ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.314.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 314/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2010 dovolání, které podal obviněný S. A. A. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 10 To 405/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 134/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. A. A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 3 T 134/2008, byl obviněný S. A. A. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
dne 5. 5. 2008 kolem 23:30 hodin, kdy řídil osobní automobil tov. zn. VW Transportér, RZ, po silnici tř. č. ve směru od T. na P., v blízkosti křižovatky se silnicí č. u obce Č., okr. B., se plně nevěnoval řízení, když pravděpodobně za řízením vozidla usnul, a v důsledku toho vjel do protisměru, kde narazil nejprve do osobního automobilu tov. zn. Peugeot 307 HDI, RZ, řízeného C. L. Z., a následně do osobního automobilu BMW 320 D, RZ, řízeného A. S., který se po střetu otočil a způsobil tak náhlou překážku za ním jedoucímu vozidlu tov. zn. VW Crafter, RZ, řízenému M. R., který do něj narazil, přičemž došlo k těžkému zranění spolujezdkyně z vozidla VW Transportér, J.J., která nedala souhlas s trestním stíháním, a těžkému zranění řidiče vozidla BMW 320 D, A. S., který takto utrpěl zlomeninu hrudní kosti s posunem úlomků, oboustrannou zlomeninu žeber, zlomeniny příčných výběžků hrudních obratlů, zlomeninu pánve, zlomeninu obou stehenních kostí, zlomeninu levého předloktí, krvácivý šok a zhmoždění plíce, tj. zranění s předpokládanou dobou léčení a podstatného omezení v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 1 roku, s pravděpodobnými trvalými následky.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §49 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky a A. S., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 10 To 405/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru byl skutek nesprávně právně posouzen.
Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Konstatoval, že nesouhlasí s výrokem o tom, že dopravní nehodu, které byl účastníkem, zavinil. Namítl, že soud dospěl k závěru o jeho vině především proto, že změnu postoje k příčinám nehody vyložil jako nevěrohodnou a účelovou. Taktéž vyslovil nesouhlas s postupem soudu při zjišťování příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklými následky. Podle názoru obviněného se soud nezabýval rozsahem poškození protijedoucího vozidla BMW, přičemž způsob jízdy tohoto automobilu měl být předmětem znaleckého zkoumání. Požadavek obhajoby na odborné posouzení způsobu jízdy řidiče vozidla BMW a jeho podílu na následcích nehody však soud odmítl. Obviněný vytkl, že důsledkem tohoto zjednodušení byl závěr okresního soudu o jeho vině žalovaným skutkem, s nímž se ztotožnil i odvolací soud. Pochybnosti o správnosti postupu soudů rovněž shledal při hodnocení svědecké výpovědi svědka L. Z., když prvostupňový soud připustil „jazykovou bariéru“.
S poukazem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jakož i vadné řízení mu předcházející.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který zmínil dosavadní průběh soudního řízení. Současně poukázal na obviněným uplatněné dovolací námitky.
Státní zástupce konstatoval, že skutečnosti namítané v dovolání v žádném směru nekorespondují se zvoleným dovolacím důvodem. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Závěrem vyjádření státní zástupce shrnul, že obviněný nevytkl napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, jak jsou zakotveny v §265b odst. 1 tr. ř. [včetně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který svůj mimořádný opravný prostředek opřel]. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný nesouhlasí s tím, že zavinil dopravní nehodu, jíž byl účastníkem. Současně odmítá to, jak okresní soud hodnotil změnu jeho postoje k příčinám nehody. Rovněž nesouhlasí s postupem soudu při zjišťování příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklými následky, a vytýká, že se nezabýval rozsahem poškození protijedoucího vozidla BMW. Podle obviněného měl být způsob jízdy tohoto automobilu předmětem znaleckého zkoumání. Taktéž zpochybňuje soudy učiněné hodnocení výpovědi jednoho ze svědků. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Benešově (následně též Krajský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Benešově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 2 až 4 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Krajský soud v Praze. Rovněž uvedl, proč nebylo vyhověno návrhu obhajoby na doplnění dokazování.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Protirozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2010
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k