ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.886.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 886/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. srpna 2010 o dovolání obviněného J. C., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 5 To 413/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 65/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. C. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. 5 T 65/2009 , byl obviněný J. C. uznán vinným pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1, §249 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„dne 4. 3. 2009 v době kolem 23.05 hodin v K. – M., okres K., před prodejnou REX na ul. B., se záměrem použít k jízdě, pomocí univerzálního klíče vnikl do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Super, barvy černé metalízy, majitelky V. M., které se pokoušel nastartovat, což mu překazila majitelka vozidla s rodinnými příslušníky, kteří jej při činu vyrušili a přivolali policejní hlídku.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací. Podle §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl tento trest uložen ve výměře 300 hodin.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a sice 1 kusu univerzálního klíče k motorovému vozidlu nezjištěného typu a výrobního čísla s ručně vyrobeným úchytem ze dvou částí.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 5 To 413/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. C. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g), h) a l ) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští , spatřuje v tom, že mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v rozporu s ust. §45a odst. 2 tr. zák. věta druhá, neboť je zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce a je poživatelem plného invalidního důchodu (invalidita třetího stupně, přičemž jeho zdravotní omezení dosahuje 70 a více %). Navíc okresnímu soudu vytýká, že mu tento trest uložil bez jakýchkoli medicínských podkladů.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku , neboť v podobě, v jaké byl v řízení zjištěn, nemůže být trestným činem. Dále má za to, že mu nebyl prokázán úmysl pokusit se vozidlo nastartovat. Ten byl podle jeho přesvědčení vyvrácen odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu v Praze, v němž se konstatuje, že univerzální klíč slouží jenom k překonání zámku vozidla a neobsahuje žádné zařízení potřebné k překonání elektronických zábran k nastartování vozidla. Dovolatel rovněž namítl, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako pokus trestného činu, když se podle něj o trestné jednání vůbec nejednalo. Navíc by podle něj vzhledem k ust. §12 odst. 2 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) bylo pro něj výhodnější posouzení podle nové úpravy, neboť pojem nebezpečnosti pro společnost byl nahrazen pojmem škodlivost pro společnost.
Obviněný brojí také proti rozhodnutí odvolacího soudu. Domnívá se, že byla porušena podstata procesního důvodu odvolání, když nebylo přezkoumáno, že o trestný čin se jednat nemůže. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za přepjatě formalistické, v rozporu se zásadami spravedlivého procesu a deklarovanými mezinárodními závazky České republiky. Proto ve svém dovolání odkazuje i na ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc přikázal soud prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Vyslovila se zvlášť ke všem dovolacím důvodům uplatněným dovolatelem.
Námitky pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje z části za námitky nenaplňující deklarovaný dovolací důvod, neboť podle ní jimi obviněný prioritně polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy a sám zdůrazňuje skutkové okolnosti, které mají vyznívat v jeho prospěch. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že byť závěr o formě zavinění je závěrem právním, dovolatel ale tuto výhradu formuloval tak, že úmysl „nastartovat“ popírá pouze na základě toho, že mu v tom bránilo technické zařízení nainstalované ve vozidle, přičemž tak zpochybňuje skutková zjištění soudu.
Za právní námitku pokládá nejvyšší státní zástupkyně tu, podle níž jednání obviněného nelze právně kvalifikovat jako pokus trestného činu, jelikož není vůbec trestné, ovšem tuto námitku má za zjevně neopodstatněnou. Podle ní skutkový stav zjištěný soudem naplňuje zákonné znaky pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1, §249 odst. 1 tr. zák., přičemž neshledala ani existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy.
Výhrada obviněného ohledně trestu obecně prospěšných prací byla podle nejvyšší státní zástupkyně správně uplatněna v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ovšem podle rozhodnutí odvolacího soudu byl trest obecně prospěšných prací uložen poté, co bylo předem zjištěno stanovisko obviněného k zamýšlenému uložení tohoto druhu trestu, přičemž ve spolupráci se střediskem Probační a mediační služby v P. bylo v místě trvalého bydliště obžalovaného ověřeno, že i při jeho zdravotním omezení přichází v úvahu realizace výkonu tohoto druhu trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně má rovněž za to, že v posuzovaném případě není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Vzhledem k tomu navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání J. C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný J. C. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatuje, že za námitku spadající pod deklarovaný dovolací důvod, tj. námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku , bylo možno považovat tvrzení dovolatele, že zjištěný skutek nevykazuje znaky pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1, §249 odst. 1 tr. zák. Nicméně jednání obviněného, tak jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku, plně koresponduje se znaky skutkové podstaty pokusu uvedeného trestného činu, tj. že se pachatel snažil zmocnit motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat . Tyto znaky našly konkrétní vyjádření ve skutkové větě : „…se záměrem použít k jízdě…vnikl do osobního motorového vozidla,…, které se pokoušel nastartovat…“ , když toto konstatování je pak detailně rozvedeno v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně na str. 4. Zvolenou právní kvalifikaci potvrdil odvolací soud ve svém rozhodnutí (str. 2, 4 usnesení krajského soudu) a ztotožňuje se s ní také dovolací soud, který tuto námitku obviněného považuje za zjevně neopodstatněnou.
Ostatní námitky, které dovolatel uvedl v rámci tohoto dovolacího důvodu, byly Nejvyšším soudem shledány námitkami skutkovými, neboť se vesměs jednalo o výhrady vůči tomu, jak soudy v této věci hodnotily důkazy, a jaké z nich dovodily skutkové závěry. Stejně tak námitka obviněného proti závěrům o subjektivní stránce jeho činu je dovolatelem opírána o poukaz na podle něj nesprávné hodnocení důkazů soudy (obviněný nabízí jejich odlišnou interpretaci). K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že závěr odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha z odvětví kriminalistické mechanoskopické expertízy, na které obviněný odkazuje, že jím použitý univerzální klíč umožňuje pouze překonání zámku vozidla, nestačí však již k překonání elektronických zábran a nastartování vozu, nemá na posouzení jeho subjektivní stránky vliv, neboť o této skutečnosti v době páchání trestného činu zjevně nevěděl. V řízení totiž bylo spolehlivě prokázáno, že se vůz pokoušel nastartovat (viz výpověď svědka M. M.). Nižší soudy tento závěr logicky a přesvědčivě zdůvodnily (viz str. 5 rozsudku okresního soudu, resp. str. 3 usnesení krajského soudu). Pokud by vozidlo obviněný nechtěl užít k jízdě, nemusel klíč zkoušet na cizím vozidle, v noci, v cizím městě a už vůbec do vozidla nemusel nasedat na místě řidiče a manipulovat se spínací skřínkou. Lze shrnout, že těmito skutkovými námitkami obviněný nenaplnil deklarovaný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí , přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Nicméně nad rámec své zákonné přezkumné povinnosti Nejvyšší soud uvádí, že neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, který ve výjimečných případech připouští i revizi skutkových zjištění dovolacím soudem. Nejvyšší soud znovu zdůraznil, že v posuzované věci právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Tento dovolací důvod lze úspěšně uplatnit v případě, že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Námitka obviněného týkající se uložení obecně prospěšných prací v rozporu s §45a odst. 2 větou druhou tr. zák. tak byla uplatněna správně pod tímto dovolacím důvodem. Nejvyšší soud však ze spisového materiálu (č. l. 81, 83) a z rozhodnutí odvolacího soudu (str. 4 usnesení) zjistil, že obviněnému byl tento trest uložen až poté, co bylo předem zjištěno jeho kladné stanovisko k zamýšlenému uložení tohoto druhu trestu a současně ověřeno u Probační a mediační služby v místě trvalého bydliště obviněného, že realizace tohoto druhu trestu je i při jeho zdravotním omezení možná (prací u některé ze dvou obecně prospěšných společností, které byly seznámeny se zdravotním stavem obviněného). Na základě toho Nejvyšší soud konstatoval, že trest byl obviněnému uložen v souladu se zákonem a tuto jeho námitku shledává rovněž zjevně neopodstatněnou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že tento dovolací důvod obsahuje dvě alternativy. Jednak případ, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a jednak případ, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá jednak na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (alternativa prvá), anebo na případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (v alternativě druhé).
Z textu dovolání není zřejmé, kterou alternativu měl dovolatel konkrétně na mysli. Proto dovolací soud zaujal stanovisko k oběma alternativám tohoto dovolacího důvodu. Prvá alternativa dovolacího důvodu nemohla být zjevně naplněna, neboť v posuzované věci došlo k věcnému přezkoumání rozsudku okresního soudu krajským soudem, druhá alternativa také ne, neboť ta se odvíjela od negativního stanoviska Nejvyššího soudu k naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. rozvedeného výše.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného J. C. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr