ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.332.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 332/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2010 dovolání, které podal obviněný P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 14 To 171/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 520/2008, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 14 To 171/2009, a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 2 T 520/2008 (toto rozhodnutí stran výroku o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody), zrušují . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Svitavách přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 2 T 520/2008, byl obviněný P. B. uznán vinným, že
jako jednatel o. s. BERAL, s. r. o., s předmětem podnikání výroba oděvů a oděvních doplňků, výroba pletených a háčkovaných výrobků, řemeslného zpracování textilií, ačkoli věděl, že o. s. BERAL, s. r. o., nejméně od 31. 12. 2005 nemá dostatek volných disponobilních finančních prostředků pro další podnikání a není schopna v daném čase dostát svým obchodním závazkům plynoucím z dodavateli vystavených faktur za objednané zboží a služby,
celkem ve třech případech odebral od zahraniční společnosti SCHAEFER GARNE GmbH, letařskou přízi, avšak
- fakturu č. 312123 ze dne 14. 9. 2006, s dobou splatnosti do 13. 12. 2006, na částku 10.322,58 EUR, později poníženou dobropisem ze dne 19. 9. 2006 o částku 338,59 EUR neuhradil,
- fakturu č. 312220 ze dne 8. 10. 2006, s dobou splatnosti do 21. 12. 2006, na částku 4.332,10 EUR neuhradil,
- fakturu č. 312874 ze dne 10. 11. 2006, s dobou splatnosti do 8. 2. 2007, na částku 4.066,13 EUR neuhradil,
a způsobil tak o. s. SCHAEFER GARNE GmbH škodu v celkové výši 521.062,22 Kč.
Takto popsaný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit společnosti SCHAEFER GARNE GmbH škodu ve výši 521.062,22 Kč.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky pod body 1) – 10), popsané na str. 2 až 3 rozhodnutí, v nichž byly (obžalobou) spatřovány dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená o. s. Berold, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P.B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 14 To 171/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (odsuzující část) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně shrnul dosavadní soudní řízení a uvedl, že jeho jednání popsané ve výroku napadeného rozhodnutí není trestným činem.
Obviněný vytkl okresnímu soudu nesprávné posouzení skutku s tím, že je nejasné, jak k hmotně právnímu závěru došel, neboť jeho právní názor je vyjádřen v podstatě jen v posledním odstavci na str. 7 rozsudku. Zde soud prvního stupně uvedl, že se při rozhodování přiklonil k závěrům znalce Ing. Milana Rašína, jenž byl ustanoven v přípravném řízení, který si svůj posudek u hlavního líčení obhájil. Z toho vyplývá, že znalkyně Ing. Milada Vaverková, která vypracovala znalecký posudek na žádost obhajoby, jej u hlavního líčení neobhájila.
Podle obviněného si prvoinstanční soud osvojil stanovisko obžaloby, jež se snažila prokázat, že firma BERAL, s. r. o., byla v rozhodném období v úpadku. K tomuto účelu obžalobě posloužil znalecký posudek vypracovaný Ing. Milanem Rašínem, který odpověděl celkem na 7 položených otázek. Z nich obviněný označil za zásadní odpověď na otázku č. 5, tj. „zda a kdy se firma BERAL, s. r. o., ocitla v úpadku ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání“ . V této souvislosti shledal zmíněný znalecký posudek v rozporu se zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v tehdy platném znění (dále jen „zák. č. 328/1991 Sb.“) a judikaturou. Poznamenal, že znalec v posudku uvedl, že firma BERAL, s. r. o., byla v úpadku pro předlužení podle §1 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. Ze zákona však musí být pro úpadek pro předlužení splněny dvě podmínky, které mají kumulativní charakter, a to pluralita věřitelů a že splatné závazky jsou vyšší než majetek firmy. Názor, že společnost BERAL, s. r. o., byla k 30. 11. 2006 předlužená, znalec opřel o to, že měla více věřitelů a její majetek nestačil pokrýt vykazované dluhy – neuhradila závazek vůči firmě B. ke dni 20. 8. 2006 a firmě L. ke dni 25. 11. 2006. Údaj, že společnost byla předlužena k 30. 11. 2006, obviněný označil za nepodstatný vzhledem ke skutečnosti, že všechny tři předmětné dodávky od společnosti SCHAEFER GARNE GmbH (poškozený) byly uskutečněny před 30. 11. 2006, logicky tedy musely být před tímto termínem i objednány. Upozornil, že znalec náhle a v rozporu se zákonnou úpravou (str. 11 posudku) posunul dobu předlužení až k 31. 12. 2005 a jako argumentaci použil znalecký posudek o ceně pletacích strojů z prosince 2006. Tento postup obviněný označil za chybný, a to z důvodů:
- k 31. 12. 2005 není prokázána pluralita věřitelů, čímž není ani splněna první podmínka úpadku – znalec uvedl věřitele až k 20. 8. 2006, resp. k 25. 11. 2006 (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 1 Ko 195/2002),
- neexistence splatných závazků vyšších než majetek firmy k 31. 12. 2005 (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); obviněný též vytkl znalci, že neměl zcela jasno o splatnosti či nesplatnosti závazků, nerozlišoval rozdíl mezi zák. č. 328/1991 Sb. a novým insolvenčním zákonem z roku 2006; o tom svědčí výslech znalce dne 13. 6. 2008, kdy výslovně – v rozporu s ustanovením §1 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb. – uvedl, že „…společnost vykazuje znaky předlužení, pokud její veškerá aktiva jsou nižší než vykazované závazky a u jednotlivých závazků ve vztahu k předlužení nelze hledět na skutečnost, zda jsou tyto závazky ve splatnosti či po splatnosti…“ ; na tomto stanovisku znalec setrval i při výslechu u hlavního líčení dne 4. 3. 2009, přičemž citované ustanovení zákona jednoznačně hovoří pouze o splatných závazcích,
- znalec rovněž chybně stanovil hodnotu majetku společnosti podle jiného znaleckého posudku z prosince 2006; obviněný vyslovil nesouhlas s názorem znalce, že cena pletacích strojů se v průběhu roku 2006 nezměnila, neboť jde o druh výrobního zařízení o kterém je obecně známo, že jeho cena s dobou a opotřebovaností prudce klesá; znalec tak pracoval s rok starou cenou, která v běžném roce již neměla žádnou vypovídací schopnost,
- ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/1998, plyne: „jestliže dlužník je – objektivně vzato – schopen zaplatit splatnou pohledávku věřitele, není však k její úhradě ochoten, nejsou splněny podmínky úpadku ve smyslu znění §1 odst. 2 věty první zák. č. 328/1991 Sb.“
Dále obviněný uvedl, že předložil soudu jako důkaz bankovní výpisy z roku 2006, z nichž vyplývá, že společnost měla v průběhu roku 2006 dostatečný příjem finančních prostředků a skutečnost, že pohledávky neuhradila ve lhůtě splatnosti, ještě sama o sobě neznamená, že toho nebyla schopna. Na rozdíl od znalce Ing. Milana Rašína dospěla znalkyně Ing. Milada Vaverková k závěru, že v době, kdy byla objednávka materiálu učiněna, nejevila společnost BERAL, s. r. o., známky předlužení, resp. úpadku. Prvoinstanční soud jej tudíž uznal vinným při existenci dvou protichůdných znaleckých posudků.
Podle obviněného soudy obou stupňů mohly těžko prokázat, že uvedl poškozeného v omyl či využil omylu, přičemž trestní věc postavily na zamlčení podstatné skutečnosti. K prokázání této domněnky použily těžko obhajitelnou konstrukci se soudním znalcem, že v době objednávky byla společnost BERAL, s. r. o., v předlužení, popř. že neměla dostatek finančních prostředků (společnost v úpadku). Obviněný poznamenal, že z výpovědí D. K. a L. P., jež v rozhodném období vedly ve společnosti BERAL, s. r. o., účetnictví nebo zpracovávaly daňové přiznání, vyplývá, že nezaznamenaly žádné signály o tom, že by společnost měla finanční problémy, nebyla schopna svoje závazky plnit nebo byla předlužená. Proto nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro úpadek společnosti a jako její jednatel nemohl poškozeného uvést v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti, protože tu neexistovala žádná negativní skutečnost, která byla zamlčena. Obviněný vyslovil nesouhlas s odůvodněním rozsudku, že si byl špatné finanční situace vědom a že neinformoval prodávajícího o tíživé finanční situaci společnosti a ponechal jej v přesvědčení, že vystavené faktury budou včas zaplaceny. Zopakoval, že k otázce předlužení se vyjádřili dva znalci z oboru účetnictví, kteří měli rozdílný názor a zastávali protichůdná stanoviska. Jestliže není na danou problematiku jednotný názor ani u odborníků, těžko jej lze předpokládat u jeho osoby – laika.
Pokud jde o posouzení věci obviněný ocitoval závěr okresního soudu, který jeho jednání hodnotil až na straně 7 rozsudku, poslední odstavec dole, způsobem, že v dodavateli vyvolal při objednávce představu, že společnost je solventní, čímž dosáhl toho, že mu zboží dodal. Vyslovil názor, jenž označil za prokázaný i jedním ze znaleckých posudků, že v průběhu roku 2006 nemohl objednávkou na dodávky materiálu nikoho uvést v omyl nebo zamlčet nějakou podstatnou skutečnost.
S poukazem na popsané skutečnosti obviněný konstatoval, že nedostatečného právního posouzení okresním soudem si byl vědom i odvolací soud, který provedl daleko podrobnější zhodnocení jeho jednání, byť je opět vyhodnotil v jeho neprospěch. Zdůraznil, že aby mohl být uznán vinným trestným činem podvodu, musel by mu být prokázán úmysl. Vznesl otázku, co by z toho měl, pokud by uvedl dodavatele v omyl, využil jeho omylu nebo zamlčel podstatnou skutečnost a objednal si u něj materiál, který měl pro něj cenu jen v případě, že jej zpracuje a výrobky z něj prodá.
V dovolání obviněný připomněl, že skutková podstata trestného činu je souhrnem objektivních a subjektivních znaků. Z objektivního hlediska je trestný čin charakterizován jednáním, následkem a příčinným vztahem mezi jednáním a následkem. Objektivní stránkou jeho jednání se však soudy nezabývaly, což je zřejmé z toho, jak chybně prokazovaly, že již v době objednávky jednal v podvodném úmyslu. Při existenci dvou rovnocenných, avšak diametrálně odlišných znaleckých posudků se odvolací soud ztotožnil se znaleckým posudkem pro dovolatele méně příznivým. Obviněný shledal chybným i hodnocení týkající se jeho úmyslu. Namítl, že pokud krajský soud uvedl, že od počátku nechtěl za dodaný materiál zaplatit, měl zmíněné tvrzení prokázat, a to minimálně jeho pohnutkou pro takové jednání. Zopakoval, že nákup materiálu (příze) měl pro jeho osobu, resp. pro společnost BERAL, s. r. o., význam jen tehdy, když by z něj vyrobil zboží (svetry) a toto prodal. Další následné jednání, které mu odvolací soud vytkl, označil za irelevantní. Pro trestný čin podvodu totiž musí být splněna podmínka úmyslu v okamžiku jednání, tj. v daném případě v době uskutečnění objednávek, což nebylo prokázáno.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 14 To 171/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 2 T 520/2008. Dále navrhl, aby dovolací soud sám ve věci rozhodl a jeho osobu podle 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněla, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly a obviněným vznesené dovolací námitky.
Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho rámci je možné namítat, že v předcházejícím řízení zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin. Není možné přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť je třeba vycházet z již stabilizovaných skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav je možné hodnotit správnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Státní zástupkyně poznamenala, že obviněný uplatnil námitky vztahující se k vadám skutkovým, jejichž existenci spatřuje ve vadném zhodnocení soudem provedených důkazů především ekonomické situace společnosti BERAL, s. r. o. Uvedla, že pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného, když zpochybnil naplnění objektivních a subjektivních znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Zdůraznila, že stěžejní pro závěr soudu o jeho zavinění bylo prokázání skutečnosti, zda již v době, kdy obviněný činil objednávky zboží, měl v úmyslu dodané zboží buď vůbec neuhradit, případně jednal alespoň s vědomím, že nebude moci uhradit dodávky zboží ve lhůtě splatnosti, a že tím uvádí druhou stranu smluvního vztahu v omyl. Soud k tomu uvedl, že byť si byl obviněný vědom špatné finanční situace jím řízené obchodní společnosti, objednával přízi potřebnou k výrobě zboží, přičemž dodavatele zboží neinformoval o tíživé finanční situaci společnosti a ponechal ho v přesvědčení, že vystavené faktury budou spláceny řádně a včas v době splatnosti, což se však nestalo. Jednání obviněného proto kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaný v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., neboť sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu a zamlčel podstatné skutečnosti. Podle soudu přivodil situaci, kdy při objednání zboží vyvolal v dodavateli představu o solventnosti jím řízené obchodní společnosti, včetně představy o včasné úhradě dodavatelem vystavených faktur v termínech na nich uvedených či v termínech dohodnutých.
Dále státní zástupkyně připomněla, že krajský soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a nepřijal obhajobu obviněného, že v době uzavírání objednávek neměl v úmyslu faktury neuhradit. Podvodný úmysl u něj považoval za prokázaný, neboť přízi dodanou poškozeným měla společnost BERAL, s. r. o., zpracovat a zhotovené výrobky dodat obviněnému podnikajícímu vedle zmíněné společnosti také jako osoba samostatně výdělečně činná, jenž je měl odprodat svým odběratelům, kteří by zboží umístili do svých obchodních sítí pro konečné zákazníky, takže společnost BERAL, s. r. o., mohla poškozenému zaplatit za dodaný materiál až z peněž obviněného a ten podle vlastního vyjádření až po zaplacení ze strany svých odběratelů. Společnost BERAL, s. r. o., by musela fakticky čekat po dobu dvou lhůt splatnosti, aby mohla zaplatit za dodanou přízi poškozenému. Protože poškozený stanovil pro své tři faktury vystavené této společnosti lhůtu splatnosti v rozmezí dvou, tří měsíců, je podle názoru odvolacího soudu patrné, že obviněný musel od počátku vědět, že materiál ve lhůtě splatnosti nebude schopen zaplatit. Krajský soud však měl za to, že obviněný od počátku za dodaný materiál zaplatit nechtěl, a to proto, že přízi objednával a postupně odebíral za situace, kdy věděl, že ji nebude schopen zpracovat a výrobky na předvánočním trhu prodat. Všechny tři objednávky a odběry byly uskutečněny před lhůtou splatnosti první z nich a oproti praxi minulých let, kdy obviněný jako fyzická osoba opakovaně odebíral od poškozeného přízi, právě ve třech žalovaných případech objednávka materiálu směřovala nikoli od obviněného, ale od společnosti BERAL, s. r. o. Navíc za skutečnost svědčící o podvodném úmyslu obviněného soud vyhodnotil i to, že neměl ujasněno, kde zpeněží výrobky vyrobené z dodané příze.
Ve vyjádření státní zástupkyně poukázala na vymezení trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. v zákoně. Protože rozsudek okresního soudu neobsahuje právní větu, z níž by bylo zřejmé, jakou formou jednání se měl obviněný podvodu dopustit, a ani z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, že by si tuto záležitost soud náležitě objasnil, je třeba dovodit, že se měl trestného jednání dopustit tím, že zamlčel podstatné skutečnosti. Samotná skutečnost, že dlužník nesplnil svůj závazek k zaplacení kupní ceny ve smluvené lhůtě, ač tak mohl učinit, však ještě nedokazuje, že uvedl věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tz 21/2001). Pokud by totiž překážky bránící dlužníkovi splnit závazek, které nemohl v době uzavření závazku ani předvídat, vznikly až po uzavření smlouvy, když jinak byl schopen dlužník tehdy závazek splnit, nebo byl sice schopen kupní cenu zaplatit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů zaplacení odkládal nebo dodatečně pojal úmysl kupní cenu vůbec neuhradit, jeho jednání nelze považovat samo o sobě za podvodné. V uvedené souvislosti státní zástupkyně zdůraznila, že právní závěr o subjektivních znacích trestného činu podvodu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, přičemž okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Po subjektivní stránce musí být zjištěno, že pachatel jednal v úmyslu způsobit jiné osobě škodu, a to již v době, kdy se dopustil podvodného jednání, respektive, zda tato škoda jím byla zamýšlena již v době, kdy činil jednotlivé objednávky zboží.
Soud prvního stupně shledal naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. v tom, že obviněný věděl o špatné finanční situaci společnosti BERAL, s. r. o., nicméně o této situaci dodavatele neinformoval. Státní zástupkyně konstatovala, že tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že obviněný uváděl dodavatele v omyl a že takto jednal v úmyslu za odebrané zboží nezaplatit a ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatit. Současně v podrobnostech poukázala na to, že zahraničním dodavatelem byly vystaveny celkem tři faktury a připomněla dobu jejich splatnosti. Upozornila, že v období splatnosti faktur obviněný svým dodavatelům – byť opožděně – uhradil finanční částky, přičemž specifikovala jejich konkrétní výši a adresáty. V odůvodnění rozsudku okresního soudu je rovněž uvedeno, že i v tomto období byla obviněným splácena půjčka společníka, a to v období červen až listopad 2006. Navíc se v odůvodnění téhož rozhodnutí podává, že společnost obviněného v prosinci 2006 nebo v lednu 2007 obdržela „větší platby“ od zahraničního odběratele firmy O., které však nepoužila na uhrazení závazku vůči společnosti SCHAEFER GARNE GmbH.
Podle státní zástupkyně je z uvedených skutečností patrné, že obviněný v době splatnosti faktur vystavených společností SCHAEFER GARNE GmbH hradil jiné dříve vzniklé závazky vůči jiným obchodním partnerům a že společnost měla určité disponibilní finanční prostředky, které však použila pro jiné účely. Zdůraznila, že tato skutečnost zpochybňuje správnost právní kvalifikace trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť dosavadní skutková zjištění nepodporují její správnost. To však neznamená, že by jednání obviněného vůči společnosti SCHAEFER GARNE GmbH muselo být beztrestné, neboť pokud úmyslně činil takové majetkové dispozice, že jimi znemožnil plné nebo alespoň poměrné uspokojení pohledávky věřitele, mohlo by být jeho jednání posouzeno jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 tr. zák. nebo trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a tr. zák. V uvedené souvislosti by však bylo třeba respektovat totožnost skutku.
Z popsaných skutečností státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 14 To 171/2009, i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 2 T 520/2008, a Okresnímu soudu ve Svitavách přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhla, aby dovolací soud učinil rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného P. B. vůči skutkovým zjištěním, když v podrobnostech nesouhlasí s tím, jak soudy vyhodnotily ekonomickou situaci společnosti BERAL, s. r. o., a znalecké posudky vypracované Ing. Milanem Rašínem a Ing. Miladou Vaverkovou. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V dovolání obviněný rovněž vytýká, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen, přičemž zpochybňuje naplnění objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. V podrobnostech tvrdí, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že by již v době sjednání zakázky jednal v úmyslu za dodané zboží nezaplatit. Tyto námitky obsahově uplatněný dovolací důvod naplňují.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů relevantních námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející včetně právního posouzení skutku, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Podle §4 písm. a), b) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem , nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn .
Při uvedení někoho v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Využitím omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, pokud neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat a může se týkat i skutečností, které teprve mají nastat; pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Škoda na cizím majetku představuje jak zmenšení majetku (hodnotu, o kterou byl majetek zmenšen), tak i ušlý zisk (hodnotu, o kterou by jinak byl majetek oprávněně zvětšen).
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. je úmyslným trestným činem (srov. znění §3 odst. 3 tr. zák.), přičemž k naplnění jeho kvalifikované skutkové podstaty, tj. ohledně způsobení na cizím majetku značné škody nebo jiného zvlášť závažného následku, postačuje ve smyslu ustanovení §6 písm. a) tr. zák. i zavinění z nedbalosti. Při posuzování subjektivní stránky trestného činu je nutno vycházet z toho, že právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, která vyplývají z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Předně je potřebné uvést, že rozsudečný výrok rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách, jímž byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., je neúplný, neboť v něm chybí tzv. právní věta. Tuto vadu nenapravil ani Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jenž rozhodoval o podaném odvolání. V jakých skutečnostech soudy obou stupňů shledaly naplnění skutkové podstaty zmíněného trestného činu lze proto dovodit pouze z odůvodnění jejich rozhodnutí.
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku rozsudku Okresního soudu ve Svitavách (viz její doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), vyplývá, že obviněnému P. B. je kladeno za vinu, že jako jednatel společnosti BERAL, s. r. o., odebral od společnosti SCHAEFER GARNE GmbH ve třech případech zboží, a to pletařskou přízi, ačkoliv „…věděl, že o. s. BERAL, s. r. o., nejméně od 31. 12. 2005 nemá dostatek volných disponibilních finančních prostředků pro další podnikání a není schopna v daném čase dostát svým obchodním závazkům plynoucím z dodavateli vystavených faktur za objednané zboží a služby…“ . Jelikož v době splatnosti faktur obviněný neuhradil účtované finanční částky, způsobil jmenované dodavatelské společnosti škodu v celkové výši 521.062,22 Kč.
Na základě provedených důkazů prvostupňový soud dospěl ohledně daného skutku v odůvodnění rozhodnutí k závěru, že „…byť si byl obžalovaný dané špatné finanční situace jím řízené obchodní společnosti vědom, objednal přízi potřebnou k výrobě zboží, přičemž dodavatele zboží neinformoval o tíživé finanční situaci společnosti a ponechal ho v přesvědčení, že vystavené faktury budou spláceny řádně a včas v době splatnosti, což se však nestalo.“ Rovněž k jednání obviněného uvedl: „…přivodil situaci, kdy při objednání zboží vyvolal v dodavateli představu o solventnosti jím řízené obchodní společnosti, včetně představy o včasné úhradě dodavatelem vystavených faktur v termínech na nich uvedených či v termínech dohodnutých“ (vše na str. 7 rozsudku). Odvolací soud k činu obviněného na str. 5 usnesení mimo jiné konstatoval: „…jako jediný jednatel a společník dobře znal aktuální finanční situaci firmy, neboť byl v pravidelném kontaktu s účetní společnosti L. P. i daňovou poradkyní D. K., měl přístup k účetnictví, podepisoval daňová přiznání a účetní závěrky. Byl to také obžalovaný, kdo rozhodoval o objednávkách a platbách dodavatelům, popřípadě dával pokyny k objednávkám a platbám zaměstnancům, zejména P. B. Špatná finanční situace musela být obžalovanému známa i z toho, že naprostá většina faktur v průběhu roku 2006 byla hrazena až po lhůtě splatnosti a v některých případech i po urgencích ze strany dodavatelů…“ .
Z připomenutých skutkových zjištění (z tzv. skutkové věty výroku o vině a z výše citovaných pasáží odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů) je zřejmé, že soudy považovaly obchodní společnost BERAL, s. r. o., za nacházející se ve špatné finanční situaci, a tudíž neschopnou dostát svým obchodním závazkům vůči společnosti SCHAEFER GARNE GmbH, což obviněný měl tomuto obchodnímu partnerovi zamlčet. Současně v jeho jednání shledaly úmyslné zavinění, a to Okresní soud ve Svitavách úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák., neboť „…již v době objednávek si musel být vědom toho, že peníze na uhrazení nemá a spoléhal na finanční prostředky z realizace zakázky, tedy na nejistou budoucí událost, která nakonec nenastala…“ (str. 7 rozsudku). Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích shledal v činu obviněného spíše úmysl přímý (konkrétní forma zavinění není výslovně specifikována) podle §4 písm. a) tr. zák., což je možné dovodit z argumentace v příslušné části usnesení. V této spojitosti soud druhého stupně konstatoval: „…přízi dodanou poškozenou měla BERAL, s. r. o., zpracovat a zhotovené výrobky dodat obžalovanému podnikajícímu vedle společnosti BERAL, s. r. o., jako osoba samostatně výdělečně činná a obžalovaný ji měl odprodat svým odběratelům, kteří by zboží umístili do svých obchodních sítí pro konečné zákazníky. Protože BERAL, s. r. o., mohla poškozené zaplatit za dodaný materiál až z peněz obžalovaného a ten podle vlastního vyjádření až po zaplacení ze strany svých odběratelů, je zřejmé i s přihlédnutím k obžalovanému tvrzené dlouhé době splatnosti faktur v daném průmyslovém (textilním) odvětví, že společnost BERAL, s. r. o., by musela fakticky čekat po dobu dvou lhůt splatnosti (BERAL, s. r. o. – obžalovaný, obžalovaný – jeho odběratelé), aby mohla (pokud by vůbec chtěla) zaplatit za dodanou přízi poškozené. Protože poškozená stanovila pro své tři faktury vystavené firmě BERAL, s. r. o., lhůtu splatnosti v rozmezí dvou – tří měsíců, je z výše uvedeného patrné, že obžalovaný musel od počátku (odběru příze) vědět, že materiál ve lhůtě splatnosti nebude schopen zaplatit.“ Současně krajský soud uvedl: „…obžalovaný od počátku (odběru příze) za dodaný materiál zaplatit nechtěl. Pro uvedený závěr svědčí již výše popsaná skutečnost, že obžalovaný přízi objednával a zejména postupně odebíral za situace, kdy věděl, že ji nebude schopen zpracovat a výrobky na předvánočním trhu prodat. Všechny tři objednávky a odběry pak byly uskutečněny před lhůtou splatnosti první z faktur (13. 12. 2006). Oproti praxi minulých let, kdy obžalovaný jako fyzická osoba opakovaně odebíral od poškozené přízi (2002 – první polovina roku 2006) právě ve třech žalovaných případech objednávka materiálu směřovala nikoli od obžalovaného, ale od společnosti BERAL, s. r. o.“ (vše na str. 6 rozhodnutí odvolacího soudu).
Podle názoru Nejvyššího soudu je potřebné konstatovat, že skutková zjištění, která byla ve věci učiněna, neumožňují učinit spolehlivý právní závěr, že obviněný P. B. spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jak je oprávněně tvrzeno v dovolání i ve vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku.
Z příslušné části rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že v období splatnosti faktur, jež vystavil dodavatel – společnost SCHAEFER GARNE GmbH, obviněný uhradil, byť opožděně, svým dalším dodavatelům závazky ve výši 49.073,- Kč. Z této finanční částky obviněný uhradil dne 30. 10. 2006 společnosti Technické služby Moravská Třebová, s. r. o., částku 1.737,- Kč, dne 18. 9. 2006 V. V. podnikající pod obchodním jménem V. V.– L. částku 45.636,- Kč a dne 25. 1. 2007 Ing. Z. L. podnikajícímu pod obchodním jménem Ing. Z. L. částku 1.700,- Kč. V odůvodnění rozsudku okresní soud rovněž uvedl, že v předmětném období byla obviněným splácena půjčka společníka, a to v období červen až listopad 2006. Taktéž upozornil, že společnost obviněného obdržela v prosinci 2006 nebo v lednu 2007 větší platbu (kterou ale blíže nespecifikoval) za zakázku od zahraničního odběratele firmy O., přesto však společnosti SCHAEFER GARNE GmbH nebylo nic zaplaceno (vše na str. 3, 5 a 7 rozsudku). Ostatně i odvolací soud upozornil na str. 6 usnesení na skutečnost, že platba od firmy O. mohla být použita na úhradu dlužné částky za společností BERAL, s. r. o., k čemuž však nedošlo.
Je očividné, že obviněný P. B. hradil, a to v době splatnosti faktur vystavených společností SCHAEFER GARNE GmbH, jiné dříve vzniklé závazky vůči dalším obchodním partnerům společnosti BERAL, s. r. o., a měl i další peněžní vydání. Současně měl v tomto období získat blíže nespecifikovanou větší finanční částku od společnosti O. Společnost BERAL, s. r. o., tudíž měla určité disponibilní finanční prostředky, které ale použila na jiné účely, což důvodně zpochybňuje správnost právního posouzení předmětného skutku soudy obou stupňů. To však neznamená, že by jednání obviněného P. B. muselo být beztrestné.
Jestliže teprve po uzavření smlouvy o půjčce peněz (o úvěru) vznikly překážky, které bránily dlužníkovi splnit závazek z půjčky (z úvěru), a které nemohl v době uzavření smlouvy o půjčce (o úvěru) ani předvídat, když jinak byl schopen tehdy závazek splnit, nebo jestliže byl sice schopen peníze vrátit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů vrácení peněz odkládal nebo dodatečně pojal úmysl peníze vůbec nevrátit, pak jeho jednání nelze považovat za trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. Následné jednání dlužníka, jenž učinil takové majetkové dispozice, jimiž znemožnil plné nebo alespoň poměrné uspokojení pohledávky určitého věřitele, by podle okolností mohlo být jiným trestným činem, zejména trestným činem poškozování věřitele podle §256 tr. zák. nebo trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a tr. zák. (srov. rozhodnutí č. 38/2001 Sb. rozh. tr.). Jednání pachatele směřující ke zmaření uspokojení věřitele učiněné až v době existence závazkového vztahu, a nikoliv v době jeho vzniku, může vykazovat znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák., a ne trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., byť by šlo o jednání mající podvodný charakter (srov. rozhodnutí č. 53/2003 Sb. rozh. tr.).
K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že v daném případě obviněný P. B. již v době objednávky zboží (příze) jednal v úmyslu za zboží vůbec nezaplatit nebo nezaplatit ve lhůtě splatnosti faktur, nebo jednal alespoň s vědomím, že za zboží nebude moci ve lhůtě splatnosti faktur zaplatit, a že tím uvádí společnost SCHAEFER GARNE GmbH (fyzickou osobu jednající za tuto společnost) v omyl, využívá jejího omylu nebo jí zamlčuje podstatné skutečnosti, aby ke škodě jejího majetku sebe nebo jiného obohatil. Zda byla či nebyla v tomto smyslu v jednání obviněného naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu, bylo potřebné, aby soudy zhodnotily i skutečnost (po její bližší konkretizaci), že v době splatnosti faktur společnost BERAL, s. r. o., měla určité disponibilní finanční prostředky. Pokud by jednání obviněného, jež by spočívalo ve zmaření uspokojení věřitele (společnosti SCHAEFER GARNE GmbH), bylo učiněno až v době existence závazkového vztahu (nikoliv v době jeho vzniku), mohlo by být – podle okolností – posouzeno jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 tr. zák. či trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a tr. zák., a to v případě, že by úmyslně činil majetkové dispozice, v důsledku nichž by znemožnil plné nebo alespoň poměrné uspokojení pohledávky věřitele. Současně by bylo potřebné respektovat zásadu totožnosti skutku.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného P. B. důvodným. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 14 To 171/2009, a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 2 T 520/2008, přičemž toto rozhodnutí pouze stran výroku o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody [nedotčen tudíž zůstal výrok, jímž byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn a navazující výrok podle §229 odst. 3 tr. ř.]. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení obou soudních rozhodnutí se trestní věc obviněného P. B. dostala do procesního stadia řízení před soudem prvního stupně. Úkolem Okresního soudu ve Svitavách bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat a učinit v ní zákonu odpovídající rozhodnutí. Nejvyšší soud ukládá prvostupňovému soudu, aby blíže zjistil jednak, kdy platbu od společnosti O. obviněný obdržel, jednak výši této platby a eventuálně na jaký účel byly tyto finanční prostředky použity. Rovněž provede i další důkazy, pokud to bude potřebné z hlediska zjištění skutkového stavu (§2 odst. 5 tr. ř.). Návrhy na doplnění dokazování mohou samozřejmě uplatnit i strany trestního řízení. Právní posouzení jednání obviněného bude odvislé od zjištěného skutkového stavu, po zhodnocení důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti lze ve smyslu znění §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil. Současně je potřebné upozornit, aniž by však dovolací soud chtěl předjímat výsledek řízení, že v případě nového rozhodnutí o vině obviněného, by se soud prvního stupně měl zabývat tím, zda nový trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů), který nabyl účinnosti ode dne 1. 1. 2010, není ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku pro obviněného příznivější, než dřívější trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů).
Jelikož napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným P. B., tak ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Toto rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k