ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.492.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 492/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 dovolání podané obviněným M. V. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 5 To 468/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 8 T 117/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 8. 2010, č. j. 8 T 117/2010-94, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil v jednočinném souběhu s přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v nezjištěné době od 17.30 hod. dne 29. 1. 2010 do 08.30 hod. dne 30. 1. 2010 v K.-H., okr. K., když na ul. B. V. na parkovišti před restaurací P., po rozbití skleněné výplně pravých předních dveří vnikl do osobního motorového vozidla zn. Audi A3, odkud odcizil tenisovou raketu zn. Wilson a autorádio zn. Pioneer, přičemž poškodil těsnící lištu pravých předních dveří, lak pravých předních dveří, středovou část palubní desky, reproduktor pravých předních dveří, loketní opěrku předních sedadel a dále vylomil z přístrojové desky klimatizaci. Tím způsobil M. K. škodu na odcizených věcech ve výši 2.000,- Kč a škodu poškozením minimálně ve výši 10.000,- Kč. Tohoto jednání se dopustil, přesto že byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 35 T 9/98 ze dne 3. 2. 1999, který nabyl právní moci dnem 5. 10. 1999, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 4 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, který vykonal dnem 19. 8. 2008. Za popsanou trestnou činnost mu byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému M. K. škodu ve výši 12.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. V. odvolání, které bylo Krajským soudem v Ostravě dne 27. 10. 2010 pod sp. zn. 5 To 468/2010 jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Má za to, že odvolací soud nepostupoval ve věci procesně správně a dovolací důvod tedy spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Domnívá se, že v předchozím řízení byla porušena ustanovení trestního řádu, mající za cíl náležitě objasnit skutkový stav věci. V trestním řízení se hájil tak, že od samého počátku popíral spáchání uvedené trestné činnosti, když popsaného jednání se nedopustil. Prvostupňový soud učinil svůj závěr o jeho vině vytýkanými přečiny pouze a výlučně na základě analýzy vzorků DNA nalezených na šroubováku, který byl ve vozidle, do kterého bylo vniknuto, a z něhož byla odcizena klimatizace. Již v předchozím řízení obviněný uváděl, že tento šroubovák zapůjčil jiné osobě a o jeho osudu mu nic dalšího známo nebylo. Naopak k prokázání své neviny navrhoval výslech svědků N. L., J. J. a p. Ch. Krajský soud nezajistil procesní rovnost účastníků řízení, když tyto jím navržené svědky nevyslechl. Soud prováděl pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch a důkazy navrhované jím zcela pominul. V této souvislosti dále poukazuje na skutečnost, že odvolací soud v řízení hodnotil jím navržené svědky z hlediska jejich věrohodnosti, resp. nestrannosti, a to vše za situace, kdy tyto svědky nevyslechl. K takovému závěru soud může dospět pouze na základě slyšení svědka, nikoliv pouze na základě jakýchsi úvah, k nimž nemá žádný podklad. Dále odvolací soud zpochybňuje jeho obhajobu s poukazem na skutečnost, že s ní přichází až na závěr hlavního líčení před soudem prvního stupně. Obviněný poukazuje na obecnou trestní zásadu, že vina musí být prokázána soudem, obviněný není povinen prokazovat svojí nevinu a současně nelze obviněnému klást k tíži ani tu skutečnost, kdy a v jakém časovém momentu uplatňuje svou obhajobu. Pakliže soud usuzoval o nestrannosti jeho matky, učinil obdobný závěr o ostatních navržených svědcích v obdobném duchu bez jakéhokoliv argumentu či znalosti. V daném případě obviněný podotýká, že soud učinil závěr o jeho vině pouze na základě jediného důkazu, který podle jeho názoru stojí zcela osamocen. Současně obviněný podotýká, že stanovisko kriminalisticko-technické expertízy nevylučuje možnost, že by se DNA, která je shodná s jeho, ocitla na uvedeném nástroji jinak než v souvislosti s užitím nástroje při páchání trestné činnosti. Soud je povinen vypořádat se se všemi námitkami obviněného, které v rámci trestního řízení vznese na svoji obhajobu a to zejména za situace, kdy důkazy, které jsou ve věci obstarány, netvoří uzavřený okruh a nepodporují se navzájem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud v návaznosti na podané dovolání přezkoumal jeho důvodnost a následně aby rozhodl tak, že zruší usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2010, č. j. 5 To 468/2010-122, a věc vrátí zpět tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce sdělil, že k dovolání obviněného se nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit [§265e odst. 1 tr. ř.].
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ten je dán tehdy, bylo-li o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř. rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) – k).
I když dovolatel v dovolání neuvedl, v jaké alternativě má být tento dovolací důvod naplněn, z obsahu jeho podání je zřejmé, že má na mysli druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, tedy že odvolací soud zamítl jeho odvolání, ačkoliv v předcházejícím řízení bylo vydáno rozhodnutí, spočívající na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a to v důsledku neúplných skutkových zjištění ze strany soudu prvního stupně. Návrh na doplnění dokazování výslechem navrhovaných svědků nebyl pak akceptován ani soudem v rámci řízení odvolacího.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v dané trestní věci nejedná.
Je nepochybně právem obviněného hájit se způsobem, který uzná za vhodný, tedy přicházet i s návrhy na doplnění dokazování v kterémkoliv stadiu trestního řízení. Na druhé straně orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.).
Na předmětném šroubováku, se kterým byla páchána popsaná trestná činnost, byla zajištěna stopa DNA pouze jedné osoby, a to konkrétně obviněného M. V. Z pohledu obžaloby a následného hodnocení důkazní situace soudem se tedy nepochybně jedná o důkaz významný. Obviněný při svém výslechu v přípravném řízení odmítl k věci vypovídat, hlavní líčení bylo na jeho žádost konáno v jeho nepřítomnosti. Teprve na závěr dokazování před soudem prvního stupně navrhuje jeho obhájce výslech matky obviněného N. L. jako svědka. V odvolání pak obviněný navrhl, aby byl slyšen jako svědek J. J., jehož adresu nezná, zná ji však paní L. U samotného veřejného zasedání před Krajským soudem v Ostravě pak obviněný ještě navrhl ke slyšení jako svědka paní Ch., jejíž jméno nezná. Soud prvního stupně a soud druhého stupně následně jeho návrhy na doplnění dokazování zamítly. Své zamítavé rozhodnutí odvolací soud zdůvodnil tím, že obviněný uplatnil svou obhajobu až ve stadiu odvolacího řízení. Uvedl, že by bylo možné stěží věřit svědkům, kteří měli obžalovanému potvrdit alibi o jeho přítomnosti v Praze, pokud by tak činili se sedmiměsíčním, resp. desetiměsíčním časovým odstupem od předmětné události, a to za situace, kdy o svědkyni N. L. a případném alibi se zmínil poprvé obhájce obviněného až v hlavním líčení konaném dne 2. 8. 2010. Výslech svědků J. J. a paní Ch. navrhl obviněný až v průběhu odvolacího řízení. Při posuzování věrohodnosti této obhajoby nelze pominout skutečnost, že obviněný své tvrzení o údajném pobytu v Praze v době spáchání trestného činu uplatnil až v rámci výše zmíněného hlavního líčení dne 2. 8. 2010, přičemž dobu tohoto pobytu specifikoval až v podaném odvolání. Pokud by se obviněný v kritické době skutečně v Praze nacházel, kde si měl podle svého tvrzení opatřovat zařízení do svého bytu, nepochybně by tuto skutečnost zmínil již v přípravném řízení, což však neučinil. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že případné výslechy shora uvedených svědků, i pokud by tito potvrdili alibi obviněnému, by nemohly zpochybnit pravdivost výše zmíněných ve věci provedených důkazů a závěrů kriminalistické genetické expertízy (č.l. 22).
Dovolací soud, jak již bylo konstatováno, však není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění soudu prvního, příp. druhého stupně, tedy do značné míry ani rozsah těchto skutkových zjištění. Pro svůj závěr o vině obviněného měl soud prvního stupně i druhého stupně nepochybně ve svých skutkových zjištěních podklad a podle názoru Nejvyššího soudu nelze dojít k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně i druhého stupně je v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
Za této situace Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.
Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín D r a š t í k
Vypracoval:
JUDr. Aleš F l í d r