ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1054.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1054/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2010 dovolání, které podala obviněná J. A. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 14 To 90/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 79/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 2 T 79/2008, byla obviněná J. A. uznána vinnou, že
v období od začátku dubna 2007 do 10. 7. 2007 v Ch., okres Ú. n. O., a na jiných místech postupně pod smyšlenými záminkami a v podvodném úmyslu vylákala od J. J., různě vysoké finanční částky v celkové výši 711.200,- Kč, které použila pro svoji potřebu.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a obviněnou odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněné uloženo zaplatit poškozené J. J., náhradu škody ve výši 709.200,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 14 To 90/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu (v celém rozsahu) napadla obviněná J. A. (dále též i „dovolatelka“) prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jejího názoru bylo napadeným usnesením rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek prvostupňového soudu spočívá na neúplném skutkovém zjištění a nesprávném právním posouzení skutku obsaženém v jeho výroku o vině. Uvedla, že skutek, jehož spácháním byla uznána vinnou, nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Obviněná shrnula dosavadní průběh soudního řízení a konstatovala, že skutková zjištění okresního soudu nepovažuje za správná a úplná, neboť v průběhu trestního řízení nedošlo k náležitému objasnění věci. Odmítla závěr krajského soudu, neboť z provedeného řízení a dokazování jednoznačně nevyplynulo, že by měla svým jednáním naplnit zákonné znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Konstatovala, že mezi ní a poškozenou byla podepsána smlouva o půjčce, v níž je uvedena splatnost pohledávky až v roce 2010. Namítla, že tato pohledávka měla být vymáhána v občanskoprávním řízení až po její splatnosti (tj. po roce 2010). Zdůraznila, že tuto listinu sepisovala sama poškozená a dala ji k podpisu dovolatelce, která jí v té době nemohla direktivně nařídit částku, neboť sama byla v pozici žadatelky a měla zájem si vypůjčit peníze. U údajných půjček nebyl nikdo přítomen.
Obviněná vyslovila názor, že nelze vycházet pouze z výpovědi poškozené, přičemž jiný důkaz prokazující tvrzení této osoby neexistuje. Listinu o půjčce označila za další důkaz svědčící v její prospěch. Poukázala na výrok rozsudku prvostupňového soudu, podle něhož měla za krátké časové období (cca 3 měsíce) vylákat od poškozené opakovaně (údajně ve dvanácti případech) celkem částku přesahující 700.000,- Kč. Uplatní-li se logika v chování svéprávného jedince, bylo by takové jednání možné pouze, pokud by se tak stalo ojediněle. Je však nepochopitelné a nelogické, že by poškozená měla zkratové jednání v tolika případech a během 3 měsíců půjčila cizí osobě takový finanční obnos. Obviněná vyslovila nesouhlas s postupem soudu, jenž se opíral pouze o výpověď poškozené, která uvedla celkovou částku kolem cca 700.000,- Kč. Namítla, že pokud by poškozená zmínila vyšší částku, byla by odsouzena i za tuto částku. Zdůraznila, že výše částky (škody), je za předpokladu prokázání viny okolností, která má vliv na stanovení výše trestní sazby, což by v daném případě vedlo minimálně ke snížení nebezpečnosti souzeného jednání pro společnost a znamenalo by to pro její osobu mírnější trest. Dodala, že při výpovědi u hlavního líčení si poškozená ani nevzpomněla na jednotlivé půjčky a uvedla, že poznámky o nich někde ztratila.
Dále obviněná konstatovala, že z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo. V daném případě absentují důkazy, jež by svědčily, že trestnou činnost spáchala a existuje i důkaz (listina o půjčce), který jednoznačně svědčí v její prospěch. V průběhu dokazování nebylo rovněž zjištěno, že by takový obnos někde použila (kromě investic na nábytek odpovídající výši půjčky z banky 100.000,- Kč). Obviněná upozornila na svou výpověď u soudu, kde uvedla, že kdyby získala částku 700.000,- Kč, pořídila by si byt či jinak by řešila svou špatnou finanční situaci (se dvěma nezletilými dětmi bydlí v podnájmech nižší kvality). Nebyl též proveden svědecký výslech jejího dřívějšího druha J. B., který s ní žil v době, kdy se měla trestné činnosti dopouštět, a který mohl objasnit okolnosti případu, výši půjčky apod.
Podle obviněné svědčí popsané skutečnosti v její prospěch a na jejich podkladě, pokud nebude zproštěna obžaloby, dochází minimálně ke snížení nebezpečnosti souzeného jednání pro společnost, což by mělo vést k uložení mírnějšího trestu. Proto z popsaných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 4. 2010, č. j. 14 To 90/2010-285, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 2 T 79/2008. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud buď přikázal soudu nižšího stupně nové projednání věci nebo ve věci sám rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně nechal ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí o dovolání vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné J. A. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněné J. A.však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích konal jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná J. A. uplatňuje v dovolání výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněná zpochybňuje věrohodnost tvrzení poškozené Jaroslavy Jánské a vytýká, že nebyl proveden důkaz výslechem svědka J. B. Skutková zjištění označuje za neúplná a nesprávná. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Totéž platí i o námitce obviněné, že mezi její osobou a poškozenou byla podepsána smlouva o půjčce (dohoda), v níž je uvedena splatnost pohledávky až v roce 2010. I zde dovolatelka pomíjí rozhodná skutková zjištění. Předně, že tato písemnost se týkala toliko částky 160.000,- Kč. Dále je potřebné připomenout, že „…uvedenou dohodu uzavírala obžalovaná již s počátečním úmyslem ji nesplnit (nezaplatit)… Navíc poškozená vysvětlila, že se nejednalo o půjčku v pravém slova smyslu, ale o faktické potvrzení o již poskytnutých penězích obžalované, která nechtěla žádnou listinu podepsat, přestože již v té době od poškozené dostala několikanásobně více peněz. Počáteční úmysl obžalované peněžní prostředky nevrátit pak vyplývá z její celkově špatné finanční situace, kdy byla bez zaměstnání, sankčně vyřazena z úřadu práce a odkázána na sociální dávky jako je sociální příplatek a příspěvek na živobytí“ , jak na tyto skutečnosti Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích poukázal na str. 3 a 4 v napadeném usnesení.
V dovolání obviněná J. A. nenamítá, že skutek, jímž byla uznána vinnou (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ústí nad Orlicí (následně též Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněné a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 2 až 4 ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. Rovněž uvedl, proč neakceptoval návrh obviněné na doplnění dokazování výslechem svědka J. B.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné J. A., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k