ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1394.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1394/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 dovolání, které podal obviněný J. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 11 To 15/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 25/2007, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 11 To 15/2009, zrušuje , a to pouze v té části rozhodnutí, jíž zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem 2. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 57 T 25/2007, kterým byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a ve výroku o trestu, jenž byl odvolacím soudem obviněnému uložen. Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 57 T 25/2007, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí pod body 1. a 2. uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 33 T 7/2002, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. P. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 11 To 15/2009, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu podaného odvolání byl podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině pod bodem 1. a v důsledku toho v celém výroku o trestu.
II. Za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud ve věci nově rozhodl:
1) Při nezměněném výroku o vině pod bodem 2. obviněného J. P. odsoudil podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. jej pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil ohledně tohoto obviněného výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 33 T 7/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 3 To 110/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2) Podle §226 písm. c) tr. ř. obviněného J. P. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 1 KZV 100/2005, pro skutek popsaný na str. 2 výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž měl (podle obžaloby) spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Vůči citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. P. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Konstatoval, že odvolací soud rozhodl o jeho zproštění obžaloby u jednoho skutku – zjevně výrazně závažnějšího – než druhý skutek, ohledně něhož ponechal výrok o vině v platnosti. Odsoudil jej však ke zcela stejnému trestu jako soud prvostupňový. V případě skutku, pro který byl obžaloby zproštěn, se měl ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, podílet na dovozu kokainu do Č. r. v množství 4,6 kg. Podle skutku, za nějž byl odsouzen, se měl podílet na dovozu většího množství tablet extáze, obsahující látku MDMA, a to rovněž ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný namítl, že společenská nebezpečnost jednání skutku pod bodem 1. a skutku pod bodem 2. výroku rozsudku Městského soudu v Praze je nesrovnatelná, když v řadě zemí není extáze vůbec považována za drogu. Přesto mu odvolací soud uložil stejný trest jako soud prvního stupně, který jej uznal vinným též skutkem v bodě l. rozsudečného výroku. Vrchní soud v Praze rovněž pochybil, pokud jeho jednání kvalifikoval i podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., když dospěl k závěru, že osoba S., s níž byl v kontaktu, byla napojena na velkou skupinu dodávající extázi do evropských států. Toto zjištění obviněný označil za nepodložené jakýmkoli důkazem, když „chlubení se“ touto osobou do telefonu nemůže tvrzení odvolacího soudu prokázat. Podotkl, že další důkazy naopak prokazují, že jmenovaný nebyl schopen drogu bezproblémově zajistit; namísto extáze dodal tablety vitamínů a nechoval se jako člen či spolupracovník organizované skupiny. Vše nasvědčuje tomu, že S. neměl vazby na organizovanou skupinu distribuující extázi do evropských zemí.
Dále obviněný uvedl, že jeho jednání, k němuž se navíc doznal, mělo být soudem posouzeno maximálně podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., eventuálně podle §187 odst. 1 tr. zák. Takto mělo být rozhodnuto nikoli pouze proto, že se jednání nedopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ale i proto, že kvalifikovat jeho jednání podle §187 odst. 4 písm. a) tr. zák. je v rozporu se zněním §88 odst. 1 tr. zák. Podle tohoto ustanovení se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V návaznosti na to obviněný zdůraznil, že stupeň nebezpečnosti jeho jednání rozhodně nedosahuje takového stupně, aby bylo nutno mu ukládat trest ve stejné trestní sazbě, jaká je dána u trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Přesvědčení o nižším stupni společenské nebezpečnosti svého jednání odůvodnil tím, že:
- extáze je velmi lehkou drogou,
- trestnou činnost doznal a lituje jí,
- k trestné činnosti došlo před více než sedmi léty, přičemž od doby jejího spáchání žije řádným životem, pracuje a stará se o rodinu; zcela se distancoval od života, kterým žil do roku 2002,
- ukládal-li prvostupňový soud jeho osobě za předmětnou trestnou činnost, a dále za dovoz 4,6 kg kokainu do Č. r. trest odnětí svobody v trvání deseti let a k odvolání jej Vrchní soud v Praze z tohoto skutku zprostil, nepovažuje za spravedlivé, aby mu byl uložen stejný trest,
- napadené rozhodnutí není srovnatelné s rozhodnutími jiných soudů v obdobných věcech (je výrazně v jeho neprospěch). V tomto směru obviněný odkázal na dostupné informace na internetu, z nichž lze zjistit, že za jednání, které lze považovat za společensky nebezpečnější než je jednání, za něž byl odsouzen, nebo jde o jednání stejně společensky nebezpečné, jsou ukládány tresty odnětí svobody v rozpětí tří až pěti roků.
Podle názoru obviněného rozhodl odvolací soud v rozporu se závěry judikovanými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 9 Tzn 150/98, podle něhož k vyšší trestnosti činu nestačí pouhé naplnění formálních znaků okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Namítl, že z hlediska materiální stránky trestného činu nemělo být jeho jednání kvalifikováno podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a sám podle §265m tr. ř. ve věci rozhodl, eventuálně věc vrátil zpět odvolacímu soudu k novému projednání. Současně vyjádřil souhlas, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Taktéž poukázal na obviněným uplatněné dovolací námitky.
Dále státní zástupce uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Připomněl, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Současně konstatoval, že obviněný brojí proti použití právní kvalifikace podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., přičemž vytýká absenci jednak formálního znaku spočívajícího ve spáchání činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ a jednak materiálních podmínek pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §88 odst. 1 tr. zák.
Podle státního zástupce vychází námitka, která se týká absence formálního znaku kvalifikované skutkové podstaty, z tvrzení, že osoba jménem S. nebyla ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, přičemž k tomuto názoru obviněný dospívá na podkladě vlastního hodnocení důkazů. Takovéto tvrzení je však v rozporu se skutkovými zjištěními obsaženými v tzv. skutkové větě a rozvedenými v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde se na str. 6 mimo jiné konstatuje, že odvolatel konkrétní podmínky dovozu drogy domlouval s n. překupníkem drog oslovovaným S., který byl dále navázán na velkou skupinu dodávající extázi do dalších evropských států. Obviněný se tedy fakticky domáhá částečné změny skutkového základu soudního rozhodnutí, jeho námitka primárně směřuje do oblasti skutkového zjištění, a proto deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá.
Ve vyjádření státní zástupce uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá výhrada obviněného, která se týká absence materiálních podmínek pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Tuto námitku ale neshledal důvodnou. Obecně platí, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty.
V návaznosti na to státní zástupce připomněl, že z hlediska formálních znaků se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů v kvalifikované skutkové podstatě podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. dopustí ten, kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. zákon nestanoví, jaké množství zakázané látky se vyžaduje ke spáchání trestného činu. Samotnou skutečnost, že drogová trestná činnost byla spáchána ve spojení se – zjednodušeně řečeno – mezinárodním zločinem, považoval tudíž zákonodárce za natolik závažnou, že ji učinil okolností podmiňující použití vskutku velmi přísné až drakonické trestní sazby bez ohledu na to, s jak velkým množstvím zakázané látky bylo nakládáno. V předmětné trestní věci se obviněný trestné činnosti dopustil ve větším rozsahu, když možnost použití právní kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. i sám připouští. Za této situace nelze podle mínění státního zástupce dost dobře dospět k závěru, že by konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost nedosahoval typové společenské nebezpečnosti ani nejlehčích, v praxi se vyskytujících případů drogové kriminality spáchané v součinnosti s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dodal, že okolnosti určující konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je nutno posuzovat ve vztahu k době spáchání činu, a proto nelze přihlížet k době uplynulé od spáchání trestného činu a délce trestního řízení. Navíc trestní stíhání v předmětné trestní věci trvalo cca čtyři a půl roku (bylo zahájeno dne 1. 4. 2005) a s ohledem na charakter věci, kde některé úkony bylo nutno provést cestou právní pomoci v zahraničí, nelze takovouto délku řízení považovat za nepřiměřenou.
Pokud obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 9 Tzn 150/98, tak státní zástupce uvedl, že z něho pouze vyplývá, že kvalifikovaná skutková podstata nemůže být aplikována mechanicky pouze na podkladě splnění formálních znaků. Jinak se však závěry rozhodnutí týkají posuzování podmínek ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. u majetkové trestné činnosti a na danou trestní věc nedopadají.
K námitkám obviněného, které vytýkají přísnost uloženého trestu, státní zástupce připomněl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení souvisejících s výrokem o trestu, např. nesprávnost aplikace ustanovení §35 odst. 2 a §37a tr. zák. o ukládání souhrnného a společného trestu. V rámci tohoto ustanovení však nelze vznášet námitky proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Výhrady proti druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem pouze v případě, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Svoje námitky by tedy obviněný nemohl úspěšně uplatnit ani v rámci naposledy označeného dovolacího důvodu, neboť trest mu byl uložen na spodní hranici sazby trestu odnětí svobody uvedené v §187 odst. 4 tr. zák., jež činí 10 až 15 let. Právě proto, že již soud prvního stupně uložil obviněnému trest odnětí svobody v nejnižší možné výměře, nemohl odvolací soud částečné zproštění obviněného promítnout do výroku o trestu.
Ve vyjádření státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného zčásti neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu a zčásti jsou zjevně nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jakéhokoli jiného nežli navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného, jimiž v dovolání primárně zpochybňuje správnost skutkových zjištění a z tohoto údajného nedostatku dovozuje vadu v právním posouzení skutku. Tak je tomu v případě, když v podrobnostech tvrdí, že osoba S., s níž byl v kontaktu, neměla vazby na skupinu dodávající extázi do evropských států a že provedené důkazy nebyly správně hodnoceny. Rovněž zpochybňuje ohledně osoby S. vypovídací hodnotu telefonních odposlechů, přičemž z tvrzených procesních vad (v podstatě údajné nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný shledává absenci v naplnění objektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze plyne, jaké skutečnosti soud vzal ohledně dílčího skutku pod bodem 2. výroku rozsudku za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud v případě tohoto dílčího skutku vypořádal s obhajobou obviněného. S těmito skutkovými závěry se plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze (srov. argumentaci na str. 5 a 6 rozsudku).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněný uplatnil jen dosud probrané námitky, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
V dovolání obviněný rovněž v podrobnostech zpochybňuje naplnění materiálních podmínek zakotvených v §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák.. Namítá, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, neboť mělo být posouzeno maximálně podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., eventuálně podle §187 odst. 1 tr. zák. Tyto právní výhrady uplatněný dovolací důvod obsahově naplňují.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů relevantních námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Týž trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Z ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost .
Podle §4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem .
Ve stručnosti lze připomenout, že trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost [§6 písm. b) tr. zák.].
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1985 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter. Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky. Pachatel musí vědět, že jde o takovou organizovanou skupinu. Ve vztahu k těmto okolnostem se u pachatele vyžaduje úmyslné zavinění.
V tzv. skutkové větě, jak je popsána pod bodem 2. pravomocného výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze, je obviněnému kladeno za vinu, že „v přesně nezjištěné době od ledna 2002 do března 2002 v P., ale i na jiných místech, společně s odděleně stíhaným A. Š., ve spojení s organizovanou skupinou působící na území Č. r. a N. se podílel na neoprávněném dovozu tablet XTC obsahující účinnou látku MDMA, z N. do Č. r. prostřednictvím kurýrů, které obstaral a kontaktoval na další osoby v N., zejména na blíže neustanovenou osobu vystupující pod jménem S., se kterým sjednával množství tablet XTC, jejich cenu a způsob předání kurýrům, když takto se podílel v měsíci lednu 2002 v době od 22. do 30. 1. na neoprávněném dovozu přesně nezjištěného většího množství tablet XTC českým občanem Z. H., a dále pak v měsíci březnu 2002 na neoprávněném dovozu tablet XTC o celkové hmotnosti 1.518,8 g s českým občanem Z. H., který byl s drogou dne 8. 3. 2002 zadržen na hraničním přechodu H. – Z., když látka MDMA (5 – Methoxy – 3,4 – methylendioxy – amfetamin) je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení v souladu s trestním zákonem, když jednání obviněného, jež bylo připomenuto v předchozím odstavci tohoto usnesení, posoudil jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., jak bude podrobněji níže rozvedeno.
Předně je potřebné uvést, že předmětný skutek vykazuje všechny formální i materiální znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Z tzv. skutkové věty pravomocného rozsudečného výroku pod bodem 2. rozhodnutí Městského soudu v Praze plyne, že obviněný se podílel s dalšími osobami na neoprávněném dovozu z N. do Č. r. tablet XTC, které obsahovaly účinnou látku MDMA (5 – Methoxy – 3,4 – methylendioxy – amfetamin), jež je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách. Mezi osobami, které se na této trestné činnosti podílely, byly vztahy naplňující znaky organizované skupiny. Především se jednalo o blíže neustanovenou osobu, jež vystupovala pod jménem S., se kterou obviněný sjednával množství tablet XTC, jejich cenu a způsob předání kurýrům. Do trestné činnosti byly zapojeny i další osoby, a to konkrétně A. Š., jenž dával obviněnému instrukce, kdy a kam má posílat kurýry (str. 21 rozsudku soudu prvního stupně) a Z. H. Ten, instruován obviněným (srov. argumentaci na str. 17 a 18 rozsudku městského soudu), realizoval neoprávněný dovoz tablet XTC do Č.r. jednak v době od 22. 1. 2002 do 30. 1. 2002, kdy dovezl přesně nezjištěné větší množství a jednak dne 8. 3. 2002, kdy byl na hraničním přechodu H. – Z. zadržen se zmíněnými tabletami o celkové hmotnosti 1.518,8 g. S ohledem na celkové množství neoprávněně dovezených tablet XTC (jednalo se nejméně o 5.000 kusů – viz str. 17 odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu), byl naplněn i zákonný znak, že obviněný čin spáchal ve větším rozsahu. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky – zavinění šlo v jeho jednání o úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák., neboť zjevně chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Skutečnosti, že obviněný čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve větším rozsahu pro svou závažnost v daném případě podstatně ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Toto konstatování je namístě. Zjištěná dělba úkolů mezi členy skupiny, a v důsledku toho i plánovitost a koordinovanost jejich činů, zásadním způsobem zvyšovaly pravděpodobnost úspěšné realizace trestného činu, přičemž s ohledem na prokázané množství tablet XTC, byla mnohonásobně překročena judikovaná hodnota pro látku MDMA base – 24 g (asi 240 dávek), kterou tyto tablety obsahovaly (celkem 394,4 g MDMA base – viz pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 7 To 369/2002, týkající se Z. H. na č. l. 1311 a násl. tr. spisu), aby se jednalo o větší rozsah. Ostatně v tomto směru ani obviněný žádné konkrétní námitky nevznesl.
Mezi osobami, které se na trestné činnosti podílely, byly vztahy naplňující formální znaky organizované skupiny působící ve více státech podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Současně bylo potřebné, aby byla splněna i materiální podmínka zakotvená v §88 odst. 1 tr. zák.
Konstrukce skutkových podstat trestných činů uvedených v zákoně míří na typické, běžně se vyskytující činy určitého druhu. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 34/1976; č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).
V obdobné trestní věci Ústavní soud na str. 9 nálezu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, k aplikaci ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., a to s ohledem na požadavek §88 odst. 1 tr. zák., mimo jiné konstatoval: „Taková kvalifikace by mohla být oprávněna např. tehdy, jestliže působení organizované skupiny ve více státech by se vyznačovalo pravidelným přeshraničním kontaktem kurýrů, častým využíváním mezinárodní přepravy, častým využíváním mezinárodního platebního styku, častější distribucí zboží a peněz přes státní hranice, mezinárodní dělbou činností, rafinovanými způsoby páchání ve více zemích apod., tedy všude tam, kde mezinárodní prvek sehrává nějakou významnou roli.“
Podle Nejvyššího soudu nebyla v přezkoumávané trestní věci naplněna materiální stránka zmíněné kvalifikované skutkové podstaty.
Působení organizované skupiny ve více státech (dvou) se nevyznačovalo pravidelným přeshraničním kontaktem kurýrů, ani častým využíváním mezinárodní přepravy nebo mezinárodního platebního styku. Rovněž nešlo o častější distribuci zboží (v popisu skutku jsou popsány dva případy dovozu tablet XTC) či peněz přes státní hranice. Taktéž rozdělení činnosti mezi členy organizované skupiny, jež působila v N. a Č. r., se nevyznačovalo významnější mezinárodní dělbou činností a ani zvlášť rafinovanými způsoby páchání ve více zemích (např. Z. H. převážel čtyři sáčky s drogou, které měl uloženy v oděvních součástkách umístěných na těle – str. 17 rozsudku prvostupňového soudu). Nebylo možno pominout i okolnost, že od spáchání skutku (v roce 2002) uplynula poměrně dlouhá doba.
Lze důvodně uzavřít, že v daném případě okolnost, že čin byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, podstatně nezvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, neboť neodpovídala ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 11 To 15/2009, a to pouze v té části rozhodnutí, jíž zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem 2. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 57 T 25/2007, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a ve výroku o trestu, jenž byl odvolacím soudem obviněnému uložen. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolací soud se nezabýval námitkami obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, neboť tento trest byl v důsledku vadného výroku o vině zrušen.
Úkolem Vrchního soudu v Praze bude, aby v odvolacím řízení a při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu předmětnou věc v rozsahu zrušení znovu projednal a učinil zákonu odpovídající rozhodnutí. Současně lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil. Jelikož napadené rozhodnutí bylo částečně zrušeno toliko v důsledku dovolání, které podal obviněný, nelze v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném zasedání. Před rozhodnutím o dovolání nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr.Jiří Horák