ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1076.2010.2
sp. zn. 6 Tdo 1076/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného J.M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 329/2005, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, zrušuje , a to pouze ve výroku o trestu. Současně se také zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 1 T 329/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 [v bodě 1) a 2) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 2 T 8/2008-77, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vůči tomuto rozhodnutí obviněný J.M. podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, byl z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl a obviněného J. M. uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, č. j. 24 T 119/2007-87, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vůči naposledy citovanému rozsudku, a to proti celému výroku o trestu, podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) ve prospěch i v neprospěch obviněného J.M. dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jejího názoru napadený výrok spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a je neúplný.
Dovolatelka připomněla, jak ve věci rozhodl Okresní soud v České Lípě a následně o odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jenž obviněnému ukládal souhrnný trest i za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, který ve výroku o trestu zrušil. Pokud jde o tato dvě naposledy citovaná rozhodnutí uvedla, že obviněný byl uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), e) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Za tyto delikty mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal rozsudek obvodního soudu nezměněn, výslovně též ve výroku o trestu propadnutí věci (dvou nožů). Dovolatelka namítla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při ukládání souhrnného trestu sice zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, a výrok o trestu propadnutí věci z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, avšak neučinil v rámci ukládání souhrnného trestu tento výrok nově, ačkoli jej k tomu zavazovalo znění §43 odst. 2 věty čtvrté tr. zákoníku, podle něhož v rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit mimo jiné též dříve uložený trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Protože tento výrok v rozhodnutí chybí, dovodila naplnění dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dále dovolatelka zdůraznila, že toto však není jediná vada, kterou je napadený výrok o trestu zatížen. Připomněla, že před vyhlášením dotyčného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, byl obviněný J. M. vícekrát odsouzen pro různou trestnou činnost, přičemž pro hmotně právní posouzení této trestní věci označila za významná odsouzení: rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007, trestní příkaz Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010. Současně specifikovala pro jakou trestnou činnost byl obviněný těmito rozhodnutími odsouzen, kdy ji spáchal a jaký mu byl uložen trest.
V návaznosti na výše popsané skutečnosti dovolatelka vytkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nevzal zřetel na skutečnost, že rušený výrok Městského soudu v Praze o trestu obsahuje výrok o trestu souhrnném ve vztahu k trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Berouně, a pokud jej zruší, „obživne“ výrok o trestu z trestního příkazu tohoto soudu. Uvedený výrok o trestu měl tedy rovněž zrušit a uložit souhrnný trest jak za trestnou činnost z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, tak za trestnou činnost popsanou v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, a za trestnou činnost projednávanou v této trestní věci. Konstatované pochybení je důsledkem nesprávné formulace výroku o trestu, v němž není citována veškerá trestná činnost, za kterou je souhrnný trest ukládán, nýbrž pouze zákonné označení přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl obviněný souzen v této trestní věci. Sbíhající se trestná činnost popsaná ve výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 je vzpomenuta pouze v odůvodnění rozhodnutí, nikoli však trestný čin podle §213 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně.
Podle dovolatelky Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci unikla ještě podstatnější skutečnost, a sice ta, že pokud ukládal obviněnému trest za trestnou činnost spáchanou před vyhlášením prvního ze všech shora citovaných rozhodnutí (jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007), měl současně zjistit, že veškerá trestná činnost popsaná v těchto rozhodnutích byla spáchána přede dnem 24. 8. 2007 (a to v období od měsíce února 2004 do měsíce července 2007 včetně). Bylo tedy jeho povinností, aby v souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku za veškerou trestnou činnost popsanou v těchto rozhodnutích uložil obviněnému jediný souhrnný trest. Ve výroku o tomto trestu bylo nezbytné specifikovat všechny delikty, za něž měl být tento trest ukládán, neboť jsou k sobě navzájem ve vztahu vícečinného souběhu a nedělí je od sebe vyhlášení jiného odsuzujícího rozhodnutí, jež by se stalo mezníkem, oddělujícím sbíhající se delikty od recidivy. V rámci tohoto souhrnného trestu bylo dále nezbytné vyslovit rovněž zmiňovaný trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a případně i trest zákazu činnosti (pokud již nebyl vykonán) a zrušit výroky o trestu ze všech dotčených meritorních rozhodnutí. Jestliže krajský soud takto nepostupoval a nerespektoval ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, je jeho rozhodnutí založeno na nesprávném hmotně právním posouzení.
Jak dovolatelka poznamenala, uložením jednoho souhrnného trestu za veškerou výše popsanou trestnou činnost by se současně napravila vada zatěžující trestní příkaz Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin (který „obživl“ v důsledku vadného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci). Upozornila, že se tak stalo navzdory tomu, že krátce předtím byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007, obviněnému uložen stejný druh trestu ve výměře 360 hodin. Tresty obecně prospěšných prací uložené v celkové výměře 660 hodin označila v rozporu s ustanoveními §45a odst. 1 věta první tr. zák. a §36 věta první tr. zák.
S poukazem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí:
- podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž vyslovila souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.
Obviněný se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. k dovolání písemně vyjádřil podáním jednak vlastnoručním ze dne 6. 9. 2010, jednak prostřednictvím obhájkyně ze dne 31. 8. 2010, a to v obou případech zcela shodně, přičemž toliko uvedl, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř. a náležitosti výrokové části usnesení jsou vymezeny zejména v ustanovení §134 odst. 1 písm. c) tr. ř.
V dovolání nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech vytýká, že odvolací soud nerespektoval ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku pokud jde o pravidla při ukládání souhrnného trestu, a tudíž rozsudek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí chybí výrok. Tyto námitky uplatněné dovolací důvody obsahově naplňují.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu napadeného rozsudku, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu . Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku platí, že ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen .
Z ustanovení §314e odst. 6 tr. ř. vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému .
Lze připomenout, že souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno o několika sbíhajících se trestných činech. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek. Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Před rozhodnutím o dovolání Nejvyšší soud vyžádal aktuální opis z Rejstříku trestů k osobě obviněného J. M., z něhož a z příslušných soudních spisů zjistil, že obviněný byl pro různou trestnou činnost vícekrát pravomocně odsouzen, přičemž z hlediska posouzení předmětné trestní věci mají význam odsouzení:
- rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007 , jenž nabyl právní moci dne 28. 2. 2008, byl odsouzen pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., spáchaný dne 5. 5. 2007 , k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky;
- trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008 , který mu byl doručen dne 2. 3. 2008, byl odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., spáchaný od října 2006 do července 2007 , k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dále mu bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v řádném plnění vyživovací povinnosti a uhrazení dlužného výživného;
- rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007 , byl odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), e) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., spáchané dne 6. 6. 2007 , k trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a byl mu uložen trest propadnutí věci, a to konkrétně dvou nožů; Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010, toto rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, načež uložil obviněnému souhrnný trest ve vztahu k odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Berouně, a to trest odnětí svobody na jeden rok s výkonem ve věznici s ostrahou, přičemž z rozsudku obvodního soudu ponechal nedotčen výrok o vině a nesprávně též výrok o trestu propadnutí věci (který měl rovněž zrušit a nově jej vyslovit v rámci souhrnného trestu) a zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně;
- časově poslední pravomocné odsouzení obviněného J. M. představuje tato trestní věc, tj. rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 1 T 329/2005 , jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem podle §187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil v době od měsíce listopadu 2004 do konce měsíce června 2005 a od měsíce února 2004 do 11. 7. 2005 , za který byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s výkonem ve věznici s ostrahou, a to při zrušení výroku o trestu z již citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Berouně; ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, zrušil tento rozsudek prvostupňového soudu, znovu rozhodl o vině a uložil souhrnný trest a zároveň zrušil výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze.
Podle Nejvyššího soudu nepostupoval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při ukládání souhrnného trestu obviněnému J. M. důsledně podle výše citovaného ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, jak je důvodně namítáno nejvyšší státní zástupkyní v dovolání. Předně je potřebné uvést, že veškerá trestná činnost popsaná ve výše citovaných rozhodnutích (rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007, trestním příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010) byla obviněným spáchána v období od měsíce února 2004 do měsíce července 2007 včetně, tj. přede dnem 24. 8. 2007, kdy byl ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku vyhlášen soudem prvního stupně – Obvodním soudem pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 9 To 52/2010) odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Proto měl být obviněnému za veškerou trestnou činnost popsanou v těchto rozhodnutích uložen jediný souhrnný trest . Dále bylo ve výroku o trestu potřebné specifikovat všechny delikty, za něž měl být tento trest ukládán, neboť jsou k sobě navzájem ve vztahu vícečinného souběhu a nedělí je od sebe vyhlášení jiného odsuzujícího rozhodnutí. V rámci souhrnného trestu bylo nezbytné rovněž vyslovit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (dvou nožů) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 24 T 119/2007, který v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, chybí a případně i vyslovit trest zákazu činnosti z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007 (pokud již nebyl vykonán) a zrušit výroky o trestu ze všech dotčených meritorních rozhodnutí . Uložením jednoho souhrnného trestu za veškerou výše popsanou trestnou činnost by se současně napravila vada zatěžující trestní příkaz Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který v důsledku vadného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci „obživl“, a to navíc při trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 21 T 64/2007 (zmíněný trest v celkové výměře 660 hodin je v rozporu s ustanoveními §45a odst. 1 tr. zák. a §36 tr. zák.).
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 31 To 176/2010, a to pouze ve výroku o trestu. Současně také zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem odvolacího soudu bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Zároveň lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k