ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3101.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3101/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce E. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 7, proti žalovaným 1) MUDr. J. N. , 2) Z. N. , 3) H. P. , a 4) M. G. , o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 205/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 2. 2008, č.j. 12 Co 1008/2006-210, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil (ve věci samé i v nákladovém výroku) rozsudek ze dne 22. 11. 2004, č.j. 16 C 205/94-168 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 9. 2006, č.j. 16 C 205/94-194), jímž Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným uzavřít s žalobcem specifikovanou kupní smlouvu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále též jen „o.s.ř.“), neboť dřívější (žalobě vyhovující) rozsudek ze dne 14. 1. 1999, č.j. 16 C 205/94-83, odvolací soud sice usnesením ze dne 29. 11. 1999, č.j. 12 Co 270/99-102, zrušil, ale právním názorem pro další posouzení věci soud prvního stupně nezavázal. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel oponuje (právnímu) závěru odvolacího soudu, podle něhož je smlouva o budoucí smlouvě kupní z 10. 9. 1993 neplatným právním úkonem, protože cena nemovitostí nebyla stanovena určitě (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Bylo-li sjednáno, že „při podpisu kupní smlouvy bude uhrazena kupní cena stanovená znaleckým posudkem,“ nezpůsobuje podle dovolatele takový odkaz na budoucí znalecký posudek o výši kupní ceny absolutní neplatnost posuzované smlouvy, protože smluvní strany se zavázaly tímto způsobem určenou cenu respektovat.
Otázku shora předestřenou posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002 (srov. i usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007), zaujal názor, že sice není vyloučeno, aby kupní cena byla ve smlouvě stanovena jiným způsobem než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech. Tomuto požadavku by samozřejmě vyhovoval odkaz na konkrétní již existující znalecký posudek o ceně prodávané věci, jelikož ze závěrů tohoto posudku by bylo možno v okamžiku uzavření smlouvy bez jakýchkoli pochyb stanovit přesnou finanční částku. Naproti tomu pokud by určení kupní ceny ve smlouvě bylo omezeno odkazem na znalecký posudek, který bude teprve v budoucnu vypracován, nemohlo by jít o určitý, a tedy platný právní úkon (§37 odst. 1 obč. zák.), neboť ani samotným účastníkům smlouvy by v době jejího uzavření nebylo známo, za jakou cenu je věc vlastně prodávána, a tento nedostatek by nebylo možno překlenout ani výkladem. Jelikož smlouva o budoucí smlouvě musí obsahovat podstatné náležitosti hlavní smlouvy, tj. kupní smlouvy (o převodu nemovitostí), je výše uvedený závěr použitelný i v projednávané věci (srov. §50a odst. 1, §588 obč. zák.).
Žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. nelze podřadit námitku, že soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3. 2006, č.j. 16 C 205/94-187, kterým podle §107 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s žalovanými jako procesními nástupci D. K. (zemřelé 15. 11. 2004), neodstranil pochybení spočívající v tom, že rozsudek vyhlásil při jednání 22. 11. 2004, tj. v době, kdy původní žalovaná již nebyla způsobilá být účastnicí řízení. Je tomu tak proto, že nejde o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., nýbrž o tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1209/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 10/2000 pod č. 111, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1550/2000 uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2001 pod č. 88). K takové vadě může dovolací soud přihlédnout jen za předpokladu (v dané věci nenaplněného), že dovolání je přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že ke zmatečnostní vadě podle §229 odst. 3 o.s.ř. by dovolací soud mohl přihlédnout jen, byla-li by v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1900/97).
Námitka dovolatele že soud prvního stupně před vydáním usnesení ze dne 21. 3. 2006, č.j. 16 C 205/94-187, „nezjišťoval, v jakém rozsahu bylo dědictví po D. K. vypořádáno ve vztahu“ k probíhajícímu řízení, byla uplatnitelná pouze řádným opravným prostředkem proti zmíněnému rozhodnutí, který nebyl podán. Přehlížet nelze ani to, že usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelého účastníka, je vždy přijímáno s „výhradou změny poměrů.“
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.)
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalovaným, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu