ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.830.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 830/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2010 dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*) , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 4 Tmo 137/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 11 Tm 13/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 4 Tmo 137/2009, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 11 Tm 13/2009, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 11 Tm 13/2009, byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen mladistvý) uznán vinným pod bodem 1) proviněními křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., pod bodem 2) proviněním nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na šest měsíců. Podle §33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců.
Označený rozsudek napadli odvoláními mladistvý „tulipán“, zákonná zástupkyně – matka R. M. a za mladistvého a v jeho prospěch obhájkyně JUDr. Zdeňka Poláková. Z podnětu odvolání mladistvého, zákonné zástupkyně - matky R. M. a odvolání, které za mladistvého a v jeho prospěch podala obhájkyně JUDr. Zdeňka Poláková, byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 4 Tmo 137/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. byl mladistvý uznán vinným pod bodem 1) jednak proviněním křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., jednak proviněním křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., pod bodem 2) proviněním nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Za tato provinění byl mladistvý odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na šest měsíců. Podle §33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a dvou měsíců.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu pod bodem 1) se mladistvý provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil v ideálním souběhu tím, že v přesně nezjištěné době na přelomu roku 2007 a 2008 prostřednictvím písemného podání vypracovaného právní zástupkyní mladistvého JUDr. Karlou Návedlovou, doručeného OSZ v N. J., lživě obvinil M. P., zástupce ředitele D. d. v N. J., že ho měl jako chovance tohoto ústavu v průběhu jara roku 2004 do 30. 6. 2006 nejméně ve třech případech nepřiměřeně fyzicky trestat, fackovat, bít pěstmi do žeber a hlavy, kopat do zad a břicha, až se pomočil, vulgárně ho urážet, přičemž dne 28. 2. 2008 byly PČR, OŘ SKPV N. J. pod č. j. ORNJ-426-48/TČ-2008-04 zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. ve věci trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. vůči podezřelému M. P. a dne 19. 3. 2008 v 9.00 hod. v N. J. na Policii ČR, OŘ, SKPV, oddělení obecné kriminality, po řádném poučení a po poučení o trestních následcích křivé výpovědi a křivého obvinění vypovídal mladistvý „tulipán“ jako svědek před policejním komisařem vědomě nepravdivě o shora uvedených skutečnostech, kdy usnesením Police ČR, OŘ, SKPV N. J. č. j. ORNJ-426-48/TČ-2008-04 ze dne 2. 6. 2008 byla uvedená věc odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2008.
Provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. měl podle skutkových zjištění pod bodem 2) označeného rozsudku odvolacího soudu spáchat tím, že dne 3. 5. 2008 ve V. ú. D., okr. P., N., na pokoji, uschovával pro vlastní potřebu sušenou rostlinou hmotu – marihuanu, kterou měl uschovanou ve své čepici ve skříni, přičemž následnou expertízou z oboru kriminalistiky bylo zjištěno, že se jednalo o 15,1 g sušené rostlinné hmoty zelené barvy využitelné pro toxikomanii s obsahem 2,8 % dronabinolu (THC), což v uvedeném množství představovalo 4,2 g dronabinolu (THC), přičemž marihuana je droga z konopí, které je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka, zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a jako hlavní psychoaktivní složky obsahuje dronabinol (THC), který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Akcentoval, že nespáchal provinění, která jsou mu kladena za vinu, a že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Dovolatel tvrdil, že ve vztahu k provinění křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. v tomto řízení a ani v řízení vedeném u Policie ČR N. J. pod. č. j. ORNJ-426-/TČ-2008-04 nebylo prokázáno, že by křivě vypovídal. Jde-li o provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., namítal, že není zřejmé, z čeho obžaloba a soud dovodily jeho úmysl přivodit M. P. trestní stíhání. K provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. upozornil, že orgány činné v trestním řízení nezjišťovaly bližší okolnosti kolem předání a nálezu určité látky, aby „to“ mladistvý zkusil, k čemuž došlo pouze v jednom případě.
Dále soustředil svoji pozornost k zevrubné rekapitulaci námitek vůči rozsudku soudu prvního stupně. Vytkl, že při rozhodování o skutku pod bodem 1) neměl soud prvního stupně k dispozici ani předmětný policejní spis, stran tohoto skutku neprováděl žádné dokazování a vycházel pouze z obsahu usnesení o odložení věci. Samotné usnesení o odložení věci podle dovolatele osvědčuje pouze to, že se nepodařilo spáchání trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. prokázat, nikoliv však to, že k takovému jednání nedošlo. Vyjádřil přesvědčení, že trestní řízení bylo vedeno snahou věc odložit. Dokládal je poukazem na to, že nebyly provedeny důkazy navrhované obhajobou, nebyli vyslechnuti svědci z řad vychovatelů dětského domova, kteří o bití nezletilého „tulipána“ věděli, zejména G. P., I. G., K. D., M. P., B. F., a ani nebylo odůvodněno, proč nebyly vzaty v potaz výpovědi nezletilých L. M. a J. M. Mladistvý dále vytýkal, že M. P. jako osoba podezřelá nebyl, na rozdíl od mladistvého, který v trestní věci ORNJ-426-/TČ-2008-04 vystupoval v roli poškozeného, podroben psychiatricko-psychologickému zkoumání. K psychiatricko–psychologickému zkoumání mladistvého byla Policií ČR ustanovena jako znalkyně MUDr. J. A., o jejíž objektivitě lze mít pochybnosti vzhledem k její dlouhodobé spolupráci s D. d. v N. J. Ačkoliv obhajoba předložila znalecký posudek PhDr. J. V., který byl zcela odlišný od závěrů MUDr. J. A. a Mgr. Z. K., soudy se tímto znaleckým posudkem nezaobíraly a jako důkaz jej neprovedly. Případ týrání svěřené osoby, kterého se měl dopustit vychovatel M. P., byl podle něj šetřen neobjektivně a jednostranně. Byl nespravedlivě obžalován, souzen a odsouzen, třebaže pravdivě vypověděl o bití vychovatelem dětského domova.
Ani ve vztahu ke skutku pod bodem 2) nepostupovaly orgány činné v trestním řízení podle mladistvého správně, když neprovedly obhajobou navrhované důkazy – záznamy o útěcích mladistvého, nezkoumaly výsledky testů ke zjišťování užití drog, záznamy o šetření věci J. A., která měla mladistvému předat marihuanu, neopatřily a neprovedly znalecký posudek o kvalitě nalezené látky atd. Dovolatel tvrdil, že do V. ú. D., o němž je známo, že jsou zde problémy s drogami, byl přemístěn bez zákonného důvodu a držen zde až do doby, než mu někdo podstrčil neznámou látku, aby „to“ tzv. zkusil. Do tohoto ústavu byl přemístěn přesto, že byl vychovateli opakovaně označován za bezproblémového jedince se zájmem o sport a tanec. Okresnímu soudu v Ostravě mladistvý dále vytýkal, že neodůvodnil, proč vycházel pouze z písemného hodnocení V. ú. D. a nepřihlédl k výpovědi kmenového vychovatele V. P., který mj. uváděl, že si myslí, že mladistvý marihuanu nekouřil, protože je nekuřák. Mladistvý popřel jakoukoliv vědomost o zákazu držení látky marihuany. Nalézací soud podle dovolatele pochybil, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí pracoval s pojmem marihuana, ačkoliv jej mladistvý nikdy neužil. Závěr o tom, že byl uživatelem drog – marihuany - byl vystavěn na ničím podložených výpovědích Bc. J. C., jenž uváděl, že mladistvý nejméně ve třech případech jevil známky užití této látky. Užití marihuany ze strany mladistvého nebylo prokázáno žádným testem a prokázání této skutečnosti nelze nahrazovat hypotézami svědka Bc. J. C. Dovolatel nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že V. P. a Bc. J. C. vypovídali shodně, když Bc. J. C. vypověděl, že není pravdou, že mladistvý nebyl konzumentem drogy a dále uváděl, že se mladistvý přiznal k požití drogy, avšak nepředložil nic, čím by tato tvrzení doložil, a naopak svědek V.v P. uvedl, že mladistvý „tulipán“ marihuanu nekouřil. Vadu shledával rovněž v tom, že při podání vysvětlení dne 14. 5. 2008 mu nebylo zmíněno právo na právní pomoc advokáta a jeho zákonní zástupci nebyli o tomto úkonu vyrozuměni.
Dovolatel dále zpochybnil i množství nalezené drogy, která nebyla ihned zajištěna Policií, ale uschována bez dozoru u Bc. J. C., a není proto možno najisto postavit, že nalezená látka je totožná s tou, která byla později předána Policii ČR. Upozornil, že účinná látka dronabinol je látka syntetická, nevyskytující se v přírodním konopí. Nesprávně bylo stanoveno i množství této účinné látky v nalezené sušené hmotě, jelikož 2,8 % v 15,1 g sušiny odpovídá 0,42g dronabinolu, což obhajoba považovala spíše za „seno“.
Mladistvý označil za vadný i rozsudek odvolacího soudu; vytkl, že ač obhajoba poukazovala na závažná právní pochybení a rozpory, odvolací soud se s námitkami nevypořádal a věnoval mimořádnou pozornost informacím ze zpráv, které o rodičích mladistvého šířila A. B., bývalá pracovnice OSPOD.
Shrnul, že trestní řízení nebylo prováděno objektivně, orgány činné v trestním řízení se nezabývaly námitkami obhajoby a důkazy obhajoby byly nedůvodně zamítnuty. Bylo rozhodováno předpojatě bez dokonalé znalosti spisu, o čemž podle obhajoby svědčí i množství pochybení, na něž opakovaně poukazovala. Závěr o vině mladistvého byl vybudován na podkladě usnesení o odložení věci podle §159a tr. ř. a 1 nálezu látky předané mu za účelem, aby „to“ zkusil a výpovědi vychovatele a vedoucího vychovatele výchovného ústavu. Tyto důkazy považoval mladistvý za nedostatečné za situace, kdy výpovědi vychovatelů byly pouze obecné, vykazovaly rozpory a nebyly podloženy žádným jiným důkazem. S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva též zdůraznil, že odsouzení nelze založit na přečtených výpovědích z přípravného řízení, nebyli-li svědci kontradiktorně vyslechnuti a jsou-li takové výpovědi jediným rozhodujícím důkazem o vině. Skutkový stav nebyl zjištěn způsobem, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a zároveň došlo k porušení zásady ústnosti a též zásady rovnosti stran, když veškeré důkazy byly prováděny výhradně dle úvah policejního orgánu, státní zástupkyně nebo soudu a návrhy obhajoby byly bez náležitého odůvodnění zamítány, čímž bylo zasaženo též do práva na spravedlivý proces.
Mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě, soudu v Ostravě, a aby ve věci rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání mladistvého předeslal, že z obsahu dovolání plyne, že jsou v podstatě namítány neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů nalézacím i odvolacím soudem. Po prostudování odůvodnění rozsudků nalézacího i odvolacího soudu měl však za to, že dokazování věci bylo provedeno v dostatečném rozsahu, skutkový stav byl náležitě zjištěn a odpovídá mu soudy použitá právní kvalifikace. Navíc je zřejmé, že dovolací námitky mladistvého jsou z větší části totožné s těmi, které byly uplatněny v jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu.
Rekapituloval, že pokud jde o skutek právně kvalifikovaný jako provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu, mladistvý k věci nevypovídal, vyslechnuta však byla řada svědků z okruhu chovanců a vychovatelů DD N. J., kteří tvrzení mladistvého o bití jeho osoby vychovatelem M. P. nepotvrdili. Neztotožnil se ani s tvrzením dovolatele, že dokazování k těmto skutkům spočívalo jen ve čtení usnesení policejního orgánu PČR N. J. č. j. ORNJ-426/TČ-2008-04, poukázal na doplnění dokazování odvolacím soudem všeobecným spisem OSZ N. J. sp. zn. ZN 1498/2008. Připomněl, že zejména odvolací soud ve svém odůvodnění, pokud jde o důkazy o vině mladistvého, přesvědčivě argumentuje i absencí jakýchkoliv zmínek o bití mladistvého v jiných soudních civilních řízeních, v rámci kterých bylo o mladistvém pojednáváno, a i časovými souvislostmi předmětných tvrzení mladistvého. Nelze pominout ani obsah posudku znalců MUDr. J. A. a Mgr. Z. K., který byl odvolacím soudem konstatován a jehož závěry konstatují sníženou věrohodnost mladistvého.
Jde-li o skutek právně kvalifikovaný jako provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu, z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů je zřejmé, že soudy vycházely jednak z částečného doznání mladistvého (který uvedl, že sice látku od J. U. převzal s tím, že se jedná o trávu, která se dá kouřit, nevěděl však, o jakou látku se jedná), jednak ze svědeckých výpovědí vychovatelů VÚ D. V. P. a J. C., přičemž zejména ze svědecké výpovědi J. C. je nutno dovodit povědomost mladistvého o charakteru předmětné látky. Lze také přisvědčit odvolacímu soudu, který zmínil i styky mladistvého s ostatními chovanci VÚ D., kteří marihuanu užívali, když minimálně toto muselo vést k povědomí mladistvého o existenci a charakteru této látky. Pokud jde o vlastnosti a charakter zajištěné látky, odkázal na odborné vyjádření PČR Sm. k. OKTE a úvahy dovolatele ohledně kvality zajištěné látky označil jako čistě spekulativní. Pokud jde o úvahy dovolatele ohledně zajištění předmětné marihuany a dalšího nakládání s ní, poukázal na to, že jde o tvrzené skutečnosti rovněž spekulativního rázu, z provedených důkazů není zřejmé, že by existovaly pochybnosti o množství a kvalitě zajištěné látky (příp. o její totožnosti), sám mladistvý nic takového ani dříve nenamítal. Pouhý určitý časový odstup předání látky policejnímu orgánu od doby jejího zajištění zaměstnanci VÚ D. sám o sobě podezření z takové manipulace nezakládá.
Státní zástupce uzavřel, že soudy obou stupňů respektovaly zásady vyjádřené v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., věc byla dostatečně objasněna a neexistuje nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem (a už vůbec ne extrémní nesoulad). Skutkový stav, přiměřeně vyjádřený naposledy v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, byl řádně právně kvalifikován, tj. podřazen pod skutkové podstaty výše vyjmenovaných provinění. Navrhl proto, aby bylo dovolání mladistvého podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že mladistvý uplatnil námitky, které směřovaly převážně proti rozsahu dokazování a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů, tedy námitky skutkové. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud však již opakovaně připustil, že tato zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04).
Z pohledu ústavněprávního lze podle ustálené praxe Ústavního soudu vymezit zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu.
Jako první se vyčleňují případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu "opomenut") z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další).
Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
Stručně shrnuto co do ústavněprávní relevance pochybení v procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, tak lze podle Ústavního soudu vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu.
Ve světle těchto východisek nelze výhrady dovolatele směřující proti procesnímu postupu soudů označit za nedůvodné.
Ke skutku pod bodem 1) – provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Objektem trestného činu křivého obvinění je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest. Forma obvinění není rozhodná a znaky tohoto trestného činu může naplňovat i lživé obvinění učiněné při uplatňování vlastní obhajoby v trestním řízení. Zákon vyžaduje, aby křivé obvinění jiného z trestného činu směřovalo vůči určité osobě. Lživě obvinit znamená vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je jeho pachatelem. Vždy však musí být dán úmysl přivodit trestní stíhání jiného. Z hlediska subjektivní stránky musí pachatel chtít nebo si být alespoň vědom toho, že jiného lživě obviňuje z trestného činu a být s tím srozuměn a současně chtít nebo být alespoň srozuměn s tím, že v důsledku jeho obvinění bude tato osoba trestně stíhána. Úmysl tedy musí zahrnovat možnost trestního stíhání jiného na základě lživého obvinění, přičemž postačí úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.
Provinění křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.
Objektem trestného činu podle §175 odst. 2 tr. zák. je zájem na správném zjištění skutkového stavu coby podkladu pro zákonné rozhodnutí soudu. Výpověď svědka patří v řízení před soudy popř. před policejními orgány mezi základní a nejčastější důkazní prostředky. „Svědek“ ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona je fyzická osoba za současného splnění předpokladů věcných i procesních. Věcnými předpoklady se v této souvislosti rozumí, že jde o fyzickou osobu odlišnou od účastníků řízení, popřípadě od jejich zákonných zástupců, kterou předvolal soud nebo policejní orgán, aby vypovídala o skutečnostech, které mají být předmětem dokazování, jež tato osoba vnímala svými smysly. Rozlišuje-li teorie a praxe trestního práva hmotného postavení svědka v materiálním smyslu a ve formálním smyslu (k tomu např. č. 15/2002 Sb. rozh. tr.), pak je zjevné, že v daných souvislostech lze uvažovat toliko o postavení svědka ve formálním smyslu. Procesní podmínky výslechu svědka jsou upraveny příslušnými procesně právními předpisy, v konkrétním případě ustanoveními §97 až 104 tr. ř. Podle §97 tr. ř. je každý povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Trestní řád tak stanoví nejen povinnost svědka vypovídat, ale výslovně také uvádí, o čem má svědek vypovídat. Podle §101 odst. 1 tr. ř. před výslechem svědka je vždy třeba zjistit jeho totožnost, jeho poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle §55 odst. 2 tr. ř., jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi. Upozornění na následky křivé výpovědi je třeba vnímat jako prostředek k zajištění pravdivosti a úplnosti svědecké výpovědi.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky jednak provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., jednak provinění křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., poněvadž mladistvý jiného lživě obvinil z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání a jako svědek před policejním orgánem, který konal přípravné řízení podle trestního řádu, uvedl nepravdu o okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí.
Soud prvního stupně vycházel ve vztahu k tomuto skutku, k němuž mladistvý nevypovídal v přípravném řízení ani v hlavní líčení, ze spisového materiálu Policie České republiky N. J., č. j. ORNJ-426-48/TČ-2008, zejména usnesení Police České republiky, Okresní ředitelství N. J., č. j. ORNJ-426-48/TČ-2008-04, ze dne 2. 6. 2008. Z jeho obsahu zjistil, že po řádném prošetření, výslechu chovanců výchovného zařízení, vychovatelů, zpracovaní znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, jakož i výslechu mladistvého „tulipána“ jako svědka byla podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena věc podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit podezřelý M. P. jednáním vymezeným v podstatných rysech ve shodě s popisem skutku podaným ve výroku rozsudku. Z obsahu spisového materiálu akcentoval i znalecký posudek znalců z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie a psychologie, MUDr. J. A. a Mgr. Z.K., z něhož soud mimo jiné zjistil, že mladistvý netrpí žádnou kvalifikovanou duševní poruchou ani poruchou ve smyslu psychotické poruchy nebo onemocnění; jeho intelektové schopnosti byly shledány v pásmu lehké mentální retardace a na stejné úrovni jsou i jeho paměťové schopnosti. Prožité události je schopen si zapamatovat i reprodukovat, při podání informací je nedbalý, při dotazech na detaily rezonantní až impulzivní. Znalci u něj shledali sklony ke zkreslování a nevyloučili ani účelové lhaní. Výpověď mladistvého nesplňovala psychologická kritéria věrohodnosti v jednotlivostech ani vcelku. Policejní orgán se podle soudu prvního stupně v rámci prověřování zabýval všemi závažnými skutečnostmi významnými pro posouzení předmětné právní věci, avšak nebylo zjištěno a prokázáno, že by k trestnému činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. či k jinému protiprávnímu jednání spáchanému na osobě mladistvého došlo. Dále byly jako důkaz čteny listiny – zpráva o pověsti, hodnocení D. d. v N. J., sdělení V. ú. D., zprávy a některá rozhodnutí z připojeného civilního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. P 467/2003. Další návrhy obhajoby na doplnění dokazování (výslechy svědků, vyžádání dalších listin, výslechy znalců MUDr. J. A., Mgr. Z. K. a PhDr. J. V. – č. l. 141, 142) označil za zjevně nadbytečné a neúčelné, proto jim nevyhověl.
Na pokladě těchto důkazů soud prvního stupně uzavřel, že mladistvý naplnil skutkovou podstatu provinění křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., jelikož bylo dostatečně prokázáno, že mladistvý nepravdivě – lživě obvinil z týrání zástupce ředitele D. d. N.J. M. P. poté, co vypovídal nepravdu jako svědek před policejním orgánem Policie České republiky o fyzickém týrání M. P., a to po řádném poučení jakožto svědek (strany 5, 6 rozsudku).
Odvolací soud doplnil dokazování především o obsahu spisu Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně sp. zn. ZN 1498/2008 a spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. P 467/2003. Na podkladě uvedeného spisového materiálu dokumentoval období od roku 2002, kdy byla nařízena ústavní výchova, až do roku 2008, kdy mělo dojít ke spáchání trestné činnosti. Soud druhého stupně poukazoval především na vazby mladistvého a jeho rodičů, jejich vzájemné kontakty, zájem rodičů. Zdůrazněna byla skutečnost, že u mladistvého došlo v roce 2007 ke změně chování, odmítal se učit, byl drzý a nezvladatelný ve svém chování, což vyústilo v přemístění nejprve do D. d. ú. v B. a následně do V. ú. v D., a také to, že mladistvý nikdy ani průběhu soudních řízení vedených stran jeho ústavní výchovy a rodičovské odpovědnosti jeho rodičů nikdy neuváděl, že byl M. P. bit.
Za rozhodné označil především skutečnosti, že mladistvý byl vyslechnut jako svědek po řádném poučení, včetně poučení o trestních následcích křivé výpovědi a křivého obvinění, přičemž nelze mít pochybnosti o tom, že si mladistvý vyslýchán jako svědek musel uvědomovat závažnost celé situace, a to mimo jiné v souvislosti s přítomností soudce a státního zástupce u jeho výslechu, přičemž i nadále trval na svém tvrzení, že byl nepřiměřeně trestán vychovatelem M. P. Žádný z následně provedených listinných důkazů však ani podle odvolacího soudu neprokazuje vznesené obvinění vůči M. P., pročež je možno učinit závěr o nepravdivosti výpovědi mladistvého. Další návrhy na doplnění dokazování soud druhého stupně taktéž zamítl s odůvodněním, že jsou pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. Odvolací soud po zrušení rozsudku soudu prvního stupně upřesnil popis skutku a uznal mladistvého vinným oběma uvedenými proviněními (zejména strany 8, 9 rozsudku).
V daných souvislostech nutno připomenout respektovanou judikaturu soudů, podle níž okolnost, zda obviněný uvedl jako svědek v jiné věci nepravdu, musí soud, který rozhoduje o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., vyřešit samostatně jako předběžnou otázku ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., neboť se jedná o posouzení viny obviněného, a to na podkladě srovnání výpovědi svědka se skutečností a bez ohledu na to, zda v uvedené jiné věci byla orgány činnými v trestním řízení tato výpověď vyhodnocena jako nepravdivá nebo nevěrohodná (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1103/2005, publikováno pod č. 19/2006 Sb. rozh. tr.). Obdobně se vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 485/01 i Ústavní soud, pakliže konstatoval, že nepodaří-li se orgánům činným v trestním řízení prokázat vinu tomu, kdo byl jinou osobou za pachatele označen, není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že obvinění bylo křivé a že bylo vedeno úmyslem stíhat nevinného.
Stávající závěry soudů obou stupňů nelze akceptovat především proto, že v řízení předcházejícím napadeným rozhodnutím nebylo důsledně postupováno v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti zakotvenými v ustanovení §2 odst. 11, 12 tr. ř. V hlavním líčení a posléze i veřejném zasedání byly k předmětnému skutku čteny toliko spisové materiály policejního orgánu či příslušného okresního státního zastupitelství obsahující rozhodné výpovědi svědků ve věci vedené proti podezřelému M. P., aniž by však byl jediný osobně soudem rozhodujícím o vině mladistvého vyslechnut. Tato okolnost je o to zásadnější, že žádná z těchto osob nebyla vyslechnuta v procesním postavení svědka ani v přípravném řízení vedeném proti mladistvému „tulipánovi“.
Zásada ústnosti záleží v tom, že soud rozhoduje na základě ústně provedených důkazů a ústních přednesů stran. Obsah zásady bezprostřednosti garantující respekt k principům spravedlivého procesu je vymezen dvěma požadavky. Jednak tím, aby soud rozhodoval na základě svého bezprostředního dojmu z provedeného řízení, a jednak aby soud čerpal z pramene, pokud možno co nejbližšího zjišťované skutečnosti. Tato pravidla v dosud provedeném dokazování nebyla důsledně dodržena. Na soudu prvního stupně bude, aby nejméně M.P. vyslechl v procesní postavení svědka a aby v souladu s požadavky obsaženými v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod mladistvému umožnil vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Vyloučeno není, aby byly vyslechnuty i další osoby, bude-li to v kontextu respektování práva na obhajobu a požadavku řádného objasnění věci nezbytné.
Mladistvý opodstatněně vytýkal též pominutí jím předloženého důkazu označeného jako znalecký posudek zpracovatelky PhDr. J. V. (posudek neobsahuje všechny obsahové náležitosti doložky znalce ve smyslu §110a tr. ř.) a jeho návrhu na výslech nejen této znalkyně, ale i znalců MUDr. J. A. a Mgr. Z. K., kteří vypracovali znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie a psychologie, jehož se dovolávaly soudy obou stupňů. Je zjevné, že tyto důkazy označené jako znalecké posudky vyznívají co do hodnocení věrohodnosti údajů sdělovaných mladistvým k inkriminované události poněkud odlišně (nikoliv přímo kontroverzně), proto je nezbytné zpracovatele předložených posudků jako znalce vyslechnout, vzájemně je seznámit s učiněnými závěry a požádat je o vysvětlení (§109 tr. ř. analogicky). Nelze nezmínit, že novela trestního řádu, provedená zákonem č. 265/2001 Sb., výslovně zakotvila v §110a tr. ř. možnost, aby kterákoli strana, včetně obviněného, předložila jí vyžádaný znalecký posudek; navíc nové ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. předpokládá možnost stran vyhledat, předložit nebo navrhnout provedení jakéhokoli důkazu. Touto novelizací zákonodárce nepochybně sledoval tendenci posílit kontradiktorní rysy dokazování a umožnit plnohodnotnou účast stran na řízení, což koneckonců zvyšuje též objektivitu dokazování. Pokud soudy návrh mladistvého na výslech všech znalců neakceptovaly, učinily tak, aniž by tento návrh náležitě odůvodnily, a to zvláště za situace, kdy své rozhodnutí opřely o závěry znalců, jež nebyly předneseny před soudem a s nimiž obhajoba polemizovala.
Teprve po odstranění takto vytknutých nedostatků a po doplnění dokazování bude možno učinit spolehlivé závěry o vině mladistvého.
Ke skutku pod bodem 2) - provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák.
Provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., poněvadž obviněný bez povolení přechovával omamnou látku v množství větším než malém.
Podstata jednání obviněného měla spočívat v tom, že dne 3. 5. 2008 ve V. ú. D., na pokoji, uschovával pro vlastní potřebu sušenou rostlinou hmotu – marihuanu, kterou měl schovanou ve své čepici ve skříni, přičemž bylo zjištěno, že se jednalo o 15,1 g sušené rostlinné hmoty zelené barvy využitelné pro toxikomanii s obsahem 2,8 % dronabinolu (THC), což v uvedeném množství představovalo 4,2 g dronabinolu (THC), přičemž marihuana je droga z konopí, které je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a jako hlavní psychoaktivní složky obsahuje dronabinol (THC), který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Pro naplnění znaků provinění nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. se vyžaduje, aby omamná nebo psychotropní látka v množství větším než malém byla bez povolení přechovávána. Přechováváním ve smyslu zákonných znaků §187a tr. zák. se rozumí přechovávání pro sebe, přičemž pachatel nemusí mít látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci. Na délce doby přechovávání nezáleží, hraje však významnou roli při posuzování materiální stránky. Praxe soudů do 31. 12. 2009 považovala za množství větší než malé takové množství přechovávané látky, které vícenásobně (podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých dávek) převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta. V případě THC a jeho derivátů se tak děje v množství pohybujícím se kolem 10 dávek po 30 mg, tj. 0,3 g. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, tedy nejméně vědomost pachatele o tom, že látka, kterou přechovává, je omamná látka.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že skutková zjištění byla opřena o výpověď mladistvého „tulipána“, který uvedl, že sušenou hmotu, kterou získal na útěku, donesl do v. ú. on, přičemž vysvětlil, že mu látku poskytla J. U. (resp. A.). S drogami ani neměl údajně žádné zkušenosti, marihuanu nikdy nekouřil, drogy si neaplikoval, marihuanu nikdy neviděl a pojem „tráva“ mu nic neříká. Soud dále vycházel z odborného vyjádření Policie České republiky, Správy S. k., OKTE O., pracoviště F., na č. l. 99, 100 spisu, z něhož bylo zjištěno, že ke zkoumání bylo předloženo 15,1 g sušené rostlinné hmoty využitelné k toxikománii, která obsahuje 2,8 % dronabinolu (THC), tj. 4,20 g dronabinolu. K nálezu drogy byli jako svědci vyslechnuti vychovatel V. P. a zástupce ředitele ústavu Bc. J. C., jejichž výpovědi hodnotil soud jako vzájemně souladné. Soud prvního stupně uzavřel, že obviněný musel být o pojmu marihuana (tráva) informován. Na podkladě výpovědi Bc. J. C. považoval za prokázané, že mladistvý byl konzumentem drogy, neboť tento svědek uváděl, že se mladistvý nejméně ve třech případech ke konzumaci drogy přiznal, po útěcích jevil známky aplikace marihuany. Soud proto neuvěřil obhajobě mladistvého, že s marihuanou nemá žádné zkušenosti, připomněl, že chovanci ústavu měli s marihuanou zkušenosti a dovozoval, že i mladistvý musel mít odpovídající informace (strany 7, 8 rozsudku).
Odvolací soud rovněž poukazoval na výpovědi svědků V. P. a Bc. J. C., na odborné vyjádření Policie České republiky a ani podle jeho závěrů není pochyb o tom, že mladistvý byl obeznámen s drogou marihuanou, věděl, jak vypadá, jak se užívá a uvedeného dne ji převzal ke své potřebě a přechovával v budově V. ú. (strany 10, 11 rozsudku).
Jakkoliv soudy obou stupňů věnovaly objasnění subjektivní stránky označeného provinění potřebnou pozornost, je třeba souhlasit s námitkami obhajoby, že k řádnému objasnění věci měli být jako svědci vyslechnuti nejméně chovanci V. ú. D., s nimiž mladistvý v kritické době sdílel pokoj, a to k jeho zkušenostem s marihuanou a jeho poznatkům o této látce, a dále též J. A. (U.), která údajně mladistvému látku předala, k okolnostem souvisejícím s touto událostí. Doplnění dokazování o výslechy těchto svědků je potřeba učinit nejen proto, že žádný objektivní důkaz o tom, že mladistvý byl konzumentem marihuany opatřen nebyl (nikdy nebyl testován), ale také proto, že výpovědi svědků V. P. a J. C., jakkoliv jsou souladné co do okolností spojených s nálezem sušené rostlinné hmoty, se poněkud rozcházejí v hodnocení osoby mladistvého. Zatímco svědek V. P. uváděl, že si myslí, že mladistvý nebyl uživatelem marihuany, protože byl nekuřák (č. l. 145), svědek J.C. se naopak domníval, že ačkoliv mladistvý nebyl na drogy testován, je uživatelem marihuany, k čemuž se mu měl přiznat (č. l. 162). Pro úplnost je třeba dodat, že i svědek V. P. hovořil v přípravném řízení (č. l. 91) o pozitivních testech mladistvého na marihuanu, ale v tomto směru neposkytl žádnou konkrétní, validní informaci.
Mladistvý nesouhlasil ani se závěrem soudů o kvalitě a množství omamné látky zjištěné v sušené rostlinné hmotě. Zmínil, že účinná látka dronabinol, jež je v odborném vyjádření zmiňována, je látka syntetická, nevyskytující se v přírodním konopí; navíc obsahovalo-li 15,1 g sušené rostlinné hmoty 2,8 % dronabinolu, nemohlo se jednat o 4,20 g této látky, ale jen o 0,42 g.
Na soudu prvního stupně bude, aby se i s touto výhradou dovolatele vypořádal, aby předvolal zpracovatele odborného vyjádření a oba dílčí problémy jeho výslechem ozřejmil.
Za významné ovšem dovolací soud také pokládá, že soud prvního stupně bude muset konfrontovat dosavadní závěry s novou právní úpravou privilegované skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) účinného od 1. 1. 2010. Z pohledu zásad o časové působnosti trestních zákonů totiž platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (§16 odst. 1 tr. zák., §2 odst. 1 trestního zákoníku). Je zjevné, že právě v oblasti trestního postihu neoprávněného přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu (§284) ve spojení s nařízením vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, došlo k významnějším změnám, které ve svých důsledcích znamenají příznivější posuzování trestnosti téhož činu. Dovolací soud připomíná, že podle zmiňovaného nařízení ohledně konopí platí, že trestným činem podle ustanovení §284 trestního zákoníku je držení více než 15 g sušiny konopí (tj. skutečně zadržená hmota), ovšem za předpokladu, že obsahuje více než 1,5 g účinné látky, tj. delta-9-tetrahydrocannabinolu. Pokud by obsah účinné látky byl nižší, mohlo by se jednat o přestupek. Na soudu prvního stupně proto bude, aby na čin mladistvého posléze pohlížel i za důsledného respektování zásad o časové působnosti trestních zákonů.
Nejvyšší soud proto z důvodů výše vyložených z podnětu dovolání mladistvého „tulipána“ podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 4 Tmo 137/2009, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 11 Tm 13/2009. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na něm, aby dokazování doplnil v intencích pokynů tohoto rozhodnutí, případně aby provedl i důkazy další, nezbytné k náležitému zjištění skutkového stavu (§2 odst. 5 tr. ř.), provedené důkazy vyhodnotil v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. a učinil odpovídající skutkové i právní závěry. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch mladistvého, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková
*)použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.