ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3139.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3139/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně HAAS FERTIGBAU spol. s r. o. se sídlem v Chanovicích 102, zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalovanému R. K. , zastoupenému JUDr. Ludmilou Hudcovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Gen. Sochora 705, o 2.778.219,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 189/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. 3. 2008, č.j. 12 Co 1069/2006-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Josefa Šťastného, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 23. 8. 2006, č.j. 8 C 189/2003-128, kterým Okresní soud v Přerově uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.778.219,- Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % z 137.506,80 Kč od 8. 5. 2000 do zaplacení, ve výši 10 % z 1.206.434,40 Kč od 1. 6. 2000 do zaplacení, ve výši 6,5 % z 1.206.434,40 Kč od 18. 3. 2002 do zaplacení a ve výši 5,5 % z 201.072,40 Kč od 15. 6. 2002 do zaplacení; ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně ho změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného – nepřípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. a/ i b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“) – není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť nebylo podáno proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
I když dovolatel důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ohlašuje, ve skutečnosti – jak plyne z obsahu podání – nesouhlasí se skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem prvního stupně a převzatým soudem odvolacím. V dovolání snesené argumenty jsou podřaditelné důvodu uvedenému v §241a odst. 3 o.s.ř., který však není k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. způsobilý.
Dovolatelovy výtky se výlučně soustřeďují k jeho obraně námitkou započtení pohledávky ve výši 1.269.229,50 Kč (§98, věta druhá, o.s.ř.), tj. pohledávky ze smluvní pokuty za prodlení s dokončením stavby, proti pohledávce z titulu úhrady části ceny díla (dodávky a montáže typového domu), jíž žalobou uplatnila žalobkyně.
Soudy obou stupňů důvodnost pohledávky žalovaného neuznaly, neboť zjistily, že žalobkyně nebyla v prodlení s dokončením stavby. Smlouvou z 24. 2. 1999 se žalobkyně zavázala předat dům ve lhůtě, jejíž běh započal okamžikem, kdy převzala od žalovaného základovou desku. Žalovaný jako objednatel se však zavázal předat žalobkyni (pravomocné) stavební povolení, přičemž si strany sjednaly, že dokončení stavby se prodlužuje o dobu, po kterou nebude mít žalobkyně stavební povolení k dispozici. Žalovaný předal základovou desku 4. 5. 2000 a zhotovení (montáž) domu bylo dokončeno 14. 3. 2002. Protože žalovaný stavební povolení nezajistil, vyžádala si ho sama žalobkyně v září 2003 u příslušného stavebního úřadu (Městského úřadu v Kostelci nad Černými Lesy). Učinila tak nad rámec toho, k čemu jí plnou mocí z 1. 3. 1999 žalovaný zmocnil. Obsahem plné moci totiž bylo pouze zmocnění k úkonům spojeným s převodem stavebního povolení a užívacích práv na vyjadřovací protokoly z původního majitele K. F. na žalovaného, nikoliv k vyřízení stavebního povolení. Získala-li žalobkyně stavební povolení až v roce 2003, tedy po předání díla, nemohla se dostat do prodlení; není tudíž povinna zaplatit žalovanému smluvní pokutu za nedodržení termínu výstavby (0,05 % z celkové částky za každý den prodlení).
Dovolatel vychází z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů. Podle jeho verze skutku měla žalobkyně stavební povolení k dispozici nejpozději do 30. 6. 1999, takže stavbu dokončila o 594 dny později, než se smlouvou zavázala. Žalobkyně si také – tvrdí dále dovolatel – byla vědoma toho, že musí zajistit nejen změnu stavebníka a změnu prováděcí firmy, ale i projednání změny projektové dokumentace, což včas neučinila. Pod žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §241a odst. 2, 3 o.s.ř. nelze podřadit námitku, že ve smlouvě z 24. 2. 1999 sjednaná cena díla (4.273.500,- Kč) „nemohla být v době podpisu této listiny známa a tedy stanovena.“ Je tomu tak nejen proto, že nereflektuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, ale i proto, že postrádá jakoukoliv souvislost s případným právním posouzením věci.
Stručně vyjádřeno, způsobem uplatněným v dovolání, totiž tak, že dovolatel po skutkové stránce jinak (než odvolací soud) hodnotí provedené důkazy a na nesprávnost napadeného rozhodnutí usuzuje z takto přetvořeného skutkového stavu, nelze právní posouzení věci odvolacím soudem (zde nároku ze smluvní pokuty za nepředání stavby ve sjednané lhůtě) přezkoumávat.
Pro úplnost je třeba vypořádat se s (nekonkrétní) námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro žalovaného „zcela nepředvídatelné a překvapivé“ , již dovolatel spojuje s podle jeho názoru – nesprávně zjištěným skutkovým stavem, aniž by si uvědomil, co je skutečným obsahem takové výhrady představující uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Podle judikatury Ústavního soudu je rozhodnutí překvapivé, nese-li postup obecných soudů při zjišťování skutkového stavu věci a formulaci právních závěrů z těchto zjištění vycházejících znaky libovůle; v takovém případě soudy odepírají účastníkovi právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, nález ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 453/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2005 pod č. 33). I když důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není –až na výjimky (a o takovou zde nejde) – způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je v projednávané věci zcela zjevné, že řízení před obecnými soudy tvrzenou vadou netrpí.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta; tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§3 odst. 1, 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) s připočtením částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést (§137 odst. 3 a §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11.března 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu