ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.461.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 461/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 dovolání, které podala obviněná L. S., roz. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 481/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 72/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 T 72/2009, byla obviněná L. S. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2009, č. j. 91 T 215/2008-162, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 352/2009, byla podle §187 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných na str. 2 a 3 rozhodnutí a uložených v režimovém skladu Policie ČR, MŘ Brno, Veveří 47/49.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl ohledně obviněné L. S. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2009, č. j. 91 T 215/2008-162, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 352/2009, jakož i všechna další rozhodnutí ohledně jmenované obviněné na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 481/2009, byl podle §258 odst. l písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o uložených trestech. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obviněné za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2009, č. j. 91 T 215/2008-162, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 352/2009, uložil podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, za současného zrušení výroku o trestu ohledně její osoby z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2009, č. j. 91 T 215/2008-162, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných na str. 2 rozhodnutí a uložených v režimovém skladu Policie ČR, MŘ Brno, Veveří 47/49.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná L.S. (dále jen „obviněná“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jejího názoru „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“. Nesprávné právní posouzení skutku shledala v tom, že soudy ji chybně označily za pachatelku trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., protože postupovaly na podkladě důkazů, které za důkazy sloužit nemohly. V důsledku vytýkaných pochybení soudů došlo i k porušení ústavně zakotvených práv na spravedlivý proces.
Obviněná shrnula dosavadní průběh soudního řízení. Konstatovala, že rozhodnutí o vině městský soud především opřel o výpovědi svědků z přípravného řízení. V průběhu hlavního líčení však svědci svými výpověďmi popřeli tvrzení obžaloby, která by o její vině svědčila. Za nesprávný označila postup prvostupňového soudu, pokud za situace, kdy dospěl k závěru, že se svědci v podstatných bodech výpovědí odchylují od výpovědí z přípravného řízení, postupoval podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., jehož znění připomněla a protokoly o dřívějších výpovědích svědků přečetl a při svém rozhodování k nim přihlížel jako k důkazům.
Dále obviněná uvedla, že v době výslechů, tj. převážně v lednu 2009, neměla ještě obhájce, přičemž policejní orgán ji o svém záměru vyslýchat svědky neinformoval. V této době ani nebyla schopna se výslechů zúčastnit, protože byla hospitalizována a v pracovní neschopnosti a její zdravotní stav účast při vyšetřovacích úkonech objektivně neumožňoval. Krajský soud v Brně se ale s touto argumentací neztotožnil s odůvodněním, že měla možnost se výslechů svědků zúčastnit. Obviněná poznamenala, že z protokolu o jejím výslechu ze dne 11. 12. 2008 odvolací soud zjistil, že při výslechu vyjádřila svůj postoj tak, že se výslechů nechce účastnit, a za této situace nelze prvostupňovému soudu vytýkat pochybení. V návaznosti na to upozornila na okolnosti, za nichž byla dne 11. 12. 2008 v nemocnici vyslýchána a bylo od ní získáno prohlášení, že se nechce výslechů svědků v přípravném řízení účastnit. Uvedla, že v té době byla stále ve vážném stavu, i když již stabilizovaném, hospitalizována, přičemž její stav byl natolik vážný, že výslech nelze považovat za provedený v souladu se zákonem. Ze zdravotní dokumentace lze prokázat, že v době výslechu byla pod vlivem léků (uklidňujících a proti bolesti). Přestože si policejní orgán musel být vědom její nezpůsobilosti k výslechu, tento provedl. Obviněná zdůraznila, že nebyla schopna plně pochopit podstatu a vážnost výslechu a důsledky vzdání se práva účasti při vyšetřovacích úkonech. Navíc, a to s ohledem na oční problémy a absenci brýlí, nebyla schopna čtení. Proto vyslovila pochybnost o obsahu samotného protokolu o výslechu včetně toho, zda její podpis skutečně vyjadřuje vůli vzdát se svých práv. Uvedenými okolnostmi se však žádný soud nezabýval. Podle obviněné bylo porušeno i ustanovení §2 odst. 12 tr. ř., čímž došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že k nápravě tohoto pochybení je povolán Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání.
Pochybení soudů obou stupňů obviněná rovněž shledala v posouzení přípustnosti důkazu – odposlechu telefonických hovorů mezi ní a J.Š. Uvedla, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán dne 30. 6. 2008. Policejnímu orgánu, který odposlechy prováděl, byl příkaz doručen dne 1. 7. 2008, když od tohoto dne byly fakticky prováděny. Konstatovala, že s účinností od 1. 7. 2008 bylo novelizováno ustanovení §88 tr. ř., přičemž znění §88 odst. 1, 2 tr. ř. připomněla. Namítla, že příkaz k odposlechu tyto zákonné náležitosti neobsahuje, protože v něm není odůvodněno, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak či že by jeho dosažení bylo podstatně ztíženo. Obsahuje totiž pouze obecné proklamace, nikoli konkrétní skutkové okolnosti, které jeho vydání, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Proto je nutno důkaz zmíněnými odposlechy považovat za nepřípustný, neboť byl získán v rozporu se zákonem, s čímž se však soudy obou stupňů neztotožnily. Nelze provádět odposlechy v době, kdy jejich provedení není podle platné právní úpravy přípustné. Obviněná podotkla, že obsah odposlechů ji nikterak neusvědčuje z jednání, pro které byla odsouzena. S J. Š. se bavila o běžných záležitostech a tyto hovory byly následně vyloženy zcela účelově k její tíži.
Z popsaných důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 481/2009, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 T 72/2009, jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozsudku odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Podáním ze dne 7. 4. 2010 obviněná prostřednictvím obhájce vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž připomněl námitky, které obviněná uplatnila.
Státní zástupce konstatoval, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je napravit zákonem vymezené vady pravomocných meritorních rozhodnutí, podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů. Nejedná se tedy o nějaký třetí stupeň řízení před obecnými soudy ani o opakovanou možnost odvolání. Jestliže přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, jak se stalo i v tomto případě, nemá Nejvyšší soud jako soud dovolací důvod do pravomocného soudního rozhodnutí jakkoli zasahovat. Toto platí i pro daný případ, neboť obsahem dovolání jsou prakticky námitky, jež byly obsaženy v odvolání, přičemž dovolací soud není povinen znovu přezkoumávat výhrady, které již náležitě přezkoumal odvolací soud a obviněná je opakuje pouze proto, že není spokojena s výsledkem řízení ve druhém stupni. Podle státního zástupce obviněná sice napadá meritorní rozhodnutí s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež předpokládá uplatnění důvodných námitek proti právnímu posouzení skutku respektive jinému hmotně právnímu posouzení, avšak žádnou námitku této povahy ve skutečnosti nevznáší. Brojí totiž proti procesním náležitostem řízení, tj. proti způsobu opatřování důkazů, a proti tomu, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily. K oběma námitkám (zkrácení její osoby na právu být přítomna výslechu svědků a vadnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) se dostatečně vyjádřil již soud druhého stupně, který rovněž sám napravil pochybení prvostupňového soudu, jenž opomněl obhájci obviněné poskytnout záznam telekomunikačního provozu, ač o něj žádal. Státní zástupce dodal, že s argumenty, které k oběma shora vymezeným problémům krajský soud uvedl, se lze ztotožnit, přičemž ani jedna z výhrad není námitkou hmotně právní povahy. Tyto svou podstatou nemohou shora citovaný důvod dovolání naplnit a nevyhovují ani žádnému jinému z dovolacích důvodů, jak jsou vymezeny ustanovením §265b tr. ř.
Dále státní zástupce konstatoval, že souběžně uplatněný dovolací důvod ve smyslu druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže obviněná uplatnit, neboť jeho předpokladem je, že došlo k zamítnutí (odmítnutí) řádného opravného prostředku obviněného, k čemuž v daném případě nedošlo, poněvadž rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno ve prospěch obviněné právě na základě jejího odvolání (jemuž bylo zčásti vyhověno).
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněné však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V dovolání označuje za nesprávný postup soudu podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Namítá, že v době výslechů svědků v přípravném řízení neměla obhájce, přičemž s ohledem na svůj zdravotní stav, který blíže rozvádí, se nemohla výslechů osobně zúčastnit. V této souvislosti zpochybňuje relevanci svého prohlášení, jež učinila při výslechu dne 11. 12. 2008, že se výslechu svědků, o kterých byla vyrozuměna, neúčastní, jakož i procesní použitelnost tohoto úkonu. Dále vytýká nezákonnost důkazů – pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, a že jejich obsah byl vyložen v její neprospěch. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněné a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito skutkovými a právními závěry ohledně viny se ztotožnil, popřípadě některé i ve svém rozhodnutí rozvedl Krajský soud v Brně. Rovněž uvedl, proč neakceptoval námitky obviněné uplatněné v odvolání, které mimo jiné vytýkaly vadný postup podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. a nepřípustnost pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (vše na str. 3 a 4 rozsudku soudu druhého stupně), přičemž nad rámec podaného dovolání je možno poznamenat, že s argumentací lze souhlasit.
V dovolání obviněná nenamítá, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její námitky procesního charakteru směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Brně (následně též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k