ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.956.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 956/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2010 o dovolání obviněného R. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 13 To 62/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 76/2009, takto:
Dovolání R. V. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 1. 2010, sp. zn. 1 T 76/2009, byl obviněný R. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009, kterého se dopustil tím, že dne 8. 6. 2008 kolem 21.00 hod. v obci D., okres P., na místní komunikaci před domem fyzicky napadl poškozeného F. G., tak, že jej nezjištěným způsobem udeřil zezadu do hlavy a krku, poškozený následně spadl na zem, kde jej nadále napadal opakovanými údery a kopy do různých částí těla, kdy poškozenému způsobil zranění spočívající v subluxaci – neúplné vykloubení krční páteře s roztržením meziobratlové ploténky mezi 6. a 7. krčním obratlem a útiskem krční míchy s následným neúplným ochrnutím obou horních i dolních končetin, mimo to utrpěl oděrky na zádech a horních končetinách, uvedené zranění poškozeného si vyžádalo hospitalizaci, kdy poškozený byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší 6 měsíců.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému F. G., bytem D. s. s., M. S., S., Slovenská republika, škodu ve výši 355.800,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali jak obviněný tak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Příbrami v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 13 To 62/2010, byla obě podaná odvolání podle §256 tr. řádu zamítnuta.
Ve lhůtě podle §265e tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 13 To 62/2010, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 1. 2010, sp. zn. 1 T 76/2009, dovolání, ve kterém napadl jak výroky o vině a trestu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek, z něhož byl obviněn, a to zejména tím, že nesprávně, neúplně, nezákonně a nepřezkoumatelně hodnotily provedené důkazy a na základě toho dospěly k nesprávným závěrům o vině a o trestu. Dovolatel má za to, že věc měla být právně kvalifikována podle ustanovení §13 tr. zákona č. 140/1961 Sb. o nutné obraně, tedy jako čin jinak trestný, kterým odvracel přímo hrozící a trvající útok, a proto měl být obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Dále dovolatel uvedl, že v daném případě nebyl dán souhrnný řetězec důkazů, který by jej usvědčoval z trestného činu, neboť výpověď poškozeného stála proti výpovědi obviněného, přičemž svědci, které obviněný a poškozený označili jako očité svědky, k věci nevypovídali, resp. se přímému svědectví vyhnuli. S ohledem na to dovolatel vznesl námitku, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu se základními zásadami trestního řízení, zejména se zásadou in dubio pro reo neboli v pochybnostech ve prospěch obviněného.
Dovolatel dále soudům obou stupňů vytkl, že pokud nepřistoupily k řádnému hodnocení důkazů, nemohly věc řádně vyhodnotit po skutkové stránce, ale ani právně věc náležitě kvalifikovat. Soud prvního stupně měl dle názoru dovolatele při hodnocení skutkového stavu vycházet z popisu skutku, jak jej učinil obviněný. Výpověď poškozeného měla být považována za nevěrohodnou, neboť v inkriminovanou dobu byl ve stavu silné opilosti, jde o osobu vícekrát soudně trestanou, a to zejména pro násilnou trestnou činnost. Dle přesvědčení dovolatele zůstalo dokazování neúplné, zejména v tom, že soud prvního stupně nedoplnil dokazování o zprávu MUDr. D., ošetřující lékařky poškozeného, a nevyžádal si spis o napadení poškozeného, při kterém utrpěl bodné poranění.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. S odkazem na ustanovení §265h odst. 3, popř. na §265o tr. řádu obviněný požádal o odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání.
Dovolání spolu se spisem sp. zn. 1 T 76/2009, předložil Okresní soud v Příbrami Nejvyššímu soudu s tím, že návrh na odložení výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody) neshledal důvodným.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto vyjádření uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však převážná část uplatněných námitek směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko tvrzení dovolatele, že jednal v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zákona. V této části státní zástupce s odkazem na skutková zjištění soudu označil dovolání jako zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby dovolání bylo v neveřejném zasedání Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal nesprávné právní posouzení skutku soudy obou stupňů, avšak s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud se nepřiklonil k výše uvedenému názoru státního zástupce, že použitému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídá ta část podaného dovolání, ve které obviněný tvrdí, že jednal v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zákona a že tedy jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestné. Z obsahu podaného dovolání totiž jednoznačně vyplývá, že i tuto námitku dovolatel postavil toliko na vlastní skutkové verzi, odlišné od skutkových zjištění učiněných soudem, takže i v této části směřuje podané dovolání primárně ke zpochybnění skutkových zjištění soudu a teprve na podkladě tohoto zpochybnění dovozuje nesprávnost právního posouzení. Ani tuto část podaného dovolání tedy nelze hodnotit jako odpovídající použitému zákonnému dovolacímu důvodu.
V posuzovaném případě neshledal Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, a to způsobem, vylučujícím opodstatněnost námitek obviněného jak v otázce nutné obrany, tak aplikace zásady „in dubio pro reo“.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Pokud jde o skutečnost, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně uvedl, že jím napadá výrok o vině i výrok o trestu, považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že výrok o trestu je v řízení o dovolání možno v zásadě napadat toliko s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a z důvodů v něm uvedených. Takový odkaz dovolatel neučinil a ani v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku netvrdil nic, co by naplnění tohoto dovolacího důvodu nasvědčovalo.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. V. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o žádost dovolatele o odklad výkonu uloženého trestu, předsedkyně senátu Nejvyššího soudu s přihlédnutím k datu i výsledku tohoto rozhodnutí, jakož i ke skutečnosti, že příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu nebyl podán, nepovažovala vyhovění této žádosti ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu za vhodné a potřebné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á