ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.269.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 dovolání, které podal obviněný L. V. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 7 To 360/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 75/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 17 T 75/2008, byl obviněný Lukáš Vaněk (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
1. v přesně nezjištěné době ve Z. poté, co dne 12. 1. 2005 bylo na jeho bankovní účet číslo poukázáno celkem 137.500,- Kč, kteréžto peníze mu byly na účet poukázány na základě předchozí dohody s poškozeným A. B. z důvodu, že poškozený neměl vlastní účet a potřeboval nějaký účet k zaslání svého podílu z prodeje domu, kdy dle dohody měl peníze ihned po jejich připsání na účet poškozenému vrátit, tak je poškozenému přes opakované urgence nevydal, ponechal si je pro vlastní blíže nezjištěné účely a způsobil mu tak škodu v uvedené výši,
2. dne 30. 10. 2007 kolem 18.30 hodin ve Z. vylákal od poškozeného J. R., po předchozím zkontaktování prostřednictvím P. K., pod záminkou půjčky částku 15.000,- Kč a dne 1. 11. 2007 kolem 19.00 hodin částku 12.000,- Kč s tím, že tyto peníze potřebuje na úhradu zálohy na koupi městského bytu, kdy půjčku měl vrátit do 10. 11. 2007, ačkoli neměl v úmyslu peníze vrátit a dosud pak skutečně poškozenému nic nevrátil, vyhýbal se mu, na jeho telefonáty nereagoval a způsobil mu tak škodu ve výši celkem 27.000,- Kč.
Takto zjištěné skutky soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě 1. výroku) a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě 2. výroku). Za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 3. 2008, č. j. 17 T 231/2007-117, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 3 To 364/2008, obviněného odsoudil podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 3. 2008, č. j. 17 T 231/2007-117, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 3 To 364/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným A. B., bytem Z., P., škodu ve výši 137.500,- Kč a J. R., bytem B., škodu ve výši 27.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 7 To 360/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Konstatoval, že z provedených důkazů vyplynulo, že na jeho účet byla poukázána částka 137.500,- Kč, že poškozený A. B. neměl žádný účet a v uplynulé době si nechal na předmětný účet několikrát posílat peníze, přičemž uvedenou částku si dovolatel ponechal pro své potřeby. Namítl, že další okolnosti skutku, tedy, že se s poškozeným dohodl na okamžitém vrácení peněz a přes jeho opakované urgence je nevydal, však krajský soud považoval bezdůvodně za prokázané. Poznamenal, že pokud by odvolací soud dostál svým povinnostem, musel by se vážně zabývat rozpory ve svědeckých výpovědích poškozeného a svědka O. S. Současně bylo potřeba zvažovat jejich věrohodnost a přihlédnout k výpovědi svědka M. P. (poškozený nedodal soudu jediný důkaz o svém tvrzení, že došlo ke zpronevěře finančních prostředků obviněným, že by je u jeho osoby urgoval či jej o vydání finanční částky upomínal). Poškozený poskytl soudu pouze potvrzení banky o fiktivním převodu peněz z účtu na účet, které je toliko nekvalitní kopií bez podpisu a bankou nebylo nikdy registrováno. Podle obviněného bylo předmětné potvrzení, a to i přes zmíněné závažné vady, soudem označeno jako důležitý důkaz svědčící v jeho neprospěch. Sílu tohoto důkazu měla zajistit výpověď svědka O. S., který byl u předání potvrzení přítomen. Vážné rozpory ve výpovědích zmíněných svědků ale měly sloužit jako další důvod, aby odvolací soud vytkl vady prvostupňovému soudu. Svědek O. S. si na konkrétní situaci, kdy byl při předání potvrzení přítomen, velmi přesně vzpomněl a celý průběh schůzky detailně popsal, a to včetně konkrétní doby (večer po hokeji na jaře 2005). V návaznosti na to obviněný podotkl, že datum na údajném potvrzení je 18. 8. 2006, a proto je sporné, kdo vypovídal nepravdu či proč tento rozpor soud přehlédl. Vyjádřil přesvědčení, že zmíněný důkaz nelze k jeho tíži použít, což platí i o dalších důkazech. Pokud by odvolací soud posoudil jeho odvolání ve všech souvislostech, musel by dojít k závěru, že nebyla prokázána jeho předchozí dohoda s poškozeným, že mu částku 137.500,- Kč ze svého účtu neprodleně po jejím obdržení vrátí. Bylo totiž důkazy zjištěno, že v minulé době poškozenému půjčil 140.000,- Kč, přičemž částku připsanou v uvedené výši na účet si ponechal z titulu vrácení půjčky. Obviněný namítl, že jeho jednání, které je ve své hlavní podstatě popsáno ve výroku rozsudku okresního soudu, nebylo podřaditelné pod zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a ani jiného trestného činu. Tento nedostatek nebyl soudem druhého stupně napraven.
Podle názoru obviněného nepostupoval odvolací soud správně a ve všech souvislostech i při posuzování druhého skutku. Bylo prokázáno, že ve věci půjčky vždy jednal s P. K. (podle výpovědí všech svědků poškozeného vůbec neznal a na tohoto se obrátil se žádostí o půjčku jeho dobrý známý svědek K.), přičemž jmenovanému půjčku splatil vydáním rybářského náčiní (podle výpovědi svědků K. a R. si prvně uvedený odvezl rybářské náčiní po dohodě s dovolatelem jako vyrovnání za poskytnutou půjčku, což potvrdil i svědek P.). Rovněž nebyl v žádném právním vztahu k J. R. a v postavení dlužníka vůči jmenovanému byl P. K. Obviněný namítl, že krajský soud zcela opomněl vážné rozpory ve výpovědích těchto dvou svědků, které považoval, a to na rozdíl od jeho výpovědi, za věrohodné. Z jeho nesporného jednání, jež bylo vzato za základ skutku, nevyplývá jakýkoliv náznak úmyslu půjčku P. K. nevrátit (podle výpovědi svědků se s ním – jakožto poskytovatelem půjčky – vypořádal řádně a včas). Odvolací soud však nesprávně setrval na hodnocení subjektivní stránky prvostupňovým soudem, ačkoliv tomu nenasvědčoval žádný relevantní důkaz. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání popsané ve výroku rozsudku okresního soudu nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a nebylo žádným trestným činem.
Dále obviněný vytkl soudu druhého stupně, že nesjednal nápravu rozsudku soudu prvního stupně, jenž opřel rozhodnutí o vině a trestu o důkazy, které se k jeho tíži nedají použít a nesprávně převzal hodnocení jeho osoby jako nedůvěryhodné, stejně jako způsob uplatněné obhajoby. Rovněž neodstranil zjevné rozpory ve výpovědích svědků s jejich původními výpověďmi, respektive, že zamlčeli důležité okolnosti (viz první projednání věci okresním soudem v roce 2008, a poté u téhož soudu v roce 2009). Podle obviněného tím odvolací soud porušil zásady trestního řízení (zejména právo na obhajobu, presumpci neviny, dále zásadu vyhledávací, volného hodnocení důkazů a in dubio pro reo), které v dovolání a podrobnostech připomněl. Dodal, že při hodnocení diametrálně odlišných důkazů byl kladen důraz jen na důkazy svědčící v jeho neprospěch, ačkoliv mělo být rozhodnuto v souladu se zásadou in dubio pro reo. Napadené rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení obou skutků.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 7 To 360/2009, a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že z vymezení obsahu dovolání v §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l ) ( srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02 a sp. zn. III. ÚS 282/03).
Státní zástupce zdůraznil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech připomněl, že v jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který soudy zjistily, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Dále státní zástupce uvedl, že dovolací soud je v souladu s vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. povinen ověřit správnost právního posouzení skutku ve vztahu ke skutkovému stavu, ze kterého při rozhodování vycházel Okresní soud ve Znojmě, případně Krajský soud v Brně, a přitom nesmí přihlížet k těm částem dovolání, v nichž obviněný vyslovil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 279/03).
Podle státního zástupce je z obsahu předmětného dovolání zřejmé, že námitky obviněného prioritně vychází:
- ze zpochybňování skutkových závěrů, ke kterým dospěly soudy obou stupňů,
- z polemiky se způsobem jakým soudy hodnotily jednotlivé důkazy,
- z poukazování na údajné porušení některých procesních zásad – porušení principu in dubio pro reo,
na které až sekundárně navazuje argument dovolatele, že jednání popsané v pravomocném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nemohlo být právně posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., respektive jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
S ohledem na zmíněné skutečnosti státní zástupce uvedl, že obviněný v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů (ve své podstatě namítá porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), dovolacímu soudu opakovaně předkládá k posouzení vlastní verze průběhu skutkového děje, odlišné od podoby skutků, ze kterých při svém rozhodování soudy vycházely a domáhá se zjištění jiných (pro jeho osobu příznivějších) skutkových okolností. Současně zdůraznil, že napadenému usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, obviněný nevytkl žádnou vadu, jež by zakládala některý z důvodů dovolání, taxativně zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. (včetně dovolacího důvodu, o který mimořádný opravný prostředek opřel). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V případě skutku, jak je uveden pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku okresního soudu, obviněný shledává rozpory ve výpovědích poškozeného A. B. a svědka O. S. s tím, že mělo být přihlédnuto i k výpovědi svědka M. P. Současně zpochybňuje věrohodnost tvrzení dvou prvně jmenovaných osob a vypovídací hodnotu poškozeným předloženého potvrzení banky o fiktivním převodu peněz z účtu na účet. Rovněž konstatuje, že nebyla prokázána jeho předchozí dohoda s poškozeným ohledně vrácení na účet zaslané částky 137.500,- Kč, kterou si tudíž ponechal z titulu vyrovnání dluhu A. B. v částce 140.000,- Kč. Ohledně skutku, jenž je popsán pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, obviněný poukazuje na jeho osobou prezentované rozpory ve výpovědích svědků J. R. a P. K. Uvádí, že půjčku splatil druhému z jmenovaných, se kterým o ní též výlučně jednal, a to vydáním rybářského náčiní. Rovněž vytýká, že soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně v jeho neprospěch a porušily některé zásady trestního řízení. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastních verzí obou událostí obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, jak jsou popsána ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedena v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky (viz jejich doslovná citace konstatovaná výše), s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Znojmě (následně též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním, jak je popsáno v tzv. skutkových větách rozsudku, naplnil všechny zákonné znaky trestných činů zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě 1. výroku) a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě 2. výroku).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr.Jiří Horák