ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.244.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 244/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 23. března 2010 dovolání, které podal obviněný Ing. J. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 42/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 4 T 50/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích byl obviněný Ing. J. T. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby podané Okresním státním zastupitelstvím v Teplicích dne 19. 2. 2008, sp. zn. 1 Zt 644/2007, doručené soudu dne 21. 2. 2008, kterou mu bylo kladeno za vinu, že nezjištěného dne v měsíci červenci 2006 nabídl spoluobviněnému MUDr. J. F. jako zprostředkovateli nejdříve částku 10.000,- Kč a později 15.000,- Kč za zvýšenou péči o svou osobu při operaci plánované na den 27. 7. 2006 na chirurgickém oddělení Nemocnice T. s tím, že z nabídnuté částky spoluobviněný MUDr. J. F. předá před operací MUDr. L. N. částku 5.000,- Kč, se kterým rovněž zvýšenou péči o obviněného dojedná, a částku 10.000,- po provedení zákroku, přičemž MUDr. L. N. o domluvě mezi obviněnými nevěděl, k předání peněz nedošlo, neboť obviněný Ing. J. T. byl zadržen orgány Policie ČR v souvislosti s jinou trestnou činností. Popsaný skutek byl obžalobou právně kvalifikován jako trestný čin podplácení podle §161 odst. 1 tr. zákona. Pro úplnost nutno konstatovat, že i spoluobviněný MUDr. J. F. byl podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro popsaný skutek, který byl v jeho případě právně kvalifikován jako pomoc k trestnému činu podplácení podle §10 odst. 1 písm. c) a §161 odst. 1 tr. zákona.
V zákonné osmidenní lhůtě podal v neprospěch obou obviněných proti tomuto rozsudku odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích. Z podnětu podaného odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 42/2009, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci nově rozhodl tak, že obviněného Ing. J. T. i obviněného MUDr. J. F. zprostil podané obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Popis skutku i právní kvalifikace činu byla totožná tak, jak je citováno výše v souvislosti s rozhodnutím soudu prvního stupně.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 42/2009, podal obviněný Ing. J. T. prostřednictvím svého obhájce včas ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, které má obsahové náležitosti uvedené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle dovolatele bylo rozhodnutí soudu prvního stupně založeno na správné úvaze, že nelze k důkazu použít odposlechy, které byly pořízeny v souvislosti s jinou trestnou činností. Pokud odvolací soud naopak důkaz záznamem telekomunikačního provozu provedl a k jeho výsledku přihlížel, právně pochybil. V daném případě důvod k vydání příkazu k odposlechu dán nebyl. Pokud krajský soud argumentoval Trestněprávní úmluvou o korupci, která byla vydána pod č. 70/2002 Sb.m.s. v částce 31/2002 Sb., nelze z této úmluvy dovodit oprávnění k takovému zásahu do osobnostních práv, k němuž v posuzované věci došlo. Krajský soud při výkladu citované Úmluvy nezohlednil její čl. 1, v němž je proveden výklad pojmu „veřejný činitel“ a z něhož plyne, že lékař do výčtu veřejných činitelů v intencích této úmluvy nespadá.
V další pasáži svého mimořádného opravného prostředku obviněný podrobně zpochybnil, zda vůbec mohl být odposloucháván podle §88 odst. 1 tr. řádu, neboť proti němu nebylo vedeno řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. V tomto směru poukázal na vady opatření, které bylo učiněno v přípravném řízení podle §76 odst. 1 tr. řádu. Pochybnosti u něj budí i parafa, jíž byl příkaz k odposlechu podepsán, na některých příkazech je uveden jiný podpis soudce plným jménem, a podpisy soudkyně Mgr. N. byly ve třech případech odlišné. Nadto příkazy k odposlechu nebyly náležitě odůvodněny, takže došlo k nepřípustnému zásahu do jeho projevů osobní povahy.
I v situaci, kdy by obviněný byl ochoten připustit, že příkazy k odposlechu nejsou nicotnými akty, mohl být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz pouze tehdy, pokud by byl připojen protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i osobě, která záznam pořídila. Podle názoru dovolatele pak důkazy, které provedl odvolací soud, neměly náležitou kvalitu podle §88 odst. 4 tr. řádu a nelze je za důkazy považovat. Pro úplnost dovolatel zpochybnil okolnost, že první úkon v přípravném řízení učinil podle §26 odst. 1, 2 tr. řádu krajský státní zástupce v Hradci Králové, další příkazy pak činil soudce Obvodního soudu pro Prahu 7, který nebyl příslušný.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
K argumentaci obviněného uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Ze zákonné dikce dovolacího důvodu vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Dovolatel podle názoru státního zástupce pouze zpochybnil úplnost a správnost dokazování, správnost skutkových závěrů učiněných soudy ve věci dříve, když tvrdil, že se skutek, který se podle odvolacího soudu stal, stát neměl. Tuto námitku pak státní zástupce označil za neadekvátní uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě se dovolatel na zmíněný dovolací důvod odkázal toliko formálně, skutečným obsahem svého mimořádného opravného prostředku však tento dovolací důvod nenaplnil. Námitky dovolatele směřují téměř výhradně ke zpochybnění postupu soudu druhého stupně při hodnocení důkazů, resp. ke zpochybnění přípustnosti odposlechů jako důkazu ke zjištění skutkového stavu. Podobného charakteru jsou i ty námitky dovolatele, ve kterých vytýká procesní vady přípravného řízení týkající se příkazů k odposlechům.
Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) skutkových závěrů učiněných soudem druhého stupně a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Takové procesní námitky pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud druhého stupně oproti soudu nalézacímu dospěl toliko k odlišnému skutkovému závěru, že skutek tak, jak byl ve výroku soudu prvního stupně popsán, se sice stal, avšak s ohledem na jeho nepatrnou nebezpečnost pro společnost postrádal materiální znaky trestného činu, a proto obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Samotné posouzení materiální stránky jednání obviněného odvolacím soudem jako jednání o nepatrném stupni společenské nebezpečnosti dovolatel předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinil.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. J. T. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á