 10 až 14 dní (resp. znalcem na dobu 1 až 2 týdnů) pouze s ohledem na její věk a přidružené choroby. To znamená, že se ve skutečnosti jednalo o poranění, resp. o poruchu zdraví, která by si za „normálních okolností“ vyžádala mnohem kratší dobu léčení a navíc svou povahou poškozené nijak neznesnadňovala po dobu nikoli pouze krátkou výkon obvyklé činnosti nebo obvyklý způsob života, jak to požaduje soudní judikatura.
Jak již bylo shora konstatováno, Nejvyšší soud již v minulosti dovolání obviněné proti rozhodnutím obou soudů o zcela shodném skutku projednal a odmítl je jako zjevně neopodstatněné. V odůvodnění usnesení ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 5 Tdo 193/2007, se mimo jiné podrobně zabýval i výše uvedenou, nyní tedy pouze opakovanou relevantní námitkou dovolatelky, a na str. 3 až 5 podrobně rozvedl právní důvody, na jejichž základě nepřiznal podanému dovolání žádné opodstatnění.
Protože ani v obnoveném či pozdějším řízení nevyšly najevo žádné nové skutkové okolnosti, které by následně odůvodňovaly jiné než původní právní posouzení stíhaného skutku , a ani soudní judikatura či trestně právní teorie v mezidobí k předmětné problematice nedoznala žádných změn, Nejvyšší soud nemá důvod pro změnu stanoviska, které k výše uvedené relevantní námitce dovolatelky již jednou v minulosti v rámci dovolacího řízení zaujal. Nebylo proto možno dospět k závěru, že na právní moci a stabilitě napadeného rozhodnutí ze dne 12. 10. 2009 nelze z důvodu závažných hmotně právních vad trvat, a že je proto třeba toto rozhodnutí, popř. jemu předcházející řízení zrušit.
Vzhledem k důvodům jednotlivě rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné S. B. bylo dílem podáno z jiného důvodu, než které jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. ř., a v jeho z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně uplatněné části nebylo shledáno jakkoliv opodstatněným. Protože současně nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze přiznat opodstatnění ani dalšímu uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler