ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1089.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 1089/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2010 o dovolání obviněného J. E. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 12 To 172/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 13/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 2. 2010 sp. zn. 3 T 13/2010 byl obviněný J. E. odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, z části dokonaný, z části ( bod 2, 7, 8 ) spáchaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ( bod 1 - 8 ), přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ( bod 1 - 8 ) a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ( bod 1 – 8 ), jichž se dopustil následujícím způsobem:
1) v přesně nezjištěné době od 13. 00 hod. dne 11. 4. 2009 do 17. 30 hod. dne 23. 4. 2009 na nezjištěném místě přelezl oplocení pozemku domu v obci K., okres P. – v. a nalezeným kusem železa páčil dřevěný rám okna, toto následně rozbil, o rozměru 120 x 60 cm od předsíně domu, poté nezjištěným nástrojem rozbil skleněnou výplň u dvojitého okna o rozměru 120 x 50 cm od obývacího pokoje, vzniklým otvorem si okno zevnitř otevřel, vnikl dovnitř, celý dům prohledal, odcizil dvoulitrovou láhev s nápojem coca-cola, čímž Z. K. způsobil poškozením škodu ve výši 1 115,- Kč
2) dne 20. 7. 2009 v době od 3. 45 hod. do 6. 00 hod. přelezl 120 cm vysoké oplocení pozemku u domu v obci B., okr. K., vnikl na pozemek a u dveří kůlny, která je součástí domu, přinesenými pákovými kleštěmi přeštípl visací zámek, který odhodil na zem a vnikl dovnitř kůlny, kde vše prohledal s úmyslem něco odcizit, ale nic neodcizil, čímž B. P., způsobil poškozením škodu ve výši 50,- Kč
3) v přesně nezjištěné době od 21. 30 hod. dne 26. 7. 2009 do 8. 00 hod. dne 27. 7. 2009 přelezl oplocení pozemku rekreační chalupy v obci D. P., okres K., kde u dílny za pomoci nalezené sekery překonal zajištění vstupních dveří, čímž způsobil škodu ve výši 100,- Kč a z dílny odcizil vibrační brusku zn. Skil v. č. 157390/09200207 v hodnotě 350,- Kč, čímž způsobil M. N. škodu v celkové výši 450,- Kč
4) v přesně nezjištěné době od 21. 00 hodin dne 31. 7. 2009 do 11. 00 hodin dne 1. 8. 2009 u rekreační chalupy v obci B., okr. K. přelezl oplocení pozemku o výšce 150 cm, vnikl na pozemek a rukou rozbil skleněnou výplň okna verandy, vnikl dovnitř a z krabice nacházející se na chodbě v přízemí domu odcizil plechovku zelené barvy, ve které se nacházela finanční hotovost 300 EUR ( 7 672,50 Kč ), z plechovky stříbrné barvy odcizil 20 liber ( 597,64 Kč ) a dále v prvním patře domu prohledal látkový batoh zn. AlpinePro šedobéžové barvy v hodnotě 300,- Kč a látkový batoh šedobílé barvy nezj. značky v hodnotě 200,- Kč, ze kterých vyházel oblečení a následně oba batohy odcizil, čímž způsobil V. H., odcizením věcí škodu ve výši 8 770,- Kč a poškozením věci škodu 108,- Kč
5) v přesně nezjištěné době od 14. 00 hod. dne 23. 8. 2009 do 18. 20 hod. dne 27. 8. 2009 v obci B., okres K., přelezl oplocení pozemku u rekreační chaty, vnikl na pozemek, kamenem rozbil u okna do kuchyně 3 skleněné výplně, čímž způsobil škodu 420,- Kč a dále rukou rozbil skleněnou výplň ve dveřích vedoucích do chodby, čímž způsobil škodu 195,- Kč, vnikl dovnitř a odcizil pánské horské jízdní kolo zn. Leader Fox NTB 26 Maxim v hodnotě 5 500,- Kč, čímž L. G., způsobil škodu 615,- Kč a České pojišťovně, a. s. P., S., škodu 5 550,- Kč, kterou poškozenému G. vyplatila.
6) dne 25. 9. 2009 v době 8. 10 – 10. 00 hod. v obci D. P., okr. K., přelezl oplocení pozemku u domu, vnikl na pozemek a v zadní části domu vykopl palubkové dveře, čímž způsobil poškozením škodu ve výši 4 000,- Kč, vnikl dovnitř, kde vše prohledal a odcizil peněžní hotovost ve výši 6 000,- Kč , 2 zlaté prsteny bez markantů v hodnotě 2 500,- Kč, 2 zlaté náramky na ruku v hodnotě 4 000,- Kč a 2 zlaté řetízky na krk v hodnotě 2 700,- Kč, čímž způsobil odcizením věcí M. M. škodu ve výši 15 200,- Kč a poškozením 4 000,- Kč,
7) dne 29. 9. 2009 kolem 12. 10 hod. v obci B., okr. K. přelezl oplocení o výšce 170 cm u rekreační chalupy, vnikl na pozemek a následně nezjištěným způsobem rozbil skleněnou výplň u okna nacházejícího se v přízemí budovy v úmyslu něco odcizit, do budovy však nevnikl, jelikož byl vyrušen, z místa utekl a následně byl zadržen hlídkou PČR OOP Kouřim, čímž způsobil T. M. poškozením škodu ve výši 45,- Kč
8) dne 29. 9. 2009 v době od 11. 45 do 12. 00 hod. přelezl oplocení pozemku k rekreační chatě v obci B., okr. K., rukou rozbil skleněnou výplň špaletového okna od pokoje, čímž způsobil škodu 105,- Kč, odcizil uzavírací mechanismus okna, vnikl přes okno do chaty v úmyslu něco odcizit, kde v kuchyni a pokojích prohledal zásuvky a bez toho, že by něco odcizil, chatu opustil a způsobil tak J. Z. škodu ve výši 105 Kč.
Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný byl dále stejným rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zástupce v Kolíně ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. ZT 276/2009, která mu kladla za vinu, že v přesně nezjištěné době od 12. 00 hod. dne 28. 7. 2009 do 13. 09 hod. dne 30. 7. 2009 přelezl 120 cm vysoké oplocení pozemku domu v obci B., okr. K., vnikl na pozemek a následně nezjištěným způsobem vyrazil dvoukřídlé vstupní dveře, na kterých poškodil zajišťovací skobu horní středové zástrčky, a to tak, že ji vytrhl z dveřní zárubně, následně vnikl do vstupní chodby, kterou prohledal, avšak nic neodcizil, do dalších místností nevnikl a takto poškozením dveří způsobil B. P., škodu ve výši 185,- Kč,
čímž měl spáchat další útok prokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, z části dokonaný, z části spáchaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Současně byl učiněn odkazující výrok ohledně vzneseného nároku na náhradu škody.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný a poškozená Ing. M. N. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 12 To 172/2010 odvolání obviněného J. E. zamítl podle §256 tr. ř. a odvolání poškozené Ing. N. zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 12 To 172/2010 podal obviněný J. E. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zároveň uvedl, že napadá rozhodnutí soudu v celém rozsahu, a to jak ohledně výroku o vině, tak i o trestu. Konkrétně směřoval svoje výhrady do bodu č. 4) a 6) rozsudku nalézacího soudu a do výroku o trestu učiněném tímto soudem.
K bodu pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně namítl, že soud hodnotil výpověď poškozené V. H. jako věrohodnou, ale nezabýval se rozpory v jejích tvrzeních s objektivně zjištěnou skutečností. Výpověď obviněného soud bez dalšího hodnotil jako nevěrohodnou z důvodu, že obviněný neuváděl pravdu ohledně kabelů, které odcizil. Podle poškozené se mohly kabely nacházet v kůlně, ale poškozená neměla přehled o věcech v objektu. Soud pak vůbec nezohlednil, že i v případech, kdy se obviněný snaží vypovídat podle svého nejlepšího svědomí, se může dopustit nepřesnosti ve své výpovědi, a to právě pro řadu útoků, které celkově provedl. To však nemůže vést k tomu, že na základě jedné uvedené nepřesnosti je výpověď obviněného považována za nevěrohodnou. Dále pak není možné k tíži obviněného přičítat odcizení 300 euro poškozené, které měla údajně v krabičce, a dalších 20 liber z jiné krabičky a vycházet přitom pouze z rozporuplné výpovědi poškozené, která není podložena žádnými důkazy. Podle dovolatele není na základě provedených důkazů možné dospět k závěru, že obviněný odcizil poškozené uvedenou finanční hotovost.
Pokud jde o bod 6) rozsudku nalézacího soudu, obviněný byl uznán vinným z tohoto bodu v plném rozsahu s tím, že na základě provedeného dokazování lze pospět k závěru, že obviněný odcizil všechny věci uváděné poškozenou, přičemž o pravdivosti její výpovědi soud nepochyboval. Dovolatel zpochybňuje závěry soudů ohledně věcí, které měl obviněný odcizit a které se v době páchání tohoto útoku na místě nacházely. Výpověď poškozené M. je rozporuplná, když na jedné straně uvádí, že peníze dávají s manželem do trezoru, a na druhé straně tvrdí, že si celý důchod dala do krabičky, odkud jej měl obviněný zcizit. Navíc poškozená nejprve tvrdila, že jí žádné hodinky odcizeny nebyly, že si to obviněný vymýšlí, ale později připustila, že se jí ztratily i hodinky, které předtím neuváděla. Nalézací soud pak uvádí, že se obviněný doznal k odcizení peněz, což ale není pravda, protože obviněný se ve skutečnosti doznal pouze k odcizení hodinek a zlatých řetízků. Jeho výpověď ovšem byla hodnocena jako nevěrohodná a rozporuplná a výpověď poškozené jako věrohodná.
Pokud jde o výši škody, obviněný způsobil škodu na odcizených věcech ve výši max. 20 769,- Kč. Větší škoda pak k tíži obviněného být přičítána nemůže, neboť na základě provedeného dokazování není možné dospět bez důvodných pochybností k jinému skutkovému závěru.
Z uvedených důvodů je pak právní posouzení viny obviněného nalézacím soudem nesprávné a odvolací soud uvedené pochybení nenapravil.
I kdyby však podle dovolatele bylo rozhodnutí o vině správné, nalézací soud pochybil při právním hodnocení trestu. Soud prvního stupně totiž dostatečně nepřihlédl k ustanovení §37 až §39, §41 a §42 tr. zákoníku. Trest uložený obviněnému nalézacím soudem je vzhledem k povaze přečinu a způsobené škodě nepřiměřený. Doznání obviněného a napomáhání při objasňování trestné činnosti je zde podstatnou polehčující okolností, ke které soud prvního stupně náležitě nepřihlédl, a navíc obviněný činu upřímně litoval. Soud též nezohlednil, že se obviněný dostal do tíživé životní situace, stal se člověkem bez domova, rodiny i jakéhokoliv zázemí. V současné době se již obviněný ze svého jednání ponaučil.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 12 To 172/2010 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila svého práva a k věci se do doby rozhodnutí dovolacího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 12 To 172/2010 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Dále je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí ( tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění ), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí však dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 247/2009.
Z obsahu dovolání obviněného J. E. vyplývá, že soudy především nesprávně zjistily skutkový stav, který pak nesprávně právně hodnotily. Proto je v posuzované věci zřejmé, že obviněný v podaném dovolání uplatnil pouze námitky směřující proti způsobu, jakým byly hodnoceny důkazy. Jeho výhrady se soustředily výhradně proti správnosti zjištění, že se dopustil jednání pod body 4) a 6) rozsudku v celém rozsahu tak, jak byl uznán vinným. Konkrétně obviněný napadá postup soudů v tom, že své závěry o vině opřely o svědecké výpovědi poškozených V. H. a M. M., které obviněný pokládá za nevěrohodné s tím, že ve svých námitkách rozvádí důvody nevěrohodnosti těchto výpovědí a zpochybňuje výši způsobené škody.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svoji verzi průběhu skutkového děje ve vztahu k bodům 4) a 6) rozsudku nalézacího soudu, přičemž ale v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému zjištění učiněnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči napadeným rozhodnutím fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů.
Z obsahu spisu je zřejmé, že se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jeho adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů. Lze tak uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Pokud obviněný směřoval podané dovolání i do výroku o trestu, nutno zdůraznit, že i ohledně této části rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeného usnesením odvolacího soudu obviněný uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že obviněnému byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Takto uplatněná dovolací námitka není podřaditelná pod dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesměřuje do nesprávného hmotně právního posouzení ve vztahu k některým „zvláštním podmínkám“ při ukládání trestu, tj. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu.
V dovolacím řízení lze pochybení ve výroku o trestu též uplatnit na základě naplnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani tento dovolací důvod obviněný obsahově svými námitkami o nepřiměřeně přísném trestu nenaplnil. To proto, že podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněné osobě byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Obviněný se tedy svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu i ohledně výroku o trestu, neboť námitky uplatněné proti této části napadeného rozhodnutí deklarovaný, ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují.
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, tento odkazuje na znění ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c