ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.653.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 653/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. března 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009, č. j. 3 To 636/2008-1972, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 84/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 9. 2008, č. j. 1 T 84/2007-1925, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), kterého se měl dopustit tím, že „jako jednatel společnosti Alora, s. r. o., nechal dne 30. 9. 2006 zaměstnancem společnosti Bc. J. M. demontovat z rozvodné soustavy elektrické energie ve vlastnictví Ing. M. P., nacházející se v areálu společnosti Alora, s. r. o., na ulici Průmyslová 14 v Prostějově, 9 elektroměrů a uschovat je v objektu rozvodny společnosti Alora, s. r. o., a dále dal pokyn k odpojení kabelů vnějšího rozvodu silnoproudu ve vlastnictví jmenovaného, označených jako:
- B101, NN 1kV, AYKY 3 x 120 + 70 mm2, o délce 90 metrů, v hodnotě 15.000,- Kč
- B102, NN 1kV, AYKY 4B x 16mm2, o délce 80 metrů, v hodnotě 2.800,- Kč
- B101, NN 1kV, AYKY 3 x 95+ 70 mm2, o délce 190 metrů, v hodnotě 27.000,- Kč
- B101, NN 1kV, AYKY 3 x 120 + 70 mm2, o délce 180 metrů, v hodnotě 27.800,- Kč
- B101, NN 1kV, AYKY 3 x 120 + 70 mm2, o délce 150 metrů, v hodnotě 22.600,- Kč
- VODIC 1-AYY-O 1X500 černý, o délce 1.488 metrů, v hodnotě 298.000,- Kč,
od transformátoru Ing. M. P. a k jejich připojení k transformátoru a rozvodné soustavě elektrické energie společnosti ALORA, s. r. o., čímž Ing. P. znemožnil dodávky elektrické energie do areálu společnosti ALORA na ulici Průmyslová 14 v Prostějově, pomocí těchto kabelů zahájil dne 30. 9. 2006 dodávky elektrické energie na účet společnosti ALORA, s. r. o., smluvním partnerům Ing. M. P. – společnostem STAVEBNINY U KOMÍNA, s. r. o., a MAIER CZ, s. r. o., a Ing. M. P. znemožnil jakýkoliv přístup k těmto kabelům, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši nejméně 393.200,- Kč odcizením kabelů“.
Za to byl podle §247 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud dále uložil povinnost zaplatit poškozenému Ing. M. P. na náhradě škody částku 393.200,- Kč. Výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. pak tohoto poškozeného odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti předmětnému rozsudku podal obviněný Ing. J. P. odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 2. 2009, č. j. 3 To 636/2008-1972, jímž podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Postupem podle §259 odst. 3 tr. ř. pak obviněného sám uznal vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „jako jednatel společnosti Alora, s. r. o., dal pokyn zaměstnanci společnosti Bc. J. M. k odpojení kabelu vnějšího rozvodu silnoproudu ve vlastnictví Ing. M. P., označeného jako
- VODIC 1-AYY-0 1X500 černý, o délce 1.488 metrů, v hodnotě 298.000,- Kč,
od transformátoru Ing. M. P. a k jeho připojení k transformátoru a rozvodné soustavě elektrické energie společnosti ALORA, s. r. o., a pomocí tohoto kabelu zahájil dne 30. 9. 2006 dodávku elektrické energie na účet společnosti ALORA, s. r. o., smluvnímu partnerovi Ing. M. P. – společnosti MAIER CZ, s. r. o., přičemž si byl nejméně od 20. 10. 2006 vědom, že uvedený kabel není ve vlastnictví společnosti MAIER CZ, s. r. o., a že tento užívá neoprávněně“.
Podle §249 odst. 1 tr. zák. byl obviněný nově odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Poškozený Ing. M. P. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 25. 2. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podání doručeném soudu prvního stupně dne 5. 5. 2009, vypracovaném obhájcem JUDr. Zdeňkem Klapkou, dovolatel namítl, že odvolací soud při hodnocení jeho vědomosti o vlastnictví poškozeného k předmětnému kabelu dovodil nesprávný právní závěr, jenž měl vycházet především z úvahy, že se jedná o kabel vnějšího rozvodu silnoproudu, avšak ve skutečnosti se jednalo o součást elektroinstalace haly, jež byla v majetku společnosti ALORA, s. r. o. Tuto halu společnost ALORA, s. r. o., kterou dovolatel zastupoval jako jednatel, pronajala společnosti MAIER CZ, s. r. o., s podmínkou, že se zde nebudou nacházet věci třetích osob. Proto logicky vycházel z předpokladu, že se jedná o kabel patřící společnosti MAIER CZ, s. r. o. Skutečnost, že společnost MAIER CZ, s. r. o., kabel od poškozeného nezakoupila, mu nebyla známa. Zároveň neměl pochybnosti o tom, že si jmenovaná společnost své majetkové vztahy s poškozeným vyřešila. Když následně zjistil, že ze strany poškozeného dochází v souvislosti s prodejem inkriminovaného kabelu k obstrukcím, protože odmítal převzít platbu za kabel od společnosti MAIER CZ, s. r. o., souhlasil s tím, že kabel bude demontován a poškozený vyzván k jeho převzetí. To znamená, že po celou dobu, pokud jde o vlastnická práva ke kabelu, vycházel z dobré víry, že není ve vlastnictví poškozeného Ing. P. V této souvislosti dovolatel rovněž upozornil na to, že poškozený zapojil kabel do trafostanice, jež byla v majetku společnosti ALORA, s. r. o., bez jeho vědomí a souhlasu a neměl tak ani právo objekt této trafostanice užívat. Pokud odvolací soud dovodil, že subjektivní stránka trestného činu byla na straně dovolatele naplněna minimálně od 20. 10. 2006, učinil tak nesprávně.
V závěru podání dovolatel odkázal také na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu, podle níž trestní řízení nelze zneužívat k řešení obchodních sporů a na podkladě určitého nerovného postavení stran v něm si zabezpečovat důkazy pro využití v civilněprávních soudních sporech. Právě s touto motivací dle jeho přesvědčení jednal poškozený, pokud na něj podal trestní oznámení.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku o vině a trestu a v souladu s §265m tr. ř. ho podle §226 písm. a), c) tr. ř. zprostil viny.
V dalším podání doručeném soudu prvního stupně dne 20. 5. 2009 a vypracovaném týmž obhájcem dovolatel v zásadě zopakoval svou předchozí dovolací argumentaci a k ní doplnil, že poškozený při instalaci předmětného kabelu postupoval v rozporu s povinností stanovenou v §25 odst. 5 energetického zákona a nezřídil smluvně s vlastníkem nemovitosti věcné břemeno na umístění zařízení podle dokumentace schválené ve stavebním řízení. Zjevně se tak pokusil zachovat si na pozemku společnosti ALORA, s. r. o., možnost nadále podnikat proti její vůli. Přepojením kabelu v objektu společnosti z rozvaděče poškozeného do rozvaděče jejího, kdy kabel zůstal beze změny umístěn v pronajatém prostoru a nájemce i poškozený k němu měli přístup, pak podle dovolatele vylučuje i naplnění objektivní stránky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci v jeho jednání, a sice zmocnění se cizí věci. Dovolatel rovněž znovu zopakoval, že instalovaný kabel neměl nikdy v úmyslu užívat ani přechodně, neboť jednal v přesvědčení, že patří nájemci, tj. společnosti MAIER CZ., s. r. o., a to až do jeho demontáže dne 12. 10. 2007, kterou zorganizovala a zajišťovala za účasti notáře právě tato společnost. Přepojení kabelu z odběrného zařízení poškozeného na odběrné zařízení společnosti ALORA, s. r. o., nechal provést po vypovězení smlouvy o dodávkách elektrické energie poškozenému v zájmu zajištění kontinuity dodávek elektřiny nájemci, tj. společnosti MAIER CZ, s. r. o.
Veškeré výše rekapitulované argumenty pak obviněný předložil v pořadí třetím podání doručeném soudu prvního stupně dne 21. 5. 2009, které společně s JUDr. Zdeňkem Klapkou vypracoval obhájce JUDr. Jiří Černošek a které bylo označeno jako „poslední verze upraveného dovolání“. V jeho rámci navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a trestu a postupem podle §265m tr. ř. ho zprostil viny podle §226 písm. a) tr. ř.
K dovolání obviněného (jako celku) se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve rozvedl obsah hmotně právního důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zdůraznil, že jeho prostřednictvím se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání je možné připustit pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však podle státního zástupce v posuzované věci nestalo.
Argumentace obviněného uplatněná v dovolání, v jejímž rámci především zpochybňuje správnost ve věci učiněných skutkových zjištění, se podle názoru státního zástupce zcela míjí nejen s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i s dalšími dovolacími důvody. Státní zástupce zdůraznil, že při právním posouzení dané věci je nutné vycházet ze skutkových závěrů, které odvolací soud popsal zejména ve výroku o vině v rozsudku, tedy mimo jiné z toho, že obviněný nejméně od 20. 10. 2006 nepochybně věděl, že předmětný kabel není ve vlastnictví společnosti MAIER CZ, s. r. o., a že ho tedy užívá neoprávněně. Navíc podle státního zástupce nelze přehlédnout, že argumentace dovolatele si do jisté míry vnitřně odporuje, když na jedné straně tvrdí, že poškozený nebyl oprávněn užívat trafostanice, jež byly v majetku společnosti ALORA, s . r. o., za niž nedal poškozenému žádný souhlas k zapojení kabelu, a na druhé straně uvádí, že nepochyboval o tom, že si společnost MAIER CZ, s. r. o., vyřídila své vztahy s poškozeným a zakoupila od něj předmětný (tedy jím zapojený) kabel.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce uzavřel, že dovolání obviněného, byť se formálně opírá o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno hodnotit jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.) rozhodnutí.
Obviněný Ing. J. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně jako celek splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka dovolatele, že odvolací soud přijal nesprávný závěr ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §249 odst. 1 tr. zák. jeho jednáním. Jakkoli se jedná o otázku hmotně právní, dovolatel výhradu absence úmyslu zmocnit se věci (kabelu) ve vlastnictví poškozeného a přechodně ji užívat, založil na vlastní skutkové verzi celého případu, podle které v rozhodné době jednal v přesvědčení, že inkriminovaný kabel je ve vlastnictví společnosti MAIER CZ, s. r. o., a nikoli poškozeného Ing. P. Tato pro dovolatele příznivější verze se však od skutkových zjištění soudů zásadně liší (viz odůvodnění obou soudních rozhodnutí). Dovolatelova námitka se ve skutečnosti týká primárně procesní stránky věci (hodnocení důkazů) a směřuje (v dovolatelův prospěch) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení jeho jednání vycházely.
Obdobný závěr lze přijmout i ve vztahu k námitce obviněného, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §249 odst. 1 tr. zák. po stránce objektivní, neboť inkriminovaný kabel nechal pouze přepojit v objektu společnosti ALORA, s. r. o., z rozvaděče poškozeného do rozvaděče jmenované společnosti, kdy nájemce - společnost MAIER, s. r. o., i poškozený k němu nadále měli přístup. Jinými slovy, že vlastníkovi věci (kabelu), ať už jím byl nájemce nebo poškozený, neodňal možnost s ní nadále disponovat. I toto tvrzení totiž odhlíží od skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, jejichž správnost odvolací soud nijak nezpochybnil. Podle zjištění soudů došlo k přepojení kabelu na transformátor společnosti ALORA, s. r. o., bez vědomí poškozeného; uvedená společnost pak prostřednictvím tohoto kabelu okamžitě zahájila dodávky elektřiny nájemci MAIER CZ, s. r. o. V této činnosti bylo pokračováno i poté, kdy se obviněný (dovolatel) dozvěděl o skutečnosti, že vlastníkem kabelu je právě poškozený. Obviněný nejen že nepodnikl žádné kroky k jeho navrácení poškozenému, ale ani poškozeného nevyzval k jeho demontáži a jím řízená společnost ALORA, s. r. o., jej nadále využívala ke svému prospěchu.
Dovolatel tedy svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Ke skutkovým námitkám obviněného Nejvyšší soud zároveň pro úplnost připomíná, že v aktuální judikatuře Ústavního soudu (viz např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) bylo opakovaně zdůrazněno, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. (zejména podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) jsou v dovolacím řízení v některých případech vykládány Nejvyšším soudem příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze odvolacímu soudu vytknout, že s ohledem na obsah provedeného dokazování měl správně dospět k závěru, že dovolatel vzhledem k absenci subjektivní (popř. též objektivní) stránky svým jednáním nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. K zodpovězení otázky, zda a odkdy dovolatel věděl o tom, že kabel, který přepojil od transformátoru poškozeného Ing. M. P. k transformátoru a rozvodné soustavě elektrické energie společnosti ALORA, s. r. o., a jehož prostřednictvím pak počínaje dnem 30. 9. 2006 zahájil za společnost ALORA, s. r. o. dodávky elektrické energie společnosti MAIER CZ, s. r. o., je ve skutečnosti vlastnictvím poškozeného Ing. P. a že se jej tedy neoprávněně zmocnil v úmyslu užívat jej sám, věnoval odvolací soud zvýšenou pozornost. Na straně 6 odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl, proč obhajobu obviněného spočívající v tvrzení, že kabel po celou dobu pokládal za majetek společnosti MAIER, s. r. o., považoval (minimálně pokud jde o dobu počínaje dnem 20. 10. 2006) za spolehlivě vyvrácenou.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně toliko v té části dovolání, kde namítl, že jeho trestním stíháním a následným odsouzením byl porušen princip ultima ratio opakovaně formulovaný v judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, v níž se zdůrazňuje, že trestní řízení a aplikace norem trestního práva hmotného nemá sloužit mj. k řešení takových sporů, které mají primárně obchodněprávní povahu. Podle názoru dovolatele právě z těchto důvodů nebyl jeho trestní postih namístě.
Při posuzování opodstatněnosti této námitky dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Dovolateli je nutno v obecné rovině přisvědčit v tom, že v případě, kdy situace ohledně užívacích práv k předmětnému kabelu nebyla zcela jednoznačná tato skutečnost zvyšovala nároky na rozhodnutí soudu ve vztahu k posouzení jeho trestní odpovědnosti. Bylo třeba přesvědčivě odůvodnit, proč se obviněný (dovolatel) nemohl ani domnívat, že jedná po právu. Tento požadavek podle Ústavního soudu vyplývá z kautel vztahujících se k čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina), vyžadujících, aby vina pachatele byla autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž mohl v době, kdy se ho dopouštěl, důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné, a to s ohledem na obsah tehdy účinného trestního zákona, nebo tam, kde je to třeba, s ohledem na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu obecných soudů (k přiměřeně tomu srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. 469/04). Nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní lidská práva či svobody a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny).
Odvolací soud svým rozhodnutím výše uvedené zásady neporušil.
Je pravdou, že mezi dovolatelem jako jednatelem společnosti ALORA, s. r. o., vlastnící objekt, v němž byla elektroinstalace umístěna, a mezi poškozeným existovaly spory ohledně možností rekonstrukce haly, které se dovolatel, jak sám připustil, rozhodl dne 30. 9. 2006 definitivně vyřešit tím, že bez vědomí poškozeného a především proti jeho vůli přistoupil svévolně k odpojení jím provozované rozvodné sítě, elektroměrů a kabeláže. Potud by bylo možno jeho úmyslné jednání chápat pouze jako razantní krok k řešení přetrvávajících sporů.
Dobu páchání trestné činnosti nicméně odvolací soud vymezil počínaje dnem 20. 10. 2006, kdy dovolatel udělil plnou moc Dr. Cetkovské, aby „se vyjádřila“ k usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 8 C 243/2006, jímž soud vyhověl návrhu poškozeného na vydání předběžného opatření i ohledně předmětného kabelu. Přinejmenším z tohoto usnesení tedy dovolatel musel zjistit, že vlastníkem kabelu je poškozený Ing. P., který s jeho využíváním společností ALORA, s. r. o., k dodávkám elektrické energie společnosti MAIER CZ, s. r. o., nesouhlasí a děje se tak proti jeho vůli. Dovolatel přesto nadále kabel využíval k prospěchu jím řízené společnosti a nepodnikl žádné kroky k tomu, aby věc, která byla ve vztahu k němu evidentně věcí cizí, navrátil do dispozice jejího vlastníka. Tento jeho postup přitom nepochybně neměl žádnou vazbu na výše zmíněné civilní spory s poškozeným, ale byl motivován snahou zajistit rentabilní zásobování elektrickým proudem nájemce společností ALORA, s. r. o., bez nutnosti okamžitého výdeje nikoli bezvýznamné částky (viz rozsudek) k pořízení kabelu vlastního. Současně si musel být vědom toho, že jeho jednání již výrazně vybočuje z rámce probíhajícího soukromoprávního sporu a že ve vztahu k cizí věci (předmětnému kabelu) půjde o jednání trestné, nebo to alespoň - vzhledem ke znalosti všech rozhodných skutečností - mohl předpokládat. Jeho námitce stran porušení principu ultima ratio za daných skutkových okolností nelze přisvědčit.
Vzhledem k důvodům podrobně rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. J. P. bylo dílem podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části pak nebylo shledáno jakkoliv opodstatněným. Proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler