ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.294.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 294/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2010 o dovolání obviněného S. N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 5 T 150/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 5 T 150/2008, byl obviněný S. N. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíce, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí vydaných obviněným policejnímu orgánu dne 6. 7. 2008 podle protokolu č. j. MRPM-4246/TČ-2008-75 a nalezených poblíž místa činu dle protokolu o ohledání místa činu z téhož dne č. j. MRPM-4246-4/TČ-2008-15, v rozsudku přesně specifikovaných. Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – město pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dopustil tím, že
1) v přesně nezjištěné době v nočních hodinách dne 26. 6. 2008, nejpozději do 4.25 hod. dne 27. 6. 2008, v P. v T. ulici poblíž domu vnikl do zde se nacházejícího uzamčeného novinového stánku, a to tak, že na vstupních dveřích za použití přinesených si pákových nůžek přestřihl visací zámek a u dalšího visacího zámku oko petlice, poté přineseným si páčidlem vypáčil dvoukřídlé vstupní dveře stánku a z něj odcizil cigarety v kartonech v přesně nezjištěném množství a přesně nezjištěných značek v celkové hodnotě nejméně 70.000,- Kč, a to ke škodě provozovatelky uvedené prodejny poškozené B. N., poškozením stánku, mj. odstraněním visacího zámku, poškozením hliníkového rámu dvoukřídlých dveří a dvou kovových ok na visací zámek, způsobil majiteli stánku M. p. t., s. r. o. se sídlem v P., ul. H., škodu v celkové výši nejméně 770 ,- Kč,
2) dne 6. 7. 2008 krátce před 4.00 hod. v P. na náměstí M. naproti domu vnikl do zde se nacházejícího uzamčeného novinového stánku, a to tak, že přestřihl za použití přinesených si pákových nůžek tři visací zámky na vstupních dveřích do stánku, poté za použití přinesených si páčidel vylomil cylindrickou vložku zámku vstupních dveří do stánku a tyto vypáčil, načež ze stánku ke škodě provozovatelky prodejny poškozené A. H. odcizil zboží v celkové hodnotě 13.748,- Kč tak, že věci uložil do přinesené si tašky, s níž objekt stánku opustil, načež byl spatřen hlídkou Policie ČR, před kterou se snažil utéct, což se mu však nezdařilo, a byl opodál stánku policisty zadržen, poškozením stánku přestřižením visacích zámků, přetržením dvou uzamykatelných závor TOKOZ a poškozením zámku FAB způsobil poškozené A. H. další škodu ve výši 1.690,- Kč,
a uvedených jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2001, sp. zn. 2 T 7/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 4 To 89/01, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2001, byl jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. uznán vinným mj. ze spáchání pokračujícího trestného činu krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem spáchaného ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků ve věznici s ostrahou, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 2 PP 40/2007, jež nabylo právní moci dnem jeho vydání a jímž mu byla stanovena zkušební doba tří roků a byl nad ním stanoven dohled, a dále přesto, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 1 T 37/2008, jenž nabyl právní moci dne 19. 4. 2008, byl uznán vinným mj. pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem spáchaným ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., a byl mu uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, který dosud nevykonal.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Obviněný brojil proti výroku o vině pod bodem 1) i výroku o trestu, státní zástupce odvolání podané v neprospěch obviněného zaměřil proti výroku o trestu, považoval jej za nepřiměřeně mírný. K odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný S. N. byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Tvrdil, že veřejného zasedání odvolacího soudu se nemohl zúčastnit, neúčast řádně a včas omluvil. Vzhledem k tomu, že chtěl být osobně přítomen výslechu svědka A. Š., trval na své účasti u veřejného zasedání a požádal o jeho odročení. Krajský soud v Plzni akceptoval jeho omluvu a poprvé odročil veřejné zasedání na 13. 8. 2009. Obviněný znovu omluvil svoji neúčast, jeho stanovisko zůstalo stejné, proto krajský soud odročil veřejné zasedání a vyslechl jmenovaného svědka mimo veřejné zasedání. Dopisem ze dne 28. 8. 2009 učinil soud dotaz, zda obviněný bude i nadále trvat na osobním výslechu svědka při veřejném zasedání dne 1. 10. 2009 a současně mu zaslal protokol o výslechu svědka ze dne 13. 8. 2009. Obviněný po seznámení s obsahem protokolu o výslechu svědka prostřednictvím obhájce sdělil soudu dopisem ze dne 10. 9. 2009, že trvá na osobním výslechu svědka s tím, že mu chce položit další otázky. Poukázal na to, že omluvil svoji neúčast ve veřejném zasedání dne 1. 10. 2009, předložil lékařskou zprávu, krajský soud přesto ve věci jednal a rozhodl. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že pokud dal soudu jednoznačně najevo, že trvá na výslechu svědka a zejména že trvá na své osobní účasti při veřejném zasedání a chce svědkovi položit další otázky, neměl odvolací soud dne 1. 10. 2009 konat veřejné zasedání bez jeho přítomnosti. Měl za to, že postupem soudu došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, byla mu odňata možnost klást důležitému svědkovi otázky a v konečném důsledku tak bylo porušeno i jeho právo na obhajobu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, neboť právo obviněného účastnit se veřejného zasedání o odvolání nebylo soudem porušeno. Připomněl, že veřejné zasedání o odvolání S. N. bylo (vesměs ze zdravotních důvodů na jeho straně) odročováno opakovaně. Svědek A. Š. byl vyslechnut dne 13. 8. 2009 v přítomnosti obhájce obviněného mimo veřejné zasedání a stejnopis protokolu o tomto výslechu byl soudem obviněnému zaslán. Jelikož obviněný nadále trval na osobní účasti u výslechu svědka A. Š., byl tento svědek předvolán na den 1. 10. 2009, kdy však využil svého práva dle §100 odst. 2 tr. ř. a odmítl vypovídat. Ačkoliv dovolatel tvrdil, že i při své poslední omluvě z účasti u veřejného zasedání o odvolání dne 1. 10. 2009 požádal o odročení, ze strany 5 odůvodnění napadeného rozsudku podle státního zástupce vyplývá, že – narozdíl od jeho předchozích omluv – tomu tak v tomto případě nebylo. Jelikož žádná zákonná překážka konání veřejného zasedání o odvolání dne 1. 10. 2009 nebránila, jednal soud v nepřítomnosti obviněného. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 1. 10. 2009 konat veřejné zasedání o odvoláních obviněného a státního zástupce v nepřítomnosti obviněného.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Obecně však také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že mu byl dne 30. 9. 2009 doručen přípis s lékařskou zprávou dokládající, že obviněný byl dne 29. 9. 2009 ošetřen na interním oddělení nemocnice v Teplicích s bolestmi na hrudi a zhoršením dechu, t. č. bez známek akutní koronární příhody a doporučen nutný klidový režim. Obviněný ale nepožádal o odročení veřejného zasedání, jak tomu bylo opakovaně při jeho onemocněních v předchozí době (18. 6., 9. 7., 13. 8. 2009). Proto bylo veřejné zasedání dne 1. 10. 2009 konáno v nepřítomnosti obviněného (strana 4, 5).
Obviněný v odůvodnění dovolání nezpochybnil, že byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn řádně a včas. Podstata jeho námitek spočívala v tvrzení, že ač svoji nepřítomnost ve veřejném zasedání dne 1. 10. 2009 omluvil a dal jednoznačně najevo, že trvá na své osobní účasti v něm, bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Námitky obviněného nelze v konkrétní situaci akceptovat.
Z obsahu spisu se podává, že tento byl dne 30. 3. 2009 předložen Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o odvoláních obviněného a státního zástupce. Odvolání obviněného, jak již bylo uvedeno, směřovalo především proti výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, státní zástupce odvoláním podaným v neprospěch obviněného napadl výrok o trestu (opis odvolání státního zástupce byl doručen obhájci obviněného Mgr. Marianu Francovi).
O konání veřejného zasedání, jehož termín byl stanoven na den 16. 4. 2009, byl obviněný, tehdy pobývající ve vazbě, řádně vyrozuměn prostřednictvím vzoru č. 7a tr. ř., který obsahuje poučení o tom, že veřejné zasedání se může konat v jeho nepřítomnosti, avšak pro něj je důležité, aby se k němu dostavil, dne 2. 4. 2009 (viz doručenka připojená u č. l. 523). Ve veřejném zasedání obviněný „odvolal plnou moc“ obhájci Mgr. Marianu Francovi s vysvětlením, že není spokojen s obhajobou a přístupem obhájce. Protože si obviněný chtěl zvolit nového obhájce a žádal o předvolání svědka A. Š., odvolací soud za tímto účelem odročil veřejné zasedání na 28. 4. 2009, což vzal mimo jiné i obviněný na vědomí.
Obviněný požádal o zastupování advokáta JUDr. Jaroslava Janečka, který však ze zdravotních důvodů obhajobu odmítl (č. l. 541). Do konání veřejného zasedání si obviněný obhájce nezvolil, proto mu byl opatřením předsedy senátu podle §39 tr. ř. z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. Václav Nohovec. Opatření o ustanovení obhájcem, opis rozsudku soudu prvního stupně, odvolání a vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo JUDr. Václavu Nohovcovi doručeno dne 23. 4. 2009 (č. l. 539).
Ve veřejném zasedání dne 28. 4. 2009 odvolací soud zjistil, že lhůta k přípravě jednání nebyla u obhájce zachována. Obviněný soud informoval o neúspěšném pokusu zvolit si obhájce JUDr. Jaroslava Janečka, což se dozvěděl až 24. 4. 2009. V ten den již nemohl na vzniklou situaci údajně reagovat, a proto požádal svoji matku, aby oslovila JUDr. Jaroslava Bártu s tím, že právě jeho si chce zvolit. Ustanovený obhájce JUDr. Václav Nohovec trval na zachování lhůty k přípravě a poznamenal, že chce-li si obviněný zvolit obhájce, je na místě tuto formu zastupování preferovat. Odvolací soud veřejné zasedání odročil na den 21. 5. 2009, což přítomní vzali na vědomí.
Dne 21. 5. 2009 pracovnice Věznice Plzeň telefonicky oznámila, že k plánovanému veřejnému zasedání nebude obviněný S. N. předveden, a to ze zdravotních důvodů, což bylo doloženo lékařskou zprávou Vězeňské služby ČR, zdravotnického střediska P. Z úředního záznamu na č. l. 568 se podává, že předseda odvolacího soudu zjistil, že obviněný měl upadnout a bolí ho noha. Veřejné zasedání nebylo konáno a další bylo nařízeno na 1. 6. 2009. O tomto jednání byl již vedle obviněného vyrozuměn jako obhájce JUDr. Jaroslav Bárta (č. l. 570), který soudu ve veřejném zasedání dne 1. 6. 2009 předložil plnou moc k zastupování obviněného datovanou dnem 4. 5. 2009. Obviněný informoval, že má zdravotní problémy, bolí ho noha, nemohl spát, je mu špatně. Předseda senátu telefonicky kontaktoval ošetřující lékařku MUDr. K., která sdělila, že obviněného ráno před eskortou neviděla, načež veřejné zasedání bylo odročeno na 18. 6. 2009 (č. l. 579).
Dne 2. 6. 2009 byl odviněný na příkaz předsedy senátu Krajského soudu v Plzni propuštěn z vazby z důvodu maximální doby trvání vazby podle §71 odst. 8 písm. a), §71 odst. 9 tr. ř. (č. l. 581).
Veřejné zasedání stanovené na 18. 6. 2009 nebylo konáno, neboť obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Bárty doručil odvolacímu soudu lékařskou zprávu a potvrzení o pracovní neschopnosti (MUDr. M. K. – ortoped, homeopat, P., MUDr. K. D. – praktická lékařka pro dospělé, P.), odkazem na něž omlouval svoji neúčast a žádal o odročení veřejného zasedání; vzhledem k tomu, že měl být slyšen důležitý svědek A. Š., trval na své účasti ve veřejném zasedání. Veřejné zasedání bylo nařízeno na 9. 7. 2009 (č. l. 583). Den před plánovaným veřejným zasedáním byla odvolacímu soudu obhájcem doručena písemnost v zásadě stejného obsahu obsahující lékařskou zprávu jiného ošetřujícího lékaře (Fakultní nemocnice Na Bulovce – chirurgická klinika, MUDr. P. D.), omluvu a žádost o odročení veřejného zasedání (č. l. 586). I k této omluvě a žádosti soud přihlédl a nařídil veřejné zasedání na 13. 8. 2009.
Dne 13. 8. 2009 obhájce obviněného předložil lékařskou zprávu Fakultní nemocnice Na Bulovce, kliniky ORL, již mu před veřejným zasedáním dodala matka obviněného, a současně přednesl žádost obviněného o odročení veřejného zasedání s odůvodněním, že chce být osobně přítomen výslechu svědka A. Š. Veřejné zasedání bylo znovu odročeno, a to na 1. 10. 2009 (č. l. 590).
Téhož dne byl mimo veřejné zasedání v přítomnosti obhájce obviněného soudem vyslechnut svědek A. Š. (č. l. 593 – 595). Obhájci obviněného byl protokol o výpovědi svědka zaslán s dotazem, zda obviněný bude trvat na osobním výslechu svědka ve veřejném zasedání dne 1. 10. 2009. Obhájce soudu podáním došlým dne 11. 9. 2009 sdělil, že obviněnému byl protokol poskytnut a „po jeho prostudování trvá na osobním výslechu svědka, kterému by chtěl položit ještě další otázky“ (č. l. 597).
O konání veřejného zasedání dne 1. 10. 2009 byl obviněný vyrozuměn vzorem č. 7a tr. ř. dne 2. 9. 2009 (č. l. 591 p. v.). Ani k tomuto jednání se však obviněný nedostavil. Součástí spisového materiálu je podání opatřené podacím razítkem Krajského soudu v Plzni datované 30. 9. 2009, z něhož je zřejmé, že osobně „byla dokládána lékařská zpráva pro S. N.“ (č. l. 598). Lékařskou zprávu vystavil M. S., Krajská zdravotní a. s., Nemocnice Teplice – interní oddělení, dne 29. 9. 2009 a z jejího obsahu se podává, že byly zjištěny bolesti na hrudi, bez známek akutní koronární příhody a byl doporučen klidový režim, vyhýbat se stresovým situacím a další vyšetření (č. l. 599). Ve veřejném zasedání dne 1. 10. 2009 předseda senátu odvolacího soudu konstatoval obsah lékařské zprávy ze dne 29. 9. 2009; státní zástupce navrhl jednat v nepřítomnosti obviněného, přítomný obhájce JUDr. Václav Nohovec (i. s. JUDr. Jaroslava Bárty) soudu oznámil, že matka obviněného navštívila dne 30. 9. 2009 advokátní kancelář, údajně měla informovat, že jde obviněného omluvit s tím, aby se odročovalo, což ale neodpovídá obsahu listiny, jež je ve spise založena. Za takové situace nežádal o odročení veřejného zasedání. Odvolací soud rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného, a v jeho průběhu vyslechl svědka A.Š., který však po poučení využil svého práva a odepřel vypovídat, načež soud podle §211 odst. 4 tr. ř. četl výpověď svědka ze dne 13. 8. 2009 (č. l. 602, 603).
Rozhodl-li za této situace odvolací soud, že jsou splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, nelze mu ničeho vytknout. Obviněný sám a ani prostřednictvím obhájce svou nepřítomnost řádně neomluvil; pouhé předložení lékařské zprávy dokládající svojí povahou nikterak významné zdravotní potíže obviněného nelze bez dalšího vnímat jako kvalifikovanou omluvu jeho nepřítomnosti. Obviněný též – na rozdíl od předchozích odvolacím soudem zmiňovaných případů – nežádal o odročení veřejného zasedání. Je pravda, že obhájce obviněného na výzvu soudu dne 11. 9. 2009 sdělil, že po prostudování protokolu o výpovědi svědka A. Š. obviněný trvá na osobním výslechu svědka, kterému by chtěl položit ještě další otázky, ale z textu tohoto sdělení nelze přece bez dalšího vyvozovat žádost o odročení veřejného zasedání pro případ, že se k němu obviněný bez řádné omluvy nedostaví. Obviněný jasně věděl, že ve veřejném zasedání bude tento svědek znovu vyslechnut, a nedostavil-li se k němu, stalo se tak na podkladě jeho vlastního rozhodnutí. Navíc nelze nepřipomenout, že svědek ve veřejném zasedání po poučení podle §100 odst. 2 tr. ř. využil svého práva odepřít vypovídat, z čehož plyne, že by ani neodpovídal (a nemohl odpovídat) na další otázky. Dovolací soud nepominul ani otázku, co bylo se zřetelem k obsahu podaných odvolání pro obviněného „tzv. ve hře“ a ani v tomto ohledu neshledal postup odvolacího soudu neadekvátním. Odvolací soud se s odvolacími námitkami obviněného řádně vypořádal. K dispozici měl výsledky dokazování provedeného před soudem prvního stupně, jež konfrontoval s výpovědí svědka A. Š. ze dne 13. 8. 2009, jíž byl přítomen obhájce obviněného, který měl možnost klást svědkovi otázky, a své závěry v odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivě vysvětlil. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného směřovalo výlučně proti výroku o trestu, obviněný byl s touto skutečností obeznámen (opis odvolání byl doručen již obhájci Mgr. Marianu Francovi, s nímž byl obviněný v kontaktu, třebaže s jeho spoluprací vyslovil nespokojenost), a proto změna výroku o trestu zpřísněním uloženého úhrnného trestu neměla a nemohla být překvapivá. Obviněný měl ostatně dostatek prostoru a času k tomu, aby takové změně osobně čelil, čehož ale bez řádné omluvy a akceptovatelného důvodu nevyužil.
Nejvyšší soud se nepřítomností obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2009 zabýval i z hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále Listiny) a dále jeho práv zajištěných čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).
S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Dlužno ovšem dodat, že veřejné zasedání konané o odvolání obviněného se svojí povahou i významem blíží hlavnímu líčení. Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup odvolacího soudu nebyl nekorektní. Obviněný svoji nepřítomnost ve veřejném zasedání řádně neomluvil, o odročení veřejného zasedání nepožádal a postup odvolacího soudu, který se rozhodl provést veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, za účasti jeho obhájce, tedy není tím zásahem do zmíněného práva obviněného, který by nebylo možno akceptovat; soud k němu měl zákonný podklad a soudní řízení jako celek nepozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu; konkrétní okolnosti dovolovaly učinit závěr, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že i právo garantované Úmluvou či Listinou zaslouží ochranu pouze tenkrát, není-li zneužíváno obstrukčním jednáním zjevně směřujícím ke zmaření jednání soudu. V konkrétním případě chování obviněného nelze než charakterizovat jako jednání nesoucí typické znaky obstrukce; na nepřítomnost obviněného ve veřejném zasedání dne 1. 10. 2009 a jeho postupy směřující k dosažení jeho odročení je třeba nahlížet v kontextu jeho předchozích omluv a žádostí o odročení veřejného zasedání. Odvolací soud proto nepochybil, pokud za popsaných okolností dne 1. 10. 2009 konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková