ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.689.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 689/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) F. M. a b) A. M., zastoupených JUDr. Petrem Maiem, advokátem se sídlem v Praze 3, Winstona Churchilla 2, proti žalovaným 1) M. F. a 2) I. F., zastoupeným JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T.G.Masaryka 18, o zaplacení částky 300.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově, pod sp. zn. 6 C 251/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2009 č. j. 19 Co 430/2006 - 314, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Maie, advokáta se sídlem v Praze 3, Winstona Churchilla 2.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 7. prosince 2000, č. j. 6 C 251/99-112, zamítl žalobu požadující, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobcům 300.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků řízení a státu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 19 Co 430/2006 - 314, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že povinnost zaplatit přiznanou částku 300.000,- Kč se ukládá žalovaným společně a nerozdílně a že žalobci jsou k přijetí této částky oprávněni rovněž společně a nerozdílně; ve výroku o nákladech řízení státu tento rozsudek potvrdil a ve výroku o nákladech řízení účastníků jej změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Rozhodl tak poté, kdy jeho předchozí rozsudky z 16. dubna 2003, č. j. 19 Co 280/2001-135, a z 15. prosince 2004, č. j. 19 Co 120/2004-179, ve znění opravného usnesení z 24. března 2006, č. j. 19 Co 120/2004-203, byly zrušeny rozhodnutími Nejvyššího soudu z 5. února 2004, č. j. 33 Odo 8/2004-152, a z 23. srpna 2006, č. j. 33 Odo 803/2005-198, a věc mu byla vždy vrácena k dalšímu řízení.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení účastníků tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, podali žalovaní dovolání. Mají zato, že mělo být přihlédnuto k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům obou účastnických stran. Připomínají, že byli nuceni vynaložit nemalé finanční částky za účelem hájení svého práva, a rozhodnutí odvolacího soudu považují vůči sobě za „nepřiměřeně tvrdé“. Navrhují, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudečný výrok změnil tak, že jim přizná nárok na náhradu nákladů řízení.
Žalobci navrhli, aby dovolání žalovaných bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť směřuje jen proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Tak je tomu i v daném případě, kdy napadený rozsudek odvolacího soudu byl sice vydán dne 1. 4. 2009, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (rozsudek soudu prvního stupně byl totiž vydán dne již 7. 12. 2000). Nejvyšší soud tudíž posoudil dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2).
Jak je zřejmé z obsahu spisu, byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2009, č. j. 19 Co 430/2006-314, doručen jak zástupci žalovaných JUDr. P. Kvíčalovi, advokátu se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 195/18, tak zástupci žalobců JUDr. Petru Maiovi, advokátu se sídlem v Praze 3, Winstona Churchilla 2, dne 14. 5. 2009 a nabyl tak tohoto dne právní moci. Poslední den lhůty k podání dovolání připadl na 14. červen 2009. Dovolání proti tomuto rozsudku podali žalovaní prostřednictvím svého zástupce osobně u Okresního soudu v Prostějově dne 31. 8. 2009, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout. Nejvyšší soud proto - aniž nařizoval jednání - opožděné dovolání podle §243b odst. 5 věta první, §218 odst. 1 o. s. ř. odmítl
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř. Žalovaným, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 650,- Kč (§14 odst. 3, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), ze dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů po 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 250,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu