ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1013.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1013/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2010 dovolání, které podal obviněný M. Š. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 9 To 134/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 164/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 6 T 164/2009, byl obviněný M. Š. uznán vinným, že:
dne 5. 9. 2009 okolo 02.45 hodin v P., v parku mezi ulicemi T. a S. u dětského hřiště, dostihl poškozeného V. V., poklepal mu na rameno, následně na něj začal sahat – prošacovávat, a poté, co vytáhl nůž o délce čepele cca 10 cm a s tímto začal před poškozeným šermovat, vydal mu poškozený tašku s věcmi, kterou obžalovaný vysypal na zem, prohledal mu peněženku, přičemž při shora uvedeném jednání odcizil poškozenému V. V. telefon zn. Nokia N 82 - 1 s paměťovou kartou v celkové hodnotě 7.250,- Kč a dále přesně nezjištěné množství peněz na hotovosti a s těmito věcmi z místa utekl.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. V., částku 7.300,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozhodnutí podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 9 To 134/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. Š. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru je dovolací důvod dán ve skutkových vadách (tj. nedostatcích procesní povahy), jejichž důsledkem je nesprávné hmotně právní posouzení skutku.
V mimořádném opravném prostředku obviněný shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že již na počátku přípravného řízení se přiznal k tomu, že poškozeného oslovil s úmyslem jej okrást a skutečně mu odcizil jeho mobilní telefon. Měl tedy být odsouzen jen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Namítl, že žádný nůž u sebe neměl, a proto nemohl poškozeného ohrožovat. Prvostupňový soud při svém rozhodování vycházel z nevěrohodných výpovědí poškozeného V. V. a ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Obviněný poznamenal, že výpověď poškozeného u hlavního líčení, kdy si vůbec nepamatoval, zda byl ohrožován nožem či nikoliv a jaké věci se mu skutečně ztratily, vzbudila v soudu takové pochybnosti, že byl přibrán znalec z odvětví psychologie. Podotkl, že závěry znalce jsou jen obecné, kdy u poškozeného zkonstatoval nadprůměrnou intelektovou úroveň. Poškozený proto dobře věděl, že otázka existence nože je v dané věci klíčová a že v tomto směru by neměl výpověď měnit. Podle obviněného měl pochybnosti o věrohodnosti poškozeného i soud, když v rozsudku vypustil některé, a to původně též ztracené předměty. Upozornil, že rovněž Městský soud v Praze tuto okolnost zhodnotil jako určitý kompromis. Nesouhlas vyslovil s tím, pokud odvolací soud argumentoval při hodnocení důkazů jeho trestní minulostí.
V návaznosti na shora uvedené skutečnosti obviněný uzavřel, že učiněná skutková zjištění nebyla správně zhodnocena (vady procesní povahy), v důsledku čehož došlo k vadnému hmotně právnímu posouzení jeho jednání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z popsaných důvodů v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud jednak podle §265k a násl. tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jednak ve věci sám rozhodl a uložil mu přiměřený trest.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Připomněl, že skutkovými zjištěními, jak je soudy nižších stupňů učinily, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení a způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť zmíněný uplatněný dovolací důvod je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani podle žádného jiného dovolacího důvodu zakotveného v §265b tr. ř.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným M. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. Š. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá nevěrohodnost výpovědi poškozeného V. V. a zpochybňuje význam znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, který vypracoval znalec PhDr. Vladimír Fiedler. Současně popisuje svoji verzi skutkového děje. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání (konstatuje, že měl být odsouzen toliko za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák.). Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného M. Š. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Městský soud v Praze, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (str. 2 a 3 rozhodnutí).
V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný M. Š. nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 4 (následně Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k