ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2627.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 2627/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. P. zastoupené JUDr. Miroslavou Michálkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Náměstí Republiky 3, proti žalovanému M. P., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 438/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2010, č. j. 37 Co 201/2008-169, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. března 2008, č. j. 4 C 438/2000-145, výrokem pod bodem I. přikázal „ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného do výlučného vlastnictví žalovaného: 1) nemovitosti na LV 237 pro k.ú. K., a to: A) objekt bydlení – chata č. ev. 3 na p.č. 336 zast. plocha, b) pozemek p. č. 336 zast. plocha o výměře 31 m2, c) pozemek p. č. 337 zahrada o výměře 696 m2, se všemi součástmi a příslušenstvím – 360.000,- Kč, 2) vkladní knížky Československé obchodní banky a. s. č. a) L 160739 – 30.000,- Kč, b) L 160796 – 50.000,- Kč, c) L 181124 – 53.000,- Kč, d) M 355834 – 20.000,- Kč, e) M 355878 – 90.000,- Kč, včetně výnosů ve výši 8.238,70 Kč, 3) vkladní knížku GE Money Bank a. s. č. 4116-1078533514/0600 – 201.126,20 Kč, 4) vkladní knížku České spořitelny a. s. č. 8601-10-102194-9 – 227.165,40 Kč, 5/ účet u Komerční banky a. s. č. 723630460/0100 – 733.205,30 Kč.“ Výrokem pod bodem II. přikázal „ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného do výlučného vlastnictví žalobkyně účet u GE Money Bank a. s. č. 4116-2271714514/0600 – 55.500,- Kč.“ Výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 858.617,80 Kč do 30. 5. 2008 a výroky pod body IV., V. a VI. uložil účastníkům povinnost zaplatit náklady znalečného, soudní poplatek a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 15. dubna 1997, sp. zn. 5 C 132/96, rozvedeno, a k dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (BSM) nedošlo. Tržní cena předmětných nemovitosti, které byly předmětem vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, byla znaleckým posudkem stanovena na 360.000,- Kč. Celková hodnota společného majetku činila po přičtení vkladů na finančních účtech účastníků částku 1.828.235,60 Kč, každý z účastníků by měl obdržet 914.117,80 Kč. Soud prvního stupně poté provedl vypořádání společného majetku manželů tak, jak je uvedeno ve výrokové části jeho rozsudku (soud prvního stupně i soud odvolací pojednávaly o vypořádání společného jmění manželů, ač ve skutečnosti šlo o bezpodílové spoluvlastnictví manželů, neboť manželství účastníků zaniklo před nabytím účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 91/1998 Sb.; na věcnou správnost rozhodnutí však neměla uvedená skutečnost vliv)..
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 22 června 2010, č. j. 37 Co 201/2008-169, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. tak, že obecnou cenu nemovitých věcí tam uvedených určil částkou 490.000,- Kč, jinak tento výrok i výroky pod bodem II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 923.617,80 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výroky pod body III. a IV. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V. a pod bodem VI., které se týkaly soudního poplatku a nákladů řízení, a výrokem pod bodem V. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně v zásadě správné, odkázal na jeho odůvodnění a tento rozsudek potvrdil, a to s výjimkou finančního vypořádání společného jmění manželů, když nechal s ohledem na uplynutí času znalce opětovně ocenit předmětné nemovitosti a stanovit aktuální obecnou cenu. Tato cena byla znalcem stanovena na 490.000,- Kč a promítla se do výroku rozsudku odvolacího soudu o finančním vypořádání společného jmění manželů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Vady řízení, nesprávné právní posouzení a nedostatečná skutková zjištění spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že soudy obou stupňů pochybily při určování celkové hodnoty společného jmění manželů, když nevzaly v úvahu tvrzení žalovaného, že podstatná část uložených finančních prostředků pochází výlučně z činnosti žalovaného, z darů jeho příbuzných a osob jemu blízkých. Nebyly provedeny důkazy, které žalovaný k těmto svým tvrzením navrhoval, jako např. výpověď svědků o dispozici s jejich penězi, dožádání na finanční úřad i ČÚSZ o jeho výdělečných poměrech a důchodu. Dovolatel namítá, že s předmětnými finančními prostředky pouze dočasně disponoval, což nezakládá vznik vlastnictví a jejich následné zahrnutí do společného jmění manželů. Totéž se týká i financí od jeho matky, které pocházely z prodeje rodinného domu a byly adresně určeny pro něj, jako dar. To platí i ohledně finančních darů od jeho přítele ze SRN. V dovolání se podrobně zabývá, jakým způsobem měla být stanovena celková hodnota společného jmění manželů, které částky měly být odečteny. Dále dovolatel nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku. Namítá podjatost soudkyně, která ve věci rozhodovala u soudu prvního stupně . Obě soudní rozhodnutí nemají oporu v důkazech a vycházejí jen z tzv. právního konstatování. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího a rozsudků a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je částečně přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř. ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu - dále jen „Soubor“ - č. C 8042).
Jestliže tak odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání SJM jen ohledně některých vypořádávaných položek, může dovolací soud přezkoumat jeho rozsudek jako měnící pouze v rozsahu změny rozsudku prvního stupně. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, Soubor č. C 5768).
V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výrocích pod body I. a III., pokud jde o určení ceny nemovitostí a o výši vypořádacího podílu, a to v neprospěch dovolatele; jen v této části je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozhodnutím měnícím a dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Důvodem pro změnu rozsudku soudu prvního stupně byla aktualizace znaleckého posudku a zjištění, že cena nemovitostí v BSM po jeho vypracování vzrostla. Proti tomuto postupu odvolacího soudu však dovolání nesměřuje; s nutností aktualizovat znalecký posudek tak, aby cena nemovitosti byla určena podle stavu v době rozhodování odvolacího soudu, a ani se způsobem této aktualizace dovolání nepolemizuje. Nicméně dovolací soud se musel vzhledem k částečně přípustnému dovolání zabývat námitkou podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně.
V řízení o rozvod manželství účastníků, vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 945/94, k námitce podjatosti všech soudců Okresního soudu v Blansku uvedla dne 3. ledna 1995 JUDr. Marie Prokopová, že se cítí podjatá, neboť žalobce (dnešního dovolatele) zná z pracovní činnosti i z místa bydliště; proto Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. února 1995, č. j. 15 Nc 108/95-11, vyslovil, že je vyloučena z projednávání a rozhodování této věci. V nyní projednávané věci dovolatel vznesl dne 19. března 2002 námitku podjatosti uvedené soudkyně s tím, že byla již vyloučena z rozhodování v rozvodovém řízení, zná ji z minulé práce, bydleli v sousedství. K této námitce se JUDr. Marie Prokopová vyjádřila tak, že účastníky zná z předchozí doby, ovšem asi 10 let je již neviděla; „pro pocit objektivního rozhodování na straně žalovaného“ však vyslovila souhlas s tím, aby věc rozhodoval jiný soudce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2004, sp. zn. 44 Nc 125/2002-34, bylo o námitce rozhodnuto tak, že JUDr. Marie Prokopová není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci. Odvolací soud uvedl, že skutečnost, že soudkyně znala účastníky v době před 10 lety, není důvodem pro její vyloučení, nemá-li v důsledku této známosti povědomost o skutečnostech podstatných pro rozhodnutí ve věci.
„Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“ (§14 odst. 1 o. s. ř.). Podle občanského soudního řádu ve znění novely č. 30/2000 Sb. již nestačí k vyloučení soudce nebo přísedícího pouze pochybnost o jejich nepodjatosti, ale musí být dán pro takové pochybnosti důvod, který musí být zjištěn; úprava provedená zmíněnou novelou tak hlediska rozhodná pro vyloučení soudce zpřesnila a odstranila pouhý subjektivní pohled na tento problém (viz komentář k §14 o. s. ř. in David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2008).
O tom, zda řízení před soudy obou stupňů je postiženo zmatečností, nelze v dovolacím řízení provádět dokazování. Namítá-li dovolatel v řízení o přípustném dovolání také, že řízení bylo postiženo tzv. zmatečnostní vadou, jež se však z obsahu spisu nepodává a k jejímu prokázání by muselo být jinak vedeno dokazování, dovolací soud se touto námitkou nezabývá; dovolatel může (za splnění zákonných podmínek) existenci uvedené vady uplatnit žalobou pro zmatečnost (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, Soubor č. C 3958).
Dovolací soud má za to, že názor krajského soudu, že soudkyně není vyloučená z projednávání a rozhodování dané věci, není nepřiměřený. Nelze nic namítat proti závěru, že v konkrétní věci je s přihlédnutím k intenzitě vztahů z projednávání a rozhodování věci vyloučen ten soudce, který zná účastníky z úřední činnosti a bydlí v jejich sousedství. Tento stav však není dán jednou provždy; pokud uvedené skutečnosti pominou, pak lze po určitém časovém odstupu posoudit podjatost soudce jinak. Závěr, že podmínky podjatosti pominuly, pokud se soudce neviděl deset let s účastníky, které dříve znal z úřední činnosti a bydlel v jejich blízkosti, není zjevně nepřiměřený a dovolací soud jej tak nemůže zpochybnit. Pokud by tu byly jiné důvody podjatosti, které ze spisu nevyplývají, bylo by je (za splnění zákonných podmínek) možno uplatnit jen žalobou pro zmatečnost.
Ve zbývající části dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor č. C 2463). Protože pokud jde o potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dovolatel otázku, která by mohla navodit zásadní právní význam rozhodnutí nevymezil, dovolání v této části není přípustné (§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.), a dovolací soud se jím nemohl zabývat. Námitky dovolatele mají skutkovou povahu a žádnou z nich nelze podřadit pod případy uvedené v §237 odst. 3 o. s. ř.
Podle ustálené judikatury proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1994, poř. č. 9; týž právní závěr učinil Nejvyšší soud například i v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, poř. č. 4). To platí i o rozhodnutí odvolacího soudu, který změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se placení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 1998, sp. zn. 33 Cdo 2465/98, publikované v informačním systému ASPI).
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v části, která mohla být podrobena dovolacímu přezkumu, správné. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyl úspěšný a žalobkyni takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu